A FOREST OF STARS – Beware the Sword You Cannot See

Vzepětí, jaké A FOREST OF STARS předvedli na své, nyní již předposlední, desce „A Shadowplay for Yesterdays“ se v mých očích rovnalo příjemnému kulturnímu šoku. Ne, že by snad předešlé dvě vydané desky byly špatné, ale před třemi léty mi A FOREST OF STARS tak neskutečně sedli, že těch příjemných pocitů a hodin strávených v jejich společnosti nelituju ani náhodou.

Jejich neotřelý black metal, i když tady se s terminologií black metal musí zacházet citlivěji a s notnou dávkou nadhledu, dokázali povýšit na něco, co je v mých uších prostě umění, a něco, co nad soudobou metalovou hudební produkcí jednoduše vyčnívá. Tohle je styl A FOREST OF STARS. O to větší radost mi dělá letos vydaná deska „Beware the Sword You Cannot See“, která na tu minulou, dle mě přelomovou, navazuje a nehodlá slevit. Překonat nešla, to bylo jasné předem, ale za maximální úspěch považuju to, že se ji podařilo vyrovnat. Letošní přírůstek posluchače (mě) dokáže držet po celém poslechu v napětí a neustále mu servírovat lavinu chytrých nápadů, které jsou v neposlední řadě hrozně moc chytlavé.

Ingredience z let minulých jsou zachovány v maximální míře a tudíž se neobávám toho, že jestliže se někdo stejně jako já před třemi roky doslova zamiloval, bude mít tentokrát problém. Celé album opět působí jako celek, kde jednotlivé skladby skládají poslechovou mozaiku a působí jako příběh. Ano, můžu si pustit skladbu číslo tři, nebo šest a bude to dobré, ale jen tak se zaposlouchat do celého alba, přijít na jeho podstatu, nechat si odvyprávět příběh a unášet se myšlenkami někam jinam, je určitě větším zážitkem. Ta hodina je jako únik z reality. Proto jsem si nic nedělal z ukázky, která vyšla před samostatnou deskou a do hlavy mi nějak extra nelezla. Očekávaný atak sluchovodů a emociální smršť se sice tentokrát dostavily o pár poslechů déle než dříve, ale zase má novinka dlouhou životnost. Což je vidět na vydání této pozdní recenze, album je přes půl roku venku a od té doby jsem si ho v různých vlnách dávkoval… a baví pořád. Vstřebat všechny „fígle“ a motivy není ze začátku úplně nejsnadnější, a to nejen kvůli většímu otevření mysli, ale hlavně pro to, že těch dech beroucích chvil je na albu nepočítatelně, ale po čase se klasicky člověku otevřou obzory, vše začne do sebe zapadat a to dosud neslyšené se stává jasnějším.

Úvodní „Drawing Down the Rain“ překvapí svou kytarovou prací, kdy zvuk kytary evokuje pomalu až HC party, aby se skladba zlomila i díky přidáním houslí v dnes už typickou věc made by A FOREST OF STARS. Opět jsem u vytržení, stačí k tomu to, že bubeník „John „The Resurrectionist“ Bishop rozjede blackové sypačky a nad nimi se pomalým tempem line zvuk houslí jediné ženy v kapele – Katheryne, jako je tomu u druhé „Hive Mindless“. Nemluvě pak o melodických linkách a totálně pohlcujících gradacích, kterými je album doslova prošpikované. Nechybí ani pomalejší záležitosti, kdy Katheryne odloží housle a ujme se zpěvu, což dodává kapele další rozměr a prostě to funguje. Tím ale rozhodně nechci snižovat výkon hlavního křiklouna Curseho, jehož variabilní hlasový rejstřík mi neskutečně sedí. Jeho vyšponovaný vokál až na pomezí teatrálního šklebu je jen jednou z mnoha částí, která tvoří to kouzlo, kterým AFOS disponují.

Kouzlo téhle nahrávce dodává opět prvotřídní grafické ztvárnění, na kterém si jak kapela, tak i vydavatel dávají vždy záležet. Vinyl vyšel ve formě 2LP, kde strana D už ale neobsahuje žádnou stopu a je na ní vyryt další ze symbolů, jimiž je grafika u téhle kapely plná. Gatefoldové zpracování pak dává vyniknout malbě, jejíž ústřední motiv tvoří had Uroboros, kromě něho nabízí další pěkné malby a grafické dvojsmysly. To vše v příjemné barevné variaci. Oko se pokochá. Texty a info o nahrávání jsou pak vytištěné na kapsách, takže malbu nenarušují. V tomto bodě je vše pořádku, snad jen zamrzí, že se nepodařilo ke grafickým částem dodat fotografii kapely, toť jenom jeden takový drobný nedostatek.

Myslím si, že posluchač nevšední hudby už má dávno A FOREST OF STARS v hledáčku. A možná už i album stačil od zimy odložit. Každopádně já za sebe si díky poslechu vinylu, který mi doma leží teprve chvíli, užívám znovu opojné chvíle. Jsem moc rád, že silná slova, která jsem na účet těchto neskutečně přitažlivých Angličanů chrlil před třemi léty, jdou aplikovat i na toto album. Pro mě další mistrovský kousek, který se bude jen stěží letos překonávat.

Seznam skladeb: