Přesto, že se CARPATIA CASTLE začala do povědomí fanoušků více zapisovat až v posledních zhruba 5 letech, historie souboru sahá více než 20 roků zpátky, konkrétně až do roku 1994, kdy jsi tímto názvem opatřil svůj tehdy sólový projekt.
Zdravím čtenáře a Tobě Michale děkuji za zájem o CC a prostor na Fobiazine! Současná tvář CC má s původním projektem pramálo společného, snad jen ideály a myšlenky, které od původních kořenů nelze odtrhnout. Hlavní impulz k transformaci z „one man show“ projektu v plnohodnotnou kapelu vyslal bubeník Zdeněk Svoboda, který po nezdárném vzkříšení naší předchozí kapely viděl „světlo“ v již připraveném a uceleném materiálu CC. Rok 2011 byl tedy ve znamení hledání, zkoušení a krystalizace v plnohodnotnou sestavu, která v únoru 2012 vítězně vystoupala na koncertní prkna. O rok později příchodem nové zpěvačky Veroniky Seidlové dostává CC současnou tvář (Josef Wohlfahrt – kytara a zpěv, Václav Pazdera – sólová kytara, Milan Kubík – klávesy, Zdeněk Svoboda – bicí, Tomáš Pošvanc – baskytara).
Co Tě vlastně v té době přivedlo na myšlenku dát dohromady projekt v duchu gothic/doom metalové tvorby a měl už jsi tehdy za sebou nějaké zkušenosti z účinkování v jiných kapelách?
V devadesátých letech jsem hrál v několika převážně rockových kapelách, ale až albem „Amulet“ ve mně Petr Štěpán zažehl plamen, který začal prosvětlovat komnatu, o které jsem neměl zatím tušení. Roky jsem obcoval s múzami u nočních táborových ohňů a zvolna, nevědomky otvíral její dveře. S dostupností „home-recordingu“ mě komnata náhle pohltila a vše začalo dávat smysl.
Pochopitelně, že mi to nedá, abych se též na chvíli nezastavil u vašeho názvu. Proč právě CARPATIA CASTLE? Máš třeba ke zmíněné destinaci, tedy Karpatům, přímo nějaký osobní vztah, případně je to pro Tebe zdroj inspirace, nebo jsi tohle pojmenování zvolil jen proto, že to zkrátka k prezentované muzice dobře sedí?
Pokud mám být upřímný, tvá otázka je zároveň odpovědí. I když slovanské území je od kořenů nevyčerpatelnou studnou inspirace, naše historie je propletená magií a vampyrismem četněji, než několika bájemi živená Transylvánie. Jak známo, člověk je tvor nevděčný a já nejsem výjimkou. (úsměv) Název kapely je ale také slogan, vyjádření příslušnosti a vyvěšení vlajky.
Jak už bylo řečeno, původně jsi ve své tvorbě mísil vícero stylů, postupně se pak vyvinula až do dnešní podoby, kdy je povětšinou označována jako gotický rock.
Doomové bažiny, ve kterých zpočátku zahnívaly rockové melodie, vysušil určitý vývoj, ale také snaha o emotivnější vyjádření textů a určitou „pestrost barev“. Rád bych se vyhnul škatulkování i z toho důvodu, že kapela se pořád vyvíjí a připravované songy na CD „Černé století“ kráčejí opět jiným směrem…, alibisticky bych si pomohl… Carpatia rock! (smích)
První oficiální nahrávka CC se objevila až po dlouhých 15 letech od jejího založení, konkrétně se jednalo o demo „House By The Cemetary“, které bylo o rok později následováno dalším počinem „Vampyre Requiem“. Můžeš obě nahrávky trochu blíže představit a zároveň povědět něco o tom, proč trvalo tak dlouhou dobu, než se Ti podařilo něco nahrát a vydat?
První demo jsem natočil až na vlně euforie z pořízení skromného domácího studia a krom první a poslední instrumentálky (natočeno s bubeníkem Zdeňkem pro studentský film „The Darknes Room“) je to opravdu „one man show“ včetně (snad mohu napsat) zpěvu. Demo i přes limitující hudební nedostatky dýchá určitou atmosférou a o to mi šlo především. První nosič mi také pomohl získat důvěru několika výborných muzikantů. Ti se pak podíleli na natáčení dema „Vampyre Requiem“, které se dočkalo alespoň konečného zpracování ve studiu (Gallery Sound Plzeň) a jehož obsah tvořil základ pro první koncertní rok CC. Oba náklady 60 a 200 kusů jsou rozebrány, ale děkujeme za četné projevy šílenství, které nás motivují připravit limitovaný dotisk.
Určitě bychom měli zmínit, že na titulní píseň z druhého dema vznikl i velice zajímavý videoklip.
Využil jsem svého dřívějšího působení v mosteckém divadle a i přes vysoké náklady podobných počinů se díky přátelství, pochopení a určitému sklonu k bláznovství povedlo natočit divadelní videoklip. Natáčení na rozdíl od měsíců příprav probíhalo v jeden den z důvodu vytíženosti a vysokých nákladů divadelního sálu, což byly na druhou stranu, krom účtu v divadelním baru (úsměv), jediné vložené finance. Všichni zúčastnění jeli na doraz, bez nároku na honorář, za což jim při každé příležitosti ze srdce děkuji! Klip vyhrál diváckou soutěž v regionální TV, sledovanost má přes šest tisíc a každé další zhlédnutí na youtube je pro celý kolektiv tou nejštědřejší odměnou.
Už nějaký ten pátek se tedy o CC dá opravdu hovořit, jako o regulérní kapele. Když jsem projížděl vaše webové stránky, tak jsem si všiml, že jste věkově velmi rozmanitou partou, v podstatě je to takový průřez několika generacemi.
Lze z toho jen těžit a pokládám to za zdroj pestrosti v naší tvorbě. Hudba prochází napříč žánry i generacemi, vystavěná na stejných principech a naše společné porozumění je toho jen důkazem.
Přejděme dál. Na sklonku loňského roku se vaši fanoušci konečně dočkali debutového CD s názvem „Laudanum“. Pojďme si teď o něm povědět trochu více.
Vydáním CD „Laudanum“ jsme vzdali hold všem skladbám, které nás doprovázely na koncertech. Uzavřeli jsme tak důstojně demosnímkovou minulost a novými songy naznačili, kam se v budoucnu bude šířit pach krve (díky Blackmoone). Těší nás také pochvalné ohlasy na grafické zpracování digipacku, kde náš grafik, webmaster a bubeník v jedné osobě, dokázal působivě sladit obrazy Lucie Lorenzové (Kotasové) s texty, na jejichž téma je každý malovaný. Detailnější pohled do naší alchymistické kuchyně nabízí tvá recenze na Fobiazine, nebo nejlépe samotný poslech CD.
Album jste si vydali vlastními silami. Zkoušeli jste třeba oslovit nějaké vydavatelské firmy, nebo jste už dopředu věděli, že vše bude ve vaší režii?
Jsme realisté, a jelikož CD považujeme za odrazový můstek, byli jsme rádi za podporu našich partnerů (Raprint, Gama rádio, PP Projekty) a nabídky firem, které nás více omezovaly, než nabízely, jsme nakonec nevyužili. Věřím, že zájem o „Laudanum“ nás posune do výhodnější pozice v jednání s vydavateli a připravované album bude mít na růžích ustláno. (úsměv)
Jestli se nemýlím, tak na zmíněné nahrávce se, co se týče studiové práce, poprvé představila vaše nová zpěvačka Veronika Seidlová, která do skupiny nastoupila v průběhu jara loňského roku.
Veroniku jsme oslovili právě ke spolupráci na CD „Laudanum“. Jelikož jsme si muzikantsky i lidsky okamžitě sedli, došlo z doprovodných vokálů na koncertní záskoky za pracovně i rodině vytíženou zpěvačku Moniku Štěpánkovou až ke stálému angažmá a přezpívání všech vokálů na CD. Bylo to často diskutované téma, porovnávání atd… jaký by pak ale mělo význam prezentovat se CD, které neodráží aktuální tvář kapely? Rád bych znovu Monice poděkoval za čas a energii v CC vloženou a poblahopřál k dalšímu rodinnému „štěstí“ (miminko).
Veronika kromě CC zároveň působí i v dalších dvou kapelách. Nevidíš v tom do budoucna malinko problém, ať už co se týče časového vytížení nebo například náporu na hlasivky?
Určitě je to otázka, která bloudí v mysli každého ze zainteresovaných muzikantů a není na ní lehké odpovědět, protože nikdo neví, co Verčiny hlasivky vydrží, nebo spíš nevydrží? (úsměv) Každopádně Veronika má ve všech ohledech profesionální přístup a vzhledem k její kreativitě a určité „posedlosti“ hudbou, působení v jiných kapelách jako problém nevidím. Zdravím kluky z RAW i REASONS!
Zastavit bychom se rozhodně měli i u vašich textů, které píšeš společně s vaší, řekl bych, dvorní textařkou Dobroslavou Karasovou. Můžeš nám poodhalit trochu více ohledně jejich vzniku a obsahu?
Se Slávkou (Angel Beads) jsme začali spolupracovat na druhém demu, kde jsem zhudebnil její text „Julie“ a přepracoval několik volných básní např: „Vampyre Requiem“, „Noční můra“, „Rita z Cascie“ a „Křídla v temnotách“ do rytmických celků. Společně jsou pro nás inspirací místa a příběhy s pohnutou i tragickou historií, a nenucená spontánní spolupráce nás dovedla ke třetímu albu, které máme téměř dopsané.
Naproti tomu hudební stránka skladeb je v drtivé většině vyloženě Tvou prací. Připravuješ muziku na již hotová slova nebo je tomu naopak? Čím se inspiruješ při skládání písní?
Pramen hudební inspirace jde ruku v ruce s textem, nebo alespoň jeho lehkým náčrtem. Snažím se, aby melodie byla nositelkou myšlenky a pomohla navodit atmosféru, kterou si text zaslouží. Opačným způsobem jsem limitovaný hudbou a nucený ke kompromisům ve sdělení a frázovaní. Přirovnal bych to ke krabičce, kterou pořídíte dřív, než vymyslíte dárek. O to více mě těší, že se do tvorby začíná zapojovat celá kapela a tím dochází k výraznému posunu a již jednou zmiňované barevnosti. I když texty a melodie jsou z větší části servírovány z mé strany, vše ostatní včetně rytmiky, aranží a strhujících instrumentálních pasáží je dílem společným. Je neuvěřitelné, kam až dokážu mé někdy hudebně chromé myšlenky dotáhnout. (smích)
Dá se říci, že nedílnou součástí vašich vystoupení je i určitá vizuální prezentace skupiny. Jak velký důraz kladete na využití těchto dalších výrazových prostředků, to znamená pódiové scény, kostýmů, líčení atd.?
Oči chtějí také jíst. Každá kapela, která chce zanechat otisk v písku hudební scény, musí pracovat i na své image. Tak to prostě je a v našem žánru to platí dvojnásob. Emoce, které vkládáme do koncertního projevu, spolu s hudbou a texty, vizuální prezentace podtrhává a uzavírá tak pomyslný kruh našich rockových zpovědí. Živé svícnice a Nosferatu konkubíny z Rockbaletu pak nabízí na větších akcích dovršení našich tvůrčích záměrů. Zde bych chtěl znovu děkovat a to Janě Volrábové a jejímu Rockbaletu, Lidušce Benešové, Lukášovi Pokorovi, manželům Soldátkovým, Katce Belohradské a Angel Beads za návrhy kostýmů a šperků.
Když jsme u těch koncertů, letos již potřetí proběhne, tentokráte v žateckém divadle, akce s názvem Gothic Theatre, jejímiž jste pořadateli. Pověz nám, oč se vlastně jedná.
V roce 2012 jsme dostali nabídku uspořádat v mosteckém divadle společný koncert s legendárním XIII. STOLETÍM a ačkoliv se to zdálo jakkoliv šílené a nereálné, pustili jsme se proti proudu všem pochybám. Vyprodané divadlo a poukázání na jisté organizační schopnosti nás vrhlo do útrob druhého ročníku. Ten jsme, za účasti norsko-německých LEAVES' EYES a předních kapel české gotik scény, pojali jako Open Air v letním kině Žatec. Hlavním pořadatelem byl zvukař prvního ročníku GT Martin „Víťa“ Veselý a žatecké divadlo, které nám při opakovaných návštěvách učarovalo svou atmosférou a bylo jasné, kde se třetí ročník odehraje. V těchto magických prostorách z roku 1849 zdvihneme 18. dubna oponu třetího dějství a uctíme tak společně se XIII. STOLETÍM a Rockbaletem Mezinárodní den památek a historických míst. Poklonu z naší strany zaslouží i parník Carpathia, který ve stejný den před 102 lety zachránil trosečníky Titaniku. Divadelní sál nabízí krom mrazivé atmosféry i jedinečnou akustiku, mystickou scénu a pohodlí pro 330 sedících diváků, které bych tímto ze srdce rád pozval.
Pokud vím, první díl této akce, který proběhl v divadle v Mostě, byl zaznamenán i na DVD. Co všechno tento nosič obsahuje a kde ho můžou případní zájemci získat?
Zmiňované DVD je live záznamem, který se nám díky M.A.R.S. audio povedlo doplnit o tajemný příběh konkubín Nosferatu z mosteckého hradu Hněvín, který je mimochodem místem skonání alchymisty Edwarda Kellyho. Nechybí samozřejmě fotogalerie od Patrika Chrastila a Jarsolava Soldátka a rád bych vyzdvihl závěrečné titulky věnované všem „Don Quichotům“, bez kterých by veškeré naše snažení bylo poloviční. DVD, CD a merchandising lze zakoupit přes kontaktní email info@carpatiacastle.cz a výhledově i na E-shopu www.carpatiacastle.cz.
Všiml jsem si, že v letošním roce se chystáte vyrazit hrát i do zahraničí, konkrétně se jedná o akce v Německu a Polsku. Budete se snažit v budoucnu počet zahraničních vystoupení navýšit, nebo je berete spíše jako takové zpestření a prioritou pro vás zůstanou domácí pódia? Jaká je vaše pozice za hranicemi ČR a zaznamenali jste třeba z ciziny zájem o vaše aktuální CD?
Byli jsme potