Festivalové průsery žel nejsou ničím výjimečným. Někdo možná ještě pamatuje na několik málo let staré pokusy jako Happy Days, Hardline Therapy či Rock Rebellion, jimž se občas přiblížila i třeba Hrachovka a kterým vévodí zcela nekonaný Unholy Fest.
Aktuálně na ně smutně navázala olomoucká Kovadlina, která lákala na výhradně český rock, metal a punk, a to převážně v podání zkušených klasiků těchto žánrů. Přestože šířeji zaměření posluchači mohli zajásat, moc se jich nedostavilo. Výsledkem byla fraška.
Předzvěsti možného krachu
Jako první tento festival odepsali rozliční alternativci, intoši a hipsteři, kteří při pohledu na program okamžitě zjistili, že má zahrát příliš mnoho známých a proto nepřijatelných kapel, že by jim z toho mohly prasknout brýle a že toto riziko nejsou ochotní podstoupit.
Jako druzí tento festival odepsali mainstreamoví konzumenti, kteří pro změnu zjistili, že má zahrát příliš mnoho neznámých kapel, které v rádiu nikdy v životě neslyšeli, takže kvůli nim není třeba platit vysoké vstupné za jediného jim známého Hrůzu.
Jako třetí tento festival odepsali metálysti a „nicnežmetálysti“, případně punkeři a „nicnežpunkeři“, kteří kvůli několika málo akceptovatelným kapelám nebyli ochotni poslouchat ty ostatní, které by je svou přítomností mohly obtěžovat, natožpak aby za ně ještě platili.
Jako čtvrtí tento festival nechtěně a proti své vůli odepsali ti, kteří by se možná snad i dostavili, ale žel se o této sešlosti vůbec nedověděli, popřípadě až v jejím průběhu.
Jako pátí tento festival odepsali přímo samotní pořadatelé, kteří zrušili poslední den. Není se čemu divit, neboť v areálu pro asi pět tisíc lidí bylo jen okolo 150 platících a nabízející se pohled na velká prázdná prostranství působil žel velmi smutným dojmem.
Co se povedlo
Základní zázemí pro návštěvníky nepůsobilo nijak špatně, neboť v areálu vzdáleně připomínajícím brutálně assaultní pevnost Josefov v Jaroměři byl zajištěn zjevně dostatečný, žel ve výsledku hodně nadbytečný počet prodejních stánků, záchodů či ostatních náležitostí. Rovněž po technické stránce vše působilo dobře zvládnutým dojmem. Velké pódium, výborný zvuk či boční prostor pro přípravu další skupiny, to vše umožnilo kvalitní výkony vystupujících souborů i skvěle šlapající chod pódia. Program probíhal plynule a prakticky bez jakýchkoli časových prodlev.
Čtvrtek
Značné vedro sužovalo zpočátku jen velmi malou hrstku bloudících trosečníků, jejichž počet sice do večera trochu narostl, ovšem nikterak závratným způsobem.
NOTION DEEP – neviděno
ASGARD (6 lidí pod pódiem)
Naprosto zastaralý agroblack, který v žáru slunce a navíc za minimálního zájmu nepřítomného lidu setrval přesně tam, kde odjakživa patří, tedy v minulém tisíciletí.
FRANK ZAPPA QUARTET (1 člověk pod pódiem)
Velké umění, kdy si člověk pomyslel jen to, že „všichni se ptají, komu to hrají“.
HAZYDECAY (asi 15 lidí pod pódiem)
Místní numetalisté, na něž před deseti lety chodily v Olomouci i stovky lidí, už sice zdaleka nejsou tak populární jako kdysi, jenže proti zde zažitému trapasu se byli nuceni obrnit pronášenými vtípky. Hudebně dobrý standard a k tomu „Lady Carneval“ jako bonus.
ZNOUZECTNOST (asi 30 lidí pod pódiem)
Loňské popěvky „Trosečníci“, „Čech orba“ nebo „Ziggy Boy“ fungují až nečekaně dobře a folkově odlehčení punkeři jich dokázali využít ku svému prospěchu. Nicméně vůbec největší ohlas vyvolaly teprve až závěrečné prastaré hitovky „Hoří“ a „Bylo nebylo“.
