Začnu pojednání o aktuálním počinu západočeský skupiny LORD trochu zeširoka. Nejsem už nejmladší, pamatuju toho hodně a rockovou muziku jsem začal vnímat někdy v první polovině osmdesátejch let, kdy jsme s kamarádama obráželi vesnický zábavy. Hrály na nich kapely různý, pohledem dnešních čtenářů Fobie nejspíš příšerný. Klasickej bigboš, v lepším případě heavy metal, často vlastní tvorba a ještě častěji převzatý věci, většinou otextovaný po našem. Mezi desítkama tancovačkovejch seskupení se několik vyšvihlo do řekněme celorepublikovýho povědomí, třeba ORIENT, EXTRA BAND, ODYSSEA, CODA, na zábavách hrával i ARAKAIN, ale v každým kraji se chodilo i na někoho jinýho, lokálního, někoho, koho místní uctívali skoro jako nějaký hvězdy. A právě tuhle dobu mi připomíná družina kolem Petra Říhy, která na svý první pořádný nahrávce provozuje právě onen bigbít.
Mohl bych CD „1000 poschodí“ poslat celkem snadno do kopru s tím, že v dnešní době bude zajímat akorát účastníky sjezdu západočeskejch traktoristů, kteří se večer umejou, vyfenujou si řídnoucí kštice a v sepraných džínách (s hřebenem v zadní kapse), kostkovanejch košilích a odrbanejch džískách s nášivkama IRON MAIDEN a HELLOWEEN vyrazí na zábavu kdesi na Klatovsku. Ale neudělám to, byť bodový hodnocení na konci do nějakejch výšin nevystoupá.
„1000 poschodí“ je poctivě udělanej bigboš. Stojí za ním hlavně producent Miloš Bešta, šéf klatovský techno-thrashový kapely ASMODEUS a taky projektu A+. Zatímco ASMODEUS vždycky plul a pořád pluje v metalových sférách, A+ byla odlehčená, rocková záležitost, na kterou LORD svým způsobem navazuje. Miloš je totiž takřka výhradním autorem muziky (v jediném případě je autorem Petr Říha, ve dvou s Milošem kooperovali Petr Říha resp. Tibor Ďurica), kterou texty opatřili Jan Petričko, Petr Říha (2x) a Petr Korál (1x), tedy většinou autoři textů ASMODEA resp. A+. Kruh se uzavřel, parta kolem ASMODEA si vždycky držela úroveň a ani v případě tvorby pro někoho jinýho pod ni neklesla. Neříkám, že se mi líbí všechny skladby, ale postupně jsem k nahrávce cestu našel a poslech mě celkem bavil.
Jedna výborná skladba. ODYSSEA hadr. Nikdo mi nemluví, že „Mutanty z profese“ nenahrála ODYSSEA na začátku devadesátejch let. (úsměv) Jasně, zvukově je song proti nahrávkám ODYSSEY mnohem kvalitnější, doba pokročila, ale jinak... nejen muzika, ale i v refrénu mi Zdeněk Novák sakra připomíná Václava Běhavýho. Jinak mám ze zpěváka trochu smíšený pocity, někde mi přijde úplně v pohodě, ale najdou se místa, kdy mi jeho projev není po chuti. Je to samozřejmě věc subjektivní, ale třeba hned v úvodní „Přemožitelé osudu“ mi zpěv jednoduše nesedí, ale abych byl spravedlivej, ona mi nesedí celá skladba, klasická bigbítová odrhovačka s vyloženě otravným refrénem. Jako start podle mě špatná volba, ale třeba k ní má kapela nějakej extra vztah. Neberou mě ani „Černé myšlenky“, v „Andělovi bestielovi“ se zpěvák v úvodu těžce trápí, hlavně při slově „kteří“ doslova trpím, ale pak se konečně rozjede hudba, která mě začíná bavit, a i zpěvák se najednou chytá. Nedá se nic dělat, ozvěny A+ jsou tady nepřeslechnutelný a refrén se opravdu povedl a na něj navazující pasáž taky. A další zlepšení přináší „Někdo je za dveřmi“, trochu zachmuřená a trochu chytlavá písnička. Akustickou kytarou uvozená a podbarvená „Krajina...“ je smutná a křehká balada, z poloviny slušná, z poloviny sklouzávající k tancovačkovýmu ploužáku. „Dvakrát do stejné řeky“ by v osmdesátých letech na zábavě v Čepřovicích patřila k nejžádanějším kouskům, o pestrost se starají i netradiční nástroje jako tamburína a zřejmě z kláves vytažený dechy, hlavní podíl ale patří povedeným kytarovým hrátkám a sborovým zpěvům, který pěkně doplňujou sólovýho pěvce – druhá silná položka. V podobným duchu se nese i následující „Život ve tmě“ (zase mi připomíná ODYSSEU), dvoupolohovej „Vlčí sonet“ je celkem chytlavej, ale kvalit „Mutantů z profese“ nedosahuje.
Nemůžu si pomoci, ale „Jen tak“ je popina, podobný zněly za komoušů z televize a text se taky nijak extra nepoved... „Jen tak po špičkách, v dívčích střevíčkách, odchází láska má...“ Zase mi to připomíná ty tancovačky, tohle kdyby tam některá parta v roce 1985 hrávala, holky by byly naměkko a celej sál by se vlnil pěkně tělo na tělo. (úsměv) On vůbec závěr alba sklouzává s kvalitou trochu níž, ve „Schodech do sebe“ se s tím pere zpěvák, kterej jako by měl nějaký unavený hlasivky, asi se zábava blíží k závěru. (úsměv) Rytmicky a perkusně variabilní „jinAjang“ desku vlastně uzavírá, ale ještě je tu bonus v podobě již jednou slyšený „Dvakrát do stejné řeky“, tentokrát se ale za mikrofon postavil bejvalej zpěvák Alfons Twordy. Myslím, že hudební základ i sbory jsou stejný jako v první verzi, jen hlavní hlas je jinej; a není ani horší, ani lepší, do muziky trochu hlubší polohy taky docela pasujou.
Kvalitně zpracovanej booklet (digipack s vlepenou 15stránkovou knížečkou) obsahuje všechny potřebný záležitosti (texty, info o nahrávání, fotku, sestavu) a navíc komentáře textařů ke všem skladbám, resp. tedy slovům, aby každýmu bylo jasný, co jimi chtěli autoři sdělit. Už jsem si trochu vzal na paškál jeden podle mě nepovedenej text, ale jinak jsou veršíky na bigboš určitě nadprůměrný, ostatně přemýšlivej Jan Petričko si úroveň drží, jen jedna drobnost mi nesedí ve „Schodech do sebe“, slovo „chcípneš“ mě vždycky z poslechu vyruší a přemýšlím, jestli tam nemohlo bejt něco jinýho. Grafik pak asi ujel v případě názvu „jinAjang“ uvnitř bookletu, kde název rozsekal na tři slova („jin A jang“).
Kdybych měl „1000 poschodí“ shrnout, řek bych, že jde o slušnej bigbít s (většinou) kvalitníma textama, slušnejma instrumentálníma výkonama, průměrným zpěvem, kvalitním zvukem a pěkným obalem. Pro bigbíťáky správná volba, ostatní mají možnost ochutnat na Bandzone.
Seznam skladeb:
Čas: 47:49
Sestava:
Hosté:
www.lord-rock.cz
www.bandzone.cz/lordrock
www.avik.cz
Mohl bych CD „1000 poschodí“ poslat celkem snadno do kopru s tím, že v dnešní době bude zajímat akorát účastníky sjezdu západočeskejch traktoristů, kteří se večer umejou, vyfenujou si řídnoucí kštice a v sepraných džínách (s hřebenem v zadní kapse), kostkovanejch košilích a odrbanejch džískách s nášivkama IRON MAIDEN a HELLOWEEN vyrazí na zábavu kdesi na Klatovsku. Ale neudělám to, byť bodový hodnocení na konci do nějakejch výšin nevystoupá.
„1000 poschodí“ je poctivě udělanej bigboš. Stojí za ním hlavně producent Miloš Bešta, šéf klatovský techno-thrashový kapely ASMODEUS a taky projektu A+. Zatímco ASMODEUS vždycky plul a pořád pluje v metalových sférách, A+ byla odlehčená, rocková záležitost, na kterou LORD svým způsobem navazuje. Miloš je totiž takřka výhradním autorem muziky (v jediném případě je autorem Petr Říha, ve dvou s Milošem kooperovali Petr Říha resp. Tibor Ďurica), kterou texty opatřili Jan Petričko, Petr Říha (2x) a Petr Korál (1x), tedy většinou autoři textů ASMODEA resp. A+. Kruh se uzavřel, parta kolem ASMODEA si vždycky držela úroveň a ani v případě tvorby pro někoho jinýho pod ni neklesla. Neříkám, že se mi líbí všechny skladby, ale postupně jsem k nahrávce cestu našel a poslech mě celkem bavil.
