Nejdříve zazní pomalejší, přemýšlivé intro a pak se na mě ihned vyhrne pořádný kopec melodického black metalu. Pročítám vcelku povedený booklet a zjišťuji, že kapela pochází z irského Dublinu. Zamyšleně poslouchám, nechávám na sebe vše působit, pořádně uležet a vstřebat. Útočí na mě divoké kytary, skřehotavý (poměrně monotónní) hlas a majestátní atmosféra, snažící se mě unést někam na sever. Abych pravdu řekl, tak příliš často se jim to nedaří. Kapela se sice snaží předvést pořádně energické chorály, které by mě měly rozsekat na kousky a přitom to jen tak všechno v klidu pobublává. Potřeboval bych trošku více bolesti, správný black metal takový snad má být... Nebo už to neplatí? Někdy si dokonce říkám, že se ocitáme až na samé hranici tohoto stylu a posouváme se do obyčejného melodického death metalu.
Kapela jakoby neustále přešlapávala na místě, snažila se navodit chorobnou atmosféru, ale ta ne a ne propuknout. Zvuk je v nejlepším pořádku, i když na mě je možná až moc příjemný. Obal se zeleně zasněnou loďkou na šerém jezeře je sice zajímavý, ale také toho se mnou mnoho nedělá. Vyloženě alergický ale jsem, když AETERNUM VALE začnou vybrnkávat na kytaru pasáže, které mají evokovat snad smutek. Jenže já nebrečím, spíše se jen pod vousy usmívám. Kroutím také hlavou nad extrémně kladnými recenzemi na zahraničních serverech. Jsem jimi ale nahlodán a snažím se najít „chybu“ u sebe. Ptám se, proč mi tahle hudba vůbec nesedne? Co mi tolik vadí? Možná je to obyčejnost, snad křečovitá snaha, nevím. „Inter Arma Enim Silent Leges“ se dokonce snažím dostat do hlavy násilím. Po několika dávkách ale vždy raději přestávám, s každým dalším poslechem totiž snižuji bodové hodnocení.
Přitom vše je vlastně v nejlepším pořádku. Nalezneme zde spoustu příjemných melodií. Kapela se snaží o určitou pestrost. Jenže se jí to příliš nedaří. Musím sice uznat, že pánové ovládají vcelku dobře svoje nástroje, zpěvák také kvílí o sto šest. Dokonce chvílemi cítím z celé desky i určitou naléhavost, ale jako celek mě nechává album zcela chladným až netečným. Třeba ale nejsem ten pravý, kdo podobné desky dovede ocenit a spousta z vás si bude blaženě pomlaskávat a nepřítomně a s nadšením hledět do dálky. Budiž vám přáno. Já ale slyším jen obyčejné severské odrhovačky, stále stejné riffy a zpěváka, který je mi chvílemi až nepříjemný. Samozřejmě, pořád se jedná o zásek, který lehce vyčnívá nad průměr (hlavně díky kytarám v některých momentech), ale jinak to zkrátka neřeže, nemůžu si pomoct.
AETERNUM VALE jsou svým způsobem a přístupem svoji. Jen předkládají muziku, kterou bych do svých žil znovu raději už nepustil. Obsahuje na mě až příliš klišé (to by mi zase tolik nevadilo), předvídatelných momentů, vyloženě nudných pasáží a nezáživných chvilek. Pouštěl jsem si desku neustále dokola a skoro až křečovitě se snažil ji pochopit. Jenže asi mi není přáno. Třeba se najde někdo z vás, kdo bude mít více pochopení. Já a AETERNUM VALE si nejsme souzeni. Ale nezoufejte, schválně si je na internetu vyhledejte, dejte jim čas a názor si udělejte sami. Nevím dál, co napsat. Deska ve mně totiž nevyvolává nic dalšího. Lehký nadprůměr.
Seznam skladeb:
- Smash The Pillars
- I Take Leave Of The Sun
- Into The Depths My Acolyte
- A Last Sunrise In This Dying Sky
- On Barren Soil We Fell
- Mourning The Idol
- In Our Darkened Hour
- The Ghosts Of Martyrs
Čas: 42:27
Sestava:
- Colin Byrne – zpěv
- Dave Gibson – kytara
- Owen Ryan Hanbury – kytara
- Dave Mc Carron – bicí
- Chantae Rigeaux – basa
https://www.facebook.com/AeternumVale
http://www.last.fm/music/Aeternum+Vale
http://soundcloud.com/aeternum-vale
