TŘI SESTRY byly zplozeny roku 1985 a od té doby slaví více než dost.
Když bylo Sestrám 5 let, přispěly na dvě punkové kompilace a nahrály „Na Kovárně, to je nářez...“, dávno již legendární a pro mnoho posluchačů nepřekonatelné album.
Když bylo Sestrám 10 let, po menším odmlčení realizovaly nejen album „Hudba z Marsu“, ale také souběžně šířené „Rarity“, těžící především z dema z roku 1988.
Když bylo Sestrám 15 let, poprvé vydaly výroční koncert, leč především sestavily první výběrovku „15 let jsem Na Kovárně na plech“, doplněnou o disk s novinkami.
Když bylo Sestrám 20 let, došlo na nové album „Na eXX“ a do té doby asi nejvelkolepější výroční sešlost, nejprve vydanou na DVD a později rovněž na CD s bonusy.
Když bylo Sestrám 25 let, došlo na „Lázničky“, později vydané v trojdiskové verzi doplněné o další výroční set plus speciální a následně i samostatně šířené dílko „...z garáže“. Naopak jiný a částečně symfonický koncert po roce vyšel na třech audio a dvou video kotoučích.
Když je Sestrám 30 let, otáčejí koncept z patnáctin. Tehdy byly nové songy víceméně jen bonusem k výběrovce, zatímco tentokrát hraje klíčovou roli zbrusu nové album „Fernet Underground“. Část nákladu nového alba však tvoří trojpanelový digipak, kde fernetem naplněný banán obsahuje nápis „15 let hudby navíc“, čímž je míněn zcela nový bilanční sumář „Best Of 2001-2015“. Jak praví jeho název, jde o výběr hitů z druhé patnáctiletky souboru, časově plynule navazující na starší výběrovku „15 let jsem Na Kovárně na plech“. A právě ta, tentokrát však pod názvem „Best Of 1985-2000“, je součástí ještě o něco širší čtyřpanelové trojdiskové edice nazvané „3D VIP Collection“, s obalovým doplňkem „'85-'15 Best Of“ a do banánu vraženou V.I.P. kartou.
Název nového alba i jeho banánový obal představuje naprosto zjevnou parafrázi na asi nejslavnější dílo THE VELVET UNDERGROUND. Tomu plně odpovídá skladba „Underground jsme nestihli“, svou rytmickou těžkopádností připomínající THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE, včetně totálně disharmonického saxofonového sóla. Nutno však podotknout, že hudební underground nelze nestihnout, neboť pochopitelně existuje dodnes, jen je třeba jej hledat i v jiných než plastikovských sférách, a hlavně mimo velké firmy, obří festivaly a oficiální média.
Jestliže předchozí album „Líná hudba, holý neštěstí“ znělo nadějně, novinka představuje opětovný krůček zpět. Zdařile zní punkově svižný otvírák „Svatá Petra“, postavený na přízemním, ale vcelku silném sloganu „prasata se koukaj na kozy, kozy zase na ta prasata“, již zmíněný undergroundový song a případně i závěrečný uvolněný „Plechový Ježíš“, elegantně podkreslený houslovým tělesem Epoque Quartet. Většina ostatních písní však představuje pouhé a navíc nepříliš nápadité opakování dávných postupů, když zejména druhá půlka alba je až na výjimky jen sledem tradičních halekaček. Písně „Dneska hrajou naši“ a „Narozeniny“ znějí vyloženě jako revival sebe samých a možná vůbec nejhůře dopadají nevýrazné výplňovky „Taneční“ či „Kocovina“.
Žel ani textově už to není co kdysi. „Nápis Na Kovárně“ má alespoň nostalgickou rovinu, místy se zjevuje nějaká zábavná historka a zaujmout můžou „Fyzické osoby“, formálním jazykem popisující intimní vztah, v minulosti však Fanánek dokázal perlit mnohem více. Pokud ale není tolik ve formě, pak spíše toliko v rámci jeho kdysi vyššího standardu, zatímco v širším kontextu patří nadále k těm schopnějším textařům, jen se u něj častěji projevuje pouhá rutina.
Pokud však něco u tohoto souboru často fungovalo a jakžtakž funguje dodnes, jsou to mezipísňové spojováky. Na novém počinu je historicky potřetí použita asi čtvrtstoletí stará a dávno již legendární hláška „Já pospíchám, mně jedou stroje. – On pospíchá a jedou mu stroje.“, ale dominantnější roli hrají filmové a seriálové úryvky, jež tentokrát obstarává „Dobrý voják Švejk“, „Hoří, má panenko“, „Černý Petr“, „Černí baroni“, „Slavnosti sněženek“, „Hříšní lidé města pražského“ i několik dalších snímků, včetně proslulé hádky o tom, zda se šípkovou nebo se zelím.
Starší výběr sice začíná nikoli rokem 1985, nýbrž oficiálním debutem z roku 1990, ale to lze označit za zcela pochopitelné. Jinak jde opravdu jen o tupě okopírovaný původní výběr z roku 2000, takže vedle nesmrtelných klasik jako „Ztráta imunity“, „Nechci do ústavu“, „O strašlivé vojně s Turkem“, „Kelti“, „Lidojedi“, „Hrábě“, „Pijánovka“, „Život je takovej“, „Zelená“ a „Kovárna“ nebo hudebně převzatých písní „Konec Bulla Máchy“, „Venda“ a „Dá dá dá“ žel obsahuje i méně výrazné a dnes spíše zapomenuté písně „Král Šumavy“, „Don't Drink And Drive“ nebo „Plesový ráno“. Zato chybí třeba „Metalice“, „Večírek“, „DeDeRon“, parodická „Tramvaj“ nebo některé další známější kousky. Minimálně v případech písní „Kovárna III“ a „Lepší časy“ jde o zkrácené verze a jednou o dobový remix písně „Mexiko“. Vybíráno bylo pouze z řadových desek, takže pominut je někdejší bonusový disk, prehistorické demonahrávky z alba „Rarity“ či švindlalbum „25:01“. Každopádně ovšem platí, že těch prvních 15 let bylo o něco zajímavějších než těch druhých.
Nový výběr nabízí povedené vypalovačky „Homosexuál“,„Montér údržbář“ a „Adamiti v Londýně“ i volnější a přemýšlivější skladby „Aida“, „Pumpa“ či „Modlitba pro partu“, nechybějí ani filmová a jiná intermezza z původních alb nebo pocta Báře Špotákové „Čtvrtá sestra“. Byť nejde o špatnou selekci, přesto převládá pocit, že pár kousků je zde do počtu a poměr zastoupení některých alb silně nerovnoměrný, byť zřejmě odpovídající počtu obsažených hitovek.
Zatímco obal pro bilanční disky tvoří hromadné foto z roku 2000, které navazuje na to slavné z roku 1990, a rovněž zbrusu nová hromadná fotka navazující na obě minulé, v chudší edici tvořené pouze novým výběrem je použita fotokoláž připomínající tu ze zadní strany prvního alba. A jestliže starší výběr byl sestaven časově chaoticky, respektive zhruba v podobě tehdejších koncertních setlistů, ten nový postupuje převážně chronologickou cestou, ovšem s odchylkami v podobě návaznosti ročních období „Léto“ a „Podzim“ a spíše bonusově laděné závěrečné části.
Zcela vynechána jsou splitka „Rocková nadílka“, „Beatová síň slávy“ a „Bratia & Sestry“, nahraná s kapelami DIVOKEJ BILL, VISACÍ ZÁMEK a HORKÝŽE SLÍŽE, ten třetí z nich však nepřímo zastupuje alespoň nová verze staršího country hitu „Pijánovka“, jež zpočátku zní téměř totožně, ale graduje naprosto odlišnou třetí slokou. Pouze trojdisková edice je navíc doplněna o jinde nevydanou a z filmu „Noc na Karlštejně“ známou píseň „Hoja hoj“, která v nové verzi jen naplňuje očekávaný standard. Jenže současně z ní plyne, že jestliže někdo touží mít doma od Sester do posledního tónu úplně všechno, po třech měsících od koupě alba s bonusovým výběrovým diskem si jej musí koupit ještě jednou, což představuje vyložené tahání peněz lidem z kapes.
