Asi nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že velký albový návrat floridských řízků MASSACRE byl pro většinu death metalové obce jednou z nejočekávanějších událostí prvního kvartálu letošního roku. Debut „From Beyond“ z roku 1991 patří do zlatého fondu smrtícího žánru, o rok později vydané EP „Inhuman Condition“ neurazilo, kontroverzní fošnu „Promise“, vydanou léta Páně 1996, mnozí ani jako plnohodnotný titul diskografie neberou, po ustálení nové sestavy v roce 2012 vydané EP „Condemned to the Shadows“ sloužilo hlavně jako echo, že MASSACRE jsou zase zpět, a tak až letošní novinka měla ukázat, jak na tom tahle legenda skutečně je. Možná, že ne všichni se tetelili nedočkavostí, ale většina fanoušků tradičního a klasického death metalu určitě vyhlížela 24. březen, kdy titul „Back from Beyond“ oficiálně spatřil světlo světa, jako den, kdy se hroby budou opět otřásat v základech.
Očekávání tedy velká, stejně jako zvědavost podpořená ne každému šmakujícím klipem „Back from Beyond“, který by si Tarantino klidně mohl hodit do titulků svého filmu „Od soumraku do úsvitu“. Klip neklip, byl jsem nabuzen už vtipným názvem novinky s jasným odkazem na legendární debut, ve stejném duchu je pojat i obal. Ze vzpomínaného alba „From Beyond“ zbyla pod zástavou floridského masakru polovina tehdejší sestavy - veteráni Rick Rozz a Terry Butler, zatímco zpěvák Kam Lee se už dávno věnuje svým projektům a kapelám, z nichž nejznámější jsou zřejmě BONE GNAVER a THE GROTESQUERY. A zakladatel MASSACRE Bill Andrews, který před rovnými 30 lety skupinu zakládal a spolu s Rozzem a Butlerem tvořili kdysi 3/4 sestavy, jež vytesala nesmrtelný monument „Leprosy“? Ten s pokračující existencí své rodné formace nemá nejmenší problém a vegetí si v Japonsku. Pamětnickou dvojici tedy po menších rošádách doplňují od roku 2011 „novicové“ Mike Mazzonetto (bicí) a řvoun Edwin Webb, který svého času mocně hřímal v neznabozích DIABOLIC. Takže, jak to celé dopadlo?
Za sebe můžu říct, že už po prvním poslechu jsem si říkal, že je nová deska nějak hodně dlouhá, a když jsem se posléze ujistil, že hrací čas (bez bonusů) čítá něco málo přes 45 minut, byl jsem poněkud zaražen. S přibývajícími poslechy se mé podezření potvrdilo a došel jsem k nepříjemnému zjištění, že i přesto, že bych moc chtěl, aby se mi album líbilo a bavilo mě, tak se strašně táhne navzdory faktu, že není přehnaně dlouhé. Na úvodní intro „The Ancient Ones“ navazující „As We Wait to Die“ se rozjíždí pozvolna, v polovině skladby přichází sekaný riff v duchu „starých“ MASSACRE, charakteristické kytarové sólo a říkám si gut, to by mohlo jít. Zvláště když se rozjede další štych „Ascension Of The Deceased“, pro mě nejlepší song alba. Skvělý riff, rychlé tempo, šlape to a odsýpá přesně tak, jak jsem očekával. Kdyby se v podobném duchu nesla celá deska, není co řešit a „Back from Beyond“ je důstojným nástupcem „From Beyond“. Zatím ok, jedeme dál, „Hunter's Blood“ je opět volnější, houpavější a zase jaksi pozvolnější, to ještě netuším, že takhle to bude už prakticky až do konce. Čekám další nakopnutí, jenže ouha, v „Darkness Fell“ se to začíná nějak lámat a dostavuje se pocit, že poslouchám sice solidně odvedenou, ale přece jen rutinní práci, které chybí to nejdůležitější, a to nápady. Přitom po formální stránce je vše v pořádku: mocný a tvrdý sound, výrazný a čitelný zvuk Butlerovy basy je těžký jak magneťák puštěný na plné kule, vše zní krásně a přehledně. Zpěvák Edwin Webb se snaží, seč může, jeho střídmé táhle výkřiky patří k tomu lepšímu, co zde předvádí, ale asi i vzhledem k charakteru skladeb jeho frázování působí za chvíli až nepříjemně stereotypně, hudba DIABOLIC mu určitě pasovala více. O atmosféru nahánějící husí kůži, kterou kdysi dokázal Kam Lee vytvořit svými záhrobními skřeky, zde nezavadíte. S přibývajícím časem mám chvíli pocit, že poslouchám něco jako SIX FEET UNDER, což rozhodně neberu jako lichotku, jindy mi to zase připadá, že nějaká novodobá HC/metal banda zkouší zahrát death metal stylem, aby co nejmíň pokazila. K plusům patří ty světlejší momenty Rozzovy kytary, kdy opravdu hraje a nedrží jen zvuk, nebo neomílá dokola pořád stejné riffy. O jeho krátkých a „leprosních“ sólech snad není třeba mluvit, poznáte je ve tři ráno s trojkou v krvi a jsou vítaným zpestřením jinak poněkud fádního materiálu. V druhé polovině desky už si koušu nehty, a mírné oživení přijde až s předposlední titulní skladbou a závěrečnou „Honor the Fallen“, jenže to už jsem rád, že deska končí.
Zkuste jednu věc. Po nějakých třech přehráních si nasaďte sluchátka, sedněte si, nic nedělejte a ničím jiným se nerozptylujte, a pusťte si „Back from Beyond“. S tím, že budete opravdu celou hrací dobu poslouchat a věnovat své smysly jen nahrávce. Baví? Kdo tohle vydrží na jeden zátah třeba 2x za sebou, má můj obdiv a smekám před ním. Já jsem albu věnoval asi více času, než bylo zdrávo, protože v dnešní době, kdy záplava opravdu kvalitních nejen death metalových desek je nepřeberná, nemám potřebu randění s „Back from Beyond“ opakovat, a upřímně řečeno, momentálně si nejsem ani jist, zda si tuto desku ještě někdy budu mít chuť pustit. Jako kulisa dobrý, na poslech sáhnu po jiných. Díky pár dobrým momentům lehký nadprůměr s odřenýma ušima, a to je na takovou kapelu myslím málo.
Seznam skladeb:
Čas: 52:23
Sestava:
http://www.reverbnation.com/massacreflorida
https://www.facebook.com/MassacreFlorida?fref=ts
http://www.centurymedia.com/
Očekávání tedy velká, stejně jako zvědavost podpořená ne každému šmakujícím klipem „Back from Beyond“, který by si Tarantino klidně mohl hodit do titulků svého filmu „Od soumraku do úsvitu“. Klip neklip, byl jsem nabuzen už vtipným názvem novinky s jasným odkazem na legendární debut, ve stejném duchu je pojat i obal. Ze vzpomínaného alba „From Beyond“ zbyla pod zástavou floridského masakru polovina tehdejší sestavy - veteráni Rick Rozz a Terry Butler, zatímco zpěvák Kam Lee se už dávno věnuje svým projektům a kapelám, z nichž nejznámější jsou zřejmě BONE GNAVER a THE GROTESQUERY. A zakladatel MASSACRE Bill Andrews, který před rovnými 30 lety skupinu zakládal a spolu s Rozzem a Butlerem tvořili kdysi 3/4 sestavy, jež vytesala nesmrtelný monument „Leprosy“? Ten s pokračující existencí své rodné formace nemá nejmenší problém a vegetí si v Japonsku. Pamětnickou dvojici tedy po menších rošádách doplňují od roku 2011 „novicové“ Mike Mazzonetto (bicí) a řvoun Edwin Webb, který svého času mocně hřímal v neznabozích DIABOLIC. Takže, jak to celé dopadlo?
Za sebe můžu říct, že už po prvním poslechu jsem si říkal, že je nová deska nějak hodně dlouhá, a když jsem se posléze ujistil, že hrací čas (bez bonusů) čítá něco málo přes 45 minut, byl jsem poněkud zaražen. S přibývajícími poslechy se mé podezření potvrdilo a došel jsem k nepříjemnému zjištění, že i přesto, že bych moc chtěl, aby se mi album líbilo a bavilo mě, tak se strašně táhne navzdory faktu, že není přehnaně dlouhé. Na úvodní intro „The Ancient Ones“ navazující „As We Wait to Die“ se rozjíždí pozvolna, v polovině skladby přichází sekaný riff v duchu „starých“ MASSACRE, charakteristické kytarové sólo a říkám si gut, to by mohlo jít. Zvláště když se rozjede další štych „Ascension Of The Deceased“, pro mě nejlepší song alba. Skvělý riff, rychlé tempo, šlape to a odsýpá přesně tak, jak jsem očekával. Kdyby se v podobném duchu nesla celá deska, není co řešit a „Back from Beyond“ je důstojným nástupcem „From Beyond“. Zatím ok, jedeme dál, „Hunter's Blood“ je opět volnější, houpavější a zase jaksi pozvolnější, to ještě netuším, že takhle to bude už prakticky až do konce. Čekám další nakopnutí, jenže ouha, v „Darkness Fell“ se to začíná nějak lámat a dostavuje se pocit, že poslouchám sice solidně odvedenou, ale přece jen rutinní práci, které chybí to nejdůležitější, a to nápady. Přitom po formální stránce je vše v pořádku: mocný a tvrdý sound, výrazný a čitelný zvuk Butlerovy basy je těžký jak magneťák puštěný na plné kule, vše zní krásně a přehledně. Zpěvák Edwin Webb se snaží, seč může, jeho střídmé táhle výkřiky patří k tomu lepšímu, co zde předvádí, ale asi i vzhledem k charakteru skladeb jeho frázování působí za chvíli až nepříjemně stereotypně, hudba DIABOLIC mu určitě pasovala více. O atmosféru nahánějící husí kůži, kterou kdysi dokázal Kam Lee vytvořit svými záhrobními skřeky, zde nezavadíte. S přibývajícím časem mám chvíli pocit, že poslouchám něco jako SIX FEET UNDER, což rozhodně neberu jako lichotku, jindy mi to zase připadá, že nějaká novodobá HC/metal banda zkouší zahrát death metal stylem, aby co nejmíň pokazila. K plusům patří ty světlejší momenty Rozzovy kytary, kdy opravdu hraje a nedrží jen zvuk, nebo neomílá dokola pořád stejné riffy. O jeho krátkých a „leprosních“ sólech snad není třeba mluvit, poznáte je ve tři ráno s trojkou v krvi a jsou vítaným zpestřením jinak poněkud fádního materiálu. V druhé polovině desky už si koušu nehty, a mírné oživení přijde až s předposlední titulní skladbou a závěrečnou „Honor the Fallen“, jenže to už jsem rád, že deska končí.
Zkuste jednu věc. Po nějakých třech přehráních si nasaďte sluchátka, sedněte si, nic nedělejte a ničím jiným se nerozptylujte, a pusťte si „Back from Beyond“. S tím, že budete opravdu celou hrací dobu poslouchat a věnovat své smysly jen nahrávce. Baví? Kdo tohle vydrží na jeden zátah třeba 2x za sebou, má můj obdiv a smekám před ním. Já jsem albu věnoval asi více času, než bylo zdrávo, protože v dnešní době, kdy záplava opravdu kvalitních nejen death metalových desek je nepřeberná, nemám potřebu randění s „Back from Beyond“ opakovat, a upřímně řečeno, momentálně si nejsem ani jist, zda si tuto desku ještě někdy budu mít chuť pustit. Jako kulisa dobrý, na poslech sáhnu po jiných. Díky pár dobrým momentům lehký nadprůměr s odřenýma ušima, a to je na takovou kapelu myslím málo.
Seznam skladeb:
- The Ancient Ones (intro)
- As We Wait to Die
- Ascension of the Deceased
- Hunter's Blood
- Darkness Fell
- False Revelation
- Succumb to Rapture
- Remnants of Hatred
- Shield of the Son
- The Evil Within
- Sands of Time
- Beast of Vengeance
- Back from Beyond
- Honor the Fallen
- Bonusy:
- Corpsegrinder (DEATH cover)
- Mutilation (DEATH cover)
Čas: 52:23
Sestava:
- Edwin Webb – zpěv
- Rick Rozz – kytary
- Terry Butler – basa
- Mike Mazzonetto – bicí
http://www.reverbnation.com/massacreflorida
https://www.facebook.com/MassacreFlorida?fref=ts
http://www.centurymedia.com/
