DISSOLVING OF PRODIGY – Štvanice

Po šesti letech od prvního vydání se objevila na LP i „Štvanice“. Poslední samostatná deska, kterou skupina kolem frontmana Fusateho stihla nahrát. Zásluhu na této edici nemá nikdo jiný než Herdron alias Pařát magazín. Ten, jakožto velký fanda DISSOLVING OF PRODIGY, si plní sen a pokračuje v uctívání české doom metalové legendy a velkého kamaráda, který tak z ničeho nic loni odešel ze světa. To, co započal loni vydáním vinylové edice „Time Ruins Also Beauty“, rozvíjí  se „Štvanicí“, kterou to ale nekončí, plánů do budoucna je údajně víc.

Na „Štvanici“ se už před šesti lety dalo nahlížet jako na lehce kontroverzní nahrávku. Posluchače rozdělovala na dva tábory. Není divu, že na její účet padala jak záporná slova, tak i ta pozitivní. Zlé jazyky tvrdily, že se jedná o materiál silně archaický až zkostnatělý. Pro rok 2008 nevhodný a že je v podstatě výrazem kapely, která už nemái co říct. V opozici však stály hlasy, které tvrdily v podstatě to samé, zabalily to do jiných slov a braly to jako plus. Každý si už za ta léta udělal názor sám. Ten můj je někde mezi. Archaičnost „Štvanice“ mi až tak velkou překážkou není, i když ne vše je mi po chuti, ale mluvit o ní, i k vzhledem k roku vydání, jako o skvělé desce, mi přijde minimálně sporné.

Když se řekne „Štvanice“, vždy se mi vybaví dvě skutečnosti. Tou první je zvuk desky, který byl na rok 2008 velice špatný a zněl spíš jako demáč. DISSOLVING OF PRODIGY si desku vydávali sami a zřejmě proto se v rámci úspor oddali studiu Ziki Records, což byl bohužel špatný krok. Studio svou práci hrubě nezvládlo. Zvuk působí, jako by byl zahuhlaný, neprůrazný... Zkrátka mi přijde špatný. Pustit si po sobě „Štvanici“ a „Time Ruins Also Beauty“, tak je ke slyšení propastný rozdíl. Když vezmu v potaz ten časový rozdíl, jaký obě alba od sebe dělí, je to velká škoda. Tou druhou a radostnější skutečností je potom má velice oblíbená skladba „Podstata bytí“. Tahle hitovka mi učarovala především díky nakažlivé kytarové melodii, která společně se slovy „Pevně věřím, že nejsme stejní jako oni“, dodávají skladbě patřičné grády a chytlavosti. V mých očích se jedná o jednu z top skladeb DISSOLVING OF PRODIGY vůbec.

„Štvanice“ i přes svůj tradiční metalový základ naštěstí nabízí hodně zajímavých melodií a poutavých míst, které dokáží udržet posluchačovu pozornost. Boduje především Valdova flétna, která byla na této nahrávce citelným nástrojem a je tak v opozici oproti nevýrazným klávesám připomínajícím klavír, které jsou lehce k přeslechnutí, ale to jsme zase u zvuku a celkového smíchání nástrojů. Nejvíc mě vždy bavily skladby „Zasněný, zoufalý“, „Rozmluva s větrem“, „Zlatá klec“ a samozřejmě závěrečná smutná „Zvon“. Všechny nabízí spoustu nápaditých fragmentů, které kdyby dostaly lepší oděv a bylo na ně nahlíženo pod taktovkou nějakého producenta a byly zazpívány lepším zpěvákem, než jakým byl Fusaty, asi by vše vyznělo o kus přesvědčivěji. Což je vlastně taková jedna velká bolíska celé této desky, která působí syrově a neotesaně. Při tom v základech je cítit, že možnosti k tomu, aby bylo lépe, tu určitě byly. Jednou z nich byl určitě i vokál, tou dobou i zpěváka z nouze Fusateho, který na albu nepůsobil zrovna nejpřesvědčivěji. Pral se, sem tam se vyšponoval ke slušnému výkonu, ale většinou jeho projev působil lehce neohrabaně, bohužel někdy i vyloženě slabě.

Nejpodstatnější informací je ale fakt, že „Štvanice“ vyšla na vinylu a to v poměrně malém nákladu 200 kusů. V době vydání tohoto textu je ale pořád ještě k mání. Samotný vinyl je v klasické černé podobě a je zasazen do potištěné kapsy, na které nechybí fotky všech zúčastněných muzikantů, dokonce i hostů (Fusateho syn, Vanesa Klíčová) a pochopitelně nemůžou scházet ani texty, které lze považovat nejen v rámci doom metalu za povedené. Oproti loňskému „Time Ruins Also Beauty“ vydání nepůsobí deska tak mocně, ale její v podstatě běžné zpracování se mi i tak dost líbí.

I přes spoustu „ale“ dokáže „Štvanice“ silně zapůsobit a potěšit. Nejedná se sice o žádný klenot tuzemské metalové scény, ale mít ji doma ve své sbírce považuju za samozřejmost.

Seznam skladeb:

Strana A