Trochu smutně působí to, že samotná kapela si zřejmě nepamatuje roky vydání některých svých alb, takže místy jsou uvedeny špatně, nemluvě o tom, že s Turkem rozhodně nebyla vedena „vajna“, ale vojna, a že obal nijak neuvádí na disku obsažené Sahulovy „Sovy v mazutu“, načež následná trojice songů má posunuté číslování, číslo 15 je pak vynecháno a teprve od čísla 16 vše pokračuje správně. To je opravdu takový problém si ty tracklisty po sobě párkrát přečíst?
CD 1 – Fernet Underground
CD 2 – Best Of 1985-2000
CD 3 – Best Of 2001-2015
Čas: 37:17 / 73:49 / 74:44
Sestava (CD 1): Lou Fanánek Hagen, Magor, Ronald, Vrána, Supice, Zdenál, Jaroušek, Franta Kacafírek, sbory, hosté
www.trisestry.cz
Když bylo Sestrám 5 let, přispěly na dvě punkové kompilace a nahrály „Na Kovárně, to je nářez...“, dávno již legendární a pro mnoho posluchačů nepřekonatelné album.
Když bylo Sestrám 10 let, po menším odmlčení realizovaly nejen album „Hudba z Marsu“, ale také souběžně šířené „Rarity“, těžící především z dema z roku 1988.
Když bylo Sestrám 15 let, poprvé vydaly výroční koncert, leč především sestavily první výběrovku „15 let jsem Na Kovárně na plech“, doplněnou o disk s novinkami.
Když bylo Sestrám 20 let, došlo na nové album „Na eXX“ a do té doby asi nejvelkolepější výroční sešlost, nejprve vydanou na DVD a později rovněž na CD s bonusy.
Když bylo Sestrám 25 let, došlo na „Lázničky“, později vydané v trojdiskové verzi doplněné o další výroční set plus speciální a následně i samostatně šířené dílko „...z garáže“. Naopak jiný a částečně symfonický koncert po roce vyšel na třech audio a dvou video kotoučích.
Když je Sestrám 30 let, otáčejí koncept z patnáctin. Tehdy byly nové songy víceméně jen bonusem k výběrovce, zatímco tentokrát hraje klíčovou roli zbrusu nové album „Fernet Underground“. Část nákladu nového alba však tvoří trojpanelový digipak, kde fernetem naplněný banán obsahuje nápis „15 let hudby navíc“, čímž je míněn zcela nový bilanční sumář „Best Of 2001-2015“. Jak praví jeho název, jde o výběr hitů z druhé patnáctiletky souboru, časově plynule navazující na starší výběrovku „15 let jsem Na Kovárně na plech“. A právě ta, tentokrát však pod názvem „Best Of 1985-2000“, je součástí ještě o něco širší čtyřpanelové trojdiskové edice nazvané „3D VIP Collection“, s obalovým doplňkem „'85-'15 Best Of“ a do banánu vraženou V.I.P. kartou.
Název nového alba i jeho banánový obal představuje naprosto zjevnou parafrázi na asi nejslavnější dílo THE VELVET UNDERGROUND. Tomu plně odpovídá skladba „Underground jsme nestihli“, svou rytmickou těžkopádností připomínající THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE, včetně totálně disharmonického saxofonového sóla. Nutno však podotknout, že hudební underground nelze nestihnout, neboť pochopitelně existuje dodnes, jen je třeba jej hledat i v jiných než plastikovských sférách, a hlavně mimo velké firmy, obří festivaly a oficiální média.