TRAKTOR (asi 50 lidí pod pódiem)
Jestliže je kapela již svým názvem odsouzena k agrobigbítu, zde tuto roli plně potvrdila. Přestože na pódiu vzplály ohně, zábavový odér žel nevyvanul, nelze ovšem upřít dobře vyvinutý smysl pro silné melodie a refrény, které rozhodně potěšily některé z přihlížejících.
BUTY (asi 60 lidí pod pódiem)
Ukázali „Ohambí“, „Jednou ráno“ natočili „Demáček“, cestou do daleké „Tramtárie“ se proletěli „Nad stádem koní“, zatímco v zemi byl spatřen dlouhou předehrou uvozený „Krtek“. Ke konci pak došlo i na tvrdší „Hajcman blues“, jež odlehčilo poznání, že „Cesta byla suchá, místy mokrá“. Spíše jen nostalgická, ale příjemná vzpomínka na devadesátá léta.
Michal Hrůza & KAPELA HRŮZY (asi 80 lidí pod pódiem)
Jeden z největších tuzemských hitmakerů se natolik otřepal z loňského napadení, že zde na něm nic nebylo znát. Doprovázen svou „hrůznou“ kapelou přednesl nejen novější hitovky „Bílá velryba“ či „Zakázané uvolnění“, ale i vzpomínky na READY KIRKEN „Černý brejle“, „1+1“ a „Zejtra mám“, a to vše způsobem, kterým své příjmení naštěstí nenaplnil.
Pátek
Ještě větší vedro šlo ruku v ruce s mírně navýšeným množstvím návštěvníků, ten však ani do večera nedosáhl počtu, jenž by mohl zaplnit prostor alespoň po linii zvukařů.
ZATREST – neviděno
THE SMILE – neviděno
RATTLE BUCKET (asi 15 lidí pod pódiem)
Mladistvě energičtí rockeři zaujali natolik, že zpěvákem vyslovené přání patnácti lidí pod pódiem se nakonec nejenže naplnilo, ale někteří z nich si i zaskákali a zazpívali.
APPLE JUICE (asi 10 lidí pod pódiem)
Protagonisté jednoduše melodického punku zaujali hlavně tím, že lidem dovolili přelézt zábranu do koridoru mezi ní a pódiem, což kupodivu nikomu nevadilo.
DARK GAMBALLE (asi 30 lidí pod pódiem)
Veteráni domácího crossoveru už sice neposouvají vlastní hranice a nemusejí nic dokazovat, jejich schopnost psát jednoznačné hitovky však nijak neutuchá. Vedle relativně starších skvostů „Můry“ či „Baletky v hlavě“ o tom skvěle svědčí i novější kousky „Fata kapitána Morgana“, „Svět za dekou“, „Mixér“ a „Panoptikaria“, jakož i holky ze stánku houpající nohama.
PLEXIS (asi 40 lidí pod pódiem)
Petr Hošek kupodivu ještě žije a tuto dobrou zprávu dokázal promítnout do setu, v němž osvědčené klasiky „Punk a pláč“, „Sid Vicious“, „Svět jsou bary“ nebo „Calambre“ vhodně doplnilo pozdější „Už mi to kroutí nohy“ a „To“ či novější „Slepý náboje“. Únava z horka byla trochu znát a „Krize“ mírně dolehla nejen onou písní, ale vše se nakonec v dobré obrátilo.
SALAMANDRA (asi 40 lidí pod pódiem)
Majestátní patos, epochální zvuk, bombastické kytary, klávesové fanfáry, velkolepě klenuté refrény, zvučný hlas zpěváka, operně pějící zpěvačka, vypjaté ječáky. Speed metal nabídl naprosto všechno, co od jeho zkamenělých, ovšem předních protagonistů lze očekávat.
CRUADALACH (asi 50 lidí pod pódiem)
Prazvláštní až nepochopitelné sdružení umí budit nadšení i rozpaky. Písně jako „Living With Pride“ či „Rebel Against Me“ nemohou konkurovat třpytu vlasů nyní opomenuté „Zlatovlásky“, houslemi a flétnou vybavení folkmetalisté však zahráli tak, že se to dalo poslouchat.
ROOT (asi 66,6 lidí pod pódiem)
„Brzo zdechnu. Vzpomenete si na mě?“, tázal se Velký Šéf, až dojímal k slzám. Činil tak ve jménu sebe samého, čili „In Nomine Satanas“. Pravý nefalšovaný „The Festival Of Destruction“ potvrdily pecky „Trygän – Sexton“ a „The Temple In The Underworld“. Energie už žel není tolik a lépe proto vyzněla čirá nádhera „The Mystical Words Of The Wise“. Překvapivě nechyběl dlouhá léta nehraný „Astaroth“, naopak tradičně došlo na „Hřbitov“. Když pak na konci zazněla „Píseň pro Satana“ a po ní „666“, ze všeho nejvíce to připomínalo zábavný skanzen minulosti.
VISACÍ ZÁMEK (asi 100 lidí pod pódiem)
Personálně neměnné legendy žánru hned na úvod vyhlásily a vzápětí zahrály „Punkový království“, čili jako kdekoli jinde v poslední době. Další novinky „Rezavý fáro“, „Klíště“ či „Popsong“ i jejich nedávné předchůdkyně „50“ a „Prezident je buzna“ skvěle posloužily coby „Známka punku“, tedy toho, že byť je všem členům kapely okolo pětapadesáti let, stále dokážou předvést velmi energický a s podporou silného zvuku až nečekaně přesvědčivý výkon. A to i přesto, že to člověk za ty dlouhé roky viděl nesčetněkrát a zná všechno zpaměti. Vše se odehrávalo v natolik přirozené rovnováze, že do toho bez problémů zapadl i Haubertem recitovaný koutek stupidní poezie „Otec“, první punkový singl „Hymna šibeničních bratří“, nemluvě pak o letitých megahitech „Stánek“, „Vlasta“, „Traktor“, „Domovnice“ a „Cigára“ či přídavcích „Čekání“ a „Kapela“.
Sobota
Dopoledne se už jen šířily facebookové zprávy o naprostém zrušení zbytku festivalu, a to především na stránkách nehrajících kapel. Pozůstalí stánkaři se už jen balili či ještě s pořadateli řešili případné vrácení části nájmu. Před vstupem se objevil kartonový papír s načmáranou zprávou o předčasném konci akce. Na plánovanou tombolu či různé soutěže vůbec nedošlo.
Pokud nepočítáme samotné pořadatele, asi nejvíce nespokojeni byli právě stánkaři s jídlem a pitím, kteří zaplatili mnohatisícový nájem a pak prodali poživatiny za pár stovek. Bylo naprosto zjevné, že to nesli velmi nelibě a byli vděční za každého zákazníka, někteří to však zabalili předčasně a odjeli pryč hned po prvním dnu. Fronty na tomto festu neexistovaly.
Měly hrát, ale žel již nevystoupily tyto soubory:
SEPARATOR
PASSION OF HATE
DISSOLUTION
KOHOUT PLAŠÍ SMRT
INSANIA
N.V.Ú.
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY
Vilém Čok & BYPASS
HYPNOS
KREYSON
Po krachu je každý generál
Byť je pozdě bycha honit, na základě četných diskuzí si lze shrnout možné příčiny nezdaru:
1. V Česku je přefestivalováno. Na nově se rodící festivaly je jen málokdo zvědavý. Většina lidí má ustálený okruh oblíbených festivalů a na jiné už jim nezbývají finance.
2. Na to, že šlo o první ročník a festival nemá vůbec žádné vybudované jméno, byl program o třech dnech a osmadvaceti kapelách příliš nabobtnalý, z čehož pramenilo i pro kdekoho vysoké vstupné. Úplně by stačila sobota, maximálně snad doplněná o kratší pátek. Ve čtvrtek a v pátek, a to zejména v dřívějších hodinách, jsou ještě lidi obvykle v práci. Mimoto je čas celozávodních dovolených, kdy je mnoho lidí zcela mimo svůj domov. A pokud si někteří jedinci berou dovolenou právě na hudební festivaly, pak převážně asi na ty velké, dlouholeté a zavedené.
3. Po většinu doby festivalu bylo opravdu hodně velké horko, jež mohlo odradit lidi bez vstupenky. Leč nelze takto obhájit malý předprodej, kdy počasí není předem známo.
4. Festival měl velmi špatnou lokální propagaci. Mnoho Olomoučáků o něm vůbec nevědělo. Pokud někdo přece jen věděl, většinou nepocítil nutnost dorazit.
5. Hrály pouze české kapely, chyběl jakýkoli zahraniční tahák. Čistě české soubory mohou přilákat převážně jen lokální posluchače, protože ti vzdálenější mohou tytéž kapely vidět a slyšet na jiných akcích ve svém okolí. Lidí mimo Olomouc přijelo asi jen minimum.
6. Dramaturgie festivalu sice mohla přilákat otevřenější příznivce různých žánrů, jenže takových je buď čím dál méně nebo jsou zvyklí jezdit na spíše větší festivaly. Běžní mainstreamoví konzumenti se chovají jako stádo a chodí na ještě hvězdněji obsazené akce, zatímco zde bylo až příliš jim méně známých či zhola neznámých kapel. Mnoho fanynek Michala Hrůzy nedorazilo proto, že je odradila přítomnost ostatních kapel a tedy i vyšší vstupné. Naopak pro ortodoxnější žánrové posluchače byl festival svou dramaturgií až příliš rozmáchlý, pro někoho možná až nepřijatelný. Na druhou stranu, i kdyby tento konkrétní festival byl metalově nebo punkově vyhraněný, v součtu se všemi ostatními aspekty lze jen velmi těžko předpokládat nějakou vysokou návštěvu.
Přesto není třeba vše vidět jen černě, protože kdo dorazil a byl vstřícně naladěn alespoň na několik kapel, mohl být spokojen.
Aktuálně na ně smutně navázala olomoucká Kovadlina, která lákala na výhradně český rock, metal a punk, a to převážně v podání zkušených klasiků těchto žánrů. Přestože šířeji zaměření posluchači mohli zajásat, moc se jich nedostavilo. Výsledkem byla fraška.
Předzvěsti možného krachu
Jako první tento festival odepsali rozliční alternativci, intoši a hipsteři, kteří při pohledu na program okamžitě zjistili, že má zahrát příliš mnoho známých a proto nepřijatelných kapel, že by jim z toho mohly prasknout brýle a že toto riziko nejsou ochotní podstoupit.
Jako druzí tento festival odepsali mainstreamoví konzumenti, kteří pro změnu zjistili, že má zahrát příliš mnoho neznámých kapel, které v rádiu nikdy v životě neslyšeli, takže kvůli nim není třeba platit vysoké vstupné za jediného jim známého Hrůzu.
Jako třetí tento festival odepsali metálysti a „nicnežmetálysti“, případně punkeři a „nicnežpunkeři“, kteří kvůli několika málo akceptovatelným kapelám nebyli ochotni poslouchat ty ostatní, které by je svou přítomností mohly obtěžovat, natožpak aby za ně ještě platili.
Jako čtvrtí tento festival nechtěně a proti své vůli odepsali ti, kteří by se možná snad i dostavili, ale žel se o této sešlosti vůbec nedověděli, popřípadě až v jejím průběhu.
Jako pátí tento festival odepsali přímo samotní pořadatelé, kteří zrušili poslední den. Není se čemu divit, neboť v areálu pro asi pět tisíc lidí bylo jen okolo 150 platících a nabízející se pohled na velká prázdná prostranství působil žel velmi smutným dojmem.
Co se povedlo
Základní zázemí pro návštěvníky nepůsobilo nijak špatně, neboť v areálu vzdáleně připomínajícím brutálně assaultní pevnost Josefov v Jaroměři byl zajištěn zjevně dostatečný, žel ve výsledku hodně nadbytečný počet prodejních stánků, záchodů či ostatních náležitostí. Rovněž po technické stránce vše působilo dobře zvládnutým dojmem. Velké pódium, výborný zvuk či boční prostor pro přípravu další skupiny, to vše umožnilo kvalitní výkony vystupujících souborů i skvěle šlapající chod pódia. Program probíhal plynule a prakticky bez jakýchkoli časových prodlev.
Čtvrtek
Značné vedro sužovalo zpočátku jen velmi malou hrstku bloudících trosečníků, jejichž počet sice do večera trochu narostl, ovšem nikterak závratným způsobem.
NOTION DEEP – neviděno
ASGARD (6 lidí pod pódiem)
Naprosto zastaralý agroblack, který v žáru slunce a navíc za minimálního zájmu nepřítomného lidu setrval přesně tam, kde odjakživa patří, tedy v minulém tisíciletí.
FRANK ZAPPA QUARTET (1 člověk pod pódiem)
Velké umění, kdy si člověk pomyslel jen to, že „všichni se ptají, komu to hrají“.
HAZYDECAY (asi 15 lidí pod pódiem)
Místní numetalisté, na něž před deseti lety chodily v Olomouci i stovky lidí, už sice zdaleka nejsou tak populární jako kdysi, jenže proti zde zažitému trapasu se byli nuceni obrnit pronášenými vtípky. Hudebně dobrý standard a k tomu „Lady Carneval“ jako bonus.
ZNOUZECTNOST (asi 30 lidí pod pódiem)
Loňské popěvky „Trosečníci“, „Čech orba“ nebo „Ziggy Boy“ fungují až nečekaně dobře a folkově odlehčení punkeři jich dokázali využít ku svému prospěchu. Nicméně vůbec největší ohlas vyvolaly teprve až závěrečné prastaré hitovky „Hoří“ a „Bylo nebylo“.
TRAKTOR (asi 50 lidí pod pódiem)
Jestliže je kapela již svým názvem odsouzena k agrobigbítu, zde tuto roli plně potvrdila. Přestože na pódiu vzplály ohně, zábavový odér žel nevyvanul, nelze ovšem upřít dobře vyvinutý smysl pro silné melodie a refrény, které rozhodně potěšily některé z přihlížejících.
BUTY (asi 60 lidí pod pódiem)
Ukázali „Ohambí“, „Jednou ráno“ natočili „Demáček“, cestou do daleké „Tramtárie“ se proletěli „Nad stádem koní“, zatímco v zemi byl spatřen dlouhou předehrou uvozený „Krtek“. Ke konci pak došlo i na tvrdší „Hajcman blues“, jež odlehčilo poznání, že „Cesta byla suchá, místy mokrá“. Spíše jen nostalgická, ale příjemná vzpomínka na devadesátá léta.
Michal Hrůza & KAPELA HRŮZY (asi 80 lidí pod pódiem)
Jeden z největších tuzemských hitmakerů se natolik otřepal z loňského napadení, že zde na něm nic nebylo znát. Doprovázen svou „hrůznou“ kapelou přednesl nejen novější hitovky „Bílá velryba“ či „Zakázané uvolnění“, ale i vzpomínky na READY KIRKEN „Černý brejle“, „1+1“ a „Zejtra mám“, a to vše způsobem, kterým své příjmení naštěstí nenaplnil.
Pátek
Ještě větší vedro šlo ruku v ruce s mírně navýšeným množstvím návštěvníků, ten však ani do večera nedosáhl počtu, jenž by mohl zaplnit prostor alespoň po linii zvukařů.
ZATREST – neviděno
THE SMILE – neviděno
RATTLE BUCKET (asi 15 lidí pod pódiem)
Mladistvě energičtí rockeři zaujali natolik, že zpěvákem vyslovené přání patnácti lidí pod pódiem se nakonec nejenže naplnilo, ale někteří z nich si i zaskákali a zazpívali.
