Ráno se probouzím před sedmou. Jaký to nezvyk, když vás ze stanu nevyžene všudypřítomné vedro. V noci mi zima nebyla, naopak jsem se celkem slušně vyspal. Docela rozdíl oproti dubnové návštěvě Německa, kdy jsme spali schoulení v autě a s rampouchy u hlavy (smích). Pomalu vylézáme ze stanů, snídaně, kafe. Čáďa spal naproti u Kellnerů. Nikoliv však v obýváku (areál nějaké firmy Kellner), ale na jakési nákladové rampě, kde ráno připravil šok místní pošťačce. Hrát se začíná stejně jako v pátek až v poledne, tak jdeme za mlhavého rána na prohlídku městečka Wiesau. Moc toho k vidění není. Nákladové nádraží, spousty transportních kontejnerů poblíž areálu. Po nějakých dvou kilometrech se otáčíme a volíme návštěvu penzionu nedaleko areálu. K našemu překvapení je zde česky mluvící personál. Paní se s námi ihned vybavuje a tak nakonec za téměř české ceny dáváme polévku, někteří jelení guláš, pivko a jako bonus zdarma kafe a zákusek. Příjemná návštěva se protáhne až k poledni. Mezitím o sobě dává venku vědět babí léto a je doslova hic. Asi poslední opalovačka letošního roku probíhá v našem zázemí krátce před hudební produkcí.
První kapelou jsou pro nás berlínští thrasheři SPACE CHASER. Pětice sype old school thrash metal ve stylu OVERKILL nebo GAMA BOMB, mají tu i svou početnou základnu fans. Perfektní frázování i určitá ujetost frontmana Siegfrieda dělají z téhle party parádní poslechovou záležitost i podívanou. SPACE CHASER na nic nečekali a sázeli jeden vál za druhým. Na závěr půlhodinového setu zařadili i cover ANTHRAX – „Caught in the Mosh“. Přímočarý thrashový nálet! Těšte se do Písku!
HELLISH CROSSFIRE vidím počtvrté a počtvrté je to na jedničku s hvězdičkou. Mám pro tuhle čtveřici zkrátka slabost. Blasphemickej thrash/black metal, špína, syrovost a totální propad časem. Otvírák „Night of the Possessed“ okamžitě rozčísnul odpolední siestu na Stormcrusheru. Oproti WITCHBURNER se mi líbí, že HELLISH CROSSFIRE zařazují více vyhrávek, melodií a častěji mění tempo. Kytarista Christian celou kapelu jednoznačně táhne. Tentokrát byl za totálního hard rockera – typické zvonáče doplnil bílým tričkem RAINBOW. Palec nahoru! Věčně narvanej basák se tradičně po koncertě zbořil a večer brázdil areál jako bludný Holanďan. HELLISH CROSSFIRE jednoznačně patřili k tomu nejlepšímu, co Stormcrusher festival nabídl. Snad jen škoda, že čekání na novou desku je tak dlouhé…
Následuje jedna z osmdesátkových legend německého thrash metalu – ACCUSER. Jediný původní člen – kytarista a zpěvák Frank Thoms se v posledních letech obklopil novými muzikanty a ACCUSER válí jako za mlada. Pravda, už to není úplně klasický thrash metal. Hudba ACCUSER je trochu groove a kapelu lehce směřuje k modernějšímu pojetí thrashe, nicméně staré vypalovačky zněly naprosto výborně a autenticky. Ve druhé polovině setu se věnuji nákupu vinylů a tak ACCUSER spíše poslouchám z konce haly. Kvalitní set.
Jdeme se posilnit před závěrečným náporem festivalu, balíme stany a všechny věci. Přicházíme na druhou polovinu švédských death metalistů FACEBREAKER. Ti mě moc nebaví. Ne, že by snad byli špatní, ale nějak zde nemám náladu na death metal. Pravdou je, že kapela šlapala parádně a z podia se valila klasická stará škola severského death metalu.
Nachystaná je další legenda evropského thrash metalu – ASSASSIN! V sestavě stále působí oba původní kytaristé – Hoffmann a Scholz, ale k naší smůle loni opustil ASSASSIN jejich zpěvák Robert Gonnella. Náhrada v podobě Inga Bajonczaka je sice slušná, ale nejsem si jistý, zda je pro ASSASSIN vhodná. Inga má hluboký hlas, hodně pasáží dával do growlingu a jeho projev byl spíše hodný frontmanovi hardcorové kapely. Frázování však dával bezchybně, s lidmi to také umí a já si nakonec po pár skladbách zvykl. Co se týče hudby, tam bylo vše v naprostém pořádku. Neuvěřitelný masakr! Thrash jak řemen! Kytary se zasekávaly do hlav, agresivní sóla, moc času na oddech nebylo. Deska „The Upcoming Terror“ je pro mě jedna ze zásadních a teď se mi to potvrdilo i naživo. Vypalováky „Fight (To Stop the Tyranny)“, „The Last Man“, „Forbidden Reality“ nebo hymna „Assassin“ jsou navždy hluboko zaryty v mém srdci. Jsem rád, že jsem tohle mohl slyšet naživo!
Hned po ASSASSIN následovala další německá banda, tentokrát z ranku heavy metal. O METAL INQUISITOR jsem před tímto festivalem neměl ani tušení. Doma jsem si poslechl pár věcí s tím, že „tohle bude asi dobrý“. Že to bude výborný, jsem ale nečekal (úsměv). Pánové skromným projevem a silným materiálem doslova smetli všechny přítomné headbangers. Jednoduchý heavy/speed metal s jednou hitovkou za druhou, stará škola a zajímavá barva hlasu zpěváka. METAL INQUISITOR po chvíli rozpoutali heavy metalové peklo a protože kapela moc často nekoncertuje, z pódia se jim vůbec nechtělo. Gradující čtyřicetiminutový set byl pro mě tím největším objevem festivalu. Nečekal jsem mnoho, dostal jsem vše! Doufám, že budu mít ještě někdy šanci METAL INQUISITOR vidět, protože tady bych si klidně ještě dvacet minut přidal (úsměv).
Další pauza před závěrečným attackem. ARTILLERY mám moc rád a po dvou letech jsem je zase měl možnost vidět. A byl to koncert jako hrom! S naprostým přehledem a bravurou odehraný set, který byl postavený na starých dobrých klasikách, doplněných o pár novějších kousků. ARTILLERY měli v posledních letech trable se zpěváky, ale volba Michaela Dahla se zdá být tou správnou. Frontman se sympatickým projevem a výborným čistým hlasem. A to jak v melodických linkách, tak i thrashových sypačkách. ARTILLERY na pódiu působí jako strejdové v letech, ale jakmile hrábnou do strun, jdeme do kolen. „Legions“, „10.000 Devils“ ale především nesmrtelné flákoty „By Inheritance“, „Khomaniac“, „Into the Universe“ a „Terror Squad“ naprosto ovládly celou halu. Zvuk neskutečný. Jaký to rozdíl oproti koncertu na Chmelnici! ARTILLERY jsou celkem nedoceněná kapela, ale na thrashové scéně platí za kult a klenot dánské metalové scény. Skvělé, skvělé, skvělé…!
Následuje poslední posezeníčko u aut. Balíme zbylé věci, sbíráme odpadky, Pája dělá kafe pro všechny. Trochu truchlíme, že už se nachýlil konec, ale na druhou stranu je zrovna teď srandy kopec. Bavíme se na účty jiných i nás samotných, vymýšlíme kraviny a dopíjíme poslední pivka. Naposledy se odebíráme do areálu připraveni přežít poslední nálet, tak aby nás nespálil napalm…
Je jasné, kam tím mířím a na pódiu se vše chystá pro koncert SODOM. Ikona, legenda a kapela, která mě nikdy v životě ničím nezklamala. Delší zvučení má za následek desetiminutový skluz, ale krátce po půlnoci nastupuje známá trojice na svá místa. SODOM hned od začátku pálí ostrými – „Agent Orange“! Kdo by to neznal! Zvuk naprosto zabijáckej, Tom Angelripper ve formě a sepraném dobovém tričku SLAYER – „Haunting the Chapel“ a já sbírám poslední zbytky sil a třepu palicí jako o život. Tohle je prostě nejvíc! Pak přichází „The Vice of Killing“ a konec. Angelripper má technické problémy s basou, znovu se zvučí, ale za pět minut SODOM opět nastupují dvojákem „Surfin' Bird / The Saw is the Law“. Jsem v tranzu. Jakkoliv tady za ty dva dny byl někdo skvělý, tak SODOM jsou o třídu nebo spíše o dvě výše. Na téhle kapele jsem vyrostl a jsem strašně rád, že za ty dlouhé roky neuhnuli ani o píď. Věrni svému stylu. Jedinečný zvuk mě naprosto semlel. Tomovi Angelripperovi, který je tradičně v dobrém rozmaru, jsem tentokrát nerozuměl, protože mluvil německy, ale to nevadilo. Důležité jsou činy a ty byly vskutku geniální – „Nuclear Winter“, „Sodomy and Lust“, „Outbreak of Evil“, „Christ Passion“, „Blasphemer“, „Remember the Fallen“, „Ausgebombt“, ale i „M:16“, „Marines“, „Napalm in the Morning“, „City of God“, „Stigmatized“ nebo třešnička na dortu v podobě „Iron Fist“ od MOTORHEAD. Hodina a půl totálního thrash metalového běsnění je za námi. Jak se říká – to nejlepší na konec a SODOM letošní Stormcrusher festival jednoznačně ovládli. Díky!
Ihned po SODOM sedáme do aut a míříme k domovu. Jedeme podle rady od paní z penzionu, tedy směr Cheb. Mlha by se dala krájet, místy je to bílá tma. Skutečně se jednalo o lepší volbu, za chvíli jsme v Čechách, objíždíme Cheb a míříme směr Plzeň. Tady v půl čtvrté vysazujeme Anet, loučíme se a pak už jen do Písku, kde jsme něco po páté hodině ranní. Je definitivní konec Stormcrusheru.
V Německu mě zatím žádný festival nezklamal a ani první návštěva Stormcrusher festivalu nebyla výjimkou. Od organizace, přes zvuk, přátelskou atmosféru a samozřejmě kapely dopadlo vše na výbornou. Během dvou dnů, jsme viděli kapely, které k nám těžko přijedou a zase jednou jsme se dostali na akci, kde se podobných maniaků sešlo více než tisíc. Džísky a old school svět. Cena vstupenky je také velmi příznivá, místo konání jakbysmet. A po informacích, jaké kapely chystají na příští rok, je dost možné, že se za dvanáct měsíců do Wiesau opět vydáme. Díky kapelám, organizátorům a především partě skvělých kamarádů za tyhle dva parádní dny. Jsou to prostě zážitky, který nám nikdo nevezme. Auf Wiedersehen!
Fotky: Anet, Růža
První kapelou jsou pro nás berlínští thrasheři SPACE CHASER. Pětice sype old school thrash metal ve stylu OVERKILL nebo GAMA BOMB, mají tu i svou početnou základnu fans. Perfektní frázování i určitá ujetost frontmana Siegfrieda dělají z téhle party parádní poslechovou záležitost i podívanou. SPACE CHASER na nic nečekali a sázeli jeden vál za druhým. Na závěr půlhodinového setu zařadili i cover ANTHRAX – „Caught in the Mosh“. Přímočarý thrashový nálet! Těšte se do Písku!
HELLISH CROSSFIRE vidím počtvrté a počtvrté je to na jedničku s hvězdičkou. Mám pro tuhle čtveřici zkrátka slabost. Blasphemickej thrash/black metal, špína, syrovost a totální propad časem. Otvírák „Night of the Possessed“ okamžitě rozčísnul odpolední siestu na Stormcrusheru. Oproti WITCHBURNER se mi líbí, že HELLISH CROSSFIRE zařazují více vyhrávek, melodií a častěji mění tempo. Kytarista Christian celou kapelu jednoznačně táhne. Tentokrát byl za totálního hard rockera – typické zvonáče doplnil bílým tričkem RAINBOW. Palec nahoru! Věčně narvanej basák se tradičně po koncertě zbořil a večer brázdil areál jako bludný Holanďan. HELLISH CROSSFIRE jednoznačně patřili k tomu nejlepšímu, co Stormcrusher festival nabídl. Snad jen škoda, že čekání na novou desku je tak dlouhé…
Následuje jedna z osmdesátkových legend německého thrash metalu – ACCUSER. Jediný původní člen – kytarista a zpěvák Frank Thoms se v posledních letech obklopil novými muzikanty a ACCUSER válí jako za mlada. Pravda, už to není úplně klasický thrash metal. Hudba ACCUSER je trochu groove a kapelu lehce směřuje k modernějšímu pojetí thrashe, nicméně staré vypalovačky zněly naprosto výborně a autenticky. Ve druhé polovině setu se věnuji nákupu vinylů a tak ACCUSER spíše poslouchám z konce haly. Kvalitní set.
Jdeme se posilnit před závěrečným náporem festivalu, balíme stany a všechny věci. Přicházíme na druhou polovinu švédských death metalistů FACEBREAKER. Ti mě moc nebaví. Ne, že by snad byli špatní, ale nějak zde nemám náladu na death metal. Pravdou je, že kapela šlapala parádně a z podia se valila klasická stará škola severského death metalu.
Nachystaná je další legenda evropského thrash metalu – ASSASSIN! V sestavě stále působí oba původní kytaristé – Hoffmann a Scholz, ale k naší smůle loni opustil ASSASSIN jejich zpěvák Robert Gonnella. Náhrada v podobě Inga Bajonczaka je sice slušná, ale nejsem si jistý, zda je pro ASSASSIN vhodná. Inga má hluboký hlas, hodně pasáží dával do growlingu a jeho projev byl spíše hodný frontmanovi hardcorové kapely. Frázování však dával bezchybně, s lidmi to také umí a já si nakonec po pár skladbách zvykl. Co se týče hudby, tam bylo vše v naprostém pořádku. Neuvěřitelný masakr! Thrash jak řemen! Kytary se zasekávaly do hlav, agresivní sóla, moc času na oddech nebylo. Deska „The Upcoming Terror“ je pro mě jedna ze zásadních a teď se mi to potvrdilo i naživo. Vypalováky „Fight (To Stop the Tyranny)“, „The Last Man“, „Forbidden Reality“ nebo hymna „Assassin“ jsou navždy hluboko zaryty v mém srdci. Jsem rád, že jsem tohle mohl slyšet naživo!
Hned po ASSASSIN následovala další německá banda, tentokrát z ranku heavy metal. O METAL INQUISITOR jsem před tímto festivalem neměl ani tušení. Doma jsem si poslechl pár věcí s tím, že „tohle bude asi dobrý“. Že to bude výborný, jsem ale nečekal (úsměv). Pánové skromným projevem a silným materiálem doslova smetli všechny přítomné headbangers. Jednoduchý heavy/speed metal s jednou hitovkou za druhou, stará škola a zajímavá barva hlasu zpěváka. METAL INQUISITOR po chvíli rozpoutali heavy metalové peklo a protože kapela moc často nekoncertuje, z pódia se jim vůbec nechtělo. Gradující čtyřicetiminutový set byl pro mě tím největším objevem festivalu. Nečekal jsem mnoho, dostal jsem vše! Doufám, že budu mít ještě někdy šanci METAL INQUISITOR vidět, protože tady bych si klidně ještě dvacet minut přidal (úsměv).
Další pauza před závěrečným attackem. ARTILLERY mám moc rád a po dvou letech jsem je zase měl možnost vidět. A byl to koncert jako hrom! S naprostým přehledem a bravurou odehraný set, který byl postavený na starých dobrých klasikách, doplněných o pár novějších kousků. ARTILLERY měli v posledních letech trable se zpěváky, ale volba Michaela Dahla se zdá být tou správnou. Frontman se sympatickým projevem a výborným čistým hlasem. A to jak v melodických linkách, tak i thrashových sypačkách. ARTILLERY na pódiu působí jako strejdové v letech, ale jakmile hrábnou do strun, jdeme do kolen. „Legions“, „10.000 Devils“ ale především nesmrtelné flákoty „By Inheritance“, „Khomaniac“, „Into the Universe“ a „Terror Squad“ naprosto ovládly celou halu. Zvuk neskutečný. Jaký to rozdíl oproti koncertu na Chmelnici! ARTILLERY jsou celkem nedoceněná kapela, ale na thrashové scéně platí za kult a klenot dánské metalové scény. Skvělé, skvělé, skvělé…!