Jestliže předchozí album „Líná hudba, holý neštěstí“ znělo nadějně, novinka představuje opětovný krůček zpět. Zdařile zní punkově svižný otvírák „Svatá Petra“, postavený na přízemním, ale vcelku silném sloganu „prasata se koukaj na kozy, kozy zase na ta prasata“, již zmíněný undergroundový song a případně i závěrečný uvolněný „Plechový Ježíš“, elegantně podkreslený houslovým tělesem Epoque Quartet. Většina ostatních písní však představuje pouhé a navíc nepříliš nápadité opakování dávných postupů, když zejména druhá půlka alba je až na výjimky jen sledem tradičních halekaček. Písně „Dneska hrajou naši“ a „Narozeniny“ znějí vyloženě jako revival sebe samých a možná vůbec nejhůře dopadají nevýrazné výplňovky „Taneční“ či „Kocovina“.
Žel ani textově už to není co kdysi. „Nápis Na Kovárně“ má alespoň nostalgickou rovinu, místy se zjevuje nějaká zábavná historka a zaujmout můžou „Fyzické osoby“, formálním jazykem popisující intimní vztah, v minulosti však Fanánek dokázal perlit mnohem více. Pokud ale není tolik ve formě, pak spíše toliko v rámci jeho kdysi vyššího standardu, zatímco v širším kontextu patří nadále k těm schopnějším textařům, jen se u něj častěji projevuje pouhá rutina.
Pokud však něco u tohoto souboru často fungovalo a jakžtakž funguje dodnes, jsou to mezipísňové spojováky. Na novém počinu je historicky potřetí použita asi čtvrtstoletí stará a dávno již legendární hláška „Já pospíchám, mně jedou stroje. – On pospíchá a jedou mu stroje.“, ale dominantnější roli hrají filmové a seriálové úryvky, jež tentokrát obstarává „Dobrý voják Švejk“, „Hoří, má panenko“, „Černý Petr“, „Černí baroni“, „Slavnosti sněženek“, „Hříšní lidé města pražského“ i několik dalších snímků, včetně proslulé hádky o tom, zda se šípkovou nebo se zelím.
Starší výběr sice začíná nikoli rokem 1985, nýbrž oficiálním debutem z roku 1990, ale to lze označit za zcela pochopitelné. Jinak jde opravdu jen o tupě okopírovaný původní výběr z roku 2000, takže vedle nesmrtelných klasik jako „Ztráta imunity“, „Nechci do ústavu“, „O strašlivé vojně s Turkem“, „Kelti“, „Lidojedi“, „Hrábě“, „Pijánovka“, „Život je takovej“, „Zelená“ a „Kovárna“ nebo hudebně převzatých písní „Konec Bulla Máchy“, „Venda“ a „Dá dá dá“ žel obsahuje i méně výrazné a dnes spíše zapomenuté písně „Král Šumavy“, „Don't Drink And Drive“ nebo „Plesový ráno“. Zato chybí třeba „Metalice“, „Večírek“, „DeDeRon“, parodická „Tramvaj“ nebo některé další známější kousky. Minimálně v případech písní „Kovárna III“ a „Lepší časy“ jde o zkrácené verze a jednou o dobový remix písně „Mexiko“. Vybíráno bylo pouze z řadových desek, takže pominut je někdejší bonusový disk, prehistorické demonahrávky z alba „Rarity“ či švindlalbum „25:01“. Každopádně ovšem platí, že těch prvních 15 let bylo o něco zajímavějších než těch druhých.
Nový výběr nabízí povedené vypalovačky „Homosexuál“,„Montér údržbář“ a „Adamiti v Londýně“ i volnější a přemýšlivější skladby „Aida“, „Pumpa“ či „Modlitba pro partu“, nechybějí ani filmová a jiná intermezza z původních alb nebo pocta Báře Špotákové „Čtvrtá sestra“. Byť nejde o špatnou selekci, přesto převládá pocit, že pár kousků je zde do počtu a poměr zastoupení některých alb silně nerovnoměrný, byť zřejmě odpovídající počtu obsažených hitovek.
Zatímco obal pro bilanční disky tvoří hromadné foto z roku 2000, které navazuje na to slavné z roku 1990, a rovněž zbrusu nová hromadná fotka navazující na obě minulé, v chudší edici tvořené pouze novým výběrem je použita fotokoláž připomínající tu ze zadní strany prvního alba. A jestliže starší výběr byl sestaven časově chaoticky, respektive zhruba v podobě tehdejších koncertních setlistů, ten nový postupuje převážně chronologickou cestou, ovšem s odchylkami v podobě návaznosti ročních období „Léto“ a „Podzim“ a spíše bonusově laděné závěrečné části.
