TRNY & ŽILETKY "Podměstí"

Tentokráte se přostřednictvím našeho dotazníku představuje pražská parta HEMI HEAD.

Kdy byla vaše skupina založena, proč zrovna tenhle název, co znamená a co bylo prvotním impulsem pro její vznik?

Basster: Kapela HEMI HEAD vznikla v dubnu 2008 jako jeden z dalších projektů Cobrettiho a mě. Do té doby jsme prošli několika předchozími partičkami s různými názvy, obsazením a žánry. Ale u Hemi nějak došlo na dohodu, že i kdyby se sestava rozpadla, většina se pokusí udržet jméno. Už se nám nechtělo rozjíždět to stále od nuly. A na to, bohužel, došlo velmi záhy. Ale Hemi Head přetrvává. (úsměv)

Cobretti: No a jsme u toho jména. HEMI HEAD. Žádné hlubší poselství nemá, zdálo se nám, že dobře zní a snadno se pamatuje. Jde o technický název legendárního závodního motoru, resp. jeho součásti.

Představte jednotlivé členy - věk, zda již někde hráli a jak dlouho hrají na svůj nástroj?

Valken: Nejstarší ze členů, věk někdy mezi 30 - 35. Zakládal kapely PRIMITIFFS, kde jsem ještě hrál na kytaru a zpíval. Protože mě ale hra na kytaru svazovala při pohybu na pódiu a komunikaci s fanoušky, velmi rád jsem se zhostil v HEMI HEAD pouze postu zpěváka. A jak jsem se zpěvem začínal? Asi jako většina kluků - u táboráku s kytarou, abych sbalil co nejvíce holek.

Cobretti: Věkově hned někde těsně pod Vlčákem (Valken). S kytarou jsem začal poměrně dost pozdě, asi v osmnácti, ale prvních pár let jsem dost cvičil a ukázalo se i trochu talentu, takže jsem to myslím dohnal. Kytara je prostě nejlepší. Je to hrozně univerzální nástroj, který dokáže být hodně tvrdý a brutální, nebo úplně hladivý. Ne jako třeba ságo, na které jde zahrát pouze a jenom muzika k milostné scéně. No a kapel pár bylo, jak už tady padlo.

Basster: Já jsem dlouhodobě kapelním benjamínkem, ale třicítku jsem už taky oslavil. (úsměv) Na basovku drnkám někdy od 15 let. A když opominu soubory v hřebce, kde jsem začínal na housličky, tak s basou jsem prošel mnoha kapelami od studentské punkové éry, přes bluegrass až po dnešní moderní hard rock s HEMI.

Za jakých podmínek jste nahrávku pořídili, jak jste s ní spokojeni a jakým způsobem jí šíříte?

Valken: Nahrávku jsme velmi tvrdě zaplatili z vlastních kapes a najali si tak služby producenta, který ji měl posunout dál k posluchačům. Zatím se tak bohužel nestalo. Nahrávku šíříme vlatními silami.

Basster: Přesně, jedním z příjemných důsledků pošťáckého úsilí je i tento rozhovor a recenze.

Posílali jste nahrávku někam na vydavatelské firmy, případně kam, jaká byla/nebyla odezva?

Basster: Zatím jsme nahrávku žádnému labelu neposlali. Pořád trochu doufáme v zapracování kontaktů producenta. Ale pokud se vlastními silami nikam neprosadíme, o téhle variantě víme.
 
Texty – proč jste rozhodli pro angličtinu, kdo je autorem slov, jaká témata volíte?

Valken: Texty jsou moje dílo. Vycházejí ze všeho, co se děje kolem nás. Témata jako láska jsou všudypřítomný. Žil jsem několik let v USA, angličtina tak byla jasnou volbou. Přijde mi to prostě přirozenější.

Kdo je autorem loga, obalu, webu – jakou důležitost těmto grafickým věcem přisuzujete?

Valken: Logo a obal vytvářela Dana Skalická, grafický designér. Web/BZ/FB spravujeme svépomocí Vlčák/Cobretti/Basster. Grafická podoba je pro nás velmi důležitá. Vzhledem ale k finanční náročnosti není bohužel reálné udělat veškeré grafické prvky tak, jak bychom si sami představovali.

Které kapely patří mezi vaše vzory/zdroje inspirace?

Cobretti: Ty dobré!

Valken: Většina metalových a rockových kapel s melodickým zpěvem. Můžu jich vyjmenovat tak přibližně 500.

Basster: Vzorů je strašně moc a pořád se to mění napříč úplně všemi žánry. Nic konkrétního, co by se dalo postavit nad ostatní.

Kolik máte za sebou koncertů a který považujete za nejpovedenější?

Valken: Nejpovedenější koncert? Tam co jsem skákal se zlomenou nohou? (smích)

Basster: Tak se zlomenou nohou, to bylo v letním kině ve Slaném. Už nevím kdy. Nějaká dobročinná akce. Jo, to bylo fajn. Počet koncertů nevím, ale venkovní mají vždycky něco do sebe. Ale osobně považuju za nejvydařenější koncert, kde se prolnula skvělá atmosféra, náš povedený výkon, hromada nadšených a milých lidí pod podiem, skvělí lidé z dalších kapel. A to byla poslední zastávka maďarského turné v Szekszárdu v místním kloubku.

Cobretti: Bylo několik moc pěkných open air hraní, ale nejlepší to bylo asi na křtu našeho dema v listopadu 2009 v Paláci Akropolis. Tam je zřejmě nejlepší zvuk v Praze, jak na pódiu, tak do lidí, a navíc je to krásný klub s velmi příjemným prostředím a profesionálním přístupem.

Máte ambice ukázat se v zahraničí?

Basster: Samozřejmě, prosadit se na českém prostoru není nijak lehké. Venku to není o nic lehčí, ale zkusit se musí všechno. A angličtinou na tuto mezinárodní scénu určitě zacílíme líp, než na tuzemskou, kde pořád slýchám jaká je škoda, že nezpíváme česky.

Valken: Existuje česká kapela, která by se nechtěla ukázat v zahraničí?

Plány do budoucna...

Cobretti: Reálný strop pro kapelu v Čechách jsou velké letní festivaly a slušná klubová návštěvnost. Zvlášť v ranku trochu „natvrdlejší" muziky je to celkem jednoduché - jediná možnost je dostat se za hranice. A snové cíle... Živit a bavit se muzikou a žít někde, kde se nepije kafe s lógrem a nevstává se ještě v noci.

Basster: Jo, odlepit se od toho marasmu, co dnes panuje na klubové scéně a nejen na ní. Dnes prostě lidi do klubu na no name (a teď bohužel nemyslím zastydlé puberťáky ze Slovenka) kapely nechodí. Takže cíl je prorazit do éteru nějakých rádií, vyskytnout se v časopisech a přesvědčit lidi od festivalů, že stojí za to vzít nás na svoji akci. Protože hraní venku je samo o sobě parádní a je to poslední druh akcí, kde každoročně přibývá návštěvníků.

RECENZE

www.hemihead.cz
www.bandzone.cz/hemihead

Zveřejněno: 16. 12. 2014
Přečteno:
3010 x
Autor: Mikael | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář