Z oblohy pršely kanalizační pokopy... ...litinový teror!
Lord Morbivod je jistojistě workholik, jestli dobře počítám, tak během letošního podzimu vyšla tři alba s jeho podpisem. Po UMBRTKOVI a QUERCUS jsou tu nové STÍNY PLAMENŮ, poprvé nejen na kompaktním disku, ale zároveň na gramofonové desce. CD vyšlo jako digipack s vloženou knížečkou o osmi stranách; uvnitř bookletu jsou bílé na černém texty a informace související s nahrávkou. Přebal pak zdobí obrázek od Lukáše Kudrny alias Strastinena, na němž je jakási podzemní chodba a umně zamaskovaný vyděšený obličej, zřejmě nějakého nepřítele Cechu kanálníků. (úsměv) Potud je grafika v pořádku, strohá, ale funkční. Zato zadní strana se tentokrát moc nepovedla. Portréty muzikantů v imitacích rámů obrazů by vypadaly „podezřele“ už před deseti lety, dnes mi to přijde jako krok vedle (neboli bokem). Výtvarná stránka obalu vinylu je obdobná, předek a zadek jsou úplně stejné jako v případě cédéčka, vlastní deska je pak vložená do oboustranně potištěné vnitřní kapsy z parádního tvrdého papíru, na níž jsou z jedné strany opět texty, z druhé pak pěkná stylová fotka kapely. A zajímavé je, že zatímco zadní strana přebalu CD mě irituje, na velkém formátu mi rámy až tak nevadí... netuším, jestli je to většími fotkami, ale zase se ukazuje, že gramodeska je gramodeska. (úsměv)
Hudební směřování STÍNŮ PLAMENŮ je asi všeobecně známé, textové rovněž, a tak se hlavně nabízí otázka, zda si plzeňští přátelé vodáren, kanalizací, čistíren a potkanů udrželi formu z předchozích dvou tří nahrávek. Při poslechu první skladby je mi jasné, že odpověď zní ano. Hned „Připomínám těm kolem“ je hitovka jako hrom, po zvucích z kanalizace zabrblá basa, řízne kytara a pak se rozjede překvapivě melodická a ve středních tempech vedená muzika, do které Morbivod typickým srozumitelným a pečlivě artikulovaným hlasem vyřvává o dalších událostech v kanalizaci. Sakra to všechno připomíná SATYRICON, což sice není z mojí hlavy (nakukal mi to Coornelus – úsměv), ale souhlasím s tím. Kytary prostě jako kdyby z poslední desky norských polobohů vypadly, jak zvukově, tak vyzněním. Baví mě to a myslím, že ona inspirace není na škodu, originální jsou našinci i tak dost. Kdo by čekal, že v podobném duchu se bude odvíjet celé album, hned úvod „Zástupců“ jej vyvede z omylu. Už je tady to, co asi všichni čekali, tedy ultra rychlý ryzí black metal z bzučícími kytarami a tepajícími bicími; ale všeho do času, nejen v rychlosti je síla, v polovině se skladba láme, tempo polevuje, je tu úplně jiná muzika, ponurá; závěr pak opět patří divočině, stejně jako úvod další kompozice. „Cesty vody odpadní“ jsou asi nejchytlavější položkou, hlavně díky snadno zapamatovatelným refrénům. Jen nevím, co na to bude říkat pan Buriánek a paní doktorka Salcmanová, zřejmě pracovníci ČRo Plzeň, kteří se snad zajímali o dění v kanalizaci, kde jim průvodce (doslova i přeneseně) dělali právě pánové ze STÍNŮ PLAMENŮ. Netuším, zda jde o fantazii, či mají texty ke druhé a třetí skladbě reálný základ, ale klidně bych věřil, že „Pan Buriánek ve špíně zaostřil na zvradla“ a „Tamara Salcmanová zvelebuje Stíny“. Vedle příběhu vnímám i řadu chytrých hudebních postupů, které podobně jako v minulosti míří nejen černočerným směrem, ale dojde i na náznaky heavy metalu a možná i thrashe, rytmus bicích pak místy míří hluboko do blackmetalového pravěku. K lehké avantgardě v rámci žánru směřují STÍNY PLAMENŮ v pozoruhodném „Démonickém tubusu“, variabilním a pestrém, pomalejším resp. střednětempém, jenž korunuje výtečnou první stranu gramofonové desky.