Zcela vynechána jsou splitka „Rocková nadílka“, „Beatová síň slávy“ a „Bratia & Sestry“, nahraná s kapelami DIVOKEJ BILL, VISACÍ ZÁMEK a HORKÝŽE SLÍŽE, ten třetí z nich však nepřímo zastupuje alespoň nová verze staršího country hitu „Pijánovka“, jež zpočátku zní téměř totožně, ale graduje naprosto odlišnou třetí slokou. Pouze trojdisková edice je navíc doplněna o jinde nevydanou a z filmu „Noc na Karlštejně“ známou píseň „Hoja hoj“, která v nové verzi jen naplňuje očekávaný standard. Jenže současně z ní plyne, že jestliže někdo touží mít doma od Sester do posledního tónu úplně všechno, po třech měsících od koupě alba s bonusovým výběrovým diskem si jej musí koupit ještě jednou, což představuje vyložené tahání peněz lidem z kapes.
Trochu smutně působí to, že samotná kapela si zřejmě nepamatuje roky vydání některých svých alb, takže místy jsou uvedeny špatně, nemluvě o tom, že s Turkem rozhodně nebyla vedena „vajna“, ale vojna, a že obal nijak neuvádí na disku obsažené Sahulovy „Sovy v mazutu“, načež následná trojice songů má posunuté číslování, číslo 15 je pak vynecháno a teprve od čísla 16 vše pokračuje správně. To je opravdu takový problém si ty tracklisty po sobě párkrát přečíst?
CD 1 – Fernet Underground
- Svatá Petra
- Nápis Na Kovárně
- Taneční
- Underground jsme nestihli
- Dneska hrajou naši
- Fyzické osoby
- Kocovina
- Tajnej hajnej
- Havran
- Narozeniny
- Takzvaná stará
- Plechový Ježíš
CD 2 – Best Of 1985-2000
- Ztráta imunity (1990)
- Nechci do ústavu (1990)
- '63 (1998)
- O strašlivé vojně s Turkem (1995)
- Král Šumavy (1999)
- Kelti (1996)
- Konec Bulla Máchy (1995)
- Básník (1998)
- Don't Drink And Drive (1991)
- Na srazu (1999)
- Lidojedi (1993)
- Sovy v mazutu (1990)
- Venda (1993)
- Veselej rokenrol (1996)
- Hrábě (1995)
- Plesový ráno (1993)
- Dá dá dá (1995)
- Kovárna III (1993)
- Mexiko Remix (2000)
- Budapešť (1990)
- Pijánovka (1993)
- Život je takovej (1990)
- Zelená (1991)
- Lepší časy (1996)
- O melouny boj (1993)
- Kovárna (1990)
- Svatozář (1998)
CD 3 – Best Of 2001-2015
- Blondýna (2002)
- Básníci z Kovárny (2002)
- Válka s loky (2003)
- Homosexuál (2003)
- Aida (2003)
- Jéjéjéjéjé (2003)
- Radostně (2003)
- Alkohol je (2005)
- Montér údržbář (2005)
- Čaroděj ze Země koz (2005)
- Pumpa (2005)
- Adamiti v Londýně (2007)
- Čtvrtá sestra (2008)
- Pilsner Urquell (2010)
- Lázničky (2010)
- Zůstal jsem sám (2010)
- Léto (2010)
- Podzim (2007)
- Nádraží (2011)
- Kalhotky ze Lhotky (2013)
- Školka (2013)
- Masky sádrový (2013)
- Pijánovka feat. HORKÝŽE SLÍŽE (2015)
- Už koluje fáma (2003)
- Modlitba pro partu (2003)
- Hoja hoj (2015)
Čas: 37:17 / 73:49 / 74:44
Sestava (CD 1): Lou Fanánek Hagen, Magor, Ronald, Vrána, Supice, Zdenál, Jaroušek, Franta Kacafírek, sbory, hosté
www.trisestry.cz
