Na třináct let se uzavřela tovární hala v Birminghamu, stroje však zůstaly na svých místech a sedal na ně prach zapomínání. Zaměstnanci šli za jinou prací. Avšak průmyslová konjunktura připravila podmínky pro znovuspuštění výroby, zákazník nezapomněl na kvalitu, tudíž byla by i poptávka, tak zpátky ke strojům a na světlo světa předložit nový naleštěný výrobek.
V červnu 2014 GODFLESH představili EP „Decline & Fall“, kterým mě pánové Justin Broadrick a G. C. Green ujistili o kvalitě výroby. Tlaku a bušení strojů je tady v čtyřech skladbách nebývale a je znát, že odstávka přišla oběma vhod a nové konstrukce jsou impozantní. Nemohl jsem se dočkat avizovaného nového alba „A World Lit Only By Fire“ a na začátku října kapela novou věc skutečně vydala. A nejen to, další motivující informace unikla z výroby, informace o návratu ke kořenům sahajícím až k desce „Streetcleaner“. Bylo mi jasné, že se nebude jednat o nějakou kopii, nebo dokonce retrovýrobek, nicméně zmíněné album z roku 1989 mám na svém žebříčku hodně vysoko, a to je vždycky dost ošemetné, protože se člověk těžko vyhýbá srovnávání, ze kterého vycházejí různé soudy. Tedy mezi námi, nečekal jsem nic lehkého, ale to, co se mi rozehrálo z aparátu, bylo tak syrové, že jsem si s tím nevěděl vůbec rady. Zpočátku jsem omlouval nevstřebatelnost nahrávky svojí nedostatečnou soustředěností. Poté, co se třikrát, čtyřikrát protočila, jsem očekával, kdy se dostaví obvyklý tlak pouštět si novou desku stále dokola, ale nic podobného nenastalo. A co víc, stín zklamání zahalil momenty poslechu. GODFLESH jsem odložil a poslouchal úplně jinou muziku. Ale vždy, když jsem probíral, co bych si pustil, tak se mi objevili mezi aktuálně poslouchanou hudbou, jakoby se nabízeli, abych je lupnul do přehrávače, a nakonec k tomu došlo. Ta doba, mezi prvními poslechy roztrpčeného godfleshového nadržence a pozdějšími poslechy hledače godfleshové krásy, udělala svoje. Možná to bylo nějakou momentální náladou, ale ten popřestávkový poslech, to bylo fakt něco. Jako bych spadl do nerezového trychtýře, do kterého se vylévají zbytky výrobních maziv, chladících kapalin od soustruhů, únik nebyl možný, ocelové špony rozdírající dlaně jsou cestou ven všude. Bušení a tlaky skoro nedovolují se nadechnout. Nezbývá, než vyčkat konce, třeba přijde nějaké vysvobození. A jedeme znovu a znovu, teď už s mírným odlehčením a vnímáním jemných nuancí v rytmu, nalézáním podprahových vsuvek a právě těch drobností, které činí zdánlivě jednoduchou a monotónní muziku této kapely tak výjimečnou. Je to tam... Jak jsem si toho nemohl všimnout hned? Nechápu a pouštím si to znovu, lámu se před reproduktory, buším pěstí do podlahy a v absolutní tmě pokoje elektrizují vždy nové a nové představy evokované deskou „A World Lit Only By Fire“.
Deset skladeb vyplní téměř hodinu poslechu, který vás rozdrtí. Pevné riffy buší v opakovaném, mnohdy brutálně zdrcujícím rytmu, zpěv je většinou frázován tak, aby rytmický prvek doplnil a ještě více přitvrdil. Bicí jsou opět naprogramované Justinem Broadrickem, s tím mívám občas problém, ale v této odlidštěné kompozici suché bicí absolutně nevadí (pouze snad jen dvě studiová alba v diskografii GODFLESH jsou s živými bubeníky – „Songs of Love and Hate“ a „Hymns“). Osmistrunná basová kytara G. C. Greena naprosto pevně drží linii skladeb a má na svědomí mnohé svíravé momenty, kterými je album napěchované. Na Broadrickově kytaře je zase úchvatné, jak je zmíněný pevný riff protkán zvláštními disonantními doplňky, které působí drsně, mnohdy nepříjemně, pro posluchače negodfleshistu nepatřičně a bolestivě. Ale to je ono, tohle je přeci atribut jejich muziky. A nejen kytarové party Justina Broadricka jsou ohromující, jeho zpěv je dalším obrovským přínosem. Polohy hlasu a jeho rozmanitost jsou nebývalé, prolíná se zde temné zkreslené vrčení, naléhavý (a tak známý) křik, ale také občas čistá podoba vokálu. A protože se nahrávka vyznačuje obecně moc dobrým zvukem, je hlas slyšet hluboko za hudbou, sem tam se vznáší nad ní a v těch nejnaléhavějších momentech na vás zaútočí zcela zepředu. Navíc mám neodbytný pocit, že největší podíl na celistvosti a působivosti má kompoziční mozaika zmíněných deseti skladeb. Zpočátku se vše rozjíždí monotónně, později přichází vnitřní chvění a poslední tři skladby, to je psychouragán, zkrátka kompozice od zápletky k vyvrcholení. Neobyčejné! Jen těžko lze vyzdvihnout jednotlivé písně, snad jen čtvrtá „Life Giver Life Taker“ a dvě závěrečné „Towers of Emptiness“ a „Forgive Our Fathers“ mě vždy zaujmou ještě víc než výborný zbytek, svojí naléhavou hudební atmosférou. Po textové stránce, kterou má na svědomí také Justin Broadrick, se tu jedná a složitý pohled na svět s apokalyptickými vyhlídkami, svědomí drásající protiklady vršené a alarmující, jen lituji bídné znalosti angličtiny, protože i jen mé nedokonalé překlady naznačují, že obsah textů zapadá do celkové koncepce tohoto díla.
Zbývá jen slovo závěrem, nenechte se odradit prvotní nestravitelností tohoto hudebního počinu, buďte trpěliví a snad zjistíte, třeba hned, třeba po čase, že je vám předložen materiál moderní, který rozsvítí váš svět pouze ohněm.
Seznam skladeb:
Čas: 53:56
Sestava:
http://www.godflesh.com/
http://godflesh1.bandcamp.com/album/a-world-lit-only-by-fire
V červnu 2014 GODFLESH představili EP „Decline & Fall“, kterým mě pánové Justin Broadrick a G. C. Green ujistili o kvalitě výroby. Tlaku a bušení strojů je tady v čtyřech skladbách nebývale a je znát, že odstávka přišla oběma vhod a nové konstrukce jsou impozantní. Nemohl jsem se dočkat avizovaného nového alba „A World Lit Only By Fire“ a na začátku října kapela novou věc skutečně vydala. A nejen to, další motivující informace unikla z výroby, informace o návratu ke kořenům sahajícím až k desce „Streetcleaner“. Bylo mi jasné, že se nebude jednat o nějakou kopii, nebo dokonce retrovýrobek, nicméně zmíněné album z roku 1989 mám na svém žebříčku hodně vysoko, a to je vždycky dost ošemetné, protože se člověk těžko vyhýbá srovnávání, ze kterého vycházejí různé soudy. Tedy mezi námi, nečekal jsem nic lehkého, ale to, co se mi rozehrálo z aparátu, bylo tak syrové, že jsem si s tím nevěděl vůbec rady. Zpočátku jsem omlouval nevstřebatelnost nahrávky svojí nedostatečnou soustředěností. Poté, co se třikrát, čtyřikrát protočila, jsem očekával, kdy se dostaví obvyklý tlak pouštět si novou desku stále dokola, ale nic podobného nenastalo. A co víc, stín zklamání zahalil momenty poslechu. GODFLESH jsem odložil a poslouchal úplně jinou muziku. Ale vždy, když jsem probíral, co bych si pustil, tak se mi objevili mezi aktuálně poslouchanou hudbou, jakoby se nabízeli, abych je lupnul do přehrávače, a nakonec k tomu došlo. Ta doba, mezi prvními poslechy roztrpčeného godfleshového nadržence a pozdějšími poslechy hledače godfleshové krásy, udělala svoje. Možná to bylo nějakou momentální náladou, ale ten popřestávkový poslech, to bylo fakt něco. Jako bych spadl do nerezového trychtýře, do kterého se vylévají zbytky výrobních maziv, chladících kapalin od soustruhů, únik nebyl možný, ocelové špony rozdírající dlaně jsou cestou ven všude. Bušení a tlaky skoro nedovolují se nadechnout. Nezbývá, než vyčkat konce, třeba přijde nějaké vysvobození. A jedeme znovu a znovu, teď už s mírným odlehčením a vnímáním jemných nuancí v rytmu, nalézáním podprahových vsuvek a právě těch drobností, které činí zdánlivě jednoduchou a monotónní muziku této kapely tak výjimečnou. Je to tam... Jak jsem si toho nemohl všimnout hned? Nechápu a pouštím si to znovu, lámu se před reproduktory, buším pěstí do podlahy a v absolutní tmě pokoje elektrizují vždy nové a nové představy evokované deskou „A World Lit Only By Fire“.
Deset skladeb vyplní téměř hodinu poslechu, který vás rozdrtí. Pevné riffy buší v opakovaném, mnohdy brutálně zdrcujícím rytmu, zpěv je většinou frázován tak, aby rytmický prvek doplnil a ještě více přitvrdil. Bicí jsou opět naprogramované Justinem Broadrickem, s tím mívám občas problém, ale v této odlidštěné kompozici suché bicí absolutně nevadí (pouze snad jen dvě studiová alba v diskografii GODFLESH jsou s živými bubeníky – „Songs of Love and Hate“ a „Hymns“). Osmistrunná basová kytara G. C. Greena naprosto pevně drží linii skladeb a má na svědomí mnohé svíravé momenty, kterými je album napěchované. Na Broadrickově kytaře je zase úchvatné, jak je zmíněný pevný riff protkán zvláštními disonantními doplňky, které působí drsně, mnohdy nepříjemně, pro posluchače negodfleshistu nepatřičně a bolestivě. Ale to je ono, tohle je přeci atribut jejich muziky. A nejen kytarové party Justina Broadricka jsou ohromující, jeho zpěv je dalším obrovským přínosem. Polohy hlasu a jeho rozmanitost jsou nebývalé, prolíná se zde temné zkreslené vrčení, naléhavý (a tak známý) křik, ale také občas čistá podoba vokálu. A protože se nahrávka vyznačuje obecně moc dobrým zvukem, je hlas slyšet hluboko za hudbou, sem tam se vznáší nad ní a v těch nejnaléhavějších momentech na vás zaútočí zcela zepředu. Navíc mám neodbytný pocit, že největší podíl na celistvosti a působivosti má kompoziční mozaika zmíněných deseti skladeb. Zpočátku se vše rozjíždí monotónně, později přichází vnitřní chvění a poslední tři skladby, to je psychouragán, zkrátka kompozice od zápletky k vyvrcholení. Neobyčejné! Jen těžko lze vyzdvihnout jednotlivé písně, snad jen čtvrtá „Life Giver Life Taker“ a dvě závěrečné „Towers of Emptiness“ a „Forgive Our Fathers“ mě vždy zaujmou ještě víc než výborný zbytek, svojí naléhavou hudební atmosférou. Po textové stránce, kterou má na svědomí také Justin Broadrick, se tu jedná a složitý pohled na svět s apokalyptickými vyhlídkami, svědomí drásající protiklady vršené a alarmující, jen lituji bídné znalosti angličtiny, protože i jen mé nedokonalé překlady naznačují, že obsah textů zapadá do celkové koncepce tohoto díla.
Zbývá jen slovo závěrem, nenechte se odradit prvotní nestravitelností tohoto hudebního počinu, buďte trpěliví a snad zjistíte, třeba hned, třeba po čase, že je vám předložen materiál moderní, který rozsvítí váš svět pouze ohněm.
Seznam skladeb:
- New Dark Ages
- Deadend
- Shut Me Down
- Life Giver Life Taker
- Obeyed
- Curse Us All
- Carrion
- Imperator
- Towers of Emptiness
- Forgive Our Fathers
Čas: 53:56
Sestava:
- Justin Broadrick - kytara, zpěv, programované bicí
- G. C. Green - basová kytara
http://www.godflesh.com/
http://godflesh1.bandcamp.com/album/a-world-lit-only-by-fire
