Nejbližší koncerty
  • 28. 11. 2021Další dokonalé spojení, toť letošní podzimní turné hrdě s...
  • 03. 12. 2021Lineup: BIRDFLESH GUTALAX NUCLEAR VOMIT PAEDIATRICIAN...
  • 04. 12. 2021GRIND PARTY
  • 04. 12. 2021Našlapaná sestava.1000 x lepší než trapárna Power Grindc...
  • 17. 12. 2021Koonda Holaa
  • 17. 12. 2021METALURGIA FESTIVAL, oslava nejtvrdších kovových žánrů a ...
  • 18. 12. 2021Pár večerů před Štědrým dnem vám uštědří pár libozvučných...
ASMODEUS – PŘÍJEZD KRÁLE PO 25 LETECH, NYNÍ I JAKO ČERNÁ NEBO ORANŽOVÁ GRAMODESKA

V rozhovoru s Mírou F.C. se vrátíme hlavně k loňskému ukončení činnosti ISACAARUM, probereme ale i jiná témata z historie této dnes již neexistující legendy tuzemského extrému.

Míra „F.C.“ působil v ISACAARUM od roku 2001 a nejdelší časový úsek tam odehrál společně s Chymusem, Monthym a Jimmym. Kdo ISACAARUM poznal blíž, ví, že fungovali hlavně jako dobří přátelé. O to smutněji zapůsobila zpráva, která se na sklonku roku rozšířila – ISACAARUM to balí. Přitom ještě v létě to tak nevypadalo. Z avizované prosincové koncertní rozlučky s Monthym a Jimmym se stala derniéra ISACAARUM. Na druhou stranu, když jsem se tuhle informaci dozvěděl a zamáčknul slzu, musel jsem před klukama smeknout. Odejít na vrcholu, když kapela funguje, má jméno, to je frajerskej čin a jak popisuje Míra, nebylo to lehké rozhodnutí. Rozhovor nešel v podstatě ani jinak odstartovat, než na tohle citlivé téma.

Ahoj Míro, je čas přiznat barvu. Byl jsi to ty, nebo Chymus, kdo zavelel ke konci? A bolelo to hodně ukončit ISACAARUM?

Zdravím tě Coornelusi. Jsem rád, že si můžeme po čase zase pěkně „virtuálně“ pokecat. Takže k tvým otázkám… Ten pomyslný „hřebíček do rakve“ jsem zatloukl já. Věř mi ale, že to nebylo vůbec lehké rozhodnutí, měl jsem kvůli tomu hodně bezesných nocí. Přeci jen každý z nás za ta léta do kapely investoval nemálo úsilí a času. Hodně jsem přemýšlel, jestli by se nenašel nějaký způsob, jak s ISACAARUM pokračovat dále. Dokonce byly v tomto směru rozjety i jisté aktivity, ale čím víc jsem o tom přemýšlel, tím více jsem nabýval přesvědčení, že bude nejlepší skončit. Bez Monthyho a Jimmyho jsem pod nálepkou ISACAARUM už hrát nechtěl.

Je mi to úplně jasné, že si z tohohle nelehkého rozhodnutí musel mít zamotanou hlavu. Mohl bys pro pořádek připomenout, proč se Monthy s Jimmym rozhodli opustit řady ISACAARUM?

Monthyho dohnaly zdravotní problémy. Hra na bicí je všeobecně dost fyzicky náročná záležitost a Monthy si nechtěl úplně odrovnat zdraví. Při tom, co hrál, se není čemu divit. Navíc to i po svém návratu do řad ISACAARUM v roce 2010 dopředu deklaroval, že to jednou přijde. Osobně jsem moc rád, že mohl být po další 4 roky nedílnou součástí ISACAARUM. No a Jimmy skončil z časových důvodů. Rodina, 2 kapely a časově i fyzicky náročná práce už dále nešly skloubit dohromady. Nechtěl v ISACAARUM dělat svoji práci polovičatě, že prý by ho to samotného štvalo, že nepřispívá do chodu kapely rovným dílem jako ostatní. Jak u Monthyho, tak Jimmyho to byly nezpochybnitelné důvody, plně jsme je chápali, protože i pro ně to bylo těžké, a nebylo to rozhodnutí ze dne na den.

Které momenty ty osobně považuješ za vrcholy ISACAARUM?

Těch světlejších okamžiků bylo samozřejmě více. Za zmínku určitě stojí evropská tour 2001 s EXHUMED a INGROWING, 2004 s WACO JESUS, 2006 s INGROWING, pak jihoamerické dobrodružství 2007. Dále několikeré vystoupení na OBSCENE EXTREME FESTU, již neexistujícím FUCK THE COMMERCE a také vystoupení na BRUTAL ASSAULTU 2014 bylo moc fajn. Dost si cením i toho, jak jsme nakopli kapelu po tom, co se vrátil Monthy. Období okolo „Whorecraft“ a především pak jeho vydání na vinylové desce... to se mi blahem třásly ruce, když jsem doma ten asfalt poprvé vyndal z obalu a pustil na gramofonu.

Kdy jsi u ISACAARUM pocítil něco jako stagnaci. Kdy vás přestalo bavit jezdit dlouhé cesty do zahraničí a kapela už přestala být na prvním místě?

Koncerty bez cestování (někdy bohužel dlouhého) jaksi nejdou. Vždycky jsme se ale snažili si to nějak zpříjemnit, ve finále se pak kolikrát stalo, že cesta byla daleko příjemnější než samotný koncert. Cestování nás vlastně nepřestalo bavit nikdy. Spíš začalo přibývat povinností (rodiny, děti, práce) a zbývalo čím dál méně času na koníček, takže jsme si museli dobře rozmýšlet, jestli se nám vůbec vyplatí jet někam na 14denní, měsíční tour. Půlka ISACAARUM fungovala jako OSVČ a za tu dobu, co jsi na tour, ti doma nikdo složenky nezaplatí. V tomto směru jsme nikdy nebyli a ani nemohli být profesionální kapelou. Když přišla nabídka koncertů v zahraniční, tak jsme se to snažili pokud možno dohodnout do nějakého víkendového dvojkoncertu, prostě dvě akce za sebou, aby to mělo alespoň nějaký smysl. Ve finále nám tento model zcela vyhovoval, i za cenu toho, že to někdy byly výjezdy 1500-2000 km na otočku. Ale víc jsme si stejně z časových důvodů nemohli dovolit.
Co se ještě cestování týče, tak v tomto směru patří můj velký obdiv Chymusovi, který jako rodilý Pardubičák musel jezdit na mnoho koncertů a zkoušky zcela po vlastní ose a to vlakem. Ve chvíli, kdy my Budějčáci jsme už byli po akci doma v teplých postelích, on se teprve kodrcal v nepohodlném vlaku směrem k domovu.

Kdy ti bylo v kapele nejhůř. Byla doba, kdy se nedařilo?

Asi největší krizi jsem prožíval na přelomu 2009/2010, v době odchodu Internerva z řad ISACAARUM. Kapela zůstala bez bubeníka, už delší dobu bylo rozdělané CD „Vaseline“ a já neměl vůbec chuť ani sílu tu desku dokončit, natož dělat něco nového. Zafungoval syndrom muzikantského vyhoření. S příchodem Monthyho naštěstí přišel zvrat.

Je něco, co by se dalo pojmenoval jako promarněná šance. Nějaký moment, kdy chybělo kousek a mohlo být s ISACAARUM lépe?

Mrzí mě, že jsme s ISACAARUM víc nevyužili kontaktů do zahraničí, které jsme v prvních letech milénia získali. V tomhle směru nám hodně pomáhal Čurby (OBP), který (nejen) pro ISACAARUM svého času domlouval dost zahraničních akcí a tlačil nás všude, kde to šlo. Po tom, co se ale Čurby začal věnovat primárně OBSCENE EXTREME, jsme už nějak nedokázali sami pořádně zužitkovat ty vytvořené vazby, což byla dost škoda. Když na to koukám zpětně, tak nám uškodilo především to, že většina z kapely na tom byla dost bledě co se týče cizích jazyků a ten, kdo jazyky uměl, zase nějak neměl potřebné organizační schopnosti, či nechtěl nést tu zodpovědnost. Takže pro nás zahraniční booking, nebo domlouvání větších zahraničních tour, bylo docela komplikované a skončili jsme u toho modelu jednorázových víkendových akcí, který jsem popisoval výše. Svého času padaly návrhy/nabídky na různé zajímavé akce, tour po Mexiku, pár koncertů ve Švédsku, něco ve Francii. Jako na potvoru ze všeho zmíněného nakonec sešlo. Ale na druhou stranu, notný kus světa jsme objeli i tak. Dělal jsem si statistiku, od roku 2001 to bylo celkem 91 zahraničních koncertů v 17 různých státech. (úsměv)

Nebyli někdy ISACAARUM blízko k vydání desky u nějakého zahraničního labelu, který by pomohl kapelu dostat do povědomí v celosvětovém měřítku mnohem víc?

V tomto směru jsme asi nebyli ve správný čas na správném místě. Sny a ambice jsou jedna věc, realita druhá. Abych řekl pravdu, nějak jsme to aktivně neřešili, protože nám u Obscene Productions bylo celkem dobře. Propagace titulů doma i směrem do světa byla na dobré úrovni, byť samozřejmě přímo úměrná velkosti OBP. V době, kdy jsme začali cítit jistý útlum podpory ze strany OBP, bylo už pozdě na to začít oslovovat nějaké větší zahraniční labely coby potencionální vydavatele pro ISACARUM. To už byla doba obrovského boomu internetového stahování a zahraniční labely, které by odpovídaly našim představám a byly pro nás výrazným krokem vpřed, by o kapelu našeho formátu asi ani nezavadily. V tomto kontextu byli ISACAARUM moc malou a exotickou kapelou na to, abychom potencionálnímu labelu zaručili adekvátní prodeje svých nahrávek. Přeci jenom pořád je v zahraničí na ČR nahlíženo jako na „východ“. Možná kdybychom byli „západní“ kapela nebo se 10x více snažili, tak ano, ale to už bylo nad naše možnosti...
Dílčím úspěchem se pro nás stalo alespoň to, že např. deska „Cunt Hackers“ vyšla v roce 2003 na MC kazetě v Thajsku u Dark Angel Records, „Menses Exorcism“ pak na tomtéž médiu v roce 2004 u Symphonic Blast Productions v Malajsii. Různé účasti na zahraničních CD a MC kompilacích ani nepočítám, těch bylo skutečně dost a ani sám v tom nemám přesně přehled.

Potom, co se vaše cesty s Čurbym rozdělily, jste zakotvili u MetalGate, což je v rámci českých podmínek pro kapelu výborná stanice. Ale na druhou stranu jste tím rezignovali na zahraničí. Pocítil jsi něco v tomto směru menší zájem o ISACAARUM v cizině. Nebo se dá říct, že prodej CD už v době vydání „Vaseline“, což byla vaše poslední deska pod Čurbym, byl už tak darebný, že něco podobného ani nemělo cenu řešit?

Podle reakcí na FB a jiných webech zájem o kapelu jako takovou neklesl, spíše naopak. Nicméně prodeje hudebních nahrávek šly všeobecně tak dolů, že zahraničního vydavatele fakt nemělo cenu nějak výrazně řešit. Neměli jsme na to ani sílu. Ono to má ještě jednu rovinu. Jde o to, co jsi/nejsi ochotný do kapely vlastně investovat. Jestli to chceš dělat profi / polo-profi / jako koníček. O profi se vůbec bavit nebudeme, protože z „východních“ kapel v nejbližším okolí, které vylezly z UG a jedou dnes profi, mě tak napadají BEHEMOTH, možná svého času KRABATHOR. Pokud to budeš chtít dělat polo-profi, tak zapomeň na rodinu, koníčky, připrav se na to, že do kapely investuješ veškerý svůj čas, peníze, budeš jezdit jeden koncert za druhým, a pokud se ti za několik let podaří dostat se do většího podvědomí fans, možná si tě časem všimne nějaký větší label a dá ti zajímavou nabídku (ale jistotu nemáš). No, a pokud hudbu děláš jako koníček a nechceš to dělat vyloženě na úkor své rodiny, tak pak musíš být natolik originální, že si tě nelze v tom dnešním marastu kapel splést (hudbou, image). A kolik takových kapel dnes je?? Pokud máš to štěstí, pak máš teoretickou šanci se protlačit někam dál, jinak máš smůlu. S ISACAAARUM jsme věděli, že hudbu nikdy nebudeme dělat profi, od jisté doby ani polo-profi (v kontextu výše uvedeného), takže šance sehnat kvalitního zahraničního vydavatele se rovnala téměř nule. Různých malých a ještě menších zahraničních vydavatelů se zájmem o spolupráci se nám v průběhu let ozvalo vcelku dost, ovšem přímá spolupráce s nimi by pro nás neměla žádnou přidanou hodnotu. Bylo lepší a jednodušší pro distribuci nahrávek ISACAARUM do zahraničí využít již existující kanály v rámci OBP. Tohle měl Čurby dobře zmáknuté. No a následná spolupráce s MetalGate byla dobrou alternativou.
Co jsme očekávali, to MG splnili. Něco dokonce bylo nad rámec našich dohod, např. finanční spoluúčast na vydání vinylu „Whorecraft“ ze strany MG jsme vůbec nečekali a dost nám pomohla. Myslím, že ohledně spolupráce byla spokojenost oboustranná. Pravdou je, že těch distribučních cest do zahraničí mají MG méně, resp. trochu jiné, než třeba mají OBP, ale není to nic kritického… Narazil jsem sice na výtky typu, že zahraniční fans nemají možnost CD „Whorecraft“ sehnat v e-shopech některých jiných lokálních UG prodejců, ovšem z pohledu fanouška bych to jako problém neviděl. Pokud zahraniční fanoušek zatouží si koupit CD „Whorecraft“ ve fyzické podobě, není problém ho objednat přímo v e-shopu vydavatele, MG své tituly do zahraničí bez problémů zasílá a propagace nahrávky na sociálních sítích i jinde na webu byla v tomto směru udělána dobře... kdo chce, ten najde.


Do kapely jsi naskočil v době, kdy šesti strunám vládl Bambus. Předpokládám, že ze začátku bylo skládání jen na něm, ale postupně jsi se určitě přidával a po jeho odchodu už to bylo jen na tobě. Bylo pro tebe hraní s Bambusem v kapele inspirativní? Zřejmě tě to s ním muselo bavit, když si vezmu, že jsi po něm převzal štafetu, a i když jsi měl svůj rukopis, „ISACAARUM styl“ jste drtili do posledních dnů.

Přesně tak. V době mého nástupu do řad ISACAARUM v roce 2001 byl hlavním tvůrcem hry Bambus... a vládl v kapele pevnou rukou (úsměv). Až s příchodem Jimmyho v roce 2003 a práci na dalším CD „Menses Exorcism“ jsme se do skládání muziky začali zapojovat ve větší míře i my ostatní. Bambusův kytarový rukopis mi celkem vyhovoval, stylově to nebylo až tak daleké tomu, co jsem hrál předtím a co jsem i jako fanoušek poslouchal (ISACAARUM byli pro mě tehdy kultem). Takže nebyl problém se s Bambusovou hrou sžít a navázat na ni. Navíc ten ISACAARUM styl nebyl jen o kytaře, základem byla i nezaměnitelná Monthyho hra na bicí.

Když bychom udělali takovou rekapitulaci na téma best off, jakou desku od ISACAARUM považuješ za takovou pověstnou „number one“? A kdybys měl vyjmenovat pět tvých nejoblíbenějších skladeb?

Trochu ti to zkomplikuji, protože stejně rád mám hned dvě alba. „Cunt Hackers“ (2001) a „Whorecraft“ (2013). „Cunt Hackers“ proto, že to byla deska, na které jsme se jasně vyprofilovali a „Whorecraft“ proto, že to byla deska, na které jsme byli konečně spokojeni se zvukem. A pět nejoblíbenějších songů? To bude těžké, protože každý song, co jsme kdy s ISACAARUM složili, má své specifické kouzlo, a navíc jako autor mnoha songů na to nahlížím trochu jiným způsobem. Ale když jinak nedáš, tak asi takhle:
  • „Ladyboy Fisted“ (CD „Vaseline“ 2011)
  • „Cock Control“ (CD „Menses Exorcism“ 2005)
  • „Boobstrike“ (CD „Vaseline“ 2011)
  • „Revulver“ (CD „Whorecraft“ 2013)
  • „Shitpaintress“ (CD „Shibari-kata And Other Practices“ 2005)

Když jsi nastoupil do ISACAARUM, byla už stylizace tak nějak daná, nebo se image teprve vyvíjela? A nebyl problém pro tebe, jako slušného člověka, udělat ze sebe úchyláka? Podle let minulých ti to zjevně velký problém nedělalo (úsměv).

