FÓRN jsou dalšími zástupci nevysychající studnice kapel, které se rozhodly ukázat světu druhou tvář. Vše je dnes tak zrychlené, lidi jsou otravní a tak někdy kapely podobného typu přijdou vhod. Vítejte ve světě pomalých tónů, záhrobního vokálu a atmosféry, kterou ocení pravděpodobně jenom pravý misantrop.
Karty jsou rozdány vcelku jasně a srozumitelně. Na obalu je černobílý obraz a nechybí lebka, tak to má být. Klišé? Tak určitě! Většina z pětice muzikantů je fousatá a zarostlá. Pochopitelně. Hraje se tu doom metal, nechybí drone pasáže, sludge se nad tím vším vznáší tak nějak pochopitelně, zpomalíme až na hranici únosnosti, takže přidejme i funeral. Díky vokálu a pár těm svižnějším tempům se tu mihne death metal. No a nakonec ve druhé „Dweller on the Threshold “ se na chvíli splaší koně a máme tady black metalovou rubanici, ale tu jenom jednou a krátce.
Je toho dost, co FÓRN za takovou chvilku stihnou, přitom, přes výčet těch všech bahenních stylů, by se mohlo zdát, že se bude jednat o kočkopsa. Ale není tomu tak, a co je velkou doménou téhle desky, je fakt, že drží tak nějak pěkně pohromadě. Nic nevyčnívá tam, nic sem. Celé album je jak hmota, která se každou vteřinou rozpíná po celém těle a plní veškerý volný prostor, takže bacha, hrozí udušení! Jakoby všech šest skladeb spojovala neviditelná pupeční šňůra, což může někdo vnímat jako plus, někdo to nepochopí nikdy.
Po pravdě, FÓRN nejsou žádnými vynálezci a medaile za originalitu, nebo snad diplom za přínos žánru, v budoucnu dostanou jen stěží. Přesto nad nimi nemůžu lámat hůl, slyším v nich něco, co má smysl a při poslechu to na mě funguje. To něco bych nazval atmosférou, která má efekt ničení. Je to jakoby mě FÓRN šoupli mezi svěrák a utahovali a utahovali. Nenechávají vydechnout, světlo na konci tunelu je zakázaný pojem a platí tady jenom černá barva. Kdyby hudba měla vůni, tak ta od FÓRN by slušně smrděla.
Úvodní čtyřminutová drone věc „Emergence“ vtáhne do hry a ani si člověk neuvědomí, že bubeník měl při natáčení volno. Plíživé a ničivé temné síly postupují i dalšími skladbami, a tak jediným pomyslným výdechem se jeví předposlední „Suffering in the Eternal Void“, která po té předcházející zkáze působí jako ozdravný lektvar. Stačí málo, trochu „melodických“ kytar a skladba se dokáže zažrat pod kůži, že ji odtamtud člověk už nevyžene. Tuhle věc každý fanda pomalého a táhlého ocení.
Jako překvapení se může jevit fakt, že je „The Departure Of Consciousness“ deskou dlouhou jenom nějakých 33 minut a přitom obsahuje šest skladeb, což u kapel vyznávajících podobná tempa nebývá pravidlem. Aspoň v něčem měli FÓRN s pozemšťany smilování. Mně to stačí, bohatě.
Na to, že FÓRN fungují něco málo přes dva roky a jedná se o jejich debutové album, znějí dost slibně. Směr je jasně daný, výhybka do pekla má zelenou, a tak nezbývá, než se těšit na věci další. Vsadím krk, že tohle by naživo fungovalo parádně, tak když se bostonští vypraví na výlet do Evropy, budou vítáni.
Seznam skladeb:
Karty jsou rozdány vcelku jasně a srozumitelně. Na obalu je černobílý obraz a nechybí lebka, tak to má být. Klišé? Tak určitě! Většina z pětice muzikantů je fousatá a zarostlá. Pochopitelně. Hraje se tu doom metal, nechybí drone pasáže, sludge se nad tím vším vznáší tak nějak pochopitelně, zpomalíme až na hranici únosnosti, takže přidejme i funeral. Díky vokálu a pár těm svižnějším tempům se tu mihne death metal. No a nakonec ve druhé „Dweller on the Threshold “ se na chvíli splaší koně a máme tady black metalovou rubanici, ale tu jenom jednou a krátce.
Je toho dost, co FÓRN za takovou chvilku stihnou, přitom, přes výčet těch všech bahenních stylů, by se mohlo zdát, že se bude jednat o kočkopsa. Ale není tomu tak, a co je velkou doménou téhle desky, je fakt, že drží tak nějak pěkně pohromadě. Nic nevyčnívá tam, nic sem. Celé album je jak hmota, která se každou vteřinou rozpíná po celém těle a plní veškerý volný prostor, takže bacha, hrozí udušení! Jakoby všech šest skladeb spojovala neviditelná pupeční šňůra, což může někdo vnímat jako plus, někdo to nepochopí nikdy.
Po pravdě, FÓRN nejsou žádnými vynálezci a medaile za originalitu, nebo snad diplom za přínos žánru, v budoucnu dostanou jen stěží. Přesto nad nimi nemůžu lámat hůl, slyším v nich něco, co má smysl a při poslechu to na mě funguje. To něco bych nazval atmosférou, která má efekt ničení. Je to jakoby mě FÓRN šoupli mezi svěrák a utahovali a utahovali. Nenechávají vydechnout, světlo na konci tunelu je zakázaný pojem a platí tady jenom černá barva. Kdyby hudba měla vůni, tak ta od FÓRN by slušně smrděla.
Úvodní čtyřminutová drone věc „Emergence“ vtáhne do hry a ani si člověk neuvědomí, že bubeník měl při natáčení volno. Plíživé a ničivé temné síly postupují i dalšími skladbami, a tak jediným pomyslným výdechem se jeví předposlední „Suffering in the Eternal Void“, která po té předcházející zkáze působí jako ozdravný lektvar. Stačí málo, trochu „melodických“ kytar a skladba se dokáže zažrat pod kůži, že ji odtamtud člověk už nevyžene. Tuhle věc každý fanda pomalého a táhlého ocení.
Jako překvapení se může jevit fakt, že je „The Departure Of Consciousness“ deskou dlouhou jenom nějakých 33 minut a přitom obsahuje šest skladeb, což u kapel vyznávajících podobná tempa nebývá pravidlem. Aspoň v něčem měli FÓRN s pozemšťany smilování. Mně to stačí, bohatě.
Na to, že FÓRN fungují něco málo přes dva roky a jedná se o jejich debutové album, znějí dost slibně. Směr je jasně daný, výhybka do pekla má zelenou, a tak nezbývá, než se těšit na věci další. Vsadím krk, že tohle by naživo fungovalo parádně, tak když se bostonští vypraví na výlet do Evropy, budou vítáni.
Seznam skladeb:
- Emergence
- Dweller on the Threshold
- Gates of the Astral Plane
- Alexithymia
- Suffering in the Eternal Void
- Cereberal Intermission
Čas: 33 minut