Jelikož už jsem v minulosti ve svých článcích dal prostor různým individuím (smích), tak jsem se dnes rozhodl, že vám představím jisté devianty. (úsměv) Ale nemusíte mít obavu, rozhodně vás teď nečeká pojednání o nějakých úchylkách a odchylkách v lidském chování, ale naopak i nadále zůstaneme věrni muzice, kterou náš web prezentuje především. Zmínění devianti se totiž píší s velkým D a jejich celý a úderný název je navíc doplněný o úvodní slůvko sex (s velkým S), což nezapře velkou inspiraci nejmenovanou anglickou ikonou daného hudebního žánru. (úsměv)
Předpokládám, že většina z vás, co má v oblibě punkovou muziku, už asi uhodla, že pro dnešní den bude řeč o západočeských punkrockových pardálech (na scéně od roku 1996) SEX DEVIANTS ze Strašic u Rokycan, jejichž aktuální bezejmenná nahrávka mi posledních několik dní rotuje v mém přehrávači. Deska se na trhu objevila letos v březnu a v diskografii kapely se jedná celkově o šesté řadové album, které zároveň vychází po šesti letech od předchozího CD „Pozpátku“.
Vůbec nepochybuju o tom, že skalním punkerům je tvorba SEX DEVIANTS dokonale známa, ovšem pro ty, kteří se třeba s touhle partičkou dneska střetávají úplně poprvé, bych rád napsal, že po hudební stránce se v podání skupiny jedná v podstatě o klasickou verzi syrového punk rocku, bez jakýchkoliv příkras a kudrlinek, s texty rozebírajícími témata týkající se běžného života (nejen) kapely samotné. Album obsahuje 10 pěkně svižných kousků, z nichž se postupně mými největšími favority staly pecky „Bubudorf“, „Podivná píseň“ a „Pěna dní“. Jednou z hlavních deviz desky je pro mě kombinace rozličných vokálních poloh, o které se tuším starají basák a oba kytaristé (a to ještě oproti minulé desce chybí zpěvačka Olina, momentálně se věnující mateřským radostem a povinnostem), v celkovém kontextu sice převažují ty melodické, ale je zde i dost pasáží opatřených hrubším, drsnějším (ale zase nečekejte murmur /smích/, spíše to směřuje někam do HC vod) výrazem, což je velice úderná a zajímavá směs, která přináší vítané zpestření. Výborné jsou rovněž sborové zpěvy, do kterých se, jestli jsem si našel správné informace, zapojuje dokonce kompletní osazenstvo skupiny. Určitě bych zmínil i kvalitní instrumentální výkony, které nebývají u punkových smeček vždycky samozřejmostí (jasně, vím, že v tomhle žánru o nějakou přesnost tak úplně nejde, ale stejně…) a jenž jsou rozhodně milým doplněním dobré a šlapající muziky.
Pro novou nahrávku tentokráte kluci změnili nahrávací studio (dříve ExAvik Plzeň) a aktuální materiál pořídili v pražské Hostivaři u Zdeňka Šikýře. Zvuk je kvalitní, příznačně punkový, tudíž bez připomínek. (úsměv)
Booklet CD je docela jednoduchý a strohý (pouze čtyři strany), ale i tak se do něj kapele podařilo nacpat veškeré texty, za faux pas ovšem považuji fakt, že zde nenalezneme jména muzikantů, kteří album stvořili (i proto ty domněnky kolem zpěvu výše), což si myslím, že je vůbec základní věc, kterou by měl každý obal obsahovat. I přes tento nedostatek ale desku rozhodně řadím mezi zdařilé a čas strávený jejím poslechem považuji za dobře investovaný. Zkrátka a dobře, tyhle DEVIANTY já můžu. (úsměv) Hodnocení 7 a půl bodíku.
Seznam skladeb:
Předpokládám, že většina z vás, co má v oblibě punkovou muziku, už asi uhodla, že pro dnešní den bude řeč o západočeských punkrockových pardálech (na scéně od roku 1996) SEX DEVIANTS ze Strašic u Rokycan, jejichž aktuální bezejmenná nahrávka mi posledních několik dní rotuje v mém přehrávači. Deska se na trhu objevila letos v březnu a v diskografii kapely se jedná celkově o šesté řadové album, které zároveň vychází po šesti letech od předchozího CD „Pozpátku“.
Vůbec nepochybuju o tom, že skalním punkerům je tvorba SEX DEVIANTS dokonale známa, ovšem pro ty, kteří se třeba s touhle partičkou dneska střetávají úplně poprvé, bych rád napsal, že po hudební stránce se v podání skupiny jedná v podstatě o klasickou verzi syrového punk rocku, bez jakýchkoliv příkras a kudrlinek, s texty rozebírajícími témata týkající se běžného života (nejen) kapely samotné. Album obsahuje 10 pěkně svižných kousků, z nichž se postupně mými největšími favority staly pecky „Bubudorf“, „Podivná píseň“ a „Pěna dní“. Jednou z hlavních deviz desky je pro mě kombinace rozličných vokálních poloh, o které se tuším starají basák a oba kytaristé (a to ještě oproti minulé desce chybí zpěvačka Olina, momentálně se věnující mateřským radostem a povinnostem), v celkovém kontextu sice převažují ty melodické, ale je zde i dost pasáží opatřených hrubším, drsnějším (ale zase nečekejte murmur /smích/, spíše to směřuje někam do HC vod) výrazem, což je velice úderná a zajímavá směs, která přináší vítané zpestření. Výborné jsou rovněž sborové zpěvy, do kterých se, jestli jsem si našel správné informace, zapojuje dokonce kompletní osazenstvo skupiny. Určitě bych zmínil i kvalitní instrumentální výkony, které nebývají u punkových smeček vždycky samozřejmostí (jasně, vím, že v tomhle žánru o nějakou přesnost tak úplně nejde, ale stejně…) a jenž jsou rozhodně milým doplněním dobré a šlapající muziky.
Pro novou nahrávku tentokráte kluci změnili nahrávací studio (dříve ExAvik Plzeň) a aktuální materiál pořídili v pražské Hostivaři u Zdeňka Šikýře. Zvuk je kvalitní, příznačně punkový, tudíž bez připomínek. (úsměv)
Booklet CD je docela jednoduchý a strohý (pouze čtyři strany), ale i tak se do něj kapele podařilo nacpat veškeré texty, za faux pas ovšem považuji fakt, že zde nenalezneme jména muzikantů, kteří album stvořili (i proto ty domněnky kolem zpěvu výše), což si myslím, že je vůbec základní věc, kterou by měl každý obal obsahovat. I přes tento nedostatek ale desku rozhodně řadím mezi zdařilé a čas strávený jejím poslechem považuji za dobře investovaný. Zkrátka a dobře, tyhle DEVIANTY já můžu. (úsměv) Hodnocení 7 a půl bodíku.
Seznam skladeb:
- Mravenci
- Bubudorf
- Je to v nás
- Nech mě
- Podivná píseň
- Kompas
- IRON
- Ruby
- Pěna dní
- Wine 2
