Čas. Veličina, na kterou můžeme nahlížet různým způsobem. Od fyziky až po filozofii. Plyne neustále kolem nám. Je nevyhnutelný, plynoucí, někdy krátký, jindy nekonečný. Otáčí celým světem, děsí nás a naplňuje nadějí. Ženy se proti němu snaží bojovat pomocí plastických operací a zkrášlovacích praktik, muži si pořizují mladší milenky, v domnění, že zastaví alespoň na chvilku neúprosná ozubená kola okolo plynoucích dějin. Vše ale jednou stejně nevyhnutelně skončí. Všechny nás čeká smrt. Děsíme se jí podvědomě snad od narození, bojíme se kolem ní jen projít, odmítáme ji, nepřipouštíme si ji. Ona nás ale stejně nakonec dostihne. Můžeme se snažit zadržet ručičky hodin, ale nebude nám to nic platné. Jednou se kruh uzavře a staneme před sebou samým a posledním soudem. DEFACED nedávají rozhřešení, nehodnotí, spíše jen pomocí svého smrtícího kovu popisují a jako dobří pozorovatelé se snaží do všeho toho zmatku přinést alespoň nějaký řád. Ten je sice poměrně brutální a temný, ale takový už někdy život, čas i smrt bývají.
Švýcaři plně naplňují naše představy o zručnosti a přesnosti řemeslníků z jejich krásné země. Album je zahráno s fortelem, s nadšením, s blackovým nadhledem i nekompromisním tlakem. Celá deska je vlastně skoro dokonalá. Dovedu si představit, že pro mnohé fanoušky bude představovat jednu z nejlepších nahrávek tohoto roku. Střídají se zde vlivy jak CARCASS, DEICIDE, tak lehké ozvěny polské školy (BEHEMOTH, HATE). Občas je dokonce možné zaslechnout melodičtější party ze Švédska nebo riffy a motivy, známé třeba u dánských PANZERCHRIST. Celkově pak vše vyznívá možná až moc příjemně, na smrtící kov dokonce snad i přívětivě. Pořád zastávám názor, že death metal má trošku „bolet“ a nemá nás nechávat chladným. DEFACED se snaží, střídají různé polohy, snaží se dodat celé nahrávce na pestrosti. Jen to v některých momentech vyznívá poměrně do ztracena.
Trošku mě rozčiluje, když se blackově skřehotá. Na albu totiž nalezneme dvě polohy hlasu. Brutální, klasický deathový vokál a právě zmíněný černočerný nářek. Osobně mě ten černý v některých momentech ruší a mám sto chutí ho z desky vymazat. Vím, že je to naschvál, že se DEFACED snaží tímto způsobem odlišit, být jiní, ale na mě to působí spíš odpudivě. Jinak bych, až na zmíněnou ztrátu tlaku a energie v určitých chvílích, neměl větších připomínek. Problém asi bude mít kapela trošku s tím, že podobně dneska hraje obrovské množství smeček. Nevím, jak jsou na tom s death metalem ve Švýcarsku, ale nepřijdou mi jako destinace, kde by se jím krmily už malé děti. DEFACED budou asi spíš „přežívat“ v undergroundu. Je to samozřejmě jen dobře, alespoň na sobě budou i nadále pracovat a snad se dočkáme v budoucnu dalšího alba, které nás pořádně uzemní.
Na „Forging the Sanctuary“ se dá nahlížet dvěma způsoby. Buď jste naladěni na podobné vlně dnešního „čistého“ a pečlivě vypiplaného death metalu, nebo nejste a máte raději špinavější smrtelné křeče. Desku rozhodně neodsuzuji, dokonce si dovedu představit, že ji některým svým kamarádům vřele doporučím, ale já tentokrát raději zůstanu nadále ve stínu. Jenom v úvodu zmíněný čas ukáže, zda švýcarští death metaloví hodináři dokážou příště své nástroje seřídit tak, aby mě smetli z povrchu zemského. Zatím si je zařazuji do obrovské škatule dobrého, ale ničím překvapivého smrtícího kovu. Z jejich poslední desky si odnáším hlavně pocit, že budu tuhle smečku brát i nadále v patrnosti a na další album budu číhat jako šelma na kořist. Netřeba dodávat nic jiného, názor si určitě rádi doplníte poslechem ukázek. Pestré death metalové album, kterému chybí už jen kousek k tomu, aby mi vytrhalo všechny zuby i s nervy. Dobré, ale ne vynikající.
Seznam skladeb:
Čas: 49:46
Sestava:
http://defacedswiss.bandcamp.com/
http://www.defaced.ch/
https://www.facebook.com/defacedswiss
http://risingnemesisrecords.bigcartel.com/
Švýcaři plně naplňují naše představy o zručnosti a přesnosti řemeslníků z jejich krásné země. Album je zahráno s fortelem, s nadšením, s blackovým nadhledem i nekompromisním tlakem. Celá deska je vlastně skoro dokonalá. Dovedu si představit, že pro mnohé fanoušky bude představovat jednu z nejlepších nahrávek tohoto roku. Střídají se zde vlivy jak CARCASS, DEICIDE, tak lehké ozvěny polské školy (BEHEMOTH, HATE). Občas je dokonce možné zaslechnout melodičtější party ze Švédska nebo riffy a motivy, známé třeba u dánských PANZERCHRIST. Celkově pak vše vyznívá možná až moc příjemně, na smrtící kov dokonce snad i přívětivě. Pořád zastávám názor, že death metal má trošku „bolet“ a nemá nás nechávat chladným. DEFACED se snaží, střídají různé polohy, snaží se dodat celé nahrávce na pestrosti. Jen to v některých momentech vyznívá poměrně do ztracena.
Trošku mě rozčiluje, když se blackově skřehotá. Na albu totiž nalezneme dvě polohy hlasu. Brutální, klasický deathový vokál a právě zmíněný černočerný nářek. Osobně mě ten černý v některých momentech ruší a mám sto chutí ho z desky vymazat. Vím, že je to naschvál, že se DEFACED snaží tímto způsobem odlišit, být jiní, ale na mě to působí spíš odpudivě. Jinak bych, až na zmíněnou ztrátu tlaku a energie v určitých chvílích, neměl větších připomínek. Problém asi bude mít kapela trošku s tím, že podobně dneska hraje obrovské množství smeček. Nevím, jak jsou na tom s death metalem ve Švýcarsku, ale nepřijdou mi jako destinace, kde by se jím krmily už malé děti. DEFACED budou asi spíš „přežívat“ v undergroundu. Je to samozřejmě jen dobře, alespoň na sobě budou i nadále pracovat a snad se dočkáme v budoucnu dalšího alba, které nás pořádně uzemní.
Na „Forging the Sanctuary“ se dá nahlížet dvěma způsoby. Buď jste naladěni na podobné vlně dnešního „čistého“ a pečlivě vypiplaného death metalu, nebo nejste a máte raději špinavější smrtelné křeče. Desku rozhodně neodsuzuji, dokonce si dovedu představit, že ji některým svým kamarádům vřele doporučím, ale já tentokrát raději zůstanu nadále ve stínu. Jenom v úvodu zmíněný čas ukáže, zda švýcarští death metaloví hodináři dokážou příště své nástroje seřídit tak, aby mě smetli z povrchu zemského. Zatím si je zařazuji do obrovské škatule dobrého, ale ničím překvapivého smrtícího kovu. Z jejich poslední desky si odnáším hlavně pocit, že budu tuhle smečku brát i nadále v patrnosti a na další album budu číhat jako šelma na kořist. Netřeba dodávat nic jiného, názor si určitě rádi doplníte poslechem ukázek. Pestré death metalové album, kterému chybí už jen kousek k tomu, aby mi vytrhalo všechny zuby i s nervy. Dobré, ale ne vynikající.
Seznam skladeb:
- Because I Despise
- Antithesis
- Rapture Through Bondage
- Sower of Discord
- And With It Rose Satan
- I, The State, Am The People
- Forging the Sanctuary
- Venomous Eden
- Humanity´s Lost Hope
- You Get What You Deserve
- End of Torment (Bonus)
Čas: 49:46
Sestava:
- Romano Galli – Guitar
- Marco Kessi – Guitar
- Markus Röthlisberger – Drums
- Simon Egli – Bass
- Thomas Gertsch – Vocals
http://defacedswiss.bandcamp.com/
http://www.defaced.ch/
https://www.facebook.com/defacedswiss
http://risingnemesisrecords.bigcartel.com/
