TELEPATIE

ET MORIEMUR, SELF-HATRED, MALLEPHYR

První pohled: Niviat

Po ranním těžkém vstávání a procházce po krásách Olomouce, kde nechyběla zastávka na pivo, jsme se po poledni v několika autech vypravili směr Brno. Hned po příjezdu následovala hromadná zastávka v Pegasu, kde se nejlépe čerpaly potřebné síly na večer.

Oproti včerejšku bylo v M13 přeházené pořadí a proto jsme si mohli tentokrát jako první vychutnat SELF-HATRED. Ti byli oproti včerejšku jistější, byla na nich však cítit únava, která trochu narušovala atmosféru. Zvuk byl mnohem lepší než včera a proto tentokrát vyzněly některé části, které v Olomouci zapadaly do šumu. O to poutavější byl poslech všech skladeb a srovnání toho, co ucho slyšelo necelých dvacet čtyři hodin před tím. K velké škodě na celkovém dojmu ubíraly jinak nazvučené vokály, které bych si v doom metalu představovala více zkreslené.

Pekelní MALLEPHYR měli tentokrát číslo dva, ne však ve výkonu. Jak jsem již zmínila, zvukový posun vytáhl na světlo dosud skryté kvality a nejinak tomu bylo i v tomto případě. Black metalové riffy dostaly ostřejší a říznější podobu a energie byla doslova nabita negativními emocemi. Opatovo výrazivo bylo snad ještě temnější než obvykle, jen se nějak zmenšila četnost „UGHHH!!!“, které mi tam nějak chybělo. (smích) Také byly konečně slyšet i baskytarové party, které jsem si tentokrát dosytosti užila.

Večer ukončovali ET MORIEMUR se svou porcí dekadence a deprese, kterou neskutečně skvěle vyjadřuje Zdeněk Nevělík, vokalista, z kterého charizma září na dálku. Pocity a prožitky jsem zažívala téměř totožné, jako včera. I v životě muzikantů však nastanou okamžiky, kdy si i nejpreciznější hráč vybere tu trochu pověstné smůly. Jako by se nedala tento večer uplatit, stalo se pár nepříjemností v podobě upadlého popruhu na kytaru, který zapříčinil drobný prostoj mezi dvěma skladbami a jemně tak narušil proudící atmosféru. Svoji porci si bohužel vybral i baskytarista. Vše však dokázalo, jak zkušení muzikanti před námi stojí a že i přes nepřízeň osudu dokáží odehrát vystoupení, které posluchače dostane do kolen.

Nezbývá, než poděkovat pořadatelům, že zorganizovali tento nadmíru příjemný a dekadentní večírek, naplněný zajímavými lidmi, působivou hudbou a příjemnou doprovodnou show.


Druhý pohled: Opat

Do Brna jsme se vydali chvíli po poledni, následně jsme načerpali síly procházkou po překvapivě klidném městě a pivkem v pivovaru Pegas (kvalitka). Musím „moravskó“ metropoli pochválit, poprvé jsem měl více času se projít centrem a oproti neustále lidmi přecpané Praze to bylo příjemné.

A ještě příjemnější byl samotný klub m13, ve kterém se večer měla konat čtvrtá zastávka Infernal Tour. Lepší místo na koncerty jsem v České republice dosud neviděl. Prostorný plac včetně pódia, vyvýšený stupínek pro bicí soupravu, všude po klubu výzdoba v rockovém a metalovém stylu, kytary, plakáty, obrazy. Jediným menším minusem může být znovu velmi malá backstage, což je nedostatek většiny tuzemských klubů, ale aspoň nějaká. Ani to Starobrno mi nevadilo (to proto, že jsem jakožto řidič nemohl pít – smích).

Tentokrát byl program lehce proházen a večer tak započali SELF-HATRED, nová black/doom metalová skvadra z Plzně se zkušenými muzikanty ve svých řadách. Měl jsem tu čest být u jejího úplně prvního koncertu v Plzni, kde mě sedmičlenná formace mimořádně zaujala. V Brně to nebyl až tak silný zážitek jako na západě, kde vystoupení nechybělo takřka nic. Nemělo to tentokrát takovou atmosféru, nedokázal jsem se do hudby úplně vžít. Myslím, že nějaké vtípky mezi skladbami atd. do doomu úplně nepatří, narušuje to onu auru sklíčenosti. Ale například trochu více odsejpající song „Christmas“ mě naopak naživo dostal.  Nebyl to tedy v Brně takový skvost, jako na pre-Phantoms Party, přesto musím znovu pochválit velice propracované kompozice včetně variability dua za mikrofony Felis˗Kaťas a těším se na další setkání (které mimochodem proběhlo už v pátek 20.).

Po SELF-HATRED přišlo na řadu autorské čtení pana říkajícího si Red Bollow. Nechci jej moc hodnotit, asi to prostě nechápu a desetiminutový monotónní projev mě nějak nezaujal. Jak říkám, mě tohle jednoduše nebere, přijde mi to spíše úsměvné, ale proti gustu langustu.

Ať už to mohu přičíst únavě či čemukoliv jinému, nahromadily se v nás během dne negativní emoce, které vedly k tomu, že jsme s MALLEPHYR celý set odehráli asi dosud nejrychleji (smích). Musím ale říci, že nám to v Brně sedlo, oproti Olomouci jsme lehce proházeli setlist a po koncertě jsme byli náležitě vyřízení a spokojení (což u mě není tak obvyklé – úsměv). I nepříliš početné publikum vytvořilo velmi příjemnou atmosféru, za kterou velmi děkujeme. Worship Satan!

Po MALLEPHYR následovala Balgorothova všestranná show (karetní, ohňová atd.) a žonglérské vystoupení, které se na můj vkus docela protáhlo. Závěr moravské štace patřil ET MORIEMUR a když si přečtete report z páteční show v Olomouci, budete mít zároveň přesný popis mých dojmů z Brna. Pánové mě znovu odrovnali, bylo to fantastické. Nemá cenu opakovat řečené, byl to téměř totožný skvostný zážitek a procítěný závěr v podání vokalisty Zdeňka zakončil Moravian Infernal Tour se vší depresí.

Na závěr chci poděkovat všem, kteří dorazili na jeden z koncertů, Arcanovi za pozvání a v neposlední řadě kapelám ET MORIEMUR a SELF-HATRED za parádní společný víkend.


Třetí pohled: Aleš

Po skvělém koncertu v Mitrilu a ještě bujařejší afterparty jsme přenocovali omylem v ubytovně na pokoji s úplně cizími lidmi. Omluvně jsme se rozloučili, posnídali roztroušeni v lokálních pivovarech a na oběd dorazili do Brna. Tam nás nalákal další skvělý pivovar – Pegas. Po nabrání sil a příchodu do klubu M13 jsem byl ohromen. Lepší prostor pro hraní jsem snad ještě v Čechách nezažil. Perfektní podium, skvělý zvuk, kvalitní zvukař – nebýt Starobrna na čepu, mé nadšení by neznalo mezí. Škoda jen, že toho večera nebyla návštěvnost stejně početná, jako den předtím v Olomouci. V té jsme odehráli se SELF-HATRED bohužel horší koncert. Pozvednutí kapelního sebevědomí na tradiční úroveň sebenenávisti se tedy podařilo až právě v M13.

Po nás nastoupili přátelé z MALLEPHYR. Během jejich koncertu se začali trousit do sálu i známé tváře těch, které jsem dlouho neviděl – přátelé z HEIDEN a SOMNUS AETERNUS, které tímto zdravím a cením si jejich návštěvy. MALLEPHYR byli tentokrát obdařeni takovým zvukem, který pro ohromení přítomných přesně potřebují. Perfektně nazvučené bicí, kde blastbeaty zabíjí, řezavé kytary, Opatův charismatický vokál a barevný oranžový zvuk jednoho z nejkrásnějších baskytaristů všech dob. Přehráli své skvělé demo a zaregistroval jsem i dvě nové skladby. Dostalo se mi těch pocitů, které jsem zažil při jejich prvním koncertu v plzeňské Lampě. A to těch, že o téhle kapele ještě bude setsakra slyšet. A ta suverénní smršť, kterou pánové na podiu předvedli, mne o tom opět utvrdila.

Před závěrečným setem ET MORIEMUR se strhla ještě i fakírská, ohňová a další zábava harcovníka Balgrotha a jeho kolegy. Po doomovém závěru celého večera musím ohodnotit oba koncerty jako opravdu zdařilé. Jsem nadšen, že se povedlo odehrát tyto koncerty ve společnosti plzeňských kolegů, nových přátel a mezi skvělým moravským publikem. Díky za vše a budu se těšit na další akce uměleckého uskupení Infernalismus!

Fotky: Oskar999

Celá galerie na Photomusic


Zveřejněno: 24. 02. 2015
Přečteno:
2812 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář