FALL A PREY jsou původně olomouckou, nyní možná spíše vyškovskou nebo v jistém smyslu snad i česko-německou kapelou, neboť s tou geografií je to u nich složitější.
Roku 2011 jim vyšla prvotina „Atheist“, o níž jsem tehdy napsal: „Olomoučtí FALL A PREY se na svém debutovém počinu pokoušejí o tvrdší metal, jehož ostřejší způsob zpěvu odkazuje především thrashmetalovým směrem. Předností nahrávky jsou výrazná kytarová sóla či kvalitní zvuk, to však nemůže stačit. Skutečnost, že pánové uspěli v jakési podřadné soutěži, je sice hezká, jenže většina soutěží za mnoho nestojí a úspěch v nich není ještě známkou kvality. Skladby se vyznačují nejen nevýrazností a vzájemnou zaměnitelností, ale především jistou křečovitostí. Zatímco některé pasáže znějí slibně, jinde vyloženě padá řemen a dostavuje se pocit kostrbatosti až trapnosti. Když se vokalista v baladě "The Trail" pokouší o čistý zpěv, odhaluje tím své zřetelné limity, ještě větší slabinou je však stereotypní projev hostujícího bubeníka. Soubor naštěstí mezitím našel nového, což by rozhodně mělo znamenat potřebný krok k něčemu lepšímu.“
Co se za uplynulou dobu změnilo? Především se snad dobře osvědčil onen zmíněný nový bubeník, jehož práce za soupravou působí mnohem přesvědčivěji než u jeho hostujícího předchůdce. Naopak zpěvákův projev zůstává žel podobně tuctový a nevýrazný jako samotná hudba, byť ta oproti debutu vykazuje alespoň menší zlepšení. Silně převažující thrashmetalový styl sice zůstává na pořadu dne, někdejší pocit kompoziční kostrbatosti a křečovitosti byl ale částečně odvětrán a nahrazen zřetelně o něco vyšší přímočarostí a úderností. Přetrvávající předností zůstává solidní muzikantská zručnost, když zvláště některé kytarové motivy znějí velmi zajímavě, přesto ani s jejich pomocí se moc nedaří odstranit dojem tvůrčího stereotypu a vůbec celkové zaměnitelnosti.
Jestliže alespoň něco stojí za výraznější pozornost, prvořadě jsou to mírně rozmáchlejší a členitější kompozice „In The Name Of Legion“ a „The Crown Of Thorns“, v nichž se toho hudebně odehrává přece jen trochu více než jinde. Současně se v nich naplno projevuje to, co naznačují i ostatní songy, tedy že poslechový dojem klesá při zpívaných pasážích a naopak rozkvétá v těch instrumentálních. Což znamená, že omezení zpěvu by této formaci možná prospělo.
Pouze bonusově, ale naprosto rozumně a zaslouženě je zařazena rovněž píseň „Enemy To Myself“, na poměry tohoto tělesa snad až nečekaně povedený singl z roku 2012, k němuž byl tehdy natočen podobně zdařilý videoklip. Ten naznačil, že pánové mají zřejmě vysoké ambice a své muzicírování míní poctivě a vážně, o čemž také svědčí zcela standardní, ale pečlivé provedení samotného nosiče. Jenže ani to vše nemění nic na tom, že v rámci veškeré tuzemské scény soubor zůstává v naprostém průměru a podle všeho zatím nemá na to, aby se posunul výrazně výše.
Seznam skladeb:
Roku 2011 jim vyšla prvotina „Atheist“, o níž jsem tehdy napsal: „Olomoučtí FALL A PREY se na svém debutovém počinu pokoušejí o tvrdší metal, jehož ostřejší způsob zpěvu odkazuje především thrashmetalovým směrem. Předností nahrávky jsou výrazná kytarová sóla či kvalitní zvuk, to však nemůže stačit. Skutečnost, že pánové uspěli v jakési podřadné soutěži, je sice hezká, jenže většina soutěží za mnoho nestojí a úspěch v nich není ještě známkou kvality. Skladby se vyznačují nejen nevýrazností a vzájemnou zaměnitelností, ale především jistou křečovitostí. Zatímco některé pasáže znějí slibně, jinde vyloženě padá řemen a dostavuje se pocit kostrbatosti až trapnosti. Když se vokalista v baladě "The Trail" pokouší o čistý zpěv, odhaluje tím své zřetelné limity, ještě větší slabinou je však stereotypní projev hostujícího bubeníka. Soubor naštěstí mezitím našel nového, což by rozhodně mělo znamenat potřebný krok k něčemu lepšímu.“
Co se za uplynulou dobu změnilo? Především se snad dobře osvědčil onen zmíněný nový bubeník, jehož práce za soupravou působí mnohem přesvědčivěji než u jeho hostujícího předchůdce. Naopak zpěvákův projev zůstává žel podobně tuctový a nevýrazný jako samotná hudba, byť ta oproti debutu vykazuje alespoň menší zlepšení. Silně převažující thrashmetalový styl sice zůstává na pořadu dne, někdejší pocit kompoziční kostrbatosti a křečovitosti byl ale částečně odvětrán a nahrazen zřetelně o něco vyšší přímočarostí a úderností. Přetrvávající předností zůstává solidní muzikantská zručnost, když zvláště některé kytarové motivy znějí velmi zajímavě, přesto ani s jejich pomocí se moc nedaří odstranit dojem tvůrčího stereotypu a vůbec celkové zaměnitelnosti.
Jestliže alespoň něco stojí za výraznější pozornost, prvořadě jsou to mírně rozmáchlejší a členitější kompozice „In The Name Of Legion“ a „The Crown Of Thorns“, v nichž se toho hudebně odehrává přece jen trochu více než jinde. Současně se v nich naplno projevuje to, co naznačují i ostatní songy, tedy že poslechový dojem klesá při zpívaných pasážích a naopak rozkvétá v těch instrumentálních. Což znamená, že omezení zpěvu by této formaci možná prospělo.
Pouze bonusově, ale naprosto rozumně a zaslouženě je zařazena rovněž píseň „Enemy To Myself“, na poměry tohoto tělesa snad až nečekaně povedený singl z roku 2012, k němuž byl tehdy natočen podobně zdařilý videoklip. Ten naznačil, že pánové mají zřejmě vysoké ambice a své muzicírování míní poctivě a vážně, o čemž také svědčí zcela standardní, ale pečlivé provedení samotného nosiče. Jenže ani to vše nemění nic na tom, že v rámci veškeré tuzemské scény soubor zůstává v naprostém průměru a podle všeho zatím nemá na to, aby se posunul výrazně výše.
Seznam skladeb:
- Down In The Moshpit
- Don't Wake The Dead
- Behind The Mask Of Purity
- In The Name Of Legion
- Let The Hunt Begin
- Bottled In Hell
- The Crown Of Thorns
- Parasite
- Beast
- Ka Mate
- Enemy To Myself (bonus track)
Čas: 49:38
Sestava:
- Tom Čech – kytary, zpěv
- Ondřej Longa – kytary, sbory
- Tomáš Komenda – baskytara, sbory
- Petr Přidal – bicí, perkuse, řev