Dá se říct, že jsem nastoupil do už slušně rozjetého vlaku, takže jsem se přizpůsobil dané situaci. Image jsme pak s postupem let různě vylepšovali, rozvíjeli, finální stylizaci znáš sám (úsměv). A neboj, normálně neběhám po ulicích s pentagramem v oku (úsměv). I když je pravda, že jednou jsem v koncertní zbroji udělal klukům v práci za křiku „razie mafie“ malou „přepadovku“. Krve by ses v nich nedořezal (úsměv).

Vždycky, když vidím kapelu, která má nekonvenční image, nebo zpívá o hnusných věcech, mě napadá, co na to říkají rodiče muzikantů. Jakou ty si měl podporu od rodiny a neříkali ti doma někdy, Míro, tohle je už vážně moc (úsměv)?

Na podporu od rodiny jsem si nikdy nemohl stěžovat. Od rodičů jsem měl tedy spíše tu tichou (ve stylu „sice nechápeme, jak můžeš hrát takovej bordel, ale když tě to baví, tak si dělej, co chceš“), od ženy, sourozenců pak tu aktivní. Samozřejmě, že byly chvíle, kdy jsem kapele věnoval více času a úsilí než asi bylo zdrávo (holt muzikant), má rodina byla k tomu vždy zaplať satan tolerantní. Za což moc děkuji především své ženě Janičce, vážím si toho.

A co na to tvoje milá žena, jak ta vnímala celou image ISACAARUM? Doufám, že v té koncertní kukle doma po večerech normálně nechodíš (úsměv)?

Janička byla v tomto směru vždy nad věcí, resp. pevně nohama na zemi. Věděla přesně, kde končila celá image ISACAARUM a kde už začínala civilní podoba všech členů. Kdyby naše manželky/přítelkyně mohly vyprávět „příběhy ze zákulisí“, to by se asi hodně lidí divilo... údajně jsme ještě větší chlíváci než na pódiu (smích)

Janička: Tohle seskupení jsem znala dávno předtím, než jsem vůbec osobně poznala Míru. Asi mám sklony k romantickým písním o lásce, krvi a neidentifikovatelné hudbě (úsměv). U nás doma jsem ten „hovaďák v kukle“ spíše já (úsměv).

Míro, jak ty se jako posluchač muziky nejvíc cítíš? Jak tě znám, posloucháš cokoliv. Tvoje velká vášeň je určitě black metal, na druhou stranu je známá tvoje náklonnost třeba k INSANII, jmenovat jen jeden žánr je u tebe asi dost složité, nebo se pletu?

Osobně rozlišuji hudbu na „líbí/nelíbí“. Takže u mě doma najdeš ve sbírce různé nahrávky. Od „měkáren“ typu MADONNA, KRAFTWERK či MOBY počínaje, až po ten největší chlív a výplach typu NAPALMED,  SADISTIC LIGNAM CULT či FINAL EXIT konče. Samozřejmě, že základem pro mě je metal v nejrůznějších svých podobách, především tedy ty tvrdší odnože. Z tebou zmíněného blacku je pro mě základem „Panzer Division Marduk“. To je zlo od „A“ až do „Z“ a kult všech kultů. Začínal jsem na BATHORY, starých SATYRICON („Nemesis Divina“) a IMMORTAL („Blizard The Beast“), rád si poslechnu např. SUMMONING a spoustu dalších věcí. Z českých BM věcí mě naposledy dost zaujaly INFERNO, CULT OF FIRE a TRIUMPH, GENUS. Kupodivu třeba grindcore doma moc neposlouchám, ale na koncert si zajdu velmi rád. Jsou samozřejmě i výjimky, třeba pražské PERFECITIZEN sjíždím doma dost často, ti mě přímo učarovali (tímto zdravím Jardu Haže). Jsem také oddaný fanoušek FORGOTTTEN SILENCE, geniální záležitost. Jinak k té INSANII. To byla jedna z prvních rockových kapel, která se ke mně dostala a od té doby jsem ji nespustil z očí/uší. Na české scéně jsou pro mě unikum, neznám kapelu, která by hrála byť jen trochu podobně, na Polyho rukopisu je cosi uhrančivého, co mě nutí hudbu INSANIE vstřebávat a hltat každou notou... a ty texty, to je kapitola sama o sobě, ty nemají u nás konkurenci.

