PANDEMONIUM – The Ancient Catatonia

Kapel s názvem PANDEMONIUM není úplně malé množství. Jedna taková vznikla také v polské Łódźi již na podzim roku 1989. Po dvou demáčích z let 1990 a 1992 se Paul, Jack, Quack a Peter představili s plnohodnotným debutem s názvem „The Ancient Catatonia“. Ano, v dnešní recenzi se budeme zabývat materiálem více než dvacet let starým, který se v roce loňském dočkal reedice, o níž se postarali Old Temple Records.

Píše se rok 1993. VADER mají za sebou debutovku „The Ultimate Incantation“ a připravují EP „Sothis“, BEHEMOTH vydávají druhé black metalové demo, HATE v sestavě s Quackem, kytaristou PANDEMONIUM, šíří svůj první demosnímek „Abhorrence“. Polská scéna se teprve formuje. Mezi v té době zásadnější death metalové kapely patří například IMPERATOR. Promluvit do dění na scéně chce i PANDEMONIUM se svou debutovou „The Ancient Catatonia“, jíž tehdy vydal label Baron Records.

Známá internetová metalová encyklopedie vám PANDEMONIUM popíše jako black/death metal, pánové sami se škatulkují jako satanic dark metal. Ve skutečnosti jde (alespoň na „TAC“, ostatní desky jsem neslyšel, pouze úryvky na youtube, ze kterých mohu posoudit, že deska „Hellspawn“ (2007) by se označení black/death metal až tak bránit nemusela, ale následující „Misanthropy“ (2012) se nese zpět v zajetých kolejích) o pomalý death metal s lehkou příchutí doomu.

PANDEMONIUM opravdu na pilu netlačí a spíše než rychlopalbám a zběsilému létání po hmatnících dávají přednost jednoduchým riffům s příměsí techničtějších sól a melodií, bubeníci Peter a Carol rovněž nechávají svoji dvojšlapku po většinu stopáže odpočívat. Na „The Ancient Catatonia“ se opravdu o bicí party rovnoměrně podělili dva muzikanti – stálý člen Peter nahrál skladby 1, 2, 8, 9, 10, hostující Carol se postaral o prostřední část alba. Žádný značný rozdíl v jejich technice a hře ale neslyším.

Stopáž „The Ancient Catatonia“ dosahuje téměř hodiny. A v tom shledávám asi zásadní problém. Když chcete nahrát hodinovou placku, potřebujete dostatek nápadů k udržení posluchačovy pozornosti. To se dle mého názoru PANDEMONIUM úplně nepovedlo. Vlastně po celou dobu trvání desky se jede podle stejného mustru – pomalé bicí, často i podobné riffy, monotónní Paulův vokál (ačkoliv proti němu v zásadě nic nemám), občas nějaké to sólo… A tak to je v každé skladbě, z nichž některé přesáhnou třeba sedm minut.

O nejzajímavější momenty se tak stará hlavně hostující Nino, jenž se svými nevtíravými a vhodně komponovanými houslemi dotváří trochu pochmurnější atmosféru. (Skladby „The Majesty“, „Memories“, „Winter“ nebo „Unholy Existence“.) Dalším interesantním prvkem je časté využití akustické kytary, která ve spojení s těmi elektrickými tvoří příjemné kombo.

Jinak se ovšem „The Ancient Catatonia“ veze stále na stejné vlně a tak když v šestce „Garden of Twilight“ nebo v deváté „Unholy Existence“ najednou přijde oživení v podobě o něco rychlejší pasáže, posluchač se konečně po minutách strávených v lehkém spánku probudí. Albu by velice prospělo, kdyby se na něm takových momentů nacházelo vícero.

Co naopak musím jen a jen chválit, je zvuk. Poplatný době, syrový, vše je naprosto čitelné. Hlavně sound kytar mne naprosto dostal a dokonce mi na mysl při poslechu přišla sólovka Miloše Dodo Doležala z 90. let. Cítím v některých pasážích podobný feeling.
 
Obal desky je jednoduchý, covery tohoto střihu mi vůbec nevadí. Co je však zajímavější, je vnitřek nové edice „The Ancient Catatonia“. Kromě textů a malých fotografií totiž obsahuje tři dvojstránky s rozhovory z polských undergroundových zinů (např. Fullmoon zine nebo Suicidal Magazine). Všechny jsou sice v polštině, ale většině věcí člověk porozumí i bez překladače.

PANDEMONIUM a jejich „The Ancient Catatonia“ doporučuji zejména těm, kteří chtějí mít přehled o začátcích polské smrtelné scény a holdují spíše pomalejšímu a syrovému death metalu. Myslím ale, že by albu prospěla mnohem kratší délka nebo více sypavějších pasáží. Takhle jde o takový průměr, bod navíc dávám za zmiňovaný zvuk a vnitřek bookletu.