Nejbližší koncerty
  • 03. 06. 2022Rotten fest-Sklub Open Air 3.-4.6.2022 Areál před S kl...
  • 03. 06. 2022Stoner, Sludge a Post-Metal v Brně Akce se přesouvá z Ba...
  • 03. 06. 2022Hrají: NAŠROT hardcore crossover ( Havlíčkův Brod ), PSYC...
  • 05. 06. 2022MADBALL přijíždí do Jablunkovského Rock Café Southock !!...
  • 11. 06. 2022Již 15. ročník open air festivalu KOZA se bude konat jako...
  • 11. 06. 2022Sobotní večer s deathmetalovou legendou z dalekého Čile! ...
  • 11. 06. 2022The Here And Now - Jednodenní koncertní sešlost, která se...
  • 16. 06. 2022Doktor Triceratops + Dead Daniels. Vstupné 190,- Kč / Sta...
MORTIFILIA - The Great Inferno

PLUM DUMPLINGS – L´épitaphe des papillons CD 2014, Červený kůň

Deska „L´épitaphe des papillons“ se skládá z deseti malých příběhů. Jsou to tak malé úlomky lidského života, že se sotva vlezou do těla barevného motýla, kterého stejně semele pračka a vypere všechny jeho sny a iluze. Bretonova Nadja měla schizofrenii a stav rozdvojení zažívá i básník při psaní noční poezie o nalomeném kruhu. Kafka Tamura miloval nejspíš svou matku. Ten nejlepší pobyt na slunci trvá vždy příliš krátce a nejlepší večírky jsou v Kabaretu U Marionnette. Násilí má podobu klece a bezvýchodné situace jsou vždy jako labyrinty bez východů. Nejlepší je poslouchat japonský rap, když nemáme sílu věci měnit a na každém pohřbu je třeba si říct, že to všechno má i tak cenu. (web vydavatele)

A cenu má i ponor do světa PLUM DUMPLINGS, party s tak pitomým názvem („švestkové knedlíky“), že neznaje ničeho, zařadil bych ji do škatulky „sranda kapely“ a očekával nějaký puberťácký bigbít. Ale omyl, PLUM DUMPLINGS sice z onoho středoškolského prostředí vzešli, nicméně dnes produkují za pozornost stojící alternativní rock, jemuž dává přesah francouzština, kterou je celé album výborně nazpívané. Z obalu se sice nedozvíte, kdo tak rozkošně otevírá pusinku, ale díky internetu lze zjistit, že jde o Adél, nejen zpěvačku, ale také herečku z brněnského Divadla na cucky, která má francouzský jazyk vystudovaný.

Na rovinu – francouzština je skvělý tah. Kapela má díky ní vlastní ksicht, z řady anglicky pějících alternativců bude vždycky vyčnívat, a to ještě k tomu produkuje zajímavou muziku. Skladby sice na první poslech vypadají vcelku obyčejně, ale zdání sakra klame. I v těch pomalejších pasážích se toho děje hodně, kytary zajímavě kouzlí, rytmika je spíše strohá, ale s nástupem refrénů skladby rozkvétají a disponují hitovým potenciálem, nikoliv za cenu tupých vlezlostí. Hned úvodní „La marionnette“ je přesně takový případ, ještě lepší mi přijde titulní skladba o nebohých motýlech, kteří se „uvnitř turbíny koupou ve vitriolu“. Vítám, že v digipacku je vložený čtverec 34 x 34 cm, jehož jednu stranu okupují motýli vylétávající z pračky (stejný obrázek, jaký je na titulce, ale na bílém pozadí) a druhou texty – jak v originále, tak české překlady. Francouzsky umím asi pět slov, takže za překlady jsem vděčný, a s chutí si Adéliny básničky čtu. Inspirační zdroje jsou uvedeny v úvodním odstavci, vedle těch literárních („Nadja“, „Kafka“) zdání někdy klame, nejvíc asi onen japonský rap, který je tady brán jako alternativa k honbě za kdečím – oběma věcem textařka nerozumí (nebo se jimi nechce zabývat) a radši pije whisku a dá si sušenku. Objevují se i osobní věci, nebo mezilidské vztahy („Sur le soleil“, „La cage“), a taky cosi smutného, o tápání („Labyrinthe“) a konci („Funèbre song“). Deska sice není koncepčním příběhem, ale když o tom tak přemýšlím, určitý příběh se odvíjí, od trochu abstraktních věcí to postupuje k těm vztahům a končí špatně...

Ale zpátky k muzice, kterou lze kromě honosného termínu alternative rock označit za kytarovku, kytarovku určitě inteligentní, prostou hloupostí, alespoň já to tak vnímám, ale v žánru se příliš neorientuju a nějaký znalec to možná bude vidět jinak. Mně stačí, že mě to oslovuje, že mám při poslechu dobrou náladu (kdybych rozuměl textům, asi bych ji neměl... – úsměv) a že mě to jednoduše baví poslouchat pořád dokola. Svůj podíl na dobrém vyznění má i kvalitní zvuk z renomovaného studia Jámor, všechny nástroje pěkně vyzní a to nejen na solidní aparatuře, ale i po kompresi a poslechu z bedniček u PC. Místy mám pocit, že by hudba uspěla i coby filmová, třeba zpočátku křehká skladba „Kafka“ by mohla nějaké drama pěkně podbarvit, a když se v ní několikrát ozve slovo „šanson“, napadá mě spojitost i s tímto žánrem, který samozřejmě taky skoro vůbec neznám, ale z filmů nějakou omezenou povědomost mám. Asi největším hitem je „Nadja“, s zajímavě zabarvenou kytarou od počátku budí pozornost, takže není divu, že k ní vznikl i videoklip. Stejně jako v ostatních písních, i tady PLUM DUMPLINGS z minimalisticky pojatých pasáží vyjedou, přiostří, zrychlí, a tohle střídání funguje, spolu s výrazným zpěvem, dokonale. Adél tady trochu víc pracuje s hlasem, slova jakoby vydýchávala, nebo jak to lépe pospat. Nejtvrdší skladbou je „Labyrinthe“, v němž dojde kromě zpěvu i na trochu řevu, nejpodivnější pak závěrečný „Funèbre song“, možná lehce psychedelický a trochu depresivní, i když o funeral doom metal se rozhodně nejedná. (úsměv)

Tak nějak marně hledám nějaká vyložená negativa. V obalu chybí sestava, to je faux pass, když už jsme u té franštiny, ale jinak mě nic zásadního nenapadá.

Seznam skladeb:
  1. La marionnette (Loutka)
  2. L’épitaphe des papillons (Epitaf motýlů)
  3. Kafka
  4. Sur le soleil (Na slunci)
  5. Nadja
  6. Le rond qui craque (Praskající kruh)
  7. La cage (Klec)
  8. Le rap japonais (Japonský rap)
  9. Le labyrinthe (Labyrint)
  10. Funèbre song (Funebr song)

Čas: 42:34

www.plumdumplings.cz
www.bandzone.cz/plumdumplings
https://www.facebook.com/plumdumplings?ref=ts
www.cervenykun.cz

ROZHOVOR

Zveřejněno: 02. 07. 2014
Přečteno:
3868 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář