CULT OF FIRE – मृत्यु का तापसी अनुध्यान

Existuje mnoho různých pohledů, jak nahlížet na CULT OF FIRE. Pro někoho se jedná o kapelu, která překračuje hranice naší kotliny, a dotyční se nebojí použít silná slova ve smyslu, že se tu vyklubala kapela, která po dlouhé době může něco znamenat i ve světě. Druhý pohled je ten, že se jedná poměrně o tuctový black metal, na kterém je nejzajímavější pódiová maškaráda, díky které CULT OF FIRE vzbuzují zájem lačného publika. Teorií by se našlo určitě mnohem víc, ale tyto dva pohledy, rozdílné jako den a noc, platí jako nejrozšířenější. Myslet si může každý, co chce, ale jestli něco, tak CULT OF FIRE nelze odepřít to, že se o nich ví, mluví se o nich a jsou sledovaní.

To vše po jednom EP a jedné velké desce. Obě nahrávky přinesly určitě svěží vítr, daly na srozuměnou, že se něco děje, ale že by na nich hudba obsažená byla kdo ví jak výjimečná, nebo dokonce zásadní, lze tvrdit opravdu jen s klapkami na uších a nebo díky nedostatečnému hudebnímu rozhledu. Jisté poutavé atmosférično, které se CULT OF FIRE podařilo do nahrávek dostat, lze kapele těžko odepřít, ale třeba už jen díky textové složce postavené na vyznávání se Satanovi, nepůsobilo předchozí dílo zrovna pokrokově.

V tomto směru a nejen v něm je novinka o něčem jiném. Jako výborný tah se jeví skutečnost zasvětit kompletně nové album východní kultuře. Ta je podpořena nejen dokonale zpracovaným obalem, hodnotím LP verzi, tak texty a zařazením etnických, východních prvků v podobě netradičních nástrojů. Tím vším dostává rozměr na "मृत्यु का तापसी अनुध्यान“ toho, čeho debut nedosahoval a lze to díky tomu považovat za něco originálního a s přesahem, tedy toho, co je u žánru jako je black metalu tolik potřeba.

CULT OF FIRE svůj koncept uchopili pevně do svých rukou a dodali mu srozumitelnou tvář. Šli na to s jasnou vizí a dokázali svou desku naplnit zajímavou hudbou, která sice stojí na základech poměrně tradičně znějícího sypavého black metalu, ale díky chytlavým momentům a zapojením netradičních nástrojů, se jim povedlo dostat do všech osmi skladeb atmosféru, která koresponduje s grafikou, texty atd. Přirozeně se pak dostaví pocit, že je člověk svědkem rituálu odehrávajícího se tisíce kilometrů na východ od nás, a že je ve vzduchu cítit vůně vonných tyčinek a ohně, ten je ostatně na desce i ke slyšení.

První věc (asi nemá cenu abych tady uváděl názvy, nechci nikoho podceňovat, ale lidí, kteří běžně čtou v dévanágarí, tady asi moc nebude - úsměv) vtáhne do hry svou introdukcí, a dá nahlédnout tomu, co se bude na albu odehrávat. Chytré střídání rychlejších pasáží s těmi střednětempými, velkorysý prostor zde dostávají i etnické nástroje. Mezi rychlejší věci pak patří druhá skladba, která mi přijde nejzajímavější. Kompozičně náramně propracovaná záležitost s poutavým začátkem a neskutečně chytlavou sypačkou, kde exceluje kytarista a kde se povedlo vokalistovo frázování. Bezesporu jeden z vrcholů alba.

Musím pochválit jak je "मृत्यु का तापसी अनुध्यान“ koncipováno, přijde mi, že při rozdělování skladeb a určování v jakém pořadí na desce budou, bylo myšleno, že album vyjde primárně na vinylu. Svádí mě k tomu myšlenka, že po sérii tří rychlejších skladeb, přijde čtvrtá uklidňující, která uzavírá stranu A. Krásný moment pro zklidnění mysli a duše, nádherná pomalejší věc. Po ní nastává čas se zvednout, a provést rituál spojený s pouštěním desek. Má to něco do sebe.

Podobné je to se stranou B. Kde po dvou, a opravdu zase mistrně vystavěných a chytlavých,  pekelných věcech, přichází postupné snižování tempa, které vyústí v poslední skladbu, při které se už úplně vznáším. Poslední věc mě dokonale nadchla, a je pro tuhle desku skvělou tečkou. Velké plus za odvahu složit a uveřejnit takovou, nebál bych se napsat, milou a příjemnou skladbu.

Z výše napsaného lze považovat nové album CULT OF FIRE za dokonalý produkt, ale aby nebylo vše krásné, a věřte mi, nedělám to rád, je potřeba upozornit na něco, co poslech ztrpčuje a dává mnoho otazníků. Zvuk, kterým deska oplývá, je opravdu jedním slovem zlý. Absolutně nerozumím tomu, proč? Snesu kde co, ale tohle praští přes uši šíleným způsobem. Jeden nechtěný primát u mě tímto CULT OF FIRE obsadili, a to ten, nejhorší zvuková deska ve sbírce. Dva poslechy za sebou doslova bolí.

Naopak velké plus patří CULT OF FIRE za zpracování vinylu, který řadím naopak do kategorie jedna z nejlépe zpracovaných desek v mé sbírce (úsměv). Pěkný lesklý, rozkládací gatefold s malbami, kde každá skladba má svůj list. V tomto směru se jedná o nadstandardní práci, která zaslouží stoprocentní hodnocení.

Jak z toho ven? Hudebně je pro mě "मृत्यु का तापसी अनुध्यान“ silným zážitkem, graficky se nemůžu nabažit, ale při poslechu cítím, že díky zvuku to není ono. Těžká práce, nebýt toho zvukového nesmyslu, asi bych se přiřadil k těm, kteří hlásají něco o tom, že tady máme konečně vývozní artikl. Škoda.

Bez bodového hodnocení.