PHILM – Fire From The Evening Sun

Je tohle kočkopes nebo dokonalý majstrštyk? Těžko říct takhle z hlavy, ale spíš se přikláním ke druhé variantě, ať to zpočátku tak nevypadalo. PHILM jsou jak nezvladatelný spratek těch divných lidí od vedle. Jsou divocí, dělají si, co chtějí, chvíli se tváří jako vaši kamarádi, aby vám v nestřeženém okamžiku plivli do tváře.

Parta kolem vyhlášeného bubenického mistra Dave Lombarda připravila desku, která si žije svým vlastním životem, neohlíží se doprava ani doleva, věří ve své schopnosti a je originální. Zmiňovat, že je Dave Lombardo bombarďák ve svém řemesle, mi přijde jako zbytečná věc. Pravda ale je, že by mohl za svou bicí soupravou řádit jako chobotnice a bylo by to k ničemu, kdyby nepřihodili ruce k dílu i jeho dva parťáci. Ne, Dave na to není sám. Oba dva mu výborně sekundují a dohromady tvoří celistvě fungující mančaft, kde se nespoléhá na jednu hvězdu. Basák Francisco „Pancho“ Tomaselli není jen třetím vzadu, který kopíruje kytarové linky. Za prvé to jde kolikrát dost těžko, za druhé se nebojí vložit kus své kreativity. Velkou porci úkolů si pak na sebe naložil zpívající kytarista Gerry Nestler.  Vokálně nikdy nebude patřit do první ligy, přesto se jeho zpěv pro potřeby PHILM hodí výborně. S hlasem různě pracuje, od tišších poloh, až po ty hlasitější, závěr je takový, že to, co zpívá, mu prostě věříte.

S deskou „Fire From the Evening Sun “ je zpočátku těžká práce. První poslechy spíš než větší smysl vyvolávají pocit chaosu, ale jak to tak bývá, album postupně rozkvétá. Když se člověk dostane do všech těch záhybů a prošlápnete si veškerá zákoutí, najednou se vše začíná vybarvovat a mysl chápe, ba co víc, má neustálou potřebu se k desce vracet. I když skladby fungují na prastarém principu sloka – refrén, PHILM mezi to stačí narvat tolik zvratů a rytmických odboček, že kolikrát jde hlava kolem.

Žánrové zařazení u nich potom kulhá na obě strany. Ať řeknu, co chci, vždy to bude špatně. Je zřejmé, že každý u nich uslyší jiné vlivy. Mně hudba PHILM zvukově odkazuje někam ke kapelám do devadesátých let na pomezí HC a rocku, občas tam slyším i vlivy grunge. Objeví se i lehčí náznaky punku, metal PHILM samozřejmě také nesmrdí. Celkově mi pak jejich hudba připomíná podobnou rotyku, jako dělali VOIVOD nebo Pattonovy projekty jako FANTOMAS a třeba i TOMAHAWK. Ale znovu musím opakovat, tahle přirovnání jsou jen takovými vnitřními pocity, kde si každý po poslechu dosadí určitě jiné party.

Jednoznačně pak jde říct, že PHILM jsou tvrdé sousto a porozumět jim je běh na delší čas. Na druhou stranu je mi na nich sympatické, že „Fire From the Evening Sun“ není jenom sbírkou chaoticky poskládaných nápadů pospojovaných k sobě bez ladu a skladu. Každá skladba nabízí nějaké rozuzlení a má svou pointu. Každopádně ten, kdo se nechá nalákat k poslechu s tím, že na ní bubnuje „ex-SLAYER“, a bude očekávat thrashing, nebude asi plně chápat.

Deska má svojí dramaturgickou logiku a tak po sérii rychlejších a schizo věcí, kterým u mě vládne „Lady of the Lake“, přijdou vhod výborné pomalejší záležitosti. Tou první je „Lion's Pit“ a grungem nasmrádlá „Silver Queen“. Podobný model je pak aplikován na konci alba, kdy srdeční tep sklidní „Turn in the Sky “ a závěrečná, barová „Corner Girl“. V té jsou ke slyšení latinsko americké vlivy a sólo na trubku, které už mě nemůže šokovat a usvědčuje tak PHLIM z toho, že jsou všehoschopnou kapelou, která si hraje pro radost, a jestli to někoho baví, je to pro ně jenom bonus navíc. Velmi vydařené.

Seznam skladeb: