Klaplo víko od rakve. Do toho ticha to znělo až nepatřičně. Přítomní začali přemítat o tom, zda to je vůbec možné. Několik z nich se začalo pouštět do vášnivé debaty. Snažili si sami sobě „vědecky“ dokázat, že to není možné. Pak se ten nepříjemný zvuk ozval podruhé. Najednou uvěřili úplně všichni. Mezi stěnami se rozezněly dlouhé a táhlé zvuky kytar. Američtí doom/death metalisté ENCOFFINATION zrovna pořádali svoji černou mši. Zvony se houpaly tak zběsile, že ještě dodnes znějí všem v uších. Kdybyste se v té chvíli podívali všem pozůstalým do tváře, viděli byste jen protáhlé vyděšené škleby. Strach se projevuje různým způsobem. Někdo hovoří o strnutí šíje, jiný padá v mdlobách k zemi. Tentokrát všichni stáli, zírali na tu rakev a připomínali zmrzlé černé sochy. Všem se najednou zdálo, že se náhrobky začínají ještě víc naklánět. Obřad pro přijetí do země nemrtvých mohl začít.
ENCOFFINATION hrají přesně ten druh bahnitého, mokvajícího doom/death metalu, se kterým se proslavily takové smečky jako INCANTATION, funeral doomoví AHAB, ESOTERIC. Občas zazní odkazy třeba i na takové PORTAL, IMPETIOUS RITUAL, MITOCHONDRION. Čistší, naléhavější chvíle se na albu potkávají s těmi špinavými, vytaženými odněkud z nejzapadlejších koutů otevřených hrobů. Občas mám sice problém s tím, že se moje mysl odpoutá zcela od hudby a čeká někde mimo, až se začne něco dalšího dít, ale to fanouškům pomalého umírání asi příliš vadit nebude. Některé motivy jsou (i v rámci stylu), až příliš roztahané a moc dlouhé. Mně nevadí chroptění, ani nekonečná preludia, ale nedokážu se přenést přes to, že mě při poslechu často napadá, že bych mohl jít dělat něco jiného. Klidně bych si mohl vyřídit třeba poštu, pak se vrátit, a ještě bych stihl další změnu motivu.
Kapela je složena ze dvou velkých undergroundových person. Potkali se zde členové Elektrokutioner (BLACK PENTAGRAM CULT, FATHER BEFOULED, TOMBSTONES, DECREPITAPH atd.) a Ghoat (RITUAAL, WOMITCHAPEL, CHASM OF NIS). Oba se tentokrát rozhodli pro společnou procházku mezi opuštěnými náhrobky. Jejich kroky jsou pomalé, dlouhé a plně si za chůze vychutnávají krvavě zapadající slunce. Deska určitě nepostrádá kýženou atmosféru, jen asi nemám momentálně na podobnou krmi příliš chuť. Mám raději doom metal, který není tak roztahaný a pro mě vlastně i chvílemi nudný. Nějak totiž netuším, proč bych měl u podobné hudby sedět a přemítat, jestli se alespoň někdy dokážu „chytit“. Pořád se ošívám, „tlačím“ kytaru neustále dopředu a mám chuť přetáčet k dalšímu songu. Přitom pro bahno, smrt, špínu a záhrobí jsem měl vždy „pochopení“.
Když se na letošní počin ENCOFFINATION podívám s lehkým odstupem a nadhledem, říkám si, že to samozřejmě není vůbec špatné album. Určitě se najde spousta příznivců nihilismu, temnoty a pomalého přehrabování v kostech, kterým se novinka bude líbit o hodně víc, než mně. Milovníci procházek ve stínu starých náhrobků, hrobníci amatéři, depresivněji neladění jedinci. Ti všichni by mohli být spokojeni. Doom deathová deska, která se na mě táhne až příliš pomalu. Chybí mi větší naléhavost a možná i pestrost.
Seznam skladeb:
Čas: 58:07
Sestava:
http://selfmadegod.bandcamp.com/album/iii-hear-me-o-death
https://www.facebook.com/templeofencoffinment
http://selfmadegod.com/
ENCOFFINATION hrají přesně ten druh bahnitého, mokvajícího doom/death metalu, se kterým se proslavily takové smečky jako INCANTATION, funeral doomoví AHAB, ESOTERIC. Občas zazní odkazy třeba i na takové PORTAL, IMPETIOUS RITUAL, MITOCHONDRION. Čistší, naléhavější chvíle se na albu potkávají s těmi špinavými, vytaženými odněkud z nejzapadlejších koutů otevřených hrobů. Občas mám sice problém s tím, že se moje mysl odpoutá zcela od hudby a čeká někde mimo, až se začne něco dalšího dít, ale to fanouškům pomalého umírání asi příliš vadit nebude. Některé motivy jsou (i v rámci stylu), až příliš roztahané a moc dlouhé. Mně nevadí chroptění, ani nekonečná preludia, ale nedokážu se přenést přes to, že mě při poslechu často napadá, že bych mohl jít dělat něco jiného. Klidně bych si mohl vyřídit třeba poštu, pak se vrátit, a ještě bych stihl další změnu motivu.
Kapela je složena ze dvou velkých undergroundových person. Potkali se zde členové Elektrokutioner (BLACK PENTAGRAM CULT, FATHER BEFOULED, TOMBSTONES, DECREPITAPH atd.) a Ghoat (RITUAAL, WOMITCHAPEL, CHASM OF NIS). Oba se tentokrát rozhodli pro společnou procházku mezi opuštěnými náhrobky. Jejich kroky jsou pomalé, dlouhé a plně si za chůze vychutnávají krvavě zapadající slunce. Deska určitě nepostrádá kýženou atmosféru, jen asi nemám momentálně na podobnou krmi příliš chuť. Mám raději doom metal, který není tak roztahaný a pro mě vlastně i chvílemi nudný. Nějak totiž netuším, proč bych měl u podobné hudby sedět a přemítat, jestli se alespoň někdy dokážu „chytit“. Pořád se ošívám, „tlačím“ kytaru neustále dopředu a mám chuť přetáčet k dalšímu songu. Přitom pro bahno, smrt, špínu a záhrobí jsem měl vždy „pochopení“.
Když se na letošní počin ENCOFFINATION podívám s lehkým odstupem a nadhledem, říkám si, že to samozřejmě není vůbec špatné album. Určitě se najde spousta příznivců nihilismu, temnoty a pomalého přehrabování v kostech, kterým se novinka bude líbit o hodně víc, než mně. Milovníci procházek ve stínu starých náhrobků, hrobníci amatéři, depresivněji neladění jedinci. Ti všichni by mohli být spokojeni. Doom deathová deska, která se na mě táhne až příliš pomalu. Chybí mi větší naléhavost a možná i pestrost.
Seznam skladeb:
- Processional – Opvs Thanatologia
- Charnel Bowels of a Putrescent Earth
- Cemetaries of Purgation
- Crowned Icons
- Rotting Immemorial
- From His Holy, Drink; Come Death
- Pale Voices
- Mould of Abandonment
Čas: 58:07
Sestava:
- Elektrokutioner – Drums
- Ghoat – Guitar, Bass, Vocals
http://selfmadegod.bandcamp.com/album/iii-hear-me-o-death
https://www.facebook.com/templeofencoffinment
http://selfmadegod.com/
