Přilepen vlastními myšlenkami v minulosti se pokouším utrhnout a vyletět do oblak. Ta tíha je až nepředstavitelná. Spoután řetězy dávných dogmat se vztekle zmítám jako právě chycená divoká šelma. Volnost a svoboda je to, co na nové desce SERPENTINE PATH nenaleznete. Zde jste jako středověcí vězni, galejníci, kteří mají jen dvě možnosti, buď pádlovat nebo raději zemřít. Ta kombinace drsného klasického doomu, sludge (se špetkou deathu) je těžkotonážní až hrůza. Je to jako se po kolena brodit v bahně smíchaném s krví. Do toho vás ještě občas řízne kytarové sólo s ostrostí břitvy. Dýchne na vás nálada opuštěného mokřadu, kde na své procházce potkáte šíleného vraha hledajícího svoji oběť. Mlha se válí všude kolem a vy jen čekáte, kdy vám projede mezi žebry čepel nože.
O tom, že tahle smečka v sobě ukrývá velký potenciál, mluví už jen jména v bookletu. Vždyť pokud vyslovíte před fanoušky stylu jména Tim Bagshaw (ex-ELECTRIC WIZARD, ex-RAMESSES), Ryan Lipynsky (THE HOWLING WIND, ZOMBIE LAKE) a Stephen Flam (WINTER), každý hned zpozorní a nastraží uši. A má proč. Už u minulé stejnojmenné desky jsem se rozplýval a strávil jsem s ní nejeden podzimní, zkracující se den. Někomu možná bude chybět víc energie, nějaké to jiskření, ale uvědomme si, že takto bahnitě se kdysi doom metal hrával. Nápady sice nejsou z nejpůvodnějších, ale vše pro mě vyvažuje poctivost a velmi dunivě příjemný zvuk. Ihned jsem si oblíbil i obal od amerického umělce Oriona Landaua (také covery BARONESS, AMORPHIS, ABYSMAL DAWN apod.)
Svým přístupem mi SERPENTINE PATH lehce připomínají šílené uskupení HIGH ON FIRE, hlas Ryana je dokonce v určitých momentech Mattovi Pikemu dost podobný. Společná je i určitá syrovost, doslova hmatatelná snad z každého tónu. Tři čtvrtě hodina napěchovaná do sedmi songů bude pro vás možná až příliš dlouhá, monotónní a nebudete se moct soustředit, ale věřte tomu, že tohle není muzika pro netrpělivé. Tady se musí přistupovat tak, jak se to dřív běžně dělávalo, hezky si před sebe rozprostřít booklet, otevřít láhev vína s oblíbenou etiketou a nechat se jen tak unášet. Osobně jsem byl „chycen“ až po poměrně dlouhé době. Toho času dnes člověk bohužel nemá tolik, kolik by chtěl, ale nakonec jsem se naučil brát si „Emanations“ na „uklidňující“ toulky do přírody. Ty chvíle se sluchátky na uších, s křupajícími pozůstatky loňského listí pod nohama a větrem v korunách stromů měly rozhodně něco do sebe.
Z doom metalu mám spíše raději klasicky hraná CD, pak sem tam nějaké doom deathové věci a zbytek si víceméně pečlivě vybírám. SERPENTINE PATH jsem si ihned s radostí zařadil do své sbírky a pokaždé, když na mě padá splín, dostávám na něj často chuť (a propadám se ještě do větší beznaděje – úsměv). Soukromě podobným deskám říkám „bahenní metal“. Vždy ve mně totiž evokují zážitky spojené s něčím lepivým, táhlým, nakažlivým a ploužícím se. Pomalá smrt v bažinách. Chňapající ruce hlubiny vás stahují někam do věčnosti. Pomalý rozklad lidské mysli. Ta tvrdost a energie se zde skrývá v něčem jiném. Je to „nekonečné“ opakování motivů, které vás dostane až do jakéhosi rauše. Stejně jednou všichni shnijeme v zapomnění. „Emanations“ je jako nekonečné loučení se životem. Syrové, poctivé a bolestivé. Slyšte pomale znějící pozdravy z umrlčích hájů!
Seznam skladeb:- House of Worship
- Treacherous Waters
- Claws
- Disfigured Colossus
- Systematic Extinction
- Essence of Heresy
- Torment
Čas: 44:55
Sestava:
- Jay Newman – basa
- Darren Verni – bicí
- Tim Bagshaw – kytara
- Ryan Lipynsky – zpěv
- Stephen Flam – kytara
http://serpentinepath.bandcamp.com/
http://serpentinepath.blogspot.cz/
https://www.facebook.com/serpentinepath
http://www.relapse.com/label/
