Občas se stává, že člověk potřebuje vypnout a nic neřešit. K tomuto účelu mi už dlouhou dobu slouží nahrávky, na kterých se nalézá hudba, jež v mém repertoáru nemá zase až tak velký prostor. Proto se občas u mnou hodnocených kotoučů stává, že namísto černého kovu je v podtitulku napsaný jiný hudební styl. Někdo by mohl říci, že jde o přirozený proces stárnutí a s věkem se názvy jako black, death či grind začnou pomalu vytrácet. Někdo to tak může mít, ale já zatím na výše vzpomínané styly zanevřít nechystám.
Ať je to tak, nebo jinak, dnes u mě dostala prostor nahrávka, nesoucí se v pomalu houpavém tempu stoner rocku a jsem za to rád. Kapela GORILLA MONSOON, sídlící v Drážďanech, spatřila světlo světa těsně na začátku nového milénia a ihned se pustila do práce na skladbách, jimiž by se mohla prezentovat. Následovalo vydání dvou demo nahrávek a jednoho splitu, po němž krom EP vyšla i plnohodnotná nahrávka. Letos konečně po pěti letech hibernace se kapela přihlásila o slovo s novým materiálem. V pořadí již třetí dlouhohrající deskou. Složit a nahrát nové skladby nejspíš nebylo jednoduché, protože se tak stalo po dlouhých sedmi letech.
Těm, co už měli se skupinou tu čest, jistě neujde velký posun v grafice obalu. Ač mám k dispozici pouze promo nahrávku, jejíž přebal se od originálu docela liší, tak je jasné, že kapela dočista upustila od zobrazování gorily a futuristické tématiky a dala se směrem, ve kterém se daří tajemnu. Dokonce bych řekl, že obal vypadá spíš jako pro black metalem ošlehanou vichřici. Dnes chce mít asi každý na obalu čerta. (smích)
Před samotným poslechem doporučuji uvařit si velké kafe, pohodlně se usadit a volume nastavit na příjemně slyšitelnou hladinu. První skladba se mi sice jeví jako nejslabší kousek, ale naštěstí je jedna z nejkratších a i tak trochu dokáže připravit ucho na to, co se bude dít později. To druhá „High on Insanity“ je příkladem toho, že všechno má svůj čas. I přes dost tuctový úvodní riff se najednou vyloupne rocková kytara jak z dob glam rocku a záhy, aniž bych si to uvědomoval, jsem vtažen do světa, v němž se snoubí melodie s tvrdými kytarami a špetkou amerického jihu. Skladby mají vesměs stopáž přes šest minut, ale právě kvůli této délce dávají všem možnost dostatečně se ponořit do jednotlivých songů. A především vnímat tu neskutečnou pohodu a lehkost. Pokud jsem zmínil americký jih, tak je to předně kvůli akustickým kytarám a harmonice, jež se mihne v osmém kousku, při kterém si představím horké polední slunce na poušti plné kaktusů. Možná to zní úsměvně, ale mně to tak opravdu připadá. Jinak to jsou povětšinou právě kytary, co tvoří hlukovou stěnu a nahrávka se právě díky nim dostává do tvrdších poloh. Tedy jen tehdy pokud nehrají některé z četných sól. Zatímco bicí jsou právě ten nástroj, jež tuto tvrdost rozbíjí a hudbu zvedá do rozevlátějších, tedy vzletnějších poloh. Nesmím zapomenout ani na zpěv. Ten mi zprvu hudební složku docela rušil, možná proto, že jsem zvyklý buďto na growling, skřek nebo klasický zpěv. Nakonec musím uznat, že Jack Sabbath předvádí skvělou práci. Už jen proto, že jeho projev není tuctový. Navíc je často slyšet, že se do zpěvu pořádně ponoří a jde mu od srdce. Jediné, k čemu mám menší výhrady, je celkový zvuk. Ten sice není vůbec špatný, ale možná bych zvládnul i o něco čistší produkci. Otázka jen zní, zda by se pak z CD nevytratila ta příjemná atmosféra.
Jde sice poznat, že kapela není úplně originální a často se uchyluje k osvědčeným rytmům, ale pro mě to není zas až tak zásadní a všemu, co na tomto kotouči pánové předvádí, plně věřím. Proto si každý další poslech „Firegod - Feeding the Beast“ užívám a nic na tom nemění ani hodinová délka produkce. Což nemůžu říct o velkém množství kapel. Ten, kdo nikam nespěchá a rád si vychutná hudbu plnou atmosféry a emocí, ať neváhá a sáhne po posledním zápichu GORILLA MONSOON.
Seznam skladeb:
Čas: 60:21
Sestava:
http://www.gorilla-monsoon.de/
https://www.facebook.com/gorillamonsoonhellrockinc
http://www.last.fm/music/Gorilla+Monsoon
Ať je to tak, nebo jinak, dnes u mě dostala prostor nahrávka, nesoucí se v pomalu houpavém tempu stoner rocku a jsem za to rád. Kapela GORILLA MONSOON, sídlící v Drážďanech, spatřila světlo světa těsně na začátku nového milénia a ihned se pustila do práce na skladbách, jimiž by se mohla prezentovat. Následovalo vydání dvou demo nahrávek a jednoho splitu, po němž krom EP vyšla i plnohodnotná nahrávka. Letos konečně po pěti letech hibernace se kapela přihlásila o slovo s novým materiálem. V pořadí již třetí dlouhohrající deskou. Složit a nahrát nové skladby nejspíš nebylo jednoduché, protože se tak stalo po dlouhých sedmi letech.
Těm, co už měli se skupinou tu čest, jistě neujde velký posun v grafice obalu. Ač mám k dispozici pouze promo nahrávku, jejíž přebal se od originálu docela liší, tak je jasné, že kapela dočista upustila od zobrazování gorily a futuristické tématiky a dala se směrem, ve kterém se daří tajemnu. Dokonce bych řekl, že obal vypadá spíš jako pro black metalem ošlehanou vichřici. Dnes chce mít asi každý na obalu čerta. (smích)
Před samotným poslechem doporučuji uvařit si velké kafe, pohodlně se usadit a volume nastavit na příjemně slyšitelnou hladinu. První skladba se mi sice jeví jako nejslabší kousek, ale naštěstí je jedna z nejkratších a i tak trochu dokáže připravit ucho na to, co se bude dít později. To druhá „High on Insanity“ je příkladem toho, že všechno má svůj čas. I přes dost tuctový úvodní riff se najednou vyloupne rocková kytara jak z dob glam rocku a záhy, aniž bych si to uvědomoval, jsem vtažen do světa, v němž se snoubí melodie s tvrdými kytarami a špetkou amerického jihu. Skladby mají vesměs stopáž přes šest minut, ale právě kvůli této délce dávají všem možnost dostatečně se ponořit do jednotlivých songů. A především vnímat tu neskutečnou pohodu a lehkost. Pokud jsem zmínil americký jih, tak je to předně kvůli akustickým kytarám a harmonice, jež se mihne v osmém kousku, při kterém si představím horké polední slunce na poušti plné kaktusů. Možná to zní úsměvně, ale mně to tak opravdu připadá. Jinak to jsou povětšinou právě kytary, co tvoří hlukovou stěnu a nahrávka se právě díky nim dostává do tvrdších poloh. Tedy jen tehdy pokud nehrají některé z četných sól. Zatímco bicí jsou právě ten nástroj, jež tuto tvrdost rozbíjí a hudbu zvedá do rozevlátějších, tedy vzletnějších poloh. Nesmím zapomenout ani na zpěv. Ten mi zprvu hudební složku docela rušil, možná proto, že jsem zvyklý buďto na growling, skřek nebo klasický zpěv. Nakonec musím uznat, že Jack Sabbath předvádí skvělou práci. Už jen proto, že jeho projev není tuctový. Navíc je často slyšet, že se do zpěvu pořádně ponoří a jde mu od srdce. Jediné, k čemu mám menší výhrady, je celkový zvuk. Ten sice není vůbec špatný, ale možná bych zvládnul i o něco čistší produkci. Otázka jen zní, zda by se pak z CD nevytratila ta příjemná atmosféra.
Jde sice poznat, že kapela není úplně originální a často se uchyluje k osvědčeným rytmům, ale pro mě to není zas až tak zásadní a všemu, co na tomto kotouči pánové předvádí, plně věřím. Proto si každý další poslech „Firegod - Feeding the Beast“ užívám a nic na tom nemění ani hodinová délka produkce. Což nemůžu říct o velkém množství kapel. Ten, kdo nikam nespěchá a rád si vychutná hudbu plnou atmosféry a emocí, ať neváhá a sáhne po posledním zápichu GORILLA MONSOON.
Seznam skladeb:
- Goatlord
- March of the Hellrock Inc.
- Hammerdown
- P.O.R.N.
- Bastard Business
- Law of the Riff
- Call of Gaia
- Shotgun Justice
- Firegod
- Glory Days
Čas: 60:21
Sestava:
- Drumster - bicí
- Jack Sabbath - zpěv, kytara
- Chris - baskytara
- K.K. - kytara
http://www.gorilla-monsoon.de/
https://www.facebook.com/gorillamonsoonhellrockinc
http://www.last.fm/music/Gorilla+Monsoon
