Právě letos to bude krásných patnáct let, co se v Jižní Americe zrodilo hudební těleso, jež podává pomocnou ruku všem, kdož se cítí utlačováni křesťanstvím a jeho zkostnatělými dogmaty. Kapela, která je trnem v oku správcům kostelů a tamní široké věřící obce. Čtyřčlenný orchestr, jenž si do úst příliš často bere jméno Satana a v textech mu nikdy není nic dost svaté.
Sice s dvouletým zpožděním, ale přece ke mně doputovala zatím poslední nahrávka těchto rarachů z Chile a mně nezbývá, než na tento křesťany poplivaný materiál pět především chválu. Přebal CD je k dostání ve dvou barevných variantách. Buďto v plně barevném, nebo pouze černobílém provedení. Ke mně se dostala druhá jmenovaná verze a musím říct, že právě ta, tedy černobílá, mi připadá mnohem démoničtější než její barevný kolega. Především proto, že po otevření a prolistování sešitku s texty je ihned jasné, že právě zde jde o ten pravý underground. Texty jsou všechny jak jinak než ve španělštině. To nahrávce dodává trochu jiný rozměr. Hlavně z koncovek vět je ihned jasné, že nezní tak, jak jsme na ně v angličtině zvyklí.
Pánové se s ničím příliš nemazlí a hrnou svůj buldozer přímo proti zdem kostela, který po jejich zásahu bude dočista srovnaný se zemí. Tam namísto pietního místa vztyčí jen obrácený kříž, na jehož vrcholu bude zářit vybělená lidská lebka. Jedna z mnoha podobných těm uvnitř přebalu CD. Nasazení této partě rozhodně nechybí a určitý punkový přístup a energie jsou jen k dobru. Někomu by se mohlo zdát, že kapela buší stále to samé dokola, ale pravdou je, že každá skladba je jiná a v některých jsou patrné malé experimenty. Například hned v prvním kousku jsou slyšet dudy. Sice to je jen takový malý štěk ve velkém filmu, ale i tato krátká vsuvka posouvá dynamiku této písně někam do vyšších sfér, i přesto, že se pohybujeme stále někde na prahu pekla. Stejně tak je to i s krásným výjezdem kytar v době, kdy bicí jako by zapomněly hrát. Pro někoho možná nekonečných čtyřicet minut nic neříkajícího bengálu, ale pro mě skvělé satanovo sémě, které se zcela jistě oddělilo od plev. I přesto, že kapela pochází z Chile, je zvuk v naprostém pořádku. Tak trochu zaprášený, ale zato hodně živočišný a útočný. Posluchač tak nemá pocit, jako u jiných vymazleně-vymydlených nahrávek, že si jen něco přehrává, ale po spuštění se stane součástí parádního koncertu plného napětí a akce. Možná tomu napomáhá sejmutí zpěvu, ten se zdá, jako by byl nahrán přes nekvalitní mikrofon. Nebo to jen bude nadšením pro věc, či temperamentem, jež je pro latinskou Ameriku tak typický.
Tak či onak, KRATHERION jsou jasným důkazem toho, že pokud se všechny hudební esence správně namíchají v dobrém poměru s kvalitními nápady, tak i kapela hrající pouze jeden hudební styl bez velkého přesahu do jiných žánrů dokáže složit skladby, které se neslévají jedna do druhé.
Seznam skladeb:
Čas: 41:14
Sestava:
https://www.facebook.com/pages/Kratherion/208418642543899
Sice s dvouletým zpožděním, ale přece ke mně doputovala zatím poslední nahrávka těchto rarachů z Chile a mně nezbývá, než na tento křesťany poplivaný materiál pět především chválu. Přebal CD je k dostání ve dvou barevných variantách. Buďto v plně barevném, nebo pouze černobílém provedení. Ke mně se dostala druhá jmenovaná verze a musím říct, že právě ta, tedy černobílá, mi připadá mnohem démoničtější než její barevný kolega. Především proto, že po otevření a prolistování sešitku s texty je ihned jasné, že právě zde jde o ten pravý underground. Texty jsou všechny jak jinak než ve španělštině. To nahrávce dodává trochu jiný rozměr. Hlavně z koncovek vět je ihned jasné, že nezní tak, jak jsme na ně v angličtině zvyklí.
Pánové se s ničím příliš nemazlí a hrnou svůj buldozer přímo proti zdem kostela, který po jejich zásahu bude dočista srovnaný se zemí. Tam namísto pietního místa vztyčí jen obrácený kříž, na jehož vrcholu bude zářit vybělená lidská lebka. Jedna z mnoha podobných těm uvnitř přebalu CD. Nasazení této partě rozhodně nechybí a určitý punkový přístup a energie jsou jen k dobru. Někomu by se mohlo zdát, že kapela buší stále to samé dokola, ale pravdou je, že každá skladba je jiná a v některých jsou patrné malé experimenty. Například hned v prvním kousku jsou slyšet dudy. Sice to je jen takový malý štěk ve velkém filmu, ale i tato krátká vsuvka posouvá dynamiku této písně někam do vyšších sfér, i přesto, že se pohybujeme stále někde na prahu pekla. Stejně tak je to i s krásným výjezdem kytar v době, kdy bicí jako by zapomněly hrát. Pro někoho možná nekonečných čtyřicet minut nic neříkajícího bengálu, ale pro mě skvělé satanovo sémě, které se zcela jistě oddělilo od plev. I přesto, že kapela pochází z Chile, je zvuk v naprostém pořádku. Tak trochu zaprášený, ale zato hodně živočišný a útočný. Posluchač tak nemá pocit, jako u jiných vymazleně-vymydlených nahrávek, že si jen něco přehrává, ale po spuštění se stane součástí parádního koncertu plného napětí a akce. Možná tomu napomáhá sejmutí zpěvu, ten se zdá, jako by byl nahrán přes nekvalitní mikrofon. Nebo to jen bude nadšením pro věc, či temperamentem, jež je pro latinskou Ameriku tak typický.
Tak či onak, KRATHERION jsou jasným důkazem toho, že pokud se všechny hudební esence správně namíchají v dobrém poměru s kvalitními nápady, tak i kapela hrající pouze jeden hudební styl bez velkého přesahu do jiných žánrů dokáže složit skladby, které se neslévají jedna do druhé.
Seznam skladeb:
- Death Kult Church Omega
- Liturgia Bubonica Infame
- Necropolis Natal
- Agonia Dantesca y Macabra
- Coito Sigilum Diaboli
- Combustion Espontanea del Espiritu Santo
- Mantra Lucifer Flagelantes
- Vuelo
- Nocturno
- Fornica Vulgata
Čas: 41:14
Sestava:
- Negro – bicí
- Vilú – kytara, zpěv
- Lladkudüamn – baskytara
- C. Artarys – druhý zpěv
https://www.facebook.com/pages/Kratherion/208418642543899
