KLADIVO NA PÝCHU

BASEMENT TORTURE KILLINGS – A Night of Brutal Torture CD 2014, Grindscene Records

Ó jé... To je ale pošahaná směska. Angličáci BASEMENT TORTURE KILLINGS (BTK) si pro pojmenování své družiny vzali přímou inspiraci z pseudonymu, který si sám pro sebe kdysi vymyslel nechvalně proslulý sériový vrah Dennis Rader. S malou obměnou, kdy původní slovo „Bound“ vyměnili za „Basement“. A život a hlavně činy této bestie se tvorbou kapely táhnou jako krvavě rudá nit. Pro ty, co neví: Dennis Rader je několikanásobný sériový vrah (prokázáno mu bylo minimálně 10 obětí včetně jedné komplet rodiny, ale výsledné číslo je pravděpodobně o mnoho vyšší), který pro své sexuální a sadistické uspokojení potřeboval své „projekty“ nejprve svázat (Bound), poté mučit obzvláště zdlouhavým a trýznivým způsobem (Tortured) a nakonec zabít (Killed). A jelikož měl potřebu se svými činy i vydatně chlubit skrze dopisy směřované veřejnosti, zvolil si onen pseudonym pod zkratkou BTK, aby každý věděl, o koho jde. Tyto listy, často doplněné osobními věcmi zavražděných, se mu staly osudné a nasměrovaly policii k jeho dopadení. Vyhnul se trestu smrti, protože v době jeho posledního činu v Kansasu (kde Rader žil a řádil) byl stále tento verdikt zrušený a obnoven až o 3 roky později (1994). Dennis proto dostal desetinásobné doživotí, za dobré chování mu bylo později dovoleno ve vězení sledovat televizi, poslouchat rádio a objednávat si oblíbené časopisy ke čtení. Rodinám pozůstalých zbyly oči pro pláč, vztek, bezmocnost a později mohli jen přihlížet, jak se Rader stal inspirací pro řadu knižních, filmových a hudebních „umělců“, včetně BASEMENT TORTURE KILLINGS, kteří ani na své druhé dlouhohrající desce „A Night of Brutal Torture“ tento koncept neopouštějí.

Extrémní hudba od nepaměti logicky přitahuje kontroverzní témata, a že tohle je jedno z nejožehavějších a nejcitlivějších. Záleží jen na vkusu/nevkusu interpretů, jak tématiku sériových a masových vrahů a jejich činů uchopí a jak se k ní postaví. Zda ji pojmou s nadsázkou a humorem (to ovšem opravdu hodně černým a morbidním), nebo se snaží nějakým způsobem přiblížit a vysvětlit myšlenkové pochody proslulých vrahounů, pro navození morbidní atmosféry detailně popisovat jejich „práci“ a postupy, anebo je dokonce pochybným způsobem glorifikovat. Je to balancování na velmi tenké hraně a v neposlední řadě záleží na cílové skupině – posluchači, kde on sám má hranici přípustnosti. Je nad všechen lesk nablýskaných kudel jasné, že rodinní příslušníci zavražděných a umučených obětí nebudou nosit trika např. MACABRE a nebudou na jejich koncertech v prvních řadách třepat palicí, stejně jako nebudou „lajkovat“ na fuckebooku u klipu BASEMENT TORTURE KILLINGS. A právě u nich si nejsem moc jistý, jak to celé myslí.

Přiložený obal k promo cd mě spíše odradil, než aby zaujal. Pokus o vyvedení coveru ve stylu béčkových slasher poutačů z druhé poloviny minulého století je pro mě asi tak přitažlivý, jako filmové perly společnosti Troma. Mám silný pocit, že londýnská povedená trojka dá hodně na co nejbizarnější a nejúchylnější image a vystupování, a že hudba je až v pozadí. Navíc to vše tu už x-krát bylo, a v daleko povedenější, zábavnější a uvěřitelnější formě.  A když už jsme u hudební náplně (ta by měla být vlastně hlavní, ne?), tak tady to taky žádná sláva není a je svým způsobem paradoxně tak trochu neškodná a bezkrevná. A na tom by tito killers měli asi hlavně zapracovat. Průměrný bubeník, jehož nástroj je ke škodě věci nejvíce vytlačen a slyšet, na pozadí dvou kytar, jejichž majitelé se rovným podílem starají i o mikrofony. Jeden klasickým řevem, druhý trochu hlubším hlasem, opět milionkrát slyšené. To vše dává dohromady nevýrazný a podivně křečovitý hybrid death/grindu, ke kterému mě opět napadá jediné slovo – průměr, a moc nepomůžou ani nezbytná úchylná intermezza. První a druhá skladba ještě tak nenudí, při třetí se koukám, kolik je vlastně hrací čas celého cd a od poloviny alba už se mírně řečeno nudím, abych na jeho konci cítil únavu z poslechu. A myslím, že podobné zážitky a pocity z desky „A Night of Brutal Torture“ bude mít většina z těch, což už toho za ta léta slyšeli trochu více.

Ale nejlepší je udělat si obrázek sám, což dneska i díky internetu není žádný problém. Já prostě jen na vědomost dávám, že BASEMENT TORTURE KILLINGS mají na světě druhé album, vydané u Grindscene Records, od nichž hned po vydání utekli zpět k Arcane Productions, kde v roce 2010 vyšel jejich debut „The Second Cumming“. Předložený matroš mi zkrátka nesedl, nenašel jsem na něm nic zábavného ani nějak výjimečně děsuplného, neřku-li zajímavého či nadprůměrného, a mezi psychopaty mám oblíbené jiné kapacity. No a to, že tuto „noc brutálního mučení“ už nebudu chtít více absolvovat a raději vlezu do jiné mučírny, to už je jen můj problém.

Seznam skladeb:
  1. Progressive Depravity
  2. Basement Bitch
  3. Minus Fingers, Teeth and Toes
  4. Gorgasmic Movements in the Dark
  5. Car Trunk Caroline
  6. Suffocation
  7. Kept in a Hole
  8. Malleus Maleficarum
  9. Without Permission Forced Submission
  10. Kill for Satan

Čas: 30:55

Sestava:
  • Bertrand – kytara, zpěv
  • Tarquin – kytara, zpěv
  • The Fourth Killer – bicí

https://www.facebook.com/Basementtorturekillings
http://grindscenerecords.bigcartel.com/



Zveřejněno: 21. 03. 2014
Přečteno:
2867 x
Hodnocení autora:
5 / 10

Autor: Prepil | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář