NOD NOD – Nod Nod

Téhle desce se ke mně nechtělo. Patálie ohledně jejího vydání se táhly poměrně dlouho a když to celé shrnu, tak se věc má tak, že avizovaná LP verze měla být k mání už v loňském létě, aby si ji ve finále první šťastlivci mohli koupit na listopadovém křtu. Na další hladový lid se potom dostalo až na jaře. Majitelem tohoto alba jsem se stal teprve v dubnu, ale jo, dalo se to přežít.

Přijde mi to neuvěřitelné, ale s hrůzou zjišťuju, že NOD NOD někteří lidé objevují až letos a to díky jejich nominaci na Anděla. Kde to jsme? NOD NOD registruju ještě dřív než vznikli. Někdy před šesti lety jsem při pravidelném brouzdání na Bandzone narazil na kapelu VEENA. U ní mě v první řadě uchvátil nádherný hlas Veroniky. Plus mínus ve stejné době o sobě začala výrazně dávat vědět další jihočeská úderka a to instrumentální temnota FIVE SECONDS TO LEAVE. Obě kapely mě dost bavily, ale u obou se dostavoval pocit, že by mohlo být za určitých okolností  lépe. U FIVE SECONDS TO LEAVE by se sem tam hodil vokál a u VEENA zase o trochu víc řezavých kytar. A ono jo. Dva odpadlíci z VEENY – Veronika a David (dnes taktéž úspěšně vystupující a vydávající pod hlavičkou KALLE) se spojili s trojicí „lívanců“ do jednoho projektu a dali vzniknout NOD NOD. Sláva jim.

Nabízí se myšlenka, jestli když se dají dohromady dvě nadějné kapely v jednu, musí vzniknout jedna super kapela. Vznikla. Nepřehlédnutelný talent všech zúčastněných a jejich cit pro kompozice, které nemají český ocásek, jedou si svoji lajnu a mají svou vizi, je evidentní. Samozřejmě člověka napadne dost kapel, ke kterým NOD NOD připodobnit, ale předávaná forma a její obsah je v jejich případě natolik poutavý, že se nemá cenu ohlížet. Osobně po poslechu tohoto s/t alba dostávám pravidelně chuť pustit si geniální desku od BATTLE OF MICE a na něco od PORTISHEAD. Prvně jmenovaná kapela je nejen hudebně spřízněná, ale rovněž v ní exceluje žena – Julie Christmas. Podobný a pocitový hlasový rejstřík Beth Gibbons bylo to první, co mě napadlo, když jsem Veroniku slyšel poprvé. Vokál Veroniky je silným poznávacím znamínkem a pýchou u NOD NOD, a platí to i pro živé provedení. Chvála na druhou.

Deska obsahuje sedm skladeb o délce akorát, což znamená jeden pěkný vinyl. Silně rozmazaná forografie na obalu znázorňuje seník v lese (podobný obal mají WINDHAND na albu „Soma“) a je zdobena nápisem kapely, který je vyveden vystouplým, zlatým písmem. Design alba je vkusný a celkově povedený. Stejně tak jako hudba. Jedna z mála věcí, co mě trochu mě mrzí, je, že tohle album nevyšlo už tak před třemi lety. Ale asi to takhle mělo být. Takovou skladbu „Soldier“ jsme si naživo už užívali víc jak před čtyřmi lety. Nicméně i ve své studiové podobě funguje stále dobře a osobně ji považuju za takový kapelní hit. Neméně poutavá je ale hned následující „Wolves“, která je svým pochodovým rytmem, nervními kytarami a duetem (k Veronice se přidává David) vyladěna na pořádně temnou strunu. Pomalé tempo převážné většiny skladeb je někde na pomezí sludge a post metalu a tenhle výrazový prostředek mají NOD NOD v žilách. Pomalé kompozice nejsou jen kolovrátkovými postupy, ale lze v nich objevit hodně nápadů. Můžou za to kytary, které chvíli nepostojí a nedrží se jen jednoho motivu a výborně sedí na hutný spodek, kdy basák a bubeník nejsou jen do počtu a od tvrzení muziky. Basa je dobře nazvučená a několikrát si uzme prim.

Odlehčenější momenty, kdy kytary hrají melodičtější vyhrávky a Veronika posadí svůj hlas výš, jsou po chvíli zadupány hřměním kytar a hutnou riffáží, doplněnou o ostřejší řev – „Irene´s Boy“. Nejnásilnější podobu servírují NOD NOD na začátku strany B, kde kytary v „The Name Of Sin“ rezonují ve stylu apokalyptického sludge někde na pomezí PRIMITIVE MAN. Naopak melancholičtější skladbu „Houses“ dosadili na konec a ten konec se dost vleče. Tahle přes sedm minut dlouhá skladba mě stejně jako v nedávném živém provedení úplně neoslovila. Díky ní je závěrečný pocit z alba lehce rozpačitý. „Houses“ není vyloženě slabá, ale ostatním šesti sestrám, které jsou jedna hezčí než druhá, kouká na záda.

Nicméně za nejdůležitější považuju, že se tohle album podařilo konečně realizovat do fyzické podoby. V záplavě u nás vydávaných zbytečných alb působí tenhle kus asfaltu jako zjevení. V první řadě za to může hlavně podařená hudební náplň, kdy je potřeba jedním dechem připomenout Veroničin vklad. O tom, že u nás podobně dobře nikdo tento styl nehraje, nemá ani smysl mluvit. Zajímavostí je, že se NOD NOD podařilo zaujmout i v zahraničí a nejedná se jen o lokální senzaci podporovanou pár lidmi. Svědčí o tom i fakt, že album bylo vybráno do top šestky prestižního serveru CVLT Nation v jedné z žánrových kategoriích.

Seznam skladeb: