Římští nekatolíci HOUR OF PENANCE svým minulým zápisem „Sedition“ (2012) načali pomyslnou druhou kapitolu své existence. Kapitolu vynucenou trochu divokým rozchodem s bývalými pilíři sestavy a s poněkud pozměněným hudebním směřováním. Novinka „Regicide“, ač opět v jiném hráčském složení, potvrzuje nově nastolenou cestu, a tak se kapela zase o kus posunula ven z brutal death metalového území směrem k přístupnějšímu hájemství melodiky a epičtějšímu výrazivu. Za sebe můžu říct, že mi personální zemětřesení před čtyřmi léty moc radosti neudělalo, i když nové posily obstojně zahojily vzniklé rány, především jméno Paolo Pieri (ano, ten z Aborym) slibovalo věci zajímavé. S odstupem času je možno konstatovat, že HOUR OF PENANCE krizové období přestáli bez větších úhon, a i když se zdá, že pojem stabilní sestava není pro kapelu zatím přívlastkem trvalým, v rovině hudební je celkem jasno. A je jen na ctěných posluchačích (zejména těch, co v souvislosti s HOUR OF PENANCE něco pamatují), jak se vyrovnají se současnou tváří italského souboru.
S novou epochou je spojena i nová vydávající značka, jíž je Prosthetic Records, u níž „Regicide“ v květnu vyšlo. Co mě na novém albu jako první praštilo přes slechy a vlastně nejvíc potěšilo, je zvuk. Nahrávalo se v osvědčeném 16th Cellar Studio (aby taky ne, když to mají synci přes ulici) a tentokrát mně udělalo velkou radost nazvučení bicích. Žádná jednolitá masa sbíječkových úderů, kde nejde rozeznat virbl od přechodu a kopák zní stejně jako malý buben či ostatní komponenty bicí sestavy. Naopak, zvuk je krásně čitelný a dává vyniknout i detailům. Novic za škopky James Payne (mlátí do bicích také v HISS FROM THE MOAT) s přehledem zvládá jak hyper rychlé blasty a koberce, tak i důmyslnější aranže, a poslouchat jeho hru je chvílemi docela zážitek. Samozřejmě hudba HOUR OF PENANCE není jen o bicích a nepřetržitém toku kopákového kulometu, jenž vám při větší hlasitosti spolehlivě rozvlní starou omítku na zdech. Mozek a lídr kapely, kytarista Giulio Moschini se na novince představuje kompozičně i hráčsky v nejpestřejší poloze v historii kapely, a na jeho instrumentálním a skladatelském vkladu muzika kapely de facto stojí i padá. Spolupráce se zmíněným Paolim funguje, a přál bych kapele, aby se tato sestava už konečně stabilizovala a v budoucnu ještě více vyzrála a fungovala.
Zvuk i hráčské schopnosti tedy na vysoké úrovni, jak se u kapely typu HOUR OF PENANCE ostatně tak nějak samozřejmě předpokládá. Nejdůležitější je samotný hudební obsah, a tady římské kvarteto definitivně stvrzuje pravdivost letitých klepů, že staré plakáty HATE ETERNAL, zdobící kdysi stěny zkušebny, již roznesl vítr a na jejich místě dávno žloutnou podobizny BEHEMOTH. Jak bylo zmíněno, HOUR OF PENANCE už zdaleka nejsou jen o rychlosti, brutálním tlaku a technice, ale stále více pracují s dramaturgií songů a směřují k větší výpravnosti. K tomu jim kromě klasických fintiček v podobě střídmě použitých samplů, sborů a dalších zpestřujících elementů pomáhá především větší důraz na práci se skladbou a jejím tempem. To se Moschinimu a jeho kolegům ve zbrani většinou daří, ale troufnu si říct, že aktuální necelá tři čtvrtě hodina pokání skrývá místa, která nepatří k nejzáživnějším a vyvolávají myšlenky o nastavované kaši. To vynikne zejména po důkladném naposlouchání alba, kdy některé pasáže působí doopravdy jako vatové vycpávky v jinak záživném materiálu. A tak skvělé momenty a skladby jako „Reforging the Crowns“ (byl natočen i klip), „Desecrated Souls“ či „Redeemer of Atrocity“ střídají i slabší kousky, zejména druhá půle desky se začíná místy táhnout. Nejslabší je kapela v pasážích, kdy Giulio přestane hrát a riffy Pieriho sedmistrunky vše neutáhnou, a vytrácí se náboj, v této hudbě velice důležitý prvek. Tyto neduhy jsou ale (zatím) v menšině, a těch dobrých chvil a pasáží je naštěstí pořád ještě dost, aby se vyplatilo k albu vracet.
Celkově album „Regicide“ hodnotím jako slušné, i přes zmíněná negativa. Ono to totiž ve chvílích, kdy Giulio Moschini i kapela doopravdy hraje, stojí za to. A ty chvíle ještě pořád převažují. Na HOUR OF PENANCE je dobře vidět, že se snaží rozvíjet a znít moderněji, a myslím, že až další album ukáže, jak na tom kapela ve své nové existenční kapitole skutečně je. Přál bych jim, aby dosáhli svého druhého vrcholu. Osobně se mi skupina začíná trochu vzdalovat, přece jen mám raději její starší období korunované alby „The Vile Conception“ a „Paradogma“. A na závěr si neodpustím poněkud otřelé srovnání s kdysi spřízněnými FLESHGOD APOCALYPSE. Pro mě při porovnání posledních studiovek těchto v minulosti sesterských kapel jasně vítězí kvalitou parta kolem Moschiniho, a to o pár koňských délek.