Jedna výborná skladba. ODYSSEA hadr. Nikdo mi nemluví, že „Mutanty z profese“ nenahrála ODYSSEA na začátku devadesátejch let. (úsměv) Jasně, zvukově je song proti nahrávkám ODYSSEY mnohem kvalitnější, doba pokročila, ale jinak... nejen muzika, ale i v refrénu mi Zdeněk Novák sakra připomíná Václava Běhavýho. Jinak mám ze zpěváka trochu smíšený pocity, někde mi přijde úplně v pohodě, ale najdou se místa, kdy mi jeho projev není po chuti. Je to samozřejmě věc subjektivní, ale třeba hned v úvodní „Přemožitelé osudu“ mi zpěv jednoduše nesedí, ale abych byl spravedlivej, ona mi nesedí celá skladba, klasická bigbítová odrhovačka s vyloženě otravným refrénem. Jako start podle mě špatná volba, ale třeba k ní má kapela nějakej extra vztah. Neberou mě ani „Černé myšlenky“, v „Andělovi bestielovi“ se zpěvák v úvodu těžce trápí, hlavně při slově „kteří“ doslova trpím, ale pak se konečně rozjede hudba, která mě začíná bavit, a i zpěvák se najednou chytá. Nedá se nic dělat, ozvěny A+ jsou tady nepřeslechnutelný a refrén se opravdu povedl a na něj navazující pasáž taky. A další zlepšení přináší „Někdo je za dveřmi“, trochu zachmuřená a trochu chytlavá písnička. Akustickou kytarou uvozená a podbarvená „Krajina...“ je smutná a křehká balada, z poloviny slušná, z poloviny sklouzávající k tancovačkovýmu ploužáku. „Dvakrát do stejné řeky“ by v osmdesátých letech na zábavě v Čepřovicích patřila k nejžádanějším kouskům, o pestrost se starají i netradiční nástroje jako tamburína a zřejmě z kláves vytažený dechy, hlavní podíl ale patří povedeným kytarovým hrátkám a sborovým zpěvům, který pěkně doplňujou sólovýho pěvce – druhá silná položka. V podobným duchu se nese i následující „Život ve tmě“ (zase mi připomíná ODYSSEU), dvoupolohovej „Vlčí sonet“ je celkem chytlavej, ale kvalit „Mutantů z profese“ nedosahuje.
Nemůžu si pomoci, ale „Jen tak“ je popina, podobný zněly za komoušů z televize a text se taky nijak extra nepoved... „Jen tak po špičkách, v dívčích střevíčkách, odchází láska má...“ Zase mi to připomíná ty tancovačky, tohle kdyby tam některá parta v roce 1985 hrávala, holky by byly naměkko a celej sál by se vlnil pěkně tělo na tělo. (úsměv) On vůbec závěr alba sklouzává s kvalitou trochu níž, ve „Schodech do sebe“ se s tím pere zpěvák, kterej jako by měl nějaký unavený hlasivky, asi se zábava blíží k závěru. (úsměv) Rytmicky a perkusně variabilní „jinAjang“ desku vlastně uzavírá, ale ještě je tu bonus v podobě již jednou slyšený „Dvakrát do stejné řeky“, tentokrát se ale za mikrofon postavil bejvalej zpěvák Alfons Twordy. Myslím, že hudební základ i sbory jsou stejný jako v první verzi, jen hlavní hlas je jinej; a není ani horší, ani lepší, do muziky trochu hlubší polohy taky docela pasujou.
Kvalitně zpracovanej booklet (digipack s vlepenou 15stránkovou knížečkou) obsahuje všechny potřebný záležitosti (texty, info o nahrávání, fotku, sestavu) a navíc komentáře textařů ke všem skladbám, resp. tedy slovům, aby každýmu bylo jasný, co jimi chtěli autoři sdělit. Už jsem si trochu vzal na paškál jeden podle mě nepovedenej text, ale jinak jsou veršíky na bigboš určitě nadprůměrný, ostatně přemýšlivej Jan Petričko si úroveň drží, jen jedna drobnost mi nesedí ve „Schodech do sebe“, slovo „chcípneš“ mě vždycky z poslechu vyruší a přemýšlím, jestli tam nemohlo bejt něco jinýho. Grafik pak asi ujel v případě názvu „jinAjang“ uvnitř bookletu, kde název rozsekal na tři slova („jin A jang“).
Kdybych měl „1000 poschodí“ shrnout, řek bych, že jde o slušnej bigbít s (většinou) kvalitníma textama, slušnejma instrumentálníma výkonama, průměrným zpěvem, kvalitním zvukem a pěkným obalem. Pro bigbíťáky správná volba, ostatní mají možnost ochutnat na Bandzone.
Seznam skladeb:
- Přemožitelé osudu
- Černé myšlenky
- Anděl bestiel
- Někdo je za dveřmi
- Krajina vyhaslých očí
- Dvakrát do stejné řeky
- Život ve tmě
- Vlčí sonet
- Mutanti z profese
- Jen tak
- Schody do sebe
- jinAjang
- Dvakrát do stejné řeky II
Čas: 47:49
Sestava:
- Petr Říha – el. a akustická kytara
- Tibor Ďurica – kytara
- Antonín Kaše – bicí
- Miroslav More – baskytara
- Zdeněk Novák – zpěv
- Alfons Twordy – zpěv (13)
Hosté:
- František Pelíšek – klávesy
- Tereza Hrubanová, Tereza Hammerschlageová, Petr Dyček – sbory
- Pavel Brom – el. a akustická kytara, perkuse, sbory
- Miloš Bešta – el. kytara, perkuse, sbory
- Honzík Říha – klávesy
www.lord-rock.cz
www.bandzone.cz/lordrock
www.avik.cz