Když mluvíš o MARDUK, určitě jsi zaregistroval zprávu, že na letošním BA přehrají celou desku „PDM“? Máš v plánu vyrazit? A co ty jako návštěvník festivalů? Dostaneš se na větší akce typu BA, OEF i jindy, než když tam hraješ?

Slyšel jsem o tom a o další důvod navíc na BA 2015 jet. Měl jsem štěstí, že na mnoho akcí typu BA, OEF jsem se dostal právě v rámci hraní s ISACAARUM, což bylo fajn. A i když jsem tam nehrál s ISACAARUM, rád jsem na takové akce jezdil a i do budoucna jezdit budu. Ne vždy se ale dalo stihnout vše, co bych rád. Třeba OEF 2014 mi vyšel parádně, ale v předchozích letech jsem se tam nedostával právě kvůli hraní s ISACAARUM. Co se letošních plánů týče, tak bych rád zajel na CZECH DEATH FEST, tradiční AFOD, ENTER THE ETERNAL FIRE FEST (Volyně), BA. OEF dle situace, těch festů je prostě moc a všechno se stihnout nedá. Výplatu, čas a játra mám pouze jedny (úsměv).

Jak jsi vlastně s hudbou začínal a jsi samouk?

Jako muzikant jsem de facto samouk, který když už nevěděl kudy, tak tahal rozumy od jiných muzikantů/kámošů... klasický model (úsměv). Na kytaru jsem začal hrát někdy v 14 letech, naši mi tenkrát přivezli od babičky omlácenou španělku. Brzy jsem ale zjistil, že to není ono, že to chce elektrickou kytaru se snímačem a bustr. Takže hned jak to šlo, nastoupil jsem na brigádu a za první vydělané peníze jsem si koupil bazarovou kytaru Jolana IRIS (stála mě 1500,- CZK a vůbec neladila). Což ale nevadilo, protože důležitější bylo, že byla moje, a když jsem ji zapojil přes mikrofonní vstup na kotoučáku, tak to bustřilo až běda. Postupně jsem se s tím prknem učil hrát, až někdy v roce 1995 přišlo rozhodnutí, že je načase udělat kapelu/projekt. S kámošem (Electric Man) jsme tomu dali název GRAVITY a začali dělat různé hokusy/pokusy s bicím automatem, kytarou a klávesami. Dneska, když si to pustím, naskakuje mi z toho husí kůže a úsměv na rtech zároveň. Holt každý někdy nějak začínal (smích). Postupem času se z toho ale stala celkem regulérní thrash/death záležitost, hlavně po tom, co do projektu přišel Milan Drobeček aka Micula Parva (ex-ISACAARUM, ex-INGROWING, ex-BIZARRE EMBALMING), to již pod názvem ABNORMAL GRAVITY. Začali jsme fungovat s živými bicími, ale regulérní kapela z toho kvůli problémům se sestavou nakonec nevznikla. Ponechali jsme tedy naše hudební snažení pouze na úrovni studiového projektu (a pod starým názvem GRAVITY), což nám oběma nakonec vcelku vyhovovalo. Milan měl v tu dobu ještě jiné hudební aktivity a já začal dělat v jednou budějovickém klubu zvukaře, takže času nazbyt moc nebylo. Osud nás nakonec oba dva zavál do grindových BIZARRE EMBALMING (mě jako basáka, jeho jako zpěváka). Udělali jsme pak ještě spolu jeden blackový projekt (YTIVARG) a já jsem nakonec v r. 2001 nastoupil do ISACAARUM, kde jsem setrval až do konce. Více z historie GRAVITY/YTIVARG je možno nalézt na BZ profilech…
http://bandzone.cz/gravity
http://bandzone.cz/ytivarg

Umíš si sám sebe představit v kapele, která by hrála něco jiného než metal?

Ani ne a nikdy mě to ani nelákalo. Je sice pravda, že za dob starého českobudějovického klubu MO-DO (pamatuje si ho ještě někdo??), kde jsme měli zkušebnu s GRAVITY a následně i s ISACAARUM, mě jednou ukecali kámoši/punkáči na hostování v jedné jejich kapele, co tam také zkoušela, ale to byla hodně krátká epizoda, kde jsem navíc ani nebyl tvůrcem hudby a pouze jsem přehrával již složený materiál. Jedna věc je totiž nějakou muziku poslouchat, druhá ji dělat. Já ji umím dělat pouze jedním způsobem a ten je pevně zakotven v hodně tvrdém metalu.

Pocítil jsi někdy něco jako vyschnutí zdroje inspirace? Nápady nepřicházely...

Samozřejmě... to se stává každému muzikantovi. Někdy sypeš nápady doslova z rukávu a někdy to prostě zaboha nejde. A čím víc se snažíš, tím je to horší. Vždy mi pomohlo dát si na chvilku od hudby oraz, vyčistit si hlavu, a pak to bylo zase v pohodě.

Muziku miluješ, část svého života jsi jí zasvětil a zrovna u tebe by mi přišlo divné, kdybys kytaru pověsil na hřebík a nic. Už se něco kolem tebe děje? Dostal si laso nebo něco nového pod tvojí taktovkou vzniká?

Abych řekl pravdu, tak konec ISACAARUM mi dovolil si konečně trochu odpočinout. Přece jenom, když člověk dělá přes 10 let aktivně band management, šoféra, technika, řeší merchandise, de facto se stará o celý chod kapely, k tomu ještě vymýšlí muziku, tak po čase to začne být dosti unavující. A s koncem ISACAARUM mi pauza přišla docela vhod. Nějaké nabídky na hraní samozřejmě už přišly, dokonce rychleji než jsem sám čekal, ale nebylo to nic, s čím bych byl buď vnitřně souzněn, nebo by mi to dovolil můj volný čas. Nicméně nelením, už mě zase začalo svrbět trsátko (úsměv). Usoudil jsem, že bude asi nejlepší pokračovat po vlastní ose. Takže jsme společně s Miculou Parvou obnovili náš starý projekt YTIVARG. Ovšem měla by to být již regulérní kapela, včetně živého vystupování... a nebude to jen čistě o blacku. Momentálně ladíme sestavu. Bližší info sdělíme již brzy, v té souvislosti jsme oprášili starý profil na BZ a založili nový profil na FB.
https://www.facebook.com/ytivargband

Myslíš, že za čas uděláte nějaký speciální koncert? Za pár let ISACAARUM od devíti večer na OEF... (úsměv)

Vím, že se říká „nikdy neříkej nikdy“, ale momentálně tomu dávám pramalou šanci. Sice nevím, co přesně bude za 5 let, ale určitě vím, že to byly zdravotní důvody, proč Monthy skončil v ISACAARUM. A že za 5 let na tom zdravotně nebude lépe jak dnes. Rád bych se pletl, ale jsem realista. A bez Monthyho za bicími by jakýkoliv reunion neměl smysl. To bychom zcela popřeli důvody, proč jsme ISACAARUM rozpustili. Takže ne... Ale zeptej se mě na to za těch 5 let (úsměv).



Zveřejněno: 22. 02. 2015
Přečteno:
3584 x
Autor: Coornelus | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

24. 02. 2015 09:13 napsal/a immortal
Velkej dík Isacaarum a Mírovi
Velkej dík za super rozhovor. Parádní počtení a sem s Ytivarg.
22. 02. 2015 20:21 napsal/a pekop
ISACAARUM
Moje nejoblíbenější kapela v ČR. Koncerty užasné, desky skvělé. Budete mně kluci chybět,
22. 02. 2015 18:17 napsal/a -krusty-
Super počtení
...tak ať se do budoucna daří!
22. 02. 2015 12:13 napsal/a corbow
dobre
pocteni, super oba!