Johan:
2 pódia, 10 kapel! To hlásaly proklamace pořadatelů, nicméně naše smysly zajímala sotva třetina: S.D.I., AVENGER, IMPURITUM. O zbytku jsme měli celkem jasno – že nás zajímat nebude, ale že aspoň bude čas na poradu části redakce, protože nám toho v poslední době docela dost vrtá hlavou a, aniž bych chtěl nějak strašit, od 1. ledna se nevyhneme možná nepopulárním změnám...
(e)S.D.(ýa)I.!!! Megamosh!!! Jestli má nějaký návrat smysl, pak těchhle německých chasníků, kteří loni, po více jak dvaceti letech nečinnosti, naladili nástroje i hlasivky a po padesátce zase začali blbnout. A jde jim to náramně, ohlasy na jejich živá vystoupení jsou nadšené a vltavotýnské vystoupení všechny zvěsti potvrdilo. S.D.I. vtrhli na pódium, spustili svůj koktejl namíchaný z thrash a speed metalu a jihočeská thrashová brigáda zase mohla roztočit circle pit. Řada chuligánů se drápala na pódium a dva největší výtržníci poletovali mezi diváctvem, vráželi do nevinných, a nejspíš o tom ani nevěděli, protože hladina alkoholu v krvi u nich dosáhla stejného podílu, jako je objem krevních destiček (kdyby náhodou někdo nevěděl, tak jich střízlivý člověk má asi 1 %). Ale zpátky k německým strejdům, ti navzdory věku sršeli energií, hrálo jim to skvěle a songy z desky, kterou moje generace zná zpaměti, pořád zabírají jako před skoro třiceti roky; „Alcohol“, „Killer´s Confession“ a hlavně „Megamosh“ jsou prostě nadčasové megazábavné kousky. Dojem lehce kazil zvuk, který měli S.D.I. v rámci večera ještě celkem slušný, další kapely na tom byly o poznání hůře...
To platilo i o AVENGER, kteří měli zvuk přehulený až běda, v určitých momentech se doslova tříštil, nejhorší to bylo v okamžicích, kdy se k Honzovi se zpěvem přidali kytaristé, to bylo doslova peklo. Mě samozřejmě AVENGER bavili, kromě nové skladby „Řeka“ mám všechny ostatní předvedené songy v krvi, takže jsem si je s chutí poslechl i zanotoval, ať už šlo o vypalovačku „Godless“, nebo třeba rozmáchlejší „Dark Metal“.
IMPURITUM, aneb (skoro)AVENGER podruhé, tedy AVENGER z přelomu milénia samozřejmě s jiným zpěvákem. IMPURITUM postihla podobná pohroma se zvukem, takže jejich set nevyzněl tak silně, jaká jejich muzika je. Škoda, ale i tak se jednalo o poslední kapelu, která se nechala bez následků poslouchat. Zbytek startovního pole totiž naháněl hrůzu už předem, a obavy byly víceméně naplněny.
Asi je jasné, že pořadí kapel v tomhle reportu odpovídá dojmům, jaké na mě zanechaly. Zatím jsem se věnoval hlavnímu pódiu ve velkém sále pro nějakých 500 lidí (odhadem dorazilo nějakých 200), teď zamíříme do podzemí, na malé pódium, na němž se za večer vystřídalo rovněž pět kapel jako na hlavním. Rekordní čas, zhruba pět minut, jsem strávil s CONCRETE, kteří sice drtí metalcore, který nesnáším, ale drtí ho solidně: hráčské výkony bez výhrad, sehranost kapely zrovna tak, dokud se řvalo, držel jsem se, ale jakmile přišel na řadu chytlavý refrén se siláckým textem, vzal jsem roha.
Podobný čas jsem se vydržel dívat na BAJONET. Ti hráli pro nějakých deset lidí (podobně jako CONCRETE), což mi přijde demotivující; nevím, jak bych jako muzikant reagoval na takový nezájem... Nicméně všechna čest, BAJONET se tím nenechali otrávit a do svého vystoupení se pustili s vervou a nasazením. Potud v pořádku, horší bylo, že jejich thrash je takový tuctový, neotesaný, chybí mi v něm intenzita, nějaké silné pasáže... nebo jak to sakra vyjádřit – jednoduše mě to nebavilo.
Třetí „podzemní“ partou, kterou jsem vydržel sledovat déle než minutu, byli MONOTOTNIC STEREOTYPE. Parta mladíčků se navzdory svému věku asi věnuje staré muzice, protože v okamžiku, kdy jsme dolů sestoupili, zněl cover BLACK SABBATH. Nezněl marně, ale opět – nebavilo.
Na několik vteřin jsem zamířil i na WARHAWK, leč ti akorát končili, tak se zdržím komentáře.
Dosud jsem psal o kapelách, které mě bavily (první tři), neurazily (další tři), nebo jsem viděl tak málo, že k nim nemám co napsat (sedmá). Ale teď se ponoříme do hudebního pekla. MORAX, A5 a CARPATHIA. Triumvirát místních kapel se těšil velkému zájmu, hlavně MORAX měli plno, ale ve všech třech případech se jednalo o něco tak příšerného, že by nad tím Jarda Konáš pookřál a hned by měl do svého pořadu Hudební masakry další tři adepty. Na vrchol strašnosti řadím CARPATHII, která je sice tvořená jakž takž zručnými muzikanty, ale zpěv blonďaté fešandy by nejspíš zaujal akorát na TV Šlágr... MORAX a A5, to jsou dva podobné agro případy. Viděl jsem pokaždé jen chvilku, pokaždé se rychle klidil z dosahu... teď už ani nevím, u které kapely jsem se styděl, jak trapné to bylo – hekání z playbacku, k tomu pódiová prezentace kapely, satanšmarjá, chlapi v letech... Ale lidi se bavili, takže to nejspíš bylo v pořádku (tady by měl asi být úsměv, ale toho nejsem schopen).
Peťan:
Vcelku nečekaná akce v závěru roku. Loni na Týnfestu hráli jen místní kapely z Týna nad Vltavou a tak mě nic nelákalo vyrazit. Letos se jako headliner objevili v line-upu němečtí veteráni S.D.I. a i když jsem je viděl před dvěma měsíci, nebyl důvod nevyrazit. Tentokrát jsme celou akci pojali trochu ze široka, s nadhledem a spíše společensky než hudebně. Do Tejna jsme si to namířili autobusem z Písku. První nápis, který jsme ve městě viděli, byl „Tramtárie“, což nás celkem pobavilo a dalo základ tomu, že dnes budeme dobře naladěni. Za chvíli nás vyzvedává Růža a pak již míříme do místní hospody, kde, jak jinak, lámeme jedno za druhým (smích). Celá akce pak začínala v sedm hodin a tentokrát report pojmu poněkud stroze, protože jsem se z deseti kapel viděl komplet pouze dvě…
Po našem příchodu to na hlavní stage velkého kulturáku začali drtit IMPURITUM. Jedna z nejlepších tuzemských deathmetalových kapel patří k příjemným překvapením posledních dvou let. Starý dobrý death metal, ve kterém se prolíná švédská škola v melodiemi á la BOLT THROWER mě nikdy nezklamal. I tentokrát se mi IMPURITUM líbili, jen doplatili na ne zrovna dobrý zvuk. Navíc i fakt, že hrají první do liduprázdného sálu, udělal své.
Pak nastoupila místní thrash vykopávka MORAX. Já vím, poslední roky jsou thrash a reuniony v kurzu, ale v některých případech by měly kapely raději zůstat ve vzpomínkách. A to je bohužel i případ MORAXU, který vyzněl jako odvar něčeho, co vzdáleně připomínalo thrash. Zábavová kapela lokálního významu. Tento smutný fakt není pouze případ vltavotýnských, protože na podobnou úroveň klesli například i kdysi vyhlášení KRYPTOR.
Na druhé stage, která byla o podlaží níže, mě za celou akci nezajímala žádná kapela. Přesto jsem se šel do těchto prostor alespoň mrknout a to zrovna ve chvíli, kdy hrála místní kapela CARPATHIA. Vydržel jsem to asi dvě minuty a musel jsem vypadnout. Instrumentálně bych jejich „hard and heavy“ ještě skousl, ale pánové – co to máte k čertu za mikrofonem? Ta slečna měla na sobě pěkné leopardí šaty, ale poslouchat se absolutně nedala. Falešný zpěv, příšerné frázování… a nevěřím, že by tomu tak bylo jen v polovině skladby, kterou jsem slyšel. Brrr.
Legendu AVENGER mám rád a viděl jsem je nesčetněkrát. Tentokrát jsem se pozapomněl někde s kamarády a viděl jsem jen asi dvě skladby z předsálí. Proto mi AVENGER tentokrát mou absenci musí prominout, příště to napravím (úsměv).
Následující A5 jsem raději neriskoval. Po té, co jsem před časem trpěl při psaní recenze na jejich album „Líheň zmijí“, chtěl jsem se dožít headlinerů večera (úsměv). Ne vážně, ani naživo to nestálo za nic. Můj názor…
S.D.I. jsou klasika. Jak to tak vypadá, u nás více kultovní než v rodném Německu. I tentokrát trojice potvrdila své kvality. Od začátku začala sypat svůj syrový a jednoduchý thrash/speed s jasně slyšitelným punkovým vlivem. Zvuk se mi opět nezdál nejlepší, ale při jednoduchosti hudby S.D.I. to bylo vlastně v pořádku. Nasazení na 100 %, viditelná radost ze hry i ze vcelku slušné odezvy fans (sál byl i při headlinerovi poloprázdný), udělaly z koncertu S.D.I. zlatý hřeb večera. Došlo i na mini mosh, skoky z pódia a vůbec na přímý kontakt s kapelou. Pořadatel zaslouží pochvalu za to, že ochranka zůstala tolerantní a nikoho z pódia nevyhodila. Zazněly největší hity z diskografie kapely, která činí pouze tři alba ze druhé poloviny osmdesátek. „I don´t Care“, „Panic in Wehrmacht“, „Alcohol“, „Absolute Banger“, „Killer´s Confession“, „Sign of the Wicked“, „I Wanna Fuck You“, „Megamosh“ nebo přídavek „Quasimodo“ je výčet těch největších pecek, které v Týně kapela zahrála. Old school set završil celou akci. Nutno dodat, že S.D.I. odehráli velmi dobrý koncert, ale ten svůj pražský zdaleka nepřekonali. Bylo to dané především prostory a fans. Zatímco zde hráli do obrovského sálu a pro pár headbangerů pod pódiem, v Praze se v klubu lítalo non stop vzduchem a chvílemi měli i Reinhard s Rainerem co dělat, aby se udrželi na nohou.
Pořadatelům patří poděkování za to, že tuhle německou trojici na jih Čech pozvali. Malá otázka na závěr zní: „Nebylo by příště lepší, zaměřit se na kvalitu kapel na úkor kvantity?“ Druhá stage byla podle mého názoru zcela zbytečná. Mít na hlavní stage 5-6 kvalitních i třeba žánrově rozmanitých kapel, by bylo pro fanoušky metalu zajímavější než jít na 3 kapely a zbytek času trávit na baru.
Fotky: Coornelus a Syky
Sykyho galerie a videa
2 pódia, 10 kapel! To hlásaly proklamace pořadatelů, nicméně naše smysly zajímala sotva třetina: S.D.I., AVENGER, IMPURITUM. O zbytku jsme měli celkem jasno – že nás zajímat nebude, ale že aspoň bude čas na poradu části redakce, protože nám toho v poslední době docela dost vrtá hlavou a, aniž bych chtěl nějak strašit, od 1. ledna se nevyhneme možná nepopulárním změnám...
(e)S.D.(ýa)I.!!! Megamosh!!! Jestli má nějaký návrat smysl, pak těchhle německých chasníků, kteří loni, po více jak dvaceti letech nečinnosti, naladili nástroje i hlasivky a po padesátce zase začali blbnout. A jde jim to náramně, ohlasy na jejich živá vystoupení jsou nadšené a vltavotýnské vystoupení všechny zvěsti potvrdilo. S.D.I. vtrhli na pódium, spustili svůj koktejl namíchaný z thrash a speed metalu a jihočeská thrashová brigáda zase mohla roztočit circle pit. Řada chuligánů se drápala na pódium a dva největší výtržníci poletovali mezi diváctvem, vráželi do nevinných, a nejspíš o tom ani nevěděli, protože hladina alkoholu v krvi u nich dosáhla stejného podílu, jako je objem krevních destiček (kdyby náhodou někdo nevěděl, tak jich střízlivý člověk má asi 1 %). Ale zpátky k německým strejdům, ti navzdory věku sršeli energií, hrálo jim to skvěle a songy z desky, kterou moje generace zná zpaměti, pořád zabírají jako před skoro třiceti roky; „Alcohol“, „Killer´s Confession“ a hlavně „Megamosh“ jsou prostě nadčasové megazábavné kousky. Dojem lehce kazil zvuk, který měli S.D.I. v rámci večera ještě celkem slušný, další kapely na tom byly o poznání hůře...
To platilo i o AVENGER, kteří měli zvuk přehulený až běda, v určitých momentech se doslova tříštil, nejhorší to bylo v okamžicích, kdy se k Honzovi se zpěvem přidali kytaristé, to bylo doslova peklo. Mě samozřejmě AVENGER bavili, kromě nové skladby „Řeka“ mám všechny ostatní předvedené songy v krvi, takže jsem si je s chutí poslechl i zanotoval, ať už šlo o vypalovačku „Godless“, nebo třeba rozmáchlejší „Dark Metal“.
IMPURITUM, aneb (skoro)AVENGER podruhé, tedy AVENGER z přelomu milénia samozřejmě s jiným zpěvákem. IMPURITUM postihla podobná pohroma se zvukem, takže jejich set nevyzněl tak silně, jaká jejich muzika je. Škoda, ale i tak se jednalo o poslední kapelu, která se nechala bez následků poslouchat. Zbytek startovního pole totiž naháněl hrůzu už předem, a obavy byly víceméně naplněny.
Asi je jasné, že pořadí kapel v tomhle reportu odpovídá dojmům, jaké na mě zanechaly. Zatím jsem se věnoval hlavnímu pódiu ve velkém sále pro nějakých 500 lidí (odhadem dorazilo nějakých 200), teď zamíříme do podzemí, na malé pódium, na němž se za večer vystřídalo rovněž pět kapel jako na hlavním. Rekordní čas, zhruba pět minut, jsem strávil s CONCRETE, kteří sice drtí metalcore, který nesnáším, ale drtí ho solidně: hráčské výkony bez výhrad, sehranost kapely zrovna tak, dokud se řvalo, držel jsem se, ale jakmile přišel na řadu chytlavý refrén se siláckým textem, vzal jsem roha.
Podobný čas jsem se vydržel dívat na BAJONET. Ti hráli pro nějakých deset lidí (podobně jako CONCRETE), což mi přijde demotivující; nevím, jak bych jako muzikant reagoval na takový nezájem... Nicméně všechna čest, BAJONET se tím nenechali otrávit a do svého vystoupení se pustili s vervou a nasazením. Potud v pořádku, horší bylo, že jejich thrash je takový tuctový, neotesaný, chybí mi v něm intenzita, nějaké silné pasáže... nebo jak to sakra vyjádřit – jednoduše mě to nebavilo.
Třetí „podzemní“ partou, kterou jsem vydržel sledovat déle než minutu, byli MONOTOTNIC STEREOTYPE. Parta mladíčků se navzdory svému věku asi věnuje staré muzice, protože v okamžiku, kdy jsme dolů sestoupili, zněl cover BLACK SABBATH. Nezněl marně, ale opět – nebavilo.
Na několik vteřin jsem zamířil i na WARHAWK, leč ti akorát končili, tak se zdržím komentáře.
Dosud jsem psal o kapelách, které mě bavily (první tři), neurazily (další tři), nebo jsem viděl tak málo, že k nim nemám co napsat (sedmá). Ale teď se ponoříme do hudebního pekla. MORAX, A5 a CARPATHIA. Triumvirát místních kapel se těšil velkému zájmu, hlavně MORAX měli plno, ale ve všech třech případech se jednalo o něco tak příšerného, že by nad tím Jarda Konáš pookřál a hned by měl do svého pořadu Hudební masakry další tři adepty. Na vrchol strašnosti řadím CARPATHII, která je sice tvořená jakž takž zručnými muzikanty, ale zpěv blonďaté fešandy by nejspíš zaujal akorát na TV Šlágr... MORAX a A5, to jsou dva podobné agro případy. Viděl jsem pokaždé jen chvilku, pokaždé se rychle klidil z dosahu... teď už ani nevím, u které kapely jsem se styděl, jak trapné to bylo – hekání z playbacku, k tomu pódiová prezentace kapely, satanšmarjá, chlapi v letech... Ale lidi se bavili, takže to nejspíš bylo v pořádku (tady by měl asi být úsměv, ale toho nejsem schopen).
Peťan:
Vcelku nečekaná akce v závěru roku. Loni na Týnfestu hráli jen místní kapely z Týna nad Vltavou a tak mě nic nelákalo vyrazit. Letos se jako headliner objevili v line-upu němečtí veteráni S.D.I. a i když jsem je viděl před dvěma měsíci, nebyl důvod nevyrazit. Tentokrát jsme celou akci pojali trochu ze široka, s nadhledem a spíše společensky než hudebně. Do Tejna jsme si to namířili autobusem z Písku. První nápis, který jsme ve městě viděli, byl „Tramtárie“, což nás celkem pobavilo a dalo základ tomu, že dnes budeme dobře naladěni. Za chvíli nás vyzvedává Růža a pak již míříme do místní hospody, kde, jak jinak, lámeme jedno za druhým (smích). Celá akce pak začínala v sedm hodin a tentokrát report pojmu poněkud stroze, protože jsem se z deseti kapel viděl komplet pouze dvě…
Po našem příchodu to na hlavní stage velkého kulturáku začali drtit IMPURITUM. Jedna z nejlepších tuzemských deathmetalových kapel patří k příjemným překvapením posledních dvou let. Starý dobrý death metal, ve kterém se prolíná švédská škola v melodiemi á la BOLT THROWER mě nikdy nezklamal. I tentokrát se mi IMPURITUM líbili, jen doplatili na ne zrovna dobrý zvuk. Navíc i fakt, že hrají první do liduprázdného sálu, udělal své.
