DEGENERHATE – Chronicles Of The Apocalypse

Že je celý svět jednou prohnilou aglomerací, kterou má v rukou jen hrstka lidí, není žádný nový postřeh. Nad všemi visí ostří gilotiny, a pokud se každý jedinec nepřizpůsobí běhu času a prostředí, tak hrozí, že jej brzy rodina nenajde. Veškeré války ve jménu humanismu jsou především boji o území, suroviny a nadvládu. Opět se zdá, že přichází doba, kdy by měl každý mít ve skříni mezi šaty i ochranou kombinézu a plynové masky. Už dlouho je patrné, že se svět řítí do záhuby a nemůže za to, tak jako v minulosti, kosmické těleso. Zdají se vám tyto postřehy moc přitažené za vlasy? Možná ano, ale po poslechu „Chronicles Of The Apocalypse“ to uvidíte stejně. I přes tohle riziko vám vřele doporučuji, abyste se vydali na tuto trnitou cestu pravdy a nechali se stáhnout do víru extrému v podání tohoto italského tělesa.

Pravda, sice se nejedná o aktuální počin, ale na druhou stranu v podzemním extrému o to zase až tak nejde. Nehledě na to, že muzikanti nejsou příliš aktivní. Zlí jazykové dokonce tvrdí, že jsou až líní. Za dobu své existence vydali pouze EP a pak už jen tuto nahrávku. Ať je to tak, či onak, jedno je jisté. A to místo a datum jejich vzniku. Tím se stal Řím léta páně roku 2002.

Album je rozděleno na dvě poloviny. Ta první se nese v drtivém tempu grindcoru a této škatulce odpovídá i délka. Osm skladeb, osm minut. V těchto osmi minutách je ke slyšení všechno, po čem lačný posluchač extrému touží. „Ragazzi“ říkají, že chtějí hrát hudbu konce osmdesátých let. Především pak kapel jako jsou NAPALM DEATH, CARCASS, TERRORIZER, EXTREME NOISE TERROR a jiné. Musím se vší upřímností říct, že právě prvně jmenované v jejich hudbě slyším opravu zřetelně. Ať už to hlasovým projevem, nebo zvukem kytar. Prve jsem si říkal, že jde o pořádnou kopírku, ale při dalších přehráváních mi došlo, že i přes veškeré podobenství s touto britskou legendou, má ten bordel od DEGENERATHE svůj vlastní ksicht a šarm. Ty sypačky na bicí a rytmická kytara skvěle podpořená zbustrovanou basou. Všechna čest patří i hrubozrnnému chrapláku, před kterým se i dlaždičky odlepují od zdi.

Druhá polovina tohoto smrtonosného kotouče se nese v podobě death metalu lámajícího kosti. Zde jsou skladby o minutu delší. Taky právě v této polovině vykrystalizují na světlo všechny melodie. Nejde však o žádný melodický death, ale snoubení brutality, kde je v pozadí slyšet sólující kytara, či basa. Taky momenty, kdy jde veškerá intenzita stranou a hudba se ubírá do pomalejších vod, se mi moc líbí. Ať se to někomu líbí, nebo ne. Pokud členové DEGENERHATE měli v plánu nahrát materiál, jenž na posluchače dýchne dobou dávno minulou, tak se jim to dle mého skutečně povedlo. Během všech těch minut strávených v jejich přítomnosti jsem měl pocit, že se vracím v době. Už jsem nebyl třicátník od rodiny, ale patnáctiletý zobák v zakouřeném klubu kdesi v bývalém atomovém krytu. Kdo mě zná, tak ví, že takovéto vzpomínání nemám ani trochu v oblibě. Ale strašně rád jsem si ty pocity připomněl. Tu dobu poznávání kapel. Těch co si už dávno předtím podmanily svět, s pocitem, že jde o něco nového. Nevím přesně, čím to může být, možná celkovou atmosférou nosiče, nebo snad naivností kapely, jíž jde hudba přímo od srdce a ne z pera producenta? Či soundem, za který by se v devadesátkách nemusela stydět kdejaká legenda? Těžko říct. Poslechněte a posuďte sami.

Seznam skladeb:

1. Intro
2. Bushit
3. Earth First
4. War Inside My Head
5. Behind the Black Horizon
6. Power
7. All the Promises I Have Made
8. Cannibal Ritual (BLOOD cover)
9. Breeding Hatred Inside
10. Fur Is Dead
11. Another You Another Me
12. Last Fight
13. New World Disorder
14. No Excuses Anymore
15. Running Through the Blood (FEAR OF GOD cover)
16. Under the Same Sky
17. Song of Hate and Destruction
18. Turn Off the TV Turn on the Brain
19. Outro

Čas: 25:49

Sestava:

• Gianlucia Lucarini – kytara
• Fabio Fraschini – baskytara
• Max Varani – kytara, zpěv
• Francesco Struglia – bicí
• Angelo Vernati – kytara

Facebook
https://twitter.com/degenerhate1