Každý máme své démony, se kterými musíme bojovat. Provázejí nás stejně jako strážní andělé celý život. Někdy nás svedou z cesty a stáhnou do hlubiny temných zákoutí naší mysli. Jindy nás pustí a my máme najednou pocit, že se skoro až vznášíme na vlnách radosti. LIE IN RUINS se rozhodli prozkoumat naši odvrácenou stranu, někdy také považovanou za záhrobní. Jako prostředek si k tomu vzali hutný, nepropustný death metal mnohdy prostoupený doomovou náladou. V dálce duní skoro až šamanské bubny, všichni se pomalu dostávají do transu a ke konci skoro až hodinu a čtvrt dlouhého vzývání mocností pekelných padají prokletí totálním vyčerpáním. Neumím a myslím, že to ani nejde, vyzdvihnout jen jeden song, dokonce ani motiv. Spíše vnímám „Towards Divine Death“ jako kulisu, stín vlastních myšlenek. Na zdi se promítají jen samé negativní obrazy. Možná jsou to duchové nebo jen zběsilé představy mnohdy známé z horečnatých stavů, kdo ví?
LIE IN RUINS letos vydali teprve svoji druhou dlouhohrající desku. Ta předchozí s názvem „Swallowed by the Void“ vyšla v roce 2009 a abych pravdu řekl, příliš mě neoslovila. Sice musím uznat některé zdařilé náznaky šílenství a dobré nápady, ale nějak mi do žil nepronikla. S novinkou to mám zcela jiné. Snad od prvního okamžiku se moje nálada za dlouhých zimních večerů zcela shodovala s motivy hranými na novém počinu. Uznávám sice, že někdy, když jsem spíše netrpělivý a má mysl není zcela klidná, tak raději tyhle finské zaříkávače nevyhledávám. Musím mít opravdu chuť, to správné „vznešené“ rozpoložení. To pak zcela propadám a nechávám se unášet do světa šílených obrazců, symbolů ne nepodobným těm, které se používají při spiritistických rituálech. Zvuk, obal a vlastně vše k tomu jen napomáhá. Věřte mi, že pokud budete jednou chyceni, budete mít co dělat, aby vás LIE IN RUINS pustili ze svých pařátů.
Musím se vám upřímně přiznat, že tentokrát se mi nepíše recenze (v mém případě samozřejmě spíše popis pocitů z desky) nijak lehce. Tahle nahrávka mě neustále nutí odkládat klávesnici a raději vždy složit ruce do klína a s hlavou v lehkém záklonu se nechávat strhnout do tohoto beznadějně hlubokého močálu. Je to, jako byste upadli do nějakého death metalového komatu a každé procitnutí do reality by pro vás bylo velmi nebezpečné a bolestivé. Těžko také hledám slova, kterými bych své pocity popsal. Mé myšlenky a vyvolané obrazy míhající se mnohdy pomateně v hlavě jakoby se neustále měnily. Představte si dětský kaleidoskop namířený proti slunci. Jen místo třpytivých sklíček se vám před očima promítají krvavě černé šmouhy, šílené stíny a padá na vás beznaděj. Nemůžete některé skladby rozplést a přesto vás neustále něco nutí je „pochopit“. Snažíte se uniknout, ale dráp už byl dávno zaseknut.
Pro někoho to bude možná jen jeden z dalších pozdravů z minulosti, mnohokrát zahraný temnější death metal. Pro mě je ale tohle album svým způsobem neklidně přitažlivé, smutné a zároveň zvláštně neklidné. Sedmdesát minut naříkání o smrti bude na některé posluchače určitě také mnoho. Mě to ale zcela vyhovuje. Jsem většinou z jeden těch, který by desky krátil, ale zde mi vše sedí tak nějak na svém místě. „Towards Divine Death“ je velice nakažlivou a návykovou záležitostí. Proniklo mi do krve i do hlavy. Sice pomalu, rozvážně, ale nadělalo tam pěknou paseku. CD jsem si opatřil v ne moc chladném letošním únoru a s tímto smutným měsícem ho budu mít spojeno asi už navždy. Bylo mi krásnou kulisou jak k počasí, tak k dlouhým toulkám šedivou přírodou. Zahloubaný, nenásilný (agresivita se skrývá spíše v opakování motivů) a pronikavě průzračný death metalový pozdrav z dalekého Finska. Vítejte v močálu zapomnění!
Seznam skladeb:
- Endless Void
- Charred Walls
- Blood of The Dead
- The Jaws of the Wolf
- I am the Dark
- Sacrum Vitae
- Venomous Tongues
- Beneath the Surface
- Of Darkness and Blackened Fire
Čas: 01:11:40
Sestava:
- Roni S. - zpěv
- Tuomas K. – kytara
- Roni Ä. - kytara
- Jussi V. - basa
- Aki K. - bicí
http://lieinruins.deathmetal.fi/en/news/
https://www.facebook.com/lieinruins/
http://www.darkdescentrecords.com/
