In nomine Dei nostri Satanas Luciferi excelsi! Ve jménu Satana, vládce Země, Krále světa, rozkazuji Silám temnot, aby vložily svou pekelnou moc do mých rukou! Rozevřete dokořán brány Pekel a vyjděte z propasti, abyste mě pozdravili jakožto bratra (sestru) a přítele! Dopřejte mi požitku, o nichž hovořím! Vzal jsem jméno tvé za část sebe sama! Žiji jako volné zvíře, těším se z radostí těla! Přeji poctivým a proklínám zkažené! Při všech Bozích Pekel, rozkazuji, aby se vše, o čem jsem hovořil, také stalo! Přijďte a ozvěte se na svá jména! Projevte tak mé touhy! Citace (veškeré) z díla Satanská Bible, Anton La Vey, 1969.
Následuje seznam všech pekelných jmen vhodných pro vyvolávání Satana. Jen jedno mi tam chybí. ACHERON. Přitom neznám kapelu, která by byla víře v ďábla a učení Antona La Veye více oddána. Již od roku 1988 věří, hraje a žije pravověrným death/black metalem. Je sice pravda, že se ACHERON nikdy neocitli na výsluní jako jejich mnozí kolegové, ale i tak patří některá alba v jejich diskografii ke vzácným skvostům. Předchozí, řekněme dvě desky, nebyly sice zrovna z těch, které bych si zapsal černým písmem do své knihy nemrtvých, ale i tak jsem se na novinku těšil jako padlý kněz na leštění obráceného kříže. Nejsem sice z těch, kdo by byli znalci Satanské bible a filozofie s ní spojené, ale pokud je využita v textech a muzice, nevadí mi to (naopak, někdy to bývá spíše ku prospěchu věci).
Popatřte! Mocné hlasy mé pomsty drtí klid ovzduší a tyčí se jako monolity hněvu na pláni plné svíjejících se plazů. Stanu se hrůzným nástrojem zhouby hnijícím pozůstatkům těla toho (té), kdo by mě chtěl(a) zadržet.
ACHERON letos předkládají skoro hodinu temných melodií ve stylu starého death metalu, obestřeného černotou, okultní náladou a mrtvolným hlasem basáka Vincenta Crowleyho. Ten patří mezi členy Církve Satanovy a bere svoje „poslání“ velmi vážně. Z desky je tato „oddanost“ cítit na sto honů, jako síra z pekla. Přes 25 let rouhání, muzikantských zkušeností i velkého kusu nadšení je zúročeno, nahráno (Dan Swano) a vloženo na CD. Od prvního momentu jsem si jasně uvědomil, že tady se hraje přesně tak, jak to mám rád. Temně, rychle, ale přitom se nezapomíná na melodie. Nevím sice, jak nahrávka obstojí mezi dnešní, internetem odkojenou generací, ale já jsem si automaticky při poslechu začal stavět domácí oltář s obrácenými kříži. Vyloženě ujíždím na kytarových motivech a sólech. U vytržení jsem z bicích, které si vzal na starosti Kyle Severn (INCANTATION). A když pak začne kolem sebe Vincent prskat oheň, cítím, že Hádova říše je velmi blízko. Základy hudby ACHERON se dají vystopovat sice až někde u starých VENOM, CELTIC FROST, BLACK SABBATH a některých do doomu hozených „nálad“, které jsou jako vystřižené z AUTOPSY, ale to mě vůbec nevadí. Naopak, užívám si tu zatuchlinu měrou vrchovatou.
Pranic nelituji, že mé volání se žene na bouřících vichrech, jež zmnožují osten mé zloby; z mořských propastí vystoupí černí slizcí tvorové a do jeho (jejího) rozbředlého mozku vydáví svou nákazu.
„Kult Des Hasses“ jsem poslouchal v kuse snad dva týdny, jakoby proklet texty. Modlil jsem se spolu s kapelou na černých mších, neustále dokola jsem otevíral a zavíral booklet (Timmo Wuerz), těšil se ráno na cestu do práce, až si ucpu uši sluchátky. Žil jsem s ACHERON jako s rodinou. Chvílemi jsem měl už strach, jestli budu schopen poslouchat také něco jiného. Celé dílo drží neskutečně kompaktně pohromadě a když jsem byl nucen přehrávání z nejrůznějších důvodů přerušit, neustále jsem se ošíval, jako to dělávají autisté, pokud nedokončí zamýšlenou činnost. Na stěnu své mysli jsem si promítal hrůzostrašné rituály, chvěl jsem se při představě další „death metalové dávky“ a mráz byl mým častým společníkem. K „hudebnímu“ přenosu mezi mnou a ACHERON došlo velmi brzy. Přitom po delší době, už trochu s nadhledem mohu samozřejmě „odvážně“ tvrdit, že se nejedná o nic nového, neslyšeného, svěžího. Všechno tady bylo, dokonce i u ACHERON, ale nějak mi to nevadí. Ta atmosféra je pro mě ale natolik dokonale zhoubná, že vždy přerušila veškeré mé pochybnosti.
Ó velcí bratři noci, vy, kteří jste mi útěchou, kdož vyjíždíte na žhavých vichrech Pekla, kdož prodléváte v chrámu ďáblově; dejte se na pochod a zjevte se! Ukažte se tomu (té), kdo má prohnilou mysl, jež pohybuje ústy žvanícími nesmysly, která se vysmívají čestným a silným!
Nemám moc dalších slov, které bych ještě mohl (chtěl) napsat a popsat jimi novou desku ACHERON. Archaické, propracované mrtvolné dílo od starých zkušených řemeslníků. Potkáte zde všechny padlé anděly a budete mnohokrát prokleti. Já jsem na vrcholu blaha a vy si jistě názor uděláte sami. Obracím kříž správným směrem, mačkám tlačítko play a propadám se do černoty. Podávám ruku Cháronovi, aby mě už konečně zase převezl do říše mrtvých. Vznešená death metalová deska protkaná tmou!
Seznam skladeb:
- Daemonum Lux
- Satan Holds Dominion
- Raptured to Divine Perversion
- Jesus Wept (Again and Again)
- Thy Father Suicide
- Misanthropic Race
- Whores and Harlots
- Asphyxiation (Hands of God)
- Concubina Do Diabo
- Devil's Black Blood
Čas: 56:26
Sestava:
- Art Taylor – kytara
- Kyle Severn – bicí
- Vincent Crowley – basa, zpěv
http://www.reverbnation.com/acheron
https://twitter.com/ACHERONband
http://www.last.fm/music/Acheron
http://www.listenable.net/
