Z nebe zase jednou začala padat špína, hnus a nenávist. Bohové se zlobí a plivají hnis mezi obyčejné lidi. V některých oblastech začalo docházet k nepřístojnostem, odporujícím křesťanskému desateru. Ve zprávách byly čím dál tím častěji k vidění sousedky, hovořící o tom, že to všechno nechápou. Vždyť to býval přece takový slušný chlapec a vždycky zdravil!, říkají s údivem. Tak jak mohl vraždit? Nechápou... Chodil jsem okolo toho všeho chaosu a přemítal o apokalypse. Jak mylné byly představy o přírodních katastrofách a vyčerpání všech surovin. Ne, nic takového. Lidé si vystačí ke své zhoubě sami. Ta naše nepoučitelnost začínala být ve všemocném vesmíru už docela trapná. Přitom na ni upozorňovalo mnoho kapel, spisovatelů, vizionářů i obyčejných proroků. Jedněmi z nich jsou i dánští death metaloví klasici DEUS OTIOSUS. Jejich jméno není v našich krajích zase tolik známé, dovolte mi tedy nejdříve pár představujících slov. Tahle smečka pochází z Kodaně, smrtící kov drtí již od toku 2005 a zaobírá se jeho starším, poctivějším odvětvím. Na scénu zatím přispěla třemi alby (2010 – „Murderer“, 2012 – „Godless“ a letošním počinem).
Pokaždé se jednalo o pravý nefalšovaný nářez ve stylu DEICIDE, MALEVOLENT CREATION, OBITUARY, MORBID ANGEL. Všechna alba bez výjimky obsahují i nepřeberné množství thrashových výjezdů, skoro až rockových postupů, ale hlavně obrovský kus energie, která by byla schopná utáhnout i menší jadernou elektrárnu. Paří, skáče, točí se zde velmi jadrně, syrově, nikde není ani památka po nějakých „novátorských podpůrných prostředcích“. Není tedy divu, že jsme se stali death metalovými „přáteli“ ihned po prvním poslechu. Byl jsem chycen, umlácen skoro až k imaginární smrti a pak jsem spolu s kapelou opět povstal z popela jako bájný Fénix. Otřepal jsem se, dal si pár facek, protože jsem o kapele měl jen mlhavé informace. Ihned jsem doobjednal celou diskografii a vyčlenil si jeden víkend na společné old schoolové orgie.
Mému nadšení přispívá velkou měrou schopnost kapely složit dobrý, „chytlavý“, řezající riff. Dále pak vynikající zahnívající zvuk (Necromorbus Studio). Vše pak doplňuje apokalyptický (proto ten můj nihilistický úvod) obal od Claudeho Wita. Mám rád černobílé motivy. Vždycky mě fascinuje, co dokážou umělci udělat jen díky několika odstínům dvou barev a s pár tahy štětcem. Krásná práce. Líbí se mi, že kapela nepodcenila i celkovou grafiku CD. Mám tak možnost držet v ruce zase jednou pěkný sběratelský kousek. Nejvíc si ale samozřejmě užívám muziku. To propojení klasických postupů, doplněných skoro až o doomovou náladu, a rocková naléhavost mě dokáží vždy přenést do říše temných snů, mezi průsvitné škleby duchů a trpící nehodné duše těch, kteří už za svého pozemského života byli obyčejnými zlostnými červy.
V mých genech je old school death metal zakódován, pěstován, udržován a podporován neutuchajícím nadšením již mnoho let. Jsem vždycky moc rád a mile překvapen, když potkám ve svém „recenzentském životě“ novou kapelu, která to prokletí cítí stejně jako já. Není potřeba mnoho slov, žádných zcela zbytečných čísel dole pod textem, ani zběsilých diskuzí. DEUS OTIOSUS si hrají po svém, nikam se netlačí. Jen předkládají další desku, nevybočující z death metalového „normálu“. Přesto jsem po ní sahal mnohem častěji, než po vehementně propagovaných novinkách mnoha slavnějších současných death metalových štik. Oceňuji nadšení, poctivost, uvěřitelnost, tlak a smrt. Pro někoho možná málo, pro mě desatero vytesané do náhrobku. Album mi otevřelo dveře do onoho světa. Store dødbringende blodbad!
Seznam skladeb:
- Rising War
- Iron Rule
- Don't Fuck With The Dead
- Breeding Maggots
- Vultures
- Walk The Shadows
- Stand Up And Fight
- Will And Fear
- Fall Of The West
Čas: 41:07
Sestava:
- Anders Bo Rasmussen - zpěv
- Henrik Engkjær - kytara
- Peter Engkjær - kytara
- Jesper Holst - basa
- Jesper Olsen - bicí
http://www.deus-otiosus.com/
https://www.facebook.com/deusotiosus.dk
http://www.youtube.com/user/deus666otiosus/videos
https://twitter.com/Deus666Otiosus
http://www.deepsend.com/
