Že se STROMBOLI, legendární to sopka v Tyrhénském moři, opět po letech rozezněla hudebními tóny, není z koncertního hlediska zase až tolik udivující skutečností, neboť něco takového se za poslední dvě dekády párkrát přihodilo a prosincový vzpomínkový koncert k třicátému výročí vzniku souboru v tomto ohledu nebyl ničím výjimečným. Ovšem to, že při té příležitosti vyšlo i zbrusu nové album, celé čtvrtstoletí od toho předchozího, již překvapuje mnohem více.
Oproti oběma klasickým deskám zní ta nová poněkud písničkověji, než na slavné dvojalbum možná částečně navazující na trochu nedoceněné „Shutdown“. Někdejšího artrockového patosu je tu spíše poskrovnu a kompoziční rozmáchlosti či okázalé muzikantské exhibice také méně, přesto se nějaké ty instrumentální laskominy samozřejmě najdou, včetně dávno osvědčených éterických pasáží, kde se zpěvaččin znělý hlas nádherně vznáší nad hudebním základem.
Bára Basiková posledních přibližně dvacet let svůj mimořádný talent hodně rozmělňovala, ale že je dodnes skvělá zpěvačka, to platí úplně stejně jako fakt, že Michal Pavlíček je fenomenální kytarista. Ten coby autor spravedlivě dává rovnocenný prostor jí i sobě, jenže v takto zdvojené dominanci se příliš neztrácejí ani baskytarista Jiří Veselý a bubeník Klaudius Kryšpín, podobně jako inteligentně a chytře napsané texty, o něž se postaral převážně Vlastimil Třešňák.
Rockovější znění zde reprezentuje především úvodní „Tetování“, dle bookletu „Tetování do srdce“, a dále „Tesáky“ a „Štěk“. Přestože neznějí optimálně a Bářin kultivovaný hlas do těch tvrdých kytar moc nezapadá, v širším kontextu se přece jen projevuje jejich solidnost. Přesto o něco lépe dopadají početné balady. Obzvláště zdařilé písně „Katova pomocnice“ a „Já bloudím ráda“ vylepšují jednou tklivá a jindy ohnivá kytarová sóla, v čemž jim konkuruje i proměnlivější „Být nocí či nebýt dnem“. Čirou ukázku bezbřehé krásy představuje vyloženě intimní duet „Devastace srdeční krajiny“, kde si zazpívá i kytarový maestro, a podobně křehké „Post Scriptum“. Víceméně o všech skladbách nutno tvrdit, že opakovaným přehráváním postupně rozkvétají, příjemně usazují se v hlavě a jejich místy výrazná melodická působivost jim dodává jistou hodnotu a smysl.
Album jako celek rozhodně nemá ambice dohánět nějaké pomíjivé aktuální trendy a o nic takového se naštěstí ani nepokouší, jako milý pokus o připomenutí a prodloužení dávných časů však funguje velmi důstojně a naprosto spolehlivě. Nemluvě o tom, že pro zpěvačku jde o její asi nejlepší projekt za poslední čtvrtstoletí. Poznání, že zároveň se může jevit nejslabším v celé historii souboru, zavání pocitem zklamání, jenže spíše opak se blíží pravdě. Přece jen, album je teprve třetím a konkurence oněch starých dobrých klasik zdá se být až příliš neprůstřelnou.
Seznam skladeb:
Oproti oběma klasickým deskám zní ta nová poněkud písničkověji, než na slavné dvojalbum možná částečně navazující na trochu nedoceněné „Shutdown“. Někdejšího artrockového patosu je tu spíše poskrovnu a kompoziční rozmáchlosti či okázalé muzikantské exhibice také méně, přesto se nějaké ty instrumentální laskominy samozřejmě najdou, včetně dávno osvědčených éterických pasáží, kde se zpěvaččin znělý hlas nádherně vznáší nad hudebním základem.
Bára Basiková posledních přibližně dvacet let svůj mimořádný talent hodně rozmělňovala, ale že je dodnes skvělá zpěvačka, to platí úplně stejně jako fakt, že Michal Pavlíček je fenomenální kytarista. Ten coby autor spravedlivě dává rovnocenný prostor jí i sobě, jenže v takto zdvojené dominanci se příliš neztrácejí ani baskytarista Jiří Veselý a bubeník Klaudius Kryšpín, podobně jako inteligentně a chytře napsané texty, o něž se postaral převážně Vlastimil Třešňák.
Rockovější znění zde reprezentuje především úvodní „Tetování“, dle bookletu „Tetování do srdce“, a dále „Tesáky“ a „Štěk“. Přestože neznějí optimálně a Bářin kultivovaný hlas do těch tvrdých kytar moc nezapadá, v širším kontextu se přece jen projevuje jejich solidnost. Přesto o něco lépe dopadají početné balady. Obzvláště zdařilé písně „Katova pomocnice“ a „Já bloudím ráda“ vylepšují jednou tklivá a jindy ohnivá kytarová sóla, v čemž jim konkuruje i proměnlivější „Být nocí či nebýt dnem“. Čirou ukázku bezbřehé krásy představuje vyloženě intimní duet „Devastace srdeční krajiny“, kde si zazpívá i kytarový maestro, a podobně křehké „Post Scriptum“. Víceméně o všech skladbách nutno tvrdit, že opakovaným přehráváním postupně rozkvétají, příjemně usazují se v hlavě a jejich místy výrazná melodická působivost jim dodává jistou hodnotu a smysl.
Album jako celek rozhodně nemá ambice dohánět nějaké pomíjivé aktuální trendy a o nic takového se naštěstí ani nepokouší, jako milý pokus o připomenutí a prodloužení dávných časů však funguje velmi důstojně a naprosto spolehlivě. Nemluvě o tom, že pro zpěvačku jde o její asi nejlepší projekt za poslední čtvrtstoletí. Poznání, že zároveň se může jevit nejslabším v celé historii souboru, zavání pocitem zklamání, jenže spíše opak se blíží pravdě. Přece jen, album je teprve třetím a konkurence oněch starých dobrých klasik zdá se být až příliš neprůstřelnou.
Seznam skladeb:
- Tetování
- Fiat Lux!
- Katova pomocnice
- Pomož, svatá namátko
- Tesáky
- Devastace srdeční krajiny
- Štěk
- Být nocí či nebýt dnem
- Já bloudím ráda
- Post Scriptum
Čas: 48:16
Sestava:
- Bára Basiková – zpěv
- Michal Pavlíček – kytary, kytarové syntezátory, klávesy, programování, zpěv
- Jiří Veselý – baskytara
- Klaudius Kryšpín – bicí
https://cs-cz.facebook.com/stromboli.cz
