PUSTINA

CD 2015, Warner Music / punk / Česko

Zpráva z médií:

Politického převratu a zrodu Punkového království byli svědky návštěvníci narozeninové oslavy 30 + 2 let legendární punkové kapely VISACÍ ZÁMEK v beznadějně vyprodaném pražském Lucerna Music Baru 1. prosince 2014. Že kapela bere svoje kralování smrtelně vážně, předvedla 1. ledna 2015, kdy členové kapely obsadili prezidentskou kancelář a promluvili k celému národu. Seznámili punkovou veřejnost s rozdělením svých rezortů, se svými plány a zaznělo i novoroční poselství.

„Punkové království je přirozenou reakcí na současnou politickou situaci. Království, kde je každý sám sobě králem a zodpovědný sám za sebe“, dodává punkový král Jan Haubert. Za účasti Alexandra Hemaly, který punkové příznivce přivítal pozdravem „Punk´s not dead, vy volové!“, kapela vyhlásila Punkové království. Jana Hauberta (Honnyho) regulérně korunovali Petr Hošek z PLEXIS, který předal punkovou korunu, a pornokníže Záviš, jenž se chopil předání žezla (lahváč). Samotný punkový trůn tvořila basa od piva a královskou společnost dvě krásné nahotinky. Po korunovačním ceremoniálu kapela zahrála Hymnu Punkového království.

Vyhlášení Punkového království nečekaně ohromilo a paralyzovalo celou ČR. Zavřely se některé instituce, dokonce i školy, doprava se zastavila hned na několika místech včetně D1 a ještě v současné době jsou neprůjezdné některé úseky silnic, nejedou vlakové spoje a například ani tramvaje v hlavním městě. Pražský hrad a prezidentská kancelář se k nově vzniklé politické situaci dosud nevyjádřily.

Zatímco INSANIA před patnácti lety vydala Manifest Aristokracie nových vyděděnců, spíše cestou Valašského království nebo nynějšího Liberlandu se vydal letos třiatřicetiletý a dávno již legendární VISACÍ ZÁMEK, který měsíc před koncem loňského roku vyhlásil Punkové království a s úderem toho nového kolektivně přednesl novoroční projev. Není divu, že právě odtud pořízený záběr zdobí obal nového alba, logicky nesoucí název nového státního útvaru.

Zda vše výše uvedené lze nazvat čímsi směšně trapným či naopak vesele zábavným, stejně jako to, jestli vůbec lze tuto skupinu považovat za punk, to nechť si ve svých makovicích laskavě přeberou pravověrní vyznavači žánru. Ať už výsledek jejich zábavně společenské hry bude jakýkoli, zde plně postačuje konstatování, že kapela nikdy ten punk nebrala příliš vážně a v jejím podání tvoří hlavně hlučný základ pro syrově úsměvná sdělení, jež se odjakživa zmítají v naprosto přirozené rovnováze mezi společenskou kritičností a sobě vlastním nadhledem.

Tuto polohu zdařile potvrzuje hned úvodní a titulní „Punkový království“, které zdobí docela silný riff, ale také jakžtakž humorný text, ve spolupráci s videoklipem zesměšňující prodejce z prodejních akcí, a tedy nikoli takzvané, ale opravdové šmejdy. Na dotazy typu „Nechceš nějakej lepší tarif?“, „Nechceš vstoupit do partaje?“  nebo „Nechceš koupit dluhopisy?“  je zde odpovídáno opakovaným „Nechci, nechci!“, což strukturně připomíná desetiletý megahit „Známka punku“. Jeho působivosti nová hitovka sice nedosahuje, ale vcelku úspěšně se jí přibližuje.

Zjevný kontrast naznačený názvy songů „Hardkór“ a „Popsong“ se profiluje zejména texty, z nichž ten první pojednává o manželských konfliktech a druhý o údělu popových hvězd. Další dvě dvojice položek náleží k sobě naopak velmi těsně. Mluvená „Linka 155“ zachycuje podle všeho autentický telefonát o klíštěti na přirození, čímž vhodně předznamenává slovně vtipnou jízdu „Klíště“, zatímco rozvláčně disharmonické „Volské intro“ plynule přechází ve více než třicet let starou, dříve jen živě vydanou, až nyní studiově nahranou, ale stále dobrou vykopávku „Žulový vůl“, známou i od F.P.B. a patřící k těm několika zhudebněným Morgensternovým básním.

Snad proto, aby byly zdárně naplněny obvyklé žánrové předpoklady, pochopitelně nemůžou chybět ani tradiční a typické svižně punkové vypalovačky „Rezavý fáro“, „Sweeti“, „Protitetanové sérum“ nebo „Růžovej pocit“, svým intenzivně kytarovým náporem a nezadržitelnou přímočarostí fungující stejně dobře jako ve středním tempu jdoucí „Všechno je fajn“, „Nebožtík“ či „Hrál kdosi na hoboj“, v jehož rozuzlení na uvedený nástroj preluduje Jiří Vodňanský. Odlehčený charakter má „Veselej“, kde na rozjezd zazní „Óda na radost“ a na závěr pak vzpomínka na slavné finále z roku 1976. Rým „Dneska budem veselí jako Franta Veselý“ zní blbě, ale sem pasuje.

Úměrně žánru přiměřeně nedbalý a nedokonalý zvuk není na škodu, nemluvě o zjištění, že přestože všem členům kapely je již pár let přes padesát, hraje jim to pořád ještě dobře a bez větších známek senility. Možná by neškodilo více někdejší pestrosti, i když převažující sázka na punkovou údernost má také něco do sebe. Pokud si však někdo oblíbil některé starší písně v rytmu reggae či třeba jisté rozvláčnější a temnější kompozice, musí hledat na starých albech.

Soubor v novém století vydává alba v pětiletých intervalech, což je u této legendy zřejmě tak akorát pro to, aby se autorsky nerozmělnila, ale současně nežila jen z minulosti. Toto nové album se patrně nepřiřadí k historicky zásadním nahrávkám, působí však naprosto důstojným, přiměřeně zábavným a vyrovnaným dojmem, možná i lépe než obvyklý dobrý standard.

Seznam skladeb:

  1. Punkový království
  2. Rezavý fáro
  3. Všechno je fajn
  4. Sweeti
  5. Hardkór
  6. Veselej
  7. Protitetanové sérum
  8. Hrál kdosi na hoboj
  9. Popsong
  10. Růžovej pocit
  11. Linka 155
  12. Klíště
  13. Nebožtík
  14. Volské intro
  15. Žulový žůl

Čas: 45:10

Sestava:
  • VZ1 – ing. Jan Haubert – zpěv
  • VZ2 – ing. Michal Pixa – kytary, zpěv
  • VZ3 – ing. Vladimír Šťástka – baskytary, zpěv
  • VZ4 – ing. Ivan Rut – kytary, zpěv
  • VZ5 – ing. Jiří Pátek – bicí, zpěv

Zveřejněno: 28. 05. 2015
Přečteno:
2942 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Oliva | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář