Ze severu Itálie dorazil balíček obsahující CD italského projektu HUMM. Projektu proto, protože za celou tou legrací stojí jeden člověk, slyšící na jméno Fabio Gatto. Ten měl vizi a chuť, a tak si vytvořil svůj hudební svět, v kterém si vše zaranžoval a nahrál sám. Dotáhl to až tak daleko, že si obstaral i veškeré grafické práce a stvořil tak kompletní dílo.
Hudebně se Fabio rozhodl přiložit dřevo do ohně v rámci žánru, který se setsakramentsky dostává do slepé uličky – a tím je post black metal. Bruslit na tomto rybníčku, kde už mi pěknou chvíli připadá, že led neustále rozmrzá a akutně hrozí propadnutí se pod hladinu, je ošemetná věc. Podobně jako jeho velká řada souputníků i Fabio, nebo HUMM, chcete-li, si umí slušně poradit. Dokáže rozehrát zajímavě pojaté party, v kterých to většinou tzv. „sedí“. Vkusně vygradované pasáže, dostatečná forma tajemna a dejme tomu až epična... z celkové délky čtyřiceti minut se dostavuje pocit, že to nezní špatné.
Problém, který nastává, a mám za to, že se s tím potýká většina lidí, kteří mají něco v daném žánru naposloucháno, je, že vše působí tak nějak předvídatelně a známým dojmem. Post black metal je už podle mě pole zorané a experimenty, ať směrem ke sludge, rocku nebo elektronice, jsou dostatečně prošlapány, a přijít s dech beroucím materiálem, jak se nejen v tomto případě ukazuje, není úplně jednoduchá věc.
HUMM se drží často black metalových sypaček, takže u něj ještě stylové zařazení black metal význam má. Jestliže v prvních skladbách desky cítím vlivy novodobějších ENSLAVED a hlavně NACHTMYSTIUM, postupně se jako velký inspirační zdroj zdají být američtí náladotvůrci AGALLOCH. Mimochodem ani z jejich poslední desky zrovna svěží vánek nedýchá, i to o něčem svědčí. Slabší chvíli si Fabio vybírá hned na začátku. Mám tím na mysli ono lehce infantilní intro. Podobně nemastně neslaně působí i závěrečná instrumentálka „Autumn“, kde je do uší bijící umělý zvuk naprogramovaných bicí. Hlavně zvuk kopáku se nepovedl a ruší, a to nejen v této skladbě. Ke slabším momentům je potřeba připočítat vokál hlavního principála, který mi prostě neimponuje. První seznámení s ním dostává jakousi podivnou pachuť, když na nás vybafne v druhé věci „Poseidon“, není to zrovna příjemný poslech. Chvíli mi trvalo, než jsem se s ním srovnal, ale po čase už ho jako výraznou překážku nevnímám, i když se najdou místa, kdy mě dokáže silně iritovat.
Jako nejsilnější kousek na albu se jeví věc „Nephilim“, které sice NACHTMYSTIUM koukají z trenek, ale její melodická linka se Fabiovi povedla. I když atmosféru narušuje jeho násilný vokál. Plusem je akustické intermezo uprostřed, které přejde do pasáže á la AGALLOCH. Nejexperimentálnější věcí je uprostřed alba vložená „My Brother´s Light“. Ta po sérii rychlejších skladeb a zasněnějších poloh překvapí použitím prvků dosud na albu neslyšených a to stoner doom riffáží, která překvapivě album nenarušuje. I přes to se ale nedá tvrdit, že by desku jakkoliv nakopla a pozvedla, prostě tam je a svým ústředním riffem se zbytku vymyká.
„No Empathy Before Doomsday“ je typickým albem nadšence. Nadšence, který umí držet nástroje v ruce a má představu, co by chtěl hrát. To, že to není úplné top, je věc druhá. Tohle album vnímám spíš jako Fabiův sen. Ten se uskutečnil a může být na sebe hrdý. Z pohledu zvenčí se jedná o průměrnou záležitost, která nepřináší nic nového a je jen dalším příspěvkem, kdy kvantita válcuje kvalitu. Na druhou stranu se ale nejedná ani o žádný průser.
Seznam skladeb:
Hudebně se Fabio rozhodl přiložit dřevo do ohně v rámci žánru, který se setsakramentsky dostává do slepé uličky – a tím je post black metal. Bruslit na tomto rybníčku, kde už mi pěknou chvíli připadá, že led neustále rozmrzá a akutně hrozí propadnutí se pod hladinu, je ošemetná věc. Podobně jako jeho velká řada souputníků i Fabio, nebo HUMM, chcete-li, si umí slušně poradit. Dokáže rozehrát zajímavě pojaté party, v kterých to většinou tzv. „sedí“. Vkusně vygradované pasáže, dostatečná forma tajemna a dejme tomu až epična... z celkové délky čtyřiceti minut se dostavuje pocit, že to nezní špatné.
Problém, který nastává, a mám za to, že se s tím potýká většina lidí, kteří mají něco v daném žánru naposloucháno, je, že vše působí tak nějak předvídatelně a známým dojmem. Post black metal je už podle mě pole zorané a experimenty, ať směrem ke sludge, rocku nebo elektronice, jsou dostatečně prošlapány, a přijít s dech beroucím materiálem, jak se nejen v tomto případě ukazuje, není úplně jednoduchá věc.
HUMM se drží často black metalových sypaček, takže u něj ještě stylové zařazení black metal význam má. Jestliže v prvních skladbách desky cítím vlivy novodobějších ENSLAVED a hlavně NACHTMYSTIUM, postupně se jako velký inspirační zdroj zdají být američtí náladotvůrci AGALLOCH. Mimochodem ani z jejich poslední desky zrovna svěží vánek nedýchá, i to o něčem svědčí. Slabší chvíli si Fabio vybírá hned na začátku. Mám tím na mysli ono lehce infantilní intro. Podobně nemastně neslaně působí i závěrečná instrumentálka „Autumn“, kde je do uší bijící umělý zvuk naprogramovaných bicí. Hlavně zvuk kopáku se nepovedl a ruší, a to nejen v této skladbě. Ke slabším momentům je potřeba připočítat vokál hlavního principála, který mi prostě neimponuje. První seznámení s ním dostává jakousi podivnou pachuť, když na nás vybafne v druhé věci „Poseidon“, není to zrovna příjemný poslech. Chvíli mi trvalo, než jsem se s ním srovnal, ale po čase už ho jako výraznou překážku nevnímám, i když se najdou místa, kdy mě dokáže silně iritovat.
Jako nejsilnější kousek na albu se jeví věc „Nephilim“, které sice NACHTMYSTIUM koukají z trenek, ale její melodická linka se Fabiovi povedla. I když atmosféru narušuje jeho násilný vokál. Plusem je akustické intermezo uprostřed, které přejde do pasáže á la AGALLOCH. Nejexperimentálnější věcí je uprostřed alba vložená „My Brother´s Light“. Ta po sérii rychlejších skladeb a zasněnějších poloh překvapí použitím prvků dosud na albu neslyšených a to stoner doom riffáží, která překvapivě album nenarušuje. I přes to se ale nedá tvrdit, že by desku jakkoliv nakopla a pozvedla, prostě tam je a svým ústředním riffem se zbytku vymyká.
„No Empathy Before Doomsday“ je typickým albem nadšence. Nadšence, který umí držet nástroje v ruce a má představu, co by chtěl hrát. To, že to není úplné top, je věc druhá. Tohle album vnímám spíš jako Fabiův sen. Ten se uskutečnil a může být na sebe hrdý. Z pohledu zvenčí se jedná o průměrnou záležitost, která nepřináší nic nového a je jen dalším příspěvkem, kdy kvantita válcuje kvalitu. Na druhou stranu se ale nejedná ani o žádný průser.
Seznam skladeb:
- Bloodred Whales Chase
- Poseidon
- Nephilim
- Kintsugi
- My Brother´s Light
- Roots Are Piercing The Clouds
- Døden Og Livet
- Blank Premonition
- Autumn