Následuje poslední posezeníčko u aut. Balíme zbylé věci, sbíráme odpadky, Pája dělá kafe pro všechny. Trochu truchlíme, že už se nachýlil konec, ale na druhou stranu je zrovna teď srandy kopec. Bavíme se na účty jiných i nás samotných, vymýšlíme kraviny a dopíjíme poslední pivka. Naposledy se odebíráme do areálu připraveni přežít poslední nálet, tak aby nás nespálil napalm…
Je jasné, kam tím mířím a na pódiu se vše chystá pro koncert SODOM. Ikona, legenda a kapela, která mě nikdy v životě ničím nezklamala. Delší zvučení má za následek desetiminutový skluz, ale krátce po půlnoci nastupuje známá trojice na svá místa. SODOM hned od začátku pálí ostrými – „Agent Orange“! Kdo by to neznal! Zvuk naprosto zabijáckej, Tom Angelripper ve formě a sepraném dobovém tričku SLAYER – „Haunting the Chapel“ a já sbírám poslední zbytky sil a třepu palicí jako o život. Tohle je prostě nejvíc! Pak přichází „The Vice of Killing“ a konec. Angelripper má technické problémy s basou, znovu se zvučí, ale za pět minut SODOM opět nastupují dvojákem „Surfin' Bird / The Saw is the Law“. Jsem v tranzu. Jakkoliv tady za ty dva dny byl někdo skvělý, tak SODOM jsou o třídu nebo spíše o dvě výše. Na téhle kapele jsem vyrostl a jsem strašně rád, že za ty dlouhé roky neuhnuli ani o píď. Věrni svému stylu. Jedinečný zvuk mě naprosto semlel. Tomovi Angelripperovi, který je tradičně v dobrém rozmaru, jsem tentokrát nerozuměl, protože mluvil německy, ale to nevadilo. Důležité jsou činy a ty byly vskutku geniální – „Nuclear Winter“, „Sodomy and Lust“, „Outbreak of Evil“, „Christ Passion“, „Blasphemer“, „Remember the Fallen“, „Ausgebombt“, ale i „M:16“, „Marines“, „Napalm in the Morning“, „City of God“, „Stigmatized“ nebo třešnička na dortu v podobě „Iron Fist“ od MOTORHEAD. Hodina a půl totálního thrash metalového běsnění je za námi. Jak se říká – to nejlepší na konec a SODOM letošní Stormcrusher festival jednoznačně ovládli. Díky!
Ihned po SODOM sedáme do aut a míříme k domovu. Jedeme podle rady od paní z penzionu, tedy směr Cheb. Mlha by se dala krájet, místy je to bílá tma. Skutečně se jednalo o lepší volbu, za chvíli jsme v Čechách, objíždíme Cheb a míříme směr Plzeň. Tady v půl čtvrté vysazujeme Anet, loučíme se a pak už jen do Písku, kde jsme něco po páté hodině ranní. Je definitivní konec Stormcrusheru.
V Německu mě zatím žádný festival nezklamal a ani první návštěva Stormcrusher festivalu nebyla výjimkou. Od organizace, přes zvuk, přátelskou atmosféru a samozřejmě kapely dopadlo vše na výbornou. Během dvou dnů, jsme viděli kapely, které k nám těžko přijedou a zase jednou jsme se dostali na akci, kde se podobných maniaků sešlo více než tisíc. Džísky a old school svět. Cena vstupenky je také velmi příznivá, místo konání jakbysmet. A po informacích, jaké kapely chystají na příští rok, je dost možné, že se za dvanáct měsíců do Wiesau opět vydáme. Díky kapelám, organizátorům a především partě skvělých kamarádů za tyhle dva parádní dny. Jsou to prostě zážitky, který nám nikdo nevezme. Auf Wiedersehen!
Fotky: Anet, Růža
