Kanadská kapela THREE DAYS GRACE vznikla v roce 1997. Původně byla označována jako alternativní metalová skupina, nicméně v průběhu let se jejich zvuk změnil a začali do své hudby včleňovat prvky pop rocku a elektroniky.
Úvodní skladbou je singl „Human Race“, v jehož úvodu hraje prim elektronika a syntetizátory, což může být trochu zavádějící, jelikož na zbytku desky tolik těchto prvků nenajdeme. Následuje pilotní singl Painkiller, kterému dominuje jednoduchý, leč chytlavý, kytarový riff. Jedná se vlastně o typický mainstreamový rockový rádiový song, což mu ale určitě neubírá na prestiži. Skladba „Fallen Angel“ začíná příjemným klávesovým intrem s opět jednoduchým kytarovým doprovodem. Další píseň „Landmine“ má citelný post-grungeový kytarový riff, který celému songu dodává velmi zajímavou atmosféru. Následující „Tell Me Why“ je jedna z těch tvrdších skladeb na desce. Líbí se mi zejména skladba a kompozice prvních tónů baskytary a bicích, nicméně refrén je možná až příliš tuctový. Druhý singl „I Am Machine“ je další z velmi chytlavých a snadno zapamatovatelných skladeb, kde je silný zejména refrén a syrové kytary. „So What“ je naopak z těch slabších, kdy mám pocit, že jsem takovou skladbu slyšel už stokrát předtím. Bohužel tady se nedá mluvit o něčem příliš inovativním. Ač se to dle názvu skladby příliš nezdá, právě osmá věc „Car Crash“ je rockovou baladou s poměrně smutnou tématikou. I takové písně na desku patří a tato rozhodně zanechá silný dojem. Dalším songem je „Nothing’s Fair in Love and War” a opět se zde vsadilo na jednoduchost. Znovu se vracíme k post-grungeovému feeling a zejména kytarové riffy v této skladbě nemají chybu. „One Too Many” patří mezi moje další favority na desce, možná jen škoda poměrně jednoduchých bicích. Tam byl určitě prostor pro trochu experimentování a progresu. Předposlední „The End Is Not the Answer“ znovu dokazuje, že v jednoduchosti je síla a spolu s ní přichází i vlezlá chytlavost a hitovost písně. Rovněž závěrečná skladba „The Real You“ útočí na playlisty rádií. Jednoduchá, dynamická skladba, která se poslouchá sama a velmi neagresivně posluchače rozhýbá. Skvělý finiš.
Zpěvák Matt Walst je určitě důstojným nástupcem Adama Gontiera, ačkoliv mám obavy, že starší skladby THREE DAYS GRACE by pro něj mohly být až moc velké sousto. Rychlé zapadnutí nového zpěváka bylo vlastně poměrně očekávané, vzhledem k tomu, že bratr Brad v kapele působí celých 18 let a Matt svým způsobem ke kapele patřil už před oficiálním nástupem. To se podepsalo i na jeho práci textaře, kterou zvládl poměrně obstojně. Nejedná se sice o žádné hlubokomyslné verše, ale slovní obraty na úrovni mateřské školy na albu také nenajdeme. Mám velmi rád největší hity kapely „Animal I Have Become“ a „I Hate Everything About You“, ale kromě těchto dvou hitů kapela nemá moc slavných písní. Kapela má svoji značku, která se prodává velice dobře, ale nekonkuruje těm největším prodejcům. Není to ani tolik o nezkušenosti hudebníků nebo snad špatném zpěvákovi, skupinu spíše brzdí jistá jednolitost, stereotyp a nenápaditost. Pánové si zkrátka udělají tu svoji porci příjemné rockové muziky do rádií, z které se nikdo neposadí na zadek, ale většina si to bude pobrukovat a pohoupá si hlavou. Deska „Human“ rozhodně není špatná, ale je to zkrátka průměrný kousek rockové historie, který si zapamatují jen opravdoví fanoušci formace a troufám si tvrdit, že těch „náhodných kolemjdoucích“ kolem nové desky THREE DAYS GRACE příliš nebude. Kanaďané by potřebovali trochu zapracovat na nápadech a kreativitě.
Jsem zvědavý, co v létě 2015 předvedou na festivalu Rock For People v Hradci a kolik času zabere právě deska „Human“.
Seznam skladeb:
Čas: 39:29
Sestava:
http://threedaysgrace.com/
Úvodní skladbou je singl „Human Race“, v jehož úvodu hraje prim elektronika a syntetizátory, což může být trochu zavádějící, jelikož na zbytku desky tolik těchto prvků nenajdeme. Následuje pilotní singl Painkiller, kterému dominuje jednoduchý, leč chytlavý, kytarový riff. Jedná se vlastně o typický mainstreamový rockový rádiový song, což mu ale určitě neubírá na prestiži. Skladba „Fallen Angel“ začíná příjemným klávesovým intrem s opět jednoduchým kytarovým doprovodem. Další píseň „Landmine“ má citelný post-grungeový kytarový riff, který celému songu dodává velmi zajímavou atmosféru. Následující „Tell Me Why“ je jedna z těch tvrdších skladeb na desce. Líbí se mi zejména skladba a kompozice prvních tónů baskytary a bicích, nicméně refrén je možná až příliš tuctový. Druhý singl „I Am Machine“ je další z velmi chytlavých a snadno zapamatovatelných skladeb, kde je silný zejména refrén a syrové kytary. „So What“ je naopak z těch slabších, kdy mám pocit, že jsem takovou skladbu slyšel už stokrát předtím. Bohužel tady se nedá mluvit o něčem příliš inovativním. Ač se to dle názvu skladby příliš nezdá, právě osmá věc „Car Crash“ je rockovou baladou s poměrně smutnou tématikou. I takové písně na desku patří a tato rozhodně zanechá silný dojem. Dalším songem je „Nothing’s Fair in Love and War” a opět se zde vsadilo na jednoduchost. Znovu se vracíme k post-grungeovému feeling a zejména kytarové riffy v této skladbě nemají chybu. „One Too Many” patří mezi moje další favority na desce, možná jen škoda poměrně jednoduchých bicích. Tam byl určitě prostor pro trochu experimentování a progresu. Předposlední „The End Is Not the Answer“ znovu dokazuje, že v jednoduchosti je síla a spolu s ní přichází i vlezlá chytlavost a hitovost písně. Rovněž závěrečná skladba „The Real You“ útočí na playlisty rádií. Jednoduchá, dynamická skladba, která se poslouchá sama a velmi neagresivně posluchače rozhýbá. Skvělý finiš.
Zpěvák Matt Walst je určitě důstojným nástupcem Adama Gontiera, ačkoliv mám obavy, že starší skladby THREE DAYS GRACE by pro něj mohly být až moc velké sousto. Rychlé zapadnutí nového zpěváka bylo vlastně poměrně očekávané, vzhledem k tomu, že bratr Brad v kapele působí celých 18 let a Matt svým způsobem ke kapele patřil už před oficiálním nástupem. To se podepsalo i na jeho práci textaře, kterou zvládl poměrně obstojně. Nejedná se sice o žádné hlubokomyslné verše, ale slovní obraty na úrovni mateřské školy na albu také nenajdeme. Mám velmi rád největší hity kapely „Animal I Have Become“ a „I Hate Everything About You“, ale kromě těchto dvou hitů kapela nemá moc slavných písní. Kapela má svoji značku, která se prodává velice dobře, ale nekonkuruje těm největším prodejcům. Není to ani tolik o nezkušenosti hudebníků nebo snad špatném zpěvákovi, skupinu spíše brzdí jistá jednolitost, stereotyp a nenápaditost. Pánové si zkrátka udělají tu svoji porci příjemné rockové muziky do rádií, z které se nikdo neposadí na zadek, ale většina si to bude pobrukovat a pohoupá si hlavou. Deska „Human“ rozhodně není špatná, ale je to zkrátka průměrný kousek rockové historie, který si zapamatují jen opravdoví fanoušci formace a troufám si tvrdit, že těch „náhodných kolemjdoucích“ kolem nové desky THREE DAYS GRACE příliš nebude. Kanaďané by potřebovali trochu zapracovat na nápadech a kreativitě.
Jsem zvědavý, co v létě 2015 předvedou na festivalu Rock For People v Hradci a kolik času zabere právě deska „Human“.
Seznam skladeb:
- Human Race
- Painkiller
- Fallen Angels
- Landmine
- Tell Me Why
- I Am Machine
- So What
- Car Crash
- Nothing's Fair in Love and War
- One Too Manz
- The End is Not the Answer
- The Real You
Čas: 39:29
Sestava:
- Matt Walst - zpěv
- Neil Sanderson - bicí
- Barry Stock - kytara
- Brad Walst - baskytara
http://threedaysgrace.com/