APPLE JUICE (asi 10 lidí pod pódiem)
Protagonisté jednoduše melodického punku zaujali hlavně tím, že lidem dovolili přelézt zábranu do koridoru mezi ní a pódiem, což kupodivu nikomu nevadilo.
DARK GAMBALLE (asi 30 lidí pod pódiem)
Veteráni domácího crossoveru už sice neposouvají vlastní hranice a nemusejí nic dokazovat, jejich schopnost psát jednoznačné hitovky však nijak neutuchá. Vedle relativně starších skvostů „Můry“ či „Baletky v hlavě“ o tom skvěle svědčí i novější kousky „Fata kapitána Morgana“, „Svět za dekou“, „Mixér“ a „Panoptikaria“, jakož i holky ze stánku houpající nohama.
PLEXIS (asi 40 lidí pod pódiem)
Petr Hošek kupodivu ještě žije a tuto dobrou zprávu dokázal promítnout do setu, v němž osvědčené klasiky „Punk a pláč“, „Sid Vicious“, „Svět jsou bary“ nebo „Calambre“ vhodně doplnilo pozdější „Už mi to kroutí nohy“ a „To“ či novější „Slepý náboje“. Únava z horka byla trochu znát a „Krize“ mírně dolehla nejen onou písní, ale vše se nakonec v dobré obrátilo.
SALAMANDRA (asi 40 lidí pod pódiem)
Majestátní patos, epochální zvuk, bombastické kytary, klávesové fanfáry, velkolepě klenuté refrény, zvučný hlas zpěváka, operně pějící zpěvačka, vypjaté ječáky. Speed metal nabídl naprosto všechno, co od jeho zkamenělých, ovšem předních protagonistů lze očekávat.
CRUADALACH (asi 50 lidí pod pódiem)
Prazvláštní až nepochopitelné sdružení umí budit nadšení i rozpaky. Písně jako „Living With Pride“ či „Rebel Against Me“ nemohou konkurovat třpytu vlasů nyní opomenuté „Zlatovlásky“, houslemi a flétnou vybavení folkmetalisté však zahráli tak, že se to dalo poslouchat.
ROOT (asi 66,6 lidí pod pódiem)
„Brzo zdechnu. Vzpomenete si na mě?“, tázal se Velký Šéf, až dojímal k slzám. Činil tak ve jménu sebe samého, čili „In Nomine Satanas“. Pravý nefalšovaný „The Festival Of Destruction“ potvrdily pecky „Trygän – Sexton“ a „The Temple In The Underworld“. Energie už žel není tolik a lépe proto vyzněla čirá nádhera „The Mystical Words Of The Wise“. Překvapivě nechyběl dlouhá léta nehraný „Astaroth“, naopak tradičně došlo na „Hřbitov“. Když pak na konci zazněla „Píseň pro Satana“ a po ní „666“, ze všeho nejvíce to připomínalo zábavný skanzen minulosti.
VISACÍ ZÁMEK (asi 100 lidí pod pódiem)
Personálně neměnné legendy žánru hned na úvod vyhlásily a vzápětí zahrály „Punkový království“, čili jako kdekoli jinde v poslední době. Další novinky „Rezavý fáro“, „Klíště“ či „Popsong“ i jejich nedávné předchůdkyně „50“ a „Prezident je buzna“ skvěle posloužily coby „Známka punku“, tedy toho, že byť je všem členům kapely okolo pětapadesáti let, stále dokážou předvést velmi energický a s podporou silného zvuku až nečekaně přesvědčivý výkon. A to i přesto, že to člověk za ty dlouhé roky viděl nesčetněkrát a zná všechno zpaměti. Vše se odehrávalo v natolik přirozené rovnováze, že do toho bez problémů zapadl i Haubertem recitovaný koutek stupidní poezie „Otec“, první punkový singl „Hymna šibeničních bratří“, nemluvě pak o letitých megahitech „Stánek“, „Vlasta“, „Traktor“, „Domovnice“ a „Cigára“ či přídavcích „Čekání“ a „Kapela“.
Sobota
Dopoledne se už jen šířily facebookové zprávy o naprostém zrušení zbytku festivalu, a to především na stránkách nehrajících kapel. Pozůstalí stánkaři se už jen balili či ještě s pořadateli řešili případné vrácení části nájmu. Před vstupem se objevil kartonový papír s načmáranou zprávou o předčasném konci akce. Na plánovanou tombolu či různé soutěže vůbec nedošlo.
Pokud nepočítáme samotné pořadatele, asi nejvíce nespokojeni byli právě stánkaři s jídlem a pitím, kteří zaplatili mnohatisícový nájem a pak prodali poživatiny za pár stovek. Bylo naprosto zjevné, že to nesli velmi nelibě a byli vděční za každého zákazníka, někteří to však zabalili předčasně a odjeli pryč hned po prvním dnu. Fronty na tomto festu neexistovaly.
Měly hrát, ale žel již nevystoupily tyto soubory:
SEPARATOR
PASSION OF HATE
DISSOLUTION
KOHOUT PLAŠÍ SMRT
INSANIA
N.V.Ú.
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY
Vilém Čok & BYPASS
HYPNOS
KREYSON
Po krachu je každý generál
Byť je pozdě bycha honit, na základě četných diskuzí si lze shrnout možné příčiny nezdaru:
1. V Česku je přefestivalováno. Na nově se rodící festivaly je jen málokdo zvědavý. Většina lidí má ustálený okruh oblíbených festivalů a na jiné už jim nezbývají finance.
2. Na to, že šlo o první ročník a festival nemá vůbec žádné vybudované jméno, byl program o třech dnech a osmadvaceti kapelách příliš nabobtnalý, z čehož pramenilo i pro kdekoho vysoké vstupné. Úplně by stačila sobota, maximálně snad doplněná o kratší pátek. Ve čtvrtek a v pátek, a to zejména v dřívějších hodinách, jsou ještě lidi obvykle v práci. Mimoto je čas celozávodních dovolených, kdy je mnoho lidí zcela mimo svůj domov. A pokud si někteří jedinci berou dovolenou právě na hudební festivaly, pak převážně asi na ty velké, dlouholeté a zavedené.
3. Po většinu doby festivalu bylo opravdu hodně velké horko, jež mohlo odradit lidi bez vstupenky. Leč nelze takto obhájit malý předprodej, kdy počasí není předem známo.
4. Festival měl velmi špatnou lokální propagaci. Mnoho Olomoučáků o něm vůbec nevědělo. Pokud někdo přece jen věděl, většinou nepocítil nutnost dorazit.
5. Hrály pouze české kapely, chyběl jakýkoli zahraniční tahák. Čistě české soubory mohou přilákat převážně jen lokální posluchače, protože ti vzdálenější mohou tytéž kapely vidět a slyšet na jiných akcích ve svém okolí. Lidí mimo Olomouc přijelo asi jen minimum.
6. Dramaturgie festivalu sice mohla přilákat otevřenější příznivce různých žánrů, jenže takových je buď čím dál méně nebo jsou zvyklí jezdit na spíše větší festivaly. Běžní mainstreamoví konzumenti se chovají jako stádo a chodí na ještě hvězdněji obsazené akce, zatímco zde bylo až příliš jim méně známých či zhola neznámých kapel. Mnoho fanynek Michala Hrůzy nedorazilo proto, že je odradila přítomnost ostatních kapel a tedy i vyšší vstupné. Naopak pro ortodoxnější žánrové posluchače byl festival svou dramaturgií až příliš rozmáchlý, pro někoho možná až nepřijatelný. Na druhou stranu, i kdyby tento konkrétní festival byl metalově nebo punkově vyhraněný, v součtu se všemi ostatními aspekty lze jen velmi těžko předpokládat nějakou vysokou návštěvu.
Přesto není třeba vše vidět jen černě, protože kdo dorazil a byl vstřícně naladěn alespoň na několik kapel, mohl být spokojen.
