INTHERED se vyznačují těžkými a ostrými metalovými riffy plné melodií. Je to heavy rock bez kompromisů. Tak charakterizují sami sebe. A to je vlastně jediná věta, co se dá o nich dopátrat na internetu. Ano, ještě, že pocházejí ze Stockholmu, Švédska. Toť vše, což je v době rozvinuté mediální a sociální sítě bohužel málo. Ale aspoň, že víme, odkud pocházejí, protože najít sestavu, je už úkol nad lidské či googlovské síly (úsměv).
Tak jak Švédové jsou v "V rudé", tak i název a digipack je v červené barvě. Po otevření digipacku se vyvalí červený kotouček a dál už přes samotnou červenou nenajdete nic. Na zadní straně obalu je pouze seznam skladeb, které vlastně nejsou možné ani přečíst. Tak raději nechávám zasunout kotouček do přehrávače doufajíc, že rudě už nic neuvidím-neuslyším... (úsměv).
Po prvních posleších mám velmi smíšené pocity. Zprvu kvitují dobrou hudbu, kterou vzápětí vyruší chrapotící vokál. Na jedné straně poznávám spoustu částí, které nejsou hudebními novotvary, ale jsou zase umě poslepovány, tak, aby celek alba vyzníval pozitivně. Páteří alba je hardrockový podklad s těžkými metalovými riffy. Hudba INTHERED se nese povětšinu ve středním doomovém tempu. Přes tuto hutnou slupku se na světlo derou heavy metalové kytary (např. sóla). Je zde poznat rozvernost AC/DC, rychlost IRON MAIDEN, těžkost BLACK SABBATH. Dají se zde najít náznaky nebo chcete-li experimentalnost FAITH NO MORE. Přes vokální linku, kterou je zpěvákův zastřený chrapotící hlas, se silně vybavuje MÖTORHEAD. Ale v Lemmyho hlasu cítím jakýsi feeling agrese, který má nějaký cit s danou písní vytvořit nějaký pocit vzteku, zklamání anebo třeba štěstí... Ale zde u tohoto vokálu je to pouze monotónní vsuvka zvuku do hudby, tak aby zde nechyběl. A ačkoliv někdy se pán zpěvák snaží zpívat variabilně, tak osobně to dobře nevnímám a právě tento vokál vytváří rušivý element. A myslím, že právě hlas, nepřinutí k opětovnému poslechu.
Ještě jedno přirovnání bych si dovolil. A kdybych to udělal hned na začátku recenze, tak bych si možná mohl odpustit pětici již zmiňovaných kapel v předešlém odstavci. Ale nejprve si odmyslete zpěváka níže zmiňované kapely a dosaďte Lemmyho, ale se silně nemocnými hlasivkami. Nakonec posuďte sami, zda album je horší či lepší. Osobně myslím, že hůře dopadá album „In the Red“. Jméno americké kapely je DANZIG.
Určitě to není album jen na první dobrou, ale zas také „In the Red“ není album, při kterém si řeknete, tak ještě jednou. Ale pokud máte na přehrávači nastavenou nekonečnou smyčku, tak možná nepostřehnete, že cédečko jede znovu od první skladby. A také je to dané tím, že album je bez dvou minut půl hodinové a tak nemá šanci nudit.
Seznam skladeb:
- Cowboy Mayhem
- In the Red
- Line By Line
- A Heavy Load
- Revolving
- Outright
Čas: 28:10