Pak nastoupila místní thrash vykopávka MORAX. Já vím, poslední roky jsou thrash a reuniony v kurzu, ale v některých případech by měly kapely raději zůstat ve vzpomínkách. A to je bohužel i případ MORAXU, který vyzněl jako odvar něčeho, co vzdáleně připomínalo thrash. Zábavová kapela lokálního významu. Tento smutný fakt není pouze případ vltavotýnských, protože na podobnou úroveň klesli například i kdysi vyhlášení KRYPTOR.
Na druhé stage, která byla o podlaží níže, mě za celou akci nezajímala žádná kapela. Přesto jsem se šel do těchto prostor alespoň mrknout a to zrovna ve chvíli, kdy hrála místní kapela CARPATHIA. Vydržel jsem to asi dvě minuty a musel jsem vypadnout. Instrumentálně bych jejich „hard and heavy“ ještě skousl, ale pánové – co to máte k čertu za mikrofonem? Ta slečna měla na sobě pěkné leopardí šaty, ale poslouchat se absolutně nedala. Falešný zpěv, příšerné frázování… a nevěřím, že by tomu tak bylo jen v polovině skladby, kterou jsem slyšel. Brrr.
Legendu AVENGER mám rád a viděl jsem je nesčetněkrát. Tentokrát jsem se pozapomněl někde s kamarády a viděl jsem jen asi dvě skladby z předsálí. Proto mi AVENGER tentokrát mou absenci musí prominout, příště to napravím (úsměv).
Následující A5 jsem raději neriskoval. Po té, co jsem před časem trpěl při psaní recenze na jejich album „Líheň zmijí“, chtěl jsem se dožít headlinerů večera (úsměv). Ne vážně, ani naživo to nestálo za nic. Můj názor…
S.D.I. jsou klasika. Jak to tak vypadá, u nás více kultovní než v rodném Německu. I tentokrát trojice potvrdila své kvality. Od začátku začala sypat svůj syrový a jednoduchý thrash/speed s jasně slyšitelným punkovým vlivem. Zvuk se mi opět nezdál nejlepší, ale při jednoduchosti hudby S.D.I. to bylo vlastně v pořádku. Nasazení na 100 %, viditelná radost ze hry i ze vcelku slušné odezvy fans (sál byl i při headlinerovi poloprázdný), udělaly z koncertu S.D.I. zlatý hřeb večera. Došlo i na mini mosh, skoky z pódia a vůbec na přímý kontakt s kapelou. Pořadatel zaslouží pochvalu za to, že ochranka zůstala tolerantní a nikoho z pódia nevyhodila. Zazněly největší hity z diskografie kapely, která činí pouze tři alba ze druhé poloviny osmdesátek. „I don´t Care“, „Panic in Wehrmacht“, „Alcohol“, „Absolute Banger“, „Killer´s Confession“, „Sign of the Wicked“, „I Wanna Fuck You“, „Megamosh“ nebo přídavek „Quasimodo“ je výčet těch největších pecek, které v Týně kapela zahrála. Old school set završil celou akci. Nutno dodat, že S.D.I. odehráli velmi dobrý koncert, ale ten svůj pražský zdaleka nepřekonali. Bylo to dané především prostory a fans. Zatímco zde hráli do obrovského sálu a pro pár headbangerů pod pódiem, v Praze se v klubu lítalo non stop vzduchem a chvílemi měli i Reinhard s Rainerem co dělat, aby se udrželi na nohou.
Pořadatelům patří poděkování za to, že tuhle německou trojici na jih Čech pozvali. Malá otázka na závěr zní: „Nebylo by příště lepší, zaměřit se na kvalitu kapel na úkor kvantity?“ Druhá stage byla podle mého názoru zcela zbytečná. Mít na hlavní stage 5-6 kvalitních i třeba žánrově rozmanitých kapel, by bylo pro fanoušky metalu zajímavější než jít na 3 kapely a zbytek času trávit na baru.
Fotky: Coornelus a Syky
Sykyho galerie a videa
