Nejdřív musím říct, že mám vaše nové album ?The Secret Kingdom? moc rád. Jak došlo k tomu, že se sešli dva lidičkové, kteří dali vzniknout AVRIGUS? Znáte se déle nebo vás dala dohromady hudba?
Simon a já jsme se potkali v roce 1993, uprostřed zlaté metalové éry v Sydney. Později toho roku se Simon připojil k mojí oblíbené doomové kapele CRUCIFORM jako frontman ? klávesák a tak jsme se vzájemně poznali. Takže ano, známe se spolu něco málo roků. Ale abych se vrátila do té doby, když jsme se poznali, zjistili jsme, že oba máme podobnou představu o stvoření hudebního projektu. Simon zrovna hledal zpěvačku a já hledala někoho, kdo by mi rozšířil moje dimenze. Simon vypracoval svůj talent o zkušenosti v technických dovednostech s nahráváním, mixováním a produkováním, které získal při práci s kapelami. Ačkoliv jsme byli rozhodnutí pro spolupráci na AVRIGUS, je tomu teprve asi dva a půl roku, kdy jsme začali. Až když se rozpadli CRUCIFORM, započali jsme experiment se svými vlastními představami.
Začátek nového CD je hodně smutný a trošku mi připomíná některými pasážemi debutní album ELEND. Máte rádi hudbu tohoto souboru?
Ne, nikdy jsem neslyšela tuhle kapelu.
Vaší hudbě dává kouzlo tvůj ledový a dojemný hlas. Je v tobě opravdu tolik smutku a chladu jako je cítit z tvého hlasu?
Ano, myslím že tomu tak je, poněvadž se nějak nepokouším to takhle dělat. Mám dobré důvody být opravdu smutná, ale stále o tom mluvit nemusím. Nemluvím například o zklamání z milostných afér, ale o smrti a o zbavení iluzí. Současné zkušenosti z mého života dokážu líp překousnout, když je přenesu do skladeb, v hudbě a ve slovech.
Tragédie. To slovo mě napadlo při některých melodiích. Stalo se vám někdy něco, co by ve vás probudilo tyhle pocity nebo je to jen obraz vaší duše?
Tragédie. Jsem skutečně šokovaná co jsi pochopil a postřehl. Když mi bylo dvanáct let, ztratila jsem dvě sestry a bratra. Utopili se. Byla to nehoda. Teprve teď si začínám uvědomovat, jak hluboce mě zasáhla tahle tragédie ? a okolní události ? zjizvily mou duši. Byla jsem vychována jako katolička a toho času jsem ztratila respekt k církvi. Zjistila jsem, že je to jen faleš, pouze prázdný rituál. Tak jsem se cítila velmi ponořená do sebe, zkoušela jsem uspořádat si svou víru a přišla k tématům jako ?život po životě?, myslím tím život po tragédii. Když jsem se vrátila zpět do školy, cítila jsem se hodně jiná než ostatní dlouhou, dlouhou dobu. Usoudila jsem, že bude lepší žít někde jinde a tak jsem udělala. Samozřejmě, že teď nepíšu písně o téhle příhodě. Ale tahle tragédie ovlivnila můj pohled na absolutně všechno. Mohu být velmi, velmi neuctivá k smrti, ale stejně tak vážná ve věcech, které mnoho lidí nebere na vědomí ? jako naučené pokrytectví. Hnusí se mi obojí, jak církev tak ústava.
Líbí se mi, že některé pasáže vyznívají barbarsky a přitom velmi dojemně. Myslíš, že AVRIGUS bude nadále pokračovat v podobném duchu, nebo se v nové tvorbě objeví i přístupnější pocity?
Pravděpodobně obojí. Teď pomalu píšu nový materiál a stavím na myšlenkách, které odstartovaly proces psaní ?The Secret Kingdom?. Styl a obsah toho co dělám se teď nese ve stejném duchu jako tohle album. Simon i já chceme aby bylo nové album ještě těžší než předešlé, ale kontrast chceme udržet ve stejné podobě, s hojností dramatu. Některé odlišné pocity můžeme připustit, ale pouze v kontextu jiných příběhů, jiných skladeb.
Skladba ?Veritas? zavání hodně středověkem. V intimní atmosféře je velmi působivá. Zajímá vás nějak hlouběji tahle etapa dějin lidstva?
Každý se mě teď na to ptá, ale nikdy jsem o tom opravdu vědomě nepřemýšlela. Právě mě to k tomu táhne a když se tak zastavím, ptám se sama sebe proč. Myslím, že mám stále ráda mytické příběhy o králi Artušovi a tajemství, která obepínají pověst o svatém Grálu. Jsem fascinovaná skladatelkou Hildegardou von Bingen (doufám že to píšu správně)?.myslím tím, že mohla žena skladatelka vystupovat s těmito díly 900 let zpátky. Její hudba je velmi dobrá, ale lyrika přestává být podle mých představ ? však to znáš ? Bůh sem, Bůh tam?ne každý se tenkrát odvážil zpívat o něčem takovém. Rovněž fakt, že moje dospívaní ovládala katolická církev (stejně jako Simonovo) a byla jsem si vědoma toho, že všechny tyhle rituály se z velké míry vyvinuly během středověku, nemyslím róby atd. Věnuji hodně myšlenek metodám užívaným církví k získání moci nad myšlením lidí a trvajícímu druhu hypnózy, který využívají k řízení zajišťování téhle moci. Je mi jasné, že to je jistý druh primitivní ?magie?, která využívá středověké symboly, obřady a oděvy, které vytvářejí iluzi nějaké vyšší autority, která je samozřejmě úplným a dokonalým podvodem. Taková je síla divadla. Ráda přenáším tyhle zvuky, obrazy a zapracovávám je do něčeho co mám ráda, do něčeho, co nemá nic společného s církví nebo jinou formou autority. Raději bych tyhle věci vložila do jiného druhu moci ---- sláva svobodě.
V ?Qliphoth? se náhle ze smutku stává temnota. Máte rádi některé temné black metalové kapely nebo dáváte přednost spíš gothic/doom bandám? Nebo snad vážné hudbě?
V těchto dnech poslouchám klasickou hudbu víc než cokoliv jiného. Právě jsem objevila hudbu estonského skladatele jménem Arvo Part, kterého mám opravdu ráda. Jinak jsem znovu nedávno poslouchala BATHORY nebo PSYCHRIST, což je australská death metalová skupina. Mám opravdu ráda tvrdou muziku, mnohem raději na živo. Dávám přednost death metalu před black metalem. Ano, ?Qliphoth? je definitivně nejtemnější skladbou na albu.
Já mám nejraději song ?Til Death Do Us Unite?. Při jejím poslechu mám pocit, jako bych stál na nějakém starém hřbitově a z hrobu se drápe dívčina v bílém závoji. Jaký vztah máte ke klasickým horrorovým příběhům, knihám nebo filmům?
Budu upřímná, nejsem nijak zvlášť na horrorové příběhy, knihy a filmy. Někdy mohu některé sledovat, když se mi líbí jejich zpracování. Nedostávám z nich stejně strach ani mne nijak nefascinují. Když chci vidět horror, budu se dívat na Zprávy, nejnovější aféry, na americká talk-show nebo sit-comy. Když pozoruji, jak lidská rasa upadá do bezcitného materialismu, je to jednoduše hrůzné; opatrní lidé se snaží prodat svoje duše, právě tak jako své děti: tohle jsou věci, které mě děsí. Já si opravdu ráda hraju se stereotypní vizáží teatrálního horroru, to je vše. Kdyby něco, je to do jisté míry zábavné. Každopádně, líbí se mi scéna, kterou jsi popsal. Když něco píšu, věnuji tomu takové obrazy jako ty k vytvoření vlastních filmů ve své vlastní představivosti. Nic mne neudělá šťastnější!
Co vůbec rádi děláte ve volném čase? Moc toho nevím, jak vypadá život v současné Austrálii? Můžeš mi nějak zběžně popsat jak vypadají vaše volné dny? Jste opravdu tak smutní?
Nemám mnoho volného času. Moje obyčejné dny vypadají tak, že se věnuji práci, normálním domácím pracem a dělám rozhovory. Obvykle pracuji jak můžu, snažím se ukládat si co nejvíc peněz, abych si mohla koupit co potřebuji, ve smyslu zařízení pro moje tvůrčí projekty nebo je vkládám do cestování. V těchto dnech bych se ale necítila svobodně, kdybych opustila Austrálii pro jinou zemi. Velmi se mi míchají pocity, protože jsem tady ráda, ale jsem velmi šťastná taky když mohu být v Evropě. Nejsem pravá Australanka, neboť jsem se narodila v Anglii a než jsem přišla sem, vyrůstala jsem na Novém Zélandu. Ale o Austrálii můžu říct, že život zde je podobný jako život v USA, jen není tak moc chaotický, protože populace je tu menší. Je tu určitý druh patriotismu, který se mi zdá do jisté míry odporný. Austrálie je ve skutečnosti přerostla britská kolonie, která se vytrhla britské autoritě. Kolonie jsou zvláštní, bez hlubokých kulturních kořenů, kultura tu dospívá v povrchních základech, snad chápeš co mám na mysli. Sydney je čisté a blýskavé město, na první pohled skutečně překrásné. Ale tohle není skutečné jádro tohoto města, skutečným základem je čistá, ryzí chamtivost. Austrálie a samozřejmě všechny země, které známe jako ?Nový svět? jsou v základu hodně jen o majetku ? hledači, kteří přešlapují okolo chudší části populace (mírně řečeno) zuřivě shrabují přírodní zdroje do svých rukou aby si mohli dělat právo na každý kousíček země. Kultura, která zde vyrostla je ve skutečnosti plná rozporů. Tady jsou posvátnou mantrou jen peníze, peníze a zase peníze. Slunečné počasí nedokáže napravit tuhle vládnoucí mentalitu. Myslím, že jsem skutečně smutná osoba, ale stejně tak se dokážu i hodně smát, však to znáš. Já mám velmi neuctivý druh humoru ? řekněme ?černý? humor. Každopádně se dokážu dobře pobavit. I sama sebou. Mám určitý druh hluboké a nepomíjející víry??v přirozenost.
Moc se mi líbí i vaše image, layout CD, obal atd. Jak moc jsou pro vás tyhle věci důležité?
Ano, je to opravdu důležité. Je skvělé vědět, že to někdo ocení.
Mají pro vás texty nějaký hlubší smysl nebo je berete spíš jen jako stylový doplněk k hudbě? A co inspirace?
Moje lyrika má daleko hlubší význam, než jsem si ochotná připustit a definitivně není jen pouhým doplňkem hudby. V tuto chvíli jsou hudba i texty nerozlučitelně propleteny dohromady. Inspiraci nejvíc čerpám z citových a duševních dilemat ? věci o kterých se těžko mluví a které se těžko vysvětlují, moje pocity ohledně světa, stavu planety, moje vlastní interpretace duchovního učení. Právě zkouším nalézt poetické verše, když o něčem přemýšlím. Když jsem začínala moje skládání rostlo a rostlo tak jedním nebo dvěma verši za čas. Teď tvořím hodně hudby na pianu, odcházím s ní v paměti a vracím se z pár verši a jdu zpět k pianu nebo klávesám. Nebo Simon vytvoří kazetu, na které já dotvořím hlavní strukturu skladeb a nahraji je na klávesách. Pak je poslouchám ve walkmanu a procházím se s nimi a pár týdnů pracuji na vokálech, harmoniích atd.
A jak se díváte na umisťování klipů, fotek atp. na CD? Neplánujete něco podobného? Myslím, že video AVRIGUS by rozhodně stálo za to.
Simon právě teď tvoří počítačem generované video, právě s myšlenkou umístit ho na CD ROM. Už na tom pracuje dost dlouho a se zatajeným dechem na to čekáme! Ještě bude asi dlouhá cesta k vydání.
Cítíte se jako metalová kapela? Plánujete nějaké koncerty třeba v Evropě (pokud tedy nějaké hrajete)?
Nejsme typická metalová skupina, to je jisté, ale my se cítíme být víc metalovou kapelou než jakoukoliv jinou. AVRIGUS se zrodil z metalové scény; jen užíváme více různorodých prvků to je vše. Objevila jsem Hammerheart minulý rok, když jsem navštívila Evropu. Setkali jsme se na popud Uwe Schmidta , člena jednoho německého magazínu. Abych nezapomněla, než jsme se stali přáteli, dělala jsem s ním rozhovor hodně let zpátky. Cítila jsem se v partě Hammerheart jako doma a potěšilo mě, když nám nabídli spolupráci. AVRIGUS nikdy nehrál na živo. Ani nemáme žádné plány k dělání koncertů.
Na závěr bych tě poprosil o nějaké žhavé novinky v táboře AVRIGUS a o vaše pocity ohledně úspěšnosti debutu.
Dosud jde všechno velmi dobře. Dostali jsme samé skvělé reakce, včetně ?album měsíce? v Orkus mag. a 10 bodů z desíti v Black mag. (oba německé) plus hodně rozhovorů. Věřím, že i prodej alba jde dobře.
Díky moc a hodně štěstí?
Díky ti, Demimortuusi, za jeden z nejlepších rozhovorů jaké jsem dosud dělala. Jsem nadšená tvými postřehy a komentáři. Chci říct, že mě opravdu zajímá tvoje země a doufám, že až se příště vydám do Evropy, možná do jednoho dvou let, opravdu ji chci navštívit. Tak nebuď překvapený, když mě náhodou zahlédneš!
Demimortuus & Elvira