Druhou polovinu otvírá zase trochu jiná písnička, svižná, zároveň hodně melodická, pomalé pasáže mají až hypnotický účinek, ty rychlé zas letí jak včelí roj. Text pojednává o další dobrodružné výpravě do podzemních prostorů, stejně jako u předchozí skladby a stejně jako u té následující. „Obtékání“ pokračuje v podobném duchu jako „Doudlevecký sběrač“, takže se znovu střídají tempa a nahrávka je díky tomu pestrá a rozhodně nenudí. Ono je třeba pozorně poslouchat, protože zajímavých momentů je tu celá řada, nejen v muzice, ale i v textech, které mi často vykouzlí úsměv na rtech. Místy mám pocit, že texty tak trochu „umbrtkovatí“, zejména poslední dvě skladby jsou plné... jak to jen napsat a neurazit... ptákovin. (úsměv) „Reinhard Čistírenský“ a „Tajný plán“ pojednávají o boji mezi postavami z pověstí vytvořených Morbivodem a oživlým stavitelem Lindleyem, ale objevuje se třeba sekretářka, která v holicím strojku ukrývala tajný plán, snad na přestavbu kanalizace a oholení Lindleye...
Sektářskou sekretářku všemi prostředky
Dostihnout a zlikvidovat holicí strojek
Tak pojď ty bestie, spadni do jímky
Vyletíš do povětří i s celým ÚKS
Jestli v tom nevidíte logiku, tak je to váš problém, protože v tom je, navíc všechno končí happyendem, poté, co celé ÚKS vyletí do povětří, jej nadpřirozené síly opět postaví. Hudebně jde v případě „Reinharda...“ o typickou blackovou jízdu made in STÍNY PLAMENŮ, poslední kus pak nese pečeť jiného autora, Opat si tady střihl samostatnou premiéru (na „Obtékání“ s Morbivodem spolupracovali) a jeho rozsáhlá kompozice začínající další černou old schoolovou rotykou si občas také dopřeje nějaké to zpestření, zvolnění, a i v těch ultra palebných úsecích má muzika hlavu a patu.
Zvuk si Morbivod pravidelně řeší sám, nahrává se u něj doma, kromě bicích, které si Sheafraidh klepe ve svém KSV studiu. Mně se zvuk líbí, je čitelný, nepřeplácaný, nejvíc si rochním hned v první skladbě, kde mají kytary vskutku podmanivý zvuk.
Resumé je asi z předchozích vět zřejmé, v případě STÍNŮ PLAMENŮ fanoušek black metalu nesáhne už řadu let vedle. V případě LP či CD „Propadlé vody“ to platí dvojnásob, hlavně první polovina nahrávky je doslova úchvatná.
Seznam skladeb:
Čas: 38:19
Sestava:
www.stinyplamenu.net
https://cs-cz.facebook.com/stinyplamenu
www.nasphyr.cz
Lord Morbivod je jistojistě workholik, jestli dobře počítám, tak během letošního podzimu vyšla tři alba s jeho podpisem. Po UMBRTKOVI a QUERCUS jsou tu nové STÍNY PLAMENŮ, poprvé nejen na kompaktním disku, ale zároveň na gramofonové desce. CD vyšlo jako digipack s vloženou knížečkou o osmi stranách; uvnitř bookletu jsou bílé na černém texty a informace související s nahrávkou. Přebal pak zdobí obrázek od Lukáše Kudrny alias Strastinena, na němž je jakási podzemní chodba a umně zamaskovaný vyděšený obličej, zřejmě nějakého nepřítele Cechu kanálníků. (úsměv) Potud je grafika v pořádku, strohá, ale funkční. Zato zadní strana se tentokrát moc nepovedla. Portréty muzikantů v imitacích rámů obrazů by vypadaly „podezřele“ už před deseti lety, dnes mi to přijde jako krok vedle (neboli bokem). Výtvarná stránka obalu vinylu je obdobná, předek a zadek jsou úplně stejné jako v případě cédéčka, vlastní deska je pak vložená do oboustranně potištěné vnitřní kapsy z parádního tvrdého papíru, na níž jsou z jedné strany opět texty, z druhé pak pěkná stylová fotka kapely. A zajímavé je, že zatímco zadní strana přebalu CD mě irituje, na velkém formátu mi rámy až tak nevadí... netuším, jestli je to většími fotkami, ale zase se ukazuje, že gramodeska je gramodeska. (úsměv)
Hudební směřování STÍNŮ PLAMENŮ je asi všeobecně známé, textové rovněž, a tak se hlavně nabízí otázka, zda si plzeňští přátelé vodáren, kanalizací, čistíren a potkanů udrželi formu z předchozích dvou tří nahrávek. Při poslechu první skladby je mi jasné, že odpověď zní ano. Hned „Připomínám těm kolem“ je hitovka jako hrom, po zvucích z kanalizace zabrblá basa, řízne kytara a pak se rozjede překvapivě melodická a ve středních tempech vedená muzika, do které Morbivod typickým srozumitelným a pečlivě artikulovaným hlasem vyřvává o dalších událostech v kanalizaci. Sakra to všechno připomíná SATYRICON, což sice není z mojí hlavy (nakukal mi to Coornelus – úsměv), ale souhlasím s tím. Kytary prostě jako kdyby z poslední desky norských polobohů vypadly, jak zvukově, tak vyzněním. Baví mě to a myslím, že ona inspirace není na škodu, originální jsou našinci i tak dost. Kdo by čekal, že v podobném duchu se bude odvíjet celé album, hned úvod „Zástupců“ jej vyvede z omylu. Už je tady to, co asi všichni čekali, tedy ultra rychlý ryzí black metal z bzučícími kytarami a tepajícími bicími; ale všeho do času, nejen v rychlosti je síla, v polovině se skladba láme, tempo polevuje, je tu úplně jiná muzika, ponurá; závěr pak opět patří divočině, stejně jako úvod další kompozice. „Cesty vody odpadní“ jsou asi nejchytlavější položkou, hlavně díky snadno zapamatovatelným refrénům. Jen nevím, co na to bude říkat pan Buriánek a paní doktorka Salcmanová, zřejmě pracovníci ČRo Plzeň, kteří se snad zajímali o dění v kanalizaci, kde jim průvodce (doslova i přeneseně) dělali právě pánové ze STÍNŮ PLAMENŮ. Netuším, zda jde o fantazii, či mají texty ke druhé a třetí skladbě reálný základ, ale klidně bych věřil, že „Pan Buriánek ve špíně zaostřil na zvradla“ a „Tamara Salcmanová zvelebuje Stíny“. Vedle příběhu vnímám i řadu chytrých hudebních postupů, které podobně jako v minulosti míří nejen černočerným směrem, ale dojde i na náznaky heavy metalu a možná i thrashe, rytmus bicích pak místy míří hluboko do blackmetalového pravěku. K lehké avantgardě v rámci žánru směřují STÍNY PLAMENŮ v pozoruhodném „Démonickém tubusu“, variabilním a pestrém, pomalejším resp. střednětempém, jenž korunuje výtečnou první stranu gramofonové desky.
Druhou polovinu otvírá zase trochu jiná písnička, svižná, zároveň hodně melodická, pomalé pasáže mají až hypnotický účinek, ty rychlé zas letí jak včelí roj. Text pojednává o další dobrodružné výpravě do podzemních prostorů, stejně jako u předchozí skladby a stejně jako u té následující. „Obtékání“ pokračuje v podobném duchu jako „Doudlevecký sběrač“, takže se znovu střídají tempa a nahrávka je díky tomu pestrá a rozhodně nenudí. Ono je třeba pozorně poslouchat, protože zajímavých momentů je tu celá řada, nejen v muzice, ale i v textech, které mi často vykouzlí úsměv na rtech. Místy mám pocit, že texty tak trochu „umbrtkovatí“, zejména poslední dvě skladby jsou plné... jak to jen napsat a neurazit... ptákovin. (úsměv) „Reinhard Čistírenský“ a „Tajný plán“ pojednávají o boji mezi postavami z pověstí vytvořených Morbivodem a oživlým stavitelem Lindleyem, ale objevuje se třeba sekretářka, která v holicím strojku ukrývala tajný plán, snad na přestavbu kanalizace a oholení Lindleye...
Sektářskou sekretářku všemi prostředky
Dostihnout a zlikvidovat holicí strojek
Tak pojď ty bestie, spadni do jímky
Vyletíš do povětří i s celým ÚKS
Jestli v tom nevidíte logiku, tak je to váš problém, protože v tom je, navíc všechno končí happyendem, poté, co celé ÚKS vyletí do povětří, jej nadpřirozené síly opět postaví. Hudebně jde v případě „Reinharda...“ o typickou blackovou jízdu made in STÍNY PLAMENŮ, poslední kus pak nese pečeť jiného autora, Opat si tady střihl samostatnou premiéru (na „Obtékání“ s Morbivodem spolupracovali) a jeho rozsáhlá kompozice začínající další černou old schoolovou rotykou si občas také dopřeje nějaké to zpestření, zvolnění, a i v těch ultra palebných úsecích má muzika hlavu a patu.
Zvuk si Morbivod pravidelně řeší sám, nahrává se u něj doma, kromě bicích, které si Sheafraidh klepe ve svém KSV studiu. Mně se zvuk líbí, je čitelný, nepřeplácaný, nejvíc si rochním hned v první skladbě, kde mají kytary vskutku podmanivý zvuk.
Resumé je asi z předchozích vět zřejmé, v případě STÍNŮ PLAMENŮ fanoušek black metalu nesáhne už řadu let vedle. V případě LP či CD „Propadlé vody“ to platí dvojnásob, hlavně první polovina nahrávky je doslova úchvatná.
Seznam skladeb:
- Připomínám těm kolem
- Zástupci
- Cesty vody odpadní
- Démonický tubus
- Doudlevecký sběrač
- Obtékání
- Reinhard Čistírenský
- Tajný plán
Čas: 38:19
Sestava:
- Lord Morbivod - vocals, bass, guitars
- Lord Sheafraidh - drums
- Lord Egon - guitars
- Lord Opat - guitars
www.stinyplamenu.net
https://cs-cz.facebook.com/stinyplamenu
www.nasphyr.cz
