TRNY & ŽILETKY "Podměstí"

8. 3. 2014, Praha - Nová Chmelnice

Svoji koncertní sezonu jsem letos započal poněkud později než loni. Když nepočítám akce, na kterých jsem hrál, tak sobotní black metalový koncert polských MGŁA, islandských SVARTIDAUÐI, norských ONE TAIL, ONE HEAD a tuzemských CULT OF FIRE byl mým prvním v roce 2014. Ale tak lákavou sestavu, jaká do Prahy přijela v rámci turné Untamed and Unchained, jsem si už rozhodně nemohl nechat ujít.

Všechny čtyři kapely se loni v červenci představily na festivalu Prague Death Mass, na který jsem ke své smůle vyrazit nemohl. O to příjemnější bylo zjištění, že kapely, na které bych se z line-upu nejvíce těšil, dorazí i letos. Dlouho se mi nestalo, abych se téměř stejnou měrou těšil na všechny vystupující na nějaké akci. CULT OF FIRE loni vydali naprosto výtečnou desku, ONE TAIL, ONE HEAD mne přesvědčili naživo již v roce 2012, MGŁU a SVARTIDAUÐI mám studiově velice rád a live jsem tu čest ještě neměl. Pádný důvod vyrazit na Chmelnici.

Turné započalo den před pražskou zastávkou v polském Krakově, kde po boku tria vystoupili ještě norští MARE a polští BESTIAL RAIDS. Koncert byl beznadějně vyprodaný pár dní po začátku předprodeje a tak do Prahy zavítalo i mnoho (nejen) polských návštěvníků. Česká show přeci jen vyprodána nebyla, minimálně tedy ne v předprodeji.

Start byl avizován na půl osmou, do sálu jsem tedy dorazil nějakých deset minut před, abych měl čas odložit bundu do šatny a pokochat se dokonale vypadajícím pódiem. Nechyběly svíčky, překřížené kosy a obrazy s hinduistickou bohyní Kálí a další indickou tematikou, kterou je protkána poslední deska kultu ohně „Ascetic Meditation of Death“.

CULT OF FIRE nastoupili také v úplně nových oblecích blízkých konceptu nového počinu. Čtveřice jednoduše nenechává vůbec nic náhodě a i díky tomu slaví úspěch v různých koutech světa. Když jsem CoF viděl na prvním Prague Death Mass festivalu v roce 2012, přesvědčili mě o tom, že se na české scéně zrodila nesmírně kvalitní smečka, ale zatím jsem z jejich hudby nebyl až tak odrovnaný. To přišlo až s novou deskou a nynějším koncertem na Chmelnici. Od prvních tónů naprosto famózní zvuk, což je u CULT OF FIRE základ vzhledem k nespočtu kytarových melodií, jimiž jsou jejich kompozice protkány. Ať se už se hrálo z „Triumvirátu“ nebo z novinky, vše naživo fungovalo naprosto skvěle. Největší radost mi kapela udělala skladbou „Khanda Manda Yoga“, jež je mojí nejoblíbenější na „AMoD“. Co dodat, CULT OF FIRE dokonce předčili má očekávání, nemám výtek.

Islandští SVARTIDAUÐI mají na svém kontě zatím jedinou řadovou desku „Flesh Cathedral“, jež je naprosto famózním dílem. Obsahuje pouze čtyři kompozice, každá z nich ale stopáží nejde pod deset minut. „Flesh Cathedral“ mne dostala hlavně svou temnou atmosférou. Kapela zároveň plánuje na konci dubna vydání EP „The Synthesis of Whore and Beast“ a oběma novými skladbami započala svůj pražský set. Už při nich se ale objevil neduh, který nakonec provázel celé vystoupení čtveřice. Tím byl naprosto nevýrazný zvuk. Odnesly to hlavně obě kytary, které jsem si často musel domýšlet, jelikož klasické vybrnkávky a podobné finesy prostě nevynikly. Celkově ale zvuk tak nějak málo „zabíjel“. Vše bylo trochu slito do jedné zvukové koule. Když SVARTIDAUÐI začali moji nejoblíbenější „The Perpetual Nothing“, nechal jsem se i přes nic moc ozvučení unášet zběsilými riffy. Něco tomu ale prostě chybělo… Škoda, doufám, že bude možnost si brzy spravit chuť.

ONE TAIL, ONE HEAD
se vyznačují old schoolovou black metalovou jízdou. Na svém kontě mají dosud pouze 2 EP a 2 dema, i tak si již našli velké množství fanoušků. Můžou za to hlavně naprosto nespoutané a živelné koncerty, jimž vévodí vokalista Luctus. Vlastník nejen maniakálního zpěvu, ale také maniakálního pohledu. OTOH jsem viděl již před dvěma lety a už tehdy mne přesvědčili o své kvalitě. Teď mohu říci jedině to samé. Pod kotlem se řádně zatopilo, atmosféra byla výtečná a ONE TAIL, ONE HEAD do toho jednoduše dali vše. Zvuk se zase o mnoho zlepšil, Åsliho kytara měla pořádný říz. Tenhle punkem načichlý black prostě svádí k větší kotelní aktivitě. Peklo! A možná ještě lepší než před dvěma lety.

Polskou MGŁU jsem poprvé slyšel někdy kolem roku 2008, když vydala debutovou fošnu „Groza“. Tento čtyřskladbový počin mne nadchl, sehnal jsem si i starší tři EPka a jejich poslech si užíval. I „Presence“, nejstarší EP, je napěchováno výtečným materiálem (vokál pana M. mi zde připomíná Gaahla (GOD SEED, WARDRUNA, TRELLDOM, ex-GORGOROTH)). V roce 2012 kapela vydala druhou řadovku „With Hearts Toward None“, která v recenzích nemálokrát uzmula stoprocentní hodnocení. Je to výtečná fošna, ale přeci jen mi k srdci přirostly spíše starší počiny. Pražský koncert čtyři pánové v kožených bundách a se zakrytými obličeji započali peckou „Further Down the Nest I“… a bylo vymalováno. Od počátku parádní zvuk, všechny melodie vyzněly fantasticky. Zbytek setlistu byl vyplněn hlavně skladbami z poslední desky, nejvýrazněji fungovaly asi „III“ a závěrečná „VII“. Tohle byla opravdová paráda a jsem rád, že jsem MGŁU konečně mohl vidět naživo. Jen škoda, že ještě nepřidali jednu nebo dvě věci, místo avizované hodiny nakonec hráli 50 minut.

Již před koncertem jsem měl pocit, že tato akce klidně může být jednou z nejlepších v tomto roce, ačkoliv v březnu je to poměrně troufalé tvrzení. Jsem rád, že to můžu říct i po odehrání této black metalové seance. Škoda mírného zklamání ze SVARTIDAUÐI, jinak bych snad neměl, co vytknout. (Možná sám sobě, abych příště před koncertem více šetřil, ten vinyl „Grozy“ mne velice lákal.) Výtečná akce, Tomáši Cornovi spolu s Obscure Promotion za ni děkuji!

Fotky: ShadeGrownEye /děkujeme!/

Celý fotoreport na Photomusic

Zveřejněno: 12. 03. 2014
Přečteno:
2846 x
Autor: Opat | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář