Opět sedávám dlouho do noci v tmavém pokoji, kde mám na uších sluchátka a nechávám se unášet do krajů beznaděje a temna. Někam do těch míst, kam se člověk vydává načerpat energii a především atmosféru, co pročistí každičký pór jeho kůže. Tam, kde často běhá mráz od zátylku směrem dolů a tím ochromuje páteř. Mým častým společníkem je již po mnoho nocí i španělské trio satanášů slyšících na jméno BALMOG. Nahrávka ke mně doputovala s dvouletým zpožděním a navíc jako špatný výpalek, který mají některé přehrávače problém přežvýkat. To zpoždění zavinil letošní přechod k jinému vydavateli a reedice alba ve formě gramodesky. Nicméně to, že jde o již notně fousatou nahrávku, je patrné ihned po spuštění. Ačkoli si to dnes jen málo kdo přizná, tak pokrok ve zpracování zvuku jde stále dopředu. A „Testimony of the Abominable“ je toho jasným důkazem. Před dvěma lety by se dalo na téma zvuk napsat, že jde spíš o lepší produkci, kde se nic zbytečně nepřekrývá, ale na druhou stranu je patrná absence atmosféry. Dnes můžu směle konstatovat i to, že jde o zvuk, který v roce 2012 měla každá druhá kapela. Až dnes jsem si uvědomil, že to, čemu se dříve říkalo standard, byl jen stokrát ohraný model, který tou dobou frčel napříč žánry. Těžko se to vysvětluje, ale ten, kdo slyšel nespočet nahrávek s různých časových období, bude jistě vědět, co tím myslím. Pro mě faktem zůstává, že právě v této době jsem měl velký problém se spoustou nahrávek, hlavě kvůli tomu, že mi jejich zvuk připadal až moc sterilní a postrádal veškerou živočišnost.
Přesně tohle je i problém „Testimony of the Abominable“. Hudba sice obsahuje veškeré esence ďábelského alba. Především přechody z klidnějších poloh do hudebního inferna jsou hezky zvládnuté. I zpěv je v pořádku, ale nějak mi to stále nejde pod rypáček. Postrádám zde veškerou hudební auru a atmosféru. Ruku na srdce. Kdo bude poslouchat hudbu, která je sice skvěle zahraná, ale nepředává posluchači ani v nejmenším pocit neklidu, či vzrušení. I pasáže, ve kterých je slyšet jen slabounce kytara a kovové zvuky, do nichž zpěvák odříkává úryvky textů, jsou jen pouhým hluchým místem, v němž se pro posluchače vlastně nic neděje. Což je velká škoda, neboť muzikanti dělají přesně to, co už dávno funguje u jiných kapel a dělají to opravdu dobře. Jenže! A to jenže mě už několikátý týden provází právě při mých nočních toulkách po království pekelném ve společnosti tohoto alba. Často mi i připadá, že pánové nenahrávali přímo ve studiu, ale někde za zdí. Možná je na vině i to, že jde o vypálené CD a některé stopy, především ty mimo-hudební, se prostě někde v milionech jedniček a nul ztratily. Taky to může být způsobeno tím, že jde o vůbec první plnohodnotnou nahrávku od roku 2006, kdy tohle těleso spatřilo světlo světa. A pánové nejspíš chtěli, aby jejich samostatné dílo mělo v době vzniku aktuální zvuk. Kdo mohl tušit, že o pár let později bude nějaký pisálek tvrdit, že šlo o módní vlnu. (smích)
Jestli jsem psal, že hudební složka postrádá atmosféru a veškeré pocity, tak o obalu se tohle vážně napsat nedá. Když jsem jej viděl poprvé, tak jsem byl ohromen. Skládací knížečku jsem rozbaloval s vekou dávkou napětí a údivu. Nevím, zda jsou v ní napsány texty, či jen nějaká poselství ve španělštině, ale vše na mě působí okultní sílou a dobami dávných rituálů. I přesto, že si v bookletu člověk moc nepočte, jistě na něj bude zírat s určitým vzrušením a pocitem, že je to něco hlubšího, než jen obal od CD. Nicméně i přes velmi podařený obal mi nezbývá, než sáhnout po 5 i přesto, že je jinak vše v naprostém pořádku.
Seznam skladeb:
Čas: 42:20
Sestava:
www.facebook.com/pages/BalmogBy-Hekate/365630056846060
myspace.com/balmog
http://www.last.fm/music/Balmog
Přesně tohle je i problém „Testimony of the Abominable“. Hudba sice obsahuje veškeré esence ďábelského alba. Především přechody z klidnějších poloh do hudebního inferna jsou hezky zvládnuté. I zpěv je v pořádku, ale nějak mi to stále nejde pod rypáček. Postrádám zde veškerou hudební auru a atmosféru. Ruku na srdce. Kdo bude poslouchat hudbu, která je sice skvěle zahraná, ale nepředává posluchači ani v nejmenším pocit neklidu, či vzrušení. I pasáže, ve kterých je slyšet jen slabounce kytara a kovové zvuky, do nichž zpěvák odříkává úryvky textů, jsou jen pouhým hluchým místem, v němž se pro posluchače vlastně nic neděje. Což je velká škoda, neboť muzikanti dělají přesně to, co už dávno funguje u jiných kapel a dělají to opravdu dobře. Jenže! A to jenže mě už několikátý týden provází právě při mých nočních toulkách po království pekelném ve společnosti tohoto alba. Často mi i připadá, že pánové nenahrávali přímo ve studiu, ale někde za zdí. Možná je na vině i to, že jde o vypálené CD a některé stopy, především ty mimo-hudební, se prostě někde v milionech jedniček a nul ztratily. Taky to může být způsobeno tím, že jde o vůbec první plnohodnotnou nahrávku od roku 2006, kdy tohle těleso spatřilo světlo světa. A pánové nejspíš chtěli, aby jejich samostatné dílo mělo v době vzniku aktuální zvuk. Kdo mohl tušit, že o pár let později bude nějaký pisálek tvrdit, že šlo o módní vlnu. (smích)
Jestli jsem psal, že hudební složka postrádá atmosféru a veškeré pocity, tak o obalu se tohle vážně napsat nedá. Když jsem jej viděl poprvé, tak jsem byl ohromen. Skládací knížečku jsem rozbaloval s vekou dávkou napětí a údivu. Nevím, zda jsou v ní napsány texty, či jen nějaká poselství ve španělštině, ale vše na mě působí okultní sílou a dobami dávných rituálů. I přesto, že si v bookletu člověk moc nepočte, jistě na něj bude zírat s určitým vzrušením a pocitem, že je to něco hlubšího, než jen obal od CD. Nicméně i přes velmi podařený obal mi nezbývá, než sáhnout po 5 i přesto, že je jinak vše v naprostém pořádku.
Seznam skladeb:
- Under Two Horns
- Tenebrous Apparitions
- Hochmah Nistarah
- Transmutatio
- Vision
- Flesh Offering
- Inframundi
Čas: 42:20
Sestava:
- Morg -baskytara
- Balc - kytara, zpěv
- Virus - bicí
www.facebook.com/pages/BalmogBy-Hekate/365630056846060
myspace.com/balmog
http://www.last.fm/music/Balmog
