Po velkém úspěchu, jaký způsobilo loni vydané demo, které se dočkalo vydání jak na LP (náklad je vyprodán), MC, tak nakonec i CD, se plzeňská emo/blacková sekce hlásí znovu o slovo. Tentokrát se ale nejedná o samostatnou nahrávku. ██████ se spolčili s americkou kapelou OLD SOUL a vytvořili tak pro HC komunitu celkem běžný nosič a to split LP. Jelikož obě kapely dostaly chuť projevit se na větším prostoru a jejich songy se honosí poměrně velkorysou stopáží, je deska tím pádem o velikosti 12 palců, přestože každá z kapel dodala jen dvě skladby.
Ti, kteří nemají jméno, pokračují v tom, co započali loni. Evidentně zapůsobil čas a jak to tak bývá, vše si sedlo, kapela se sehrála a tím pádem se nebojí vytvořit čtrnáctiminutovou skladbu „V“, v které jasně demonstruje svůj nabytý um. Skladba je poskládaná tak, že posluchač vyznávající tento momentálně tolik žhavý hudební směr si musí chrochtat blahem. Po úvodní ambientní pasáži se přidají nástroje, tempo pomalu narůstá, kytara vyluzuje líbivé, emotivní melodie, aby se „pětka“ změnila v klasickou blackovou bouři, která má správně stylově sílu vulkánu. Vše sedí, vše má svojí logiku, emo/screamo pasáže jsou zmáknuté do puntíku, ty blackové rychty si jsou občas docela podobné, ale to není žádná výraznější vada na kráse. Jako kontrast slouží dobře a dalo by se říct že účelně. Druhá „VI“ je o dost kratší, ale rozhodně nezaostává a nejen na svém konci je až nakažlivě hitová. Potud je vše v naprostém pořádku. Proto úplně nerozumím tomu, proč mě poslech strany ██████ v konečném zúčtování moc nenadzvedává ze židle. Vždyť je vše správně... Patrně u mě nastoupil faktor přežrání a je docela zajímavé sledovat sám na sobě, jak se dokáží preference za rok změnit. Je pravda, že mě v tomto roce a v tomto žánru nazaujalo téměř nic. Všechny kapely mají podobný scénář, do jisté míry předvídatelné kroky a to ██████ patří rozhodně k tomu lepšímu.
Jestli mě ██████ extra nenadchli, potom příspěvek OLD SOUL se mnou nedělá už vůbec nic. Dejme tomu, že jsou si stylově s Plzeňáky podobní, ale rozdíly tu jsou. Jakoby si OLD SOUL byli vědomi, že je potřeba zkusit něco jiného a odlišit se, ale jejich snaha mi hlavně v první „Lens“ přijde dost marná. Náznaky koketující pomalu až s math corem mi přijdou lehce mimo a celkově působí skladba roztříštěně a nesouvisle. Druhá „Emerald“ je naopak rozmáchlejší věcí, která přes svůj pomalý začátek spěje k ještě pomalejší části s docela chytlavou kytarou, která ale dokola opakuje jeden motiv, následující blacková klepačka je už taková ta klasika, ničím se neodlišující od podobných spolků. Vyklidněný závěr potom působí jako samoúčelné natahování skladby. OLD SOUL se svojí dvojicí skladeb nenabízejí nic, co by působilo svěže, a pocit recyklace je doslova hmatatelný.
Oproti „Demu“ dostalo zpracování tohoto vinylu důstojnější formu, Nechybí už profi vložený list, kde má každá z kapel svou stranu, na které jsou texty. Společný přední obal pak evokuje prvotinu, což nepůsobí zrovna dobře, ale aspoň je v pevné papírové formě, která má i hřbet. Ale ani ta bohužel nezachrání rozpačité dojmy, které z celého splitu mám.
Seznam skladeb:
Ti, kteří nemají jméno, pokračují v tom, co započali loni. Evidentně zapůsobil čas a jak to tak bývá, vše si sedlo, kapela se sehrála a tím pádem se nebojí vytvořit čtrnáctiminutovou skladbu „V“, v které jasně demonstruje svůj nabytý um. Skladba je poskládaná tak, že posluchač vyznávající tento momentálně tolik žhavý hudební směr si musí chrochtat blahem. Po úvodní ambientní pasáži se přidají nástroje, tempo pomalu narůstá, kytara vyluzuje líbivé, emotivní melodie, aby se „pětka“ změnila v klasickou blackovou bouři, která má správně stylově sílu vulkánu. Vše sedí, vše má svojí logiku, emo/screamo pasáže jsou zmáknuté do puntíku, ty blackové rychty si jsou občas docela podobné, ale to není žádná výraznější vada na kráse. Jako kontrast slouží dobře a dalo by se říct že účelně. Druhá „VI“ je o dost kratší, ale rozhodně nezaostává a nejen na svém konci je až nakažlivě hitová. Potud je vše v naprostém pořádku. Proto úplně nerozumím tomu, proč mě poslech strany ██████ v konečném zúčtování moc nenadzvedává ze židle. Vždyť je vše správně... Patrně u mě nastoupil faktor přežrání a je docela zajímavé sledovat sám na sobě, jak se dokáží preference za rok změnit. Je pravda, že mě v tomto roce a v tomto žánru nazaujalo téměř nic. Všechny kapely mají podobný scénář, do jisté míry předvídatelné kroky a to ██████ patří rozhodně k tomu lepšímu.
Jestli mě ██████ extra nenadchli, potom příspěvek OLD SOUL se mnou nedělá už vůbec nic. Dejme tomu, že jsou si stylově s Plzeňáky podobní, ale rozdíly tu jsou. Jakoby si OLD SOUL byli vědomi, že je potřeba zkusit něco jiného a odlišit se, ale jejich snaha mi hlavně v první „Lens“ přijde dost marná. Náznaky koketující pomalu až s math corem mi přijdou lehce mimo a celkově působí skladba roztříštěně a nesouvisle. Druhá „Emerald“ je naopak rozmáchlejší věcí, která přes svůj pomalý začátek spěje k ještě pomalejší části s docela chytlavou kytarou, která ale dokola opakuje jeden motiv, následující blacková klepačka je už taková ta klasika, ničím se neodlišující od podobných spolků. Vyklidněný závěr potom působí jako samoúčelné natahování skladby. OLD SOUL se svojí dvojicí skladeb nenabízejí nic, co by působilo svěže, a pocit recyklace je doslova hmatatelný.
Oproti „Demu“ dostalo zpracování tohoto vinylu důstojnější formu, Nechybí už profi vložený list, kde má každá z kapel svou stranu, na které jsou texty. Společný přední obal pak evokuje prvotinu, což nepůsobí zrovna dobře, ale aspoň je v pevné papírové formě, která má i hřbet. Ale ani ta bohužel nezachrání rozpačité dojmy, které z celého splitu mám.
Seznam skladeb:
- OLD SOUL
- Lens
- Emerald
- ██████
- V
- VI
Čas: cca 37 minut
http://oldsouloldsoul.blogspot.cz
http://we-dont-have-a-name.blogspot.cz
