Houkání sanitek, všude kolem pach velkoměsta, cinkající tramvaje, nervozita řidičů a hlouček hyen nad ležícím člověkem. Ta bouračka se samozřejmě nikdy neměla stát. Škoda lidského života. Procházím okolo a jsem fascinován obličeji přihlížejících. Většina z nich se snaží ulovit co nejvíc krvavý a šokující záběr na svůj display. Připomíná mi to scény z nějakého středověkého filmu. Smrt v přímém přenosu vždycky fascinovala. Přemýšlím, čím to je a jediné, co mě napadá, je, že lidem začíná asi chybět adrenalin. Máme se dobře jako nikdy předtím a postrádáme surovost, násilí, něco, co by nás vytrhlo ze šedi všedních dní. Už jen z povzdálí slyším další přijíždějící záchranku, zašeptám něco o ztracené duši a mimoděk zvednu oči k nebi. Já svoje napětí, svůj svět imaginárních masakrů už dávno mám. Při poslechu některých desek se dotýkám dveří do záhrobí, hovořím pomocí hudby s nemrtvými a tak mohu mít v reálném životě jen samé úsměvy na tváři (smích). VANHELG jsou ze Švédska a umí mi podobné pocity navodit. Hrají hudbu, někde na pomezí hřbitovních alejí a márničních zdí. Jejich muzika je drsná, smutná, drásající, plná napětí a jiskření o sebe práskajících kostí.
Dnes bývá dobrým zvykem, možná už i slušností, přirovnávat nahrávky nových kapel ke starým bardům. Já nebudu výjimkou, vždyť VANHELG se nemají se svým třetím počinem vůbec za co stydět. Máte rádi třeba takové DISMEMBER, GRAVE, AMON AMARTH (staré), MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, ale i třeba to lepší z WATAIN? Tak to jsou pro vás tihle severští bojovníci to pravé. Dobrou zprávou je, že kapela se svými skladbami obstojí, i pokud si odmyslíte zmíněné vzory. U metalu a rocku je vždy ceněná přenášená energie, schopnost vyprávět srozumitelné příběhy pomocí nástrojů. To tady platí bez debat. Dvě lebky, kalich a svíce, vyrovnané vedle sebe na obalu jsou krásným důkazem toho, že podle dobrého obalu se dá mnohdy poznat skoro všechno. Ano, odehrává se zde obřad k vyvolávání temných sil, žaluje se nad nemohoucností a nevyhnutelností věčnosti, pláče se nad rozlitým vínem, krví Kristovou. Všechny riffy jsou chladné, naléhavé, pomalu se zarývají pod kůži a vyprávějí dlouhé příběhy nemrtvých.
Už jsem vysoko nad městem, přesto se nad místem před chvílí viděné tragédie pořád vznáší černý oblak. Je utkaný z nejjemnějšího smutku, z pohledů okolojdoucích, z černé aury samolibosti těch, kteří si říkají, že jim se nic nestalo. Běží vše rychle vyprávět ostatním před obrazovku své televize a s plným talířem dobrot slintá s plnou hubou krvelačnosti. Nehodnotím, nekritizuji, jen sleduji. Nahlížím se sluchátky na uších a za dunění „Relics of Sulphur Salvation“ do těch očí, které dnes viděly ten špatný zážitek. Jako by byl přerušen na chvilku nekonečný tep města. Smrt si vybrala ve zlou chvíli ošklivé místo. Jsme šokováni tou syrovostí a já si znovu říkám, jak jsou cesty hudby nevyzpytatelné. Novinku VANHELGD budu mít navěky spojenou s tímto příběhem. Pokaždé, když vložím jejich CD do slotu pro utrpení, budu vzpomínat a vznášet se spolu s hejnem krkavců nad šedivým městem. Budu svým známým a přátelům vyprávět o deskách s pohnutou historií, o lidech bez lítosti, o vyceněných zubech davu, o studených melodiích severu, o smutném chraplajícím hlase zpěváka.
„Relics of Sulphur Salvation“ je jednou z těch „starodávných“ desek, které určitě stojí za to si poslechnout. Myslím si, že i když nebudete novinku vnímat podobným způsobem a nebudete ji mít spojenou s podobným zážitkem, mohli byste být spokojeni. Kapela stojí po kolena v podzemní řece hniloby, běduje, spílá našemu světu a velebí jeho odvrácenou tvář. Osobně se nechávám na podobné dýchánky zvát velmi rád. Mají v sobě velkou přitažlivost, tajemno, kus rebelie, odporu proti postupně se dobrovolně ničící společnosti. Mám rád desky s příběhem, s atmosférou, s chytlavostí. Je to jako žiletka, která vám při holení omylem sklouzne po kůži a vytvoří vám na dnešní den rudý ornament vaší nešikovnosti. Také si budete tu bolest pamatovat, příště si dáte pozor a poučíte se do budoucna. Představte si mlýnek na maso meloucí jen samou tmu. Takoví jsou VANHELGD. Suroví a temní, jako death metal sám. Spaste svoje duše!
Seznam skladeb:
- Dodens Maskatna Anlete
- The Salt In My Hands
- Where All Flesh Is Soil
- Ett Liv I Traldom
- May The Worms Have Mercy On My Flesh
- Relics Of Sulphur Salvation
- Sirens of Lampedusa
- Cure Us From Life
Čas: 40:38
- Bjorn Andersson – bicí
- Mattias Frisk – kytara, zpěv
- Jimmy Johansson – kytara, zpěv
- Jonas Albrektsson – basa
http://www.mattiasfrisk.com/vanhelgd.html
https://www.facebook.com/vanhelgd
http://www.pulverised.net/