Seznam skladeb:
Čas: 41:46
Sestava:
http://www.hourofpenance.net/
https://www.facebook.com/hourofpenance
http://prostheticrecords.com/
S novou epochou je spojena i nová vydávající značka, jíž je Prosthetic Records, u níž „Regicide“ v květnu vyšlo. Co mě na novém albu jako první praštilo přes slechy a vlastně nejvíc potěšilo, je zvuk. Nahrávalo se v osvědčeném 16th Cellar Studio (aby taky ne, když to mají synci přes ulici) a tentokrát mně udělalo velkou radost nazvučení bicích. Žádná jednolitá masa sbíječkových úderů, kde nejde rozeznat virbl od přechodu a kopák zní stejně jako malý buben či ostatní komponenty bicí sestavy. Naopak, zvuk je krásně čitelný a dává vyniknout i detailům. Novic za škopky James Payne (mlátí do bicích také v HISS FROM THE MOAT) s přehledem zvládá jak hyper rychlé blasty a koberce, tak i důmyslnější aranže, a poslouchat jeho hru je chvílemi docela zážitek. Samozřejmě hudba HOUR OF PENANCE není jen o bicích a nepřetržitém toku kopákového kulometu, jenž vám při větší hlasitosti spolehlivě rozvlní starou omítku na zdech. Mozek a lídr kapely, kytarista Giulio Moschini se na novince představuje kompozičně i hráčsky v nejpestřejší poloze v historii kapely, a na jeho instrumentálním a skladatelském vkladu muzika kapely de facto stojí i padá. Spolupráce se zmíněným Paolim funguje, a přál bych kapele, aby se tato sestava už konečně stabilizovala a v budoucnu ještě více vyzrála a fungovala.
Zvuk i hráčské schopnosti tedy na vysoké úrovni, jak se u kapely typu HOUR OF PENANCE ostatně tak nějak samozřejmě předpokládá. Nejdůležitější je samotný hudební obsah, a tady římské kvarteto definitivně stvrzuje pravdivost letitých klepů, že staré plakáty HATE ETERNAL, zdobící kdysi stěny zkušebny, již roznesl vítr a na jejich místě dávno žloutnou podobizny BEHEMOTH. Jak bylo zmíněno, HOUR OF PENANCE už zdaleka nejsou jen o rychlosti, brutálním tlaku a technice, ale stále více pracují s dramaturgií songů a směřují k větší výpravnosti. K tomu jim kromě klasických fintiček v podobě střídmě použitých samplů, sborů a dalších zpestřujících elementů pomáhá především větší důraz na práci se skladbou a jejím tempem. To se Moschinimu a jeho kolegům ve zbrani většinou daří, ale troufnu si říct, že aktuální necelá tři čtvrtě hodina pokání skrývá místa, která nepatří k nejzáživnějším a vyvolávají myšlenky o nastavované kaši. To vynikne zejména po důkladném naposlouchání alba, kdy některé pasáže působí doopravdy jako vatové vycpávky v jinak záživném materiálu. A tak skvělé momenty a skladby jako „Reforging the Crowns“ (byl natočen i klip), „Desecrated Souls“ či „Redeemer of Atrocity“ střídají i slabší kousky, zejména druhá půle desky se začíná místy táhnout. Nejslabší je kapela v pasážích, kdy Giulio přestane hrát a riffy Pieriho sedmistrunky vše neutáhnou, a vytrácí se náboj, v této hudbě velice důležitý prvek. Tyto neduhy jsou ale (zatím) v menšině, a těch dobrých chvil a pasáží je naštěstí pořád ještě dost, aby se vyplatilo k albu vracet.
Celkově album „Regicide“ hodnotím jako slušné, i přes zmíněná negativa. Ono to totiž ve chvílích, kdy Giulio Moschini i kapela doopravdy hraje, stojí za to. A ty chvíle ještě pořád převažují. Na HOUR OF PENANCE je dobře vidět, že se snaží rozvíjet a znít moderněji, a myslím, že až další album ukáže, jak na tom kapela ve své nové existenční kapitole skutečně je. Přál bych jim, aby dosáhli svého druhého vrcholu. Osobně se mi skupina začíná trochu vzdalovat, přece jen mám raději její starší období korunované alby „The Vile Conception“ a „Paradogma“. A na závěr si neodpustím poněkud otřelé srovnání s kdysi spřízněnými FLESHGOD APOCALYPSE. Pro mě při porovnání posledních studiovek těchto v minulosti sesterských kapel jasně vítězí kvalitou parta kolem Moschiniho, a to o pár koňských délek.
Seznam skladeb:
- Through the Triumphal Arch
- Reforging the Crowns
- Desecrated Souls
- Resurgence of the Empire
- Spears of Sacred Doom
- Sealed into Ecstasy
- Redeemer of Atrocity
- Regicide
- The Sun Worship
- The Seas of Light
- Theogony
Čas: 41:46
Sestava:
- Giulio Moschini – kytara
- Paolo Pieri – kytara, zpěv
- Marco Mastrobuono – basa
- James Payne – bicí
http://www.hourofpenance.net/
https://www.facebook.com/hourofpenance
http://prostheticrecords.com/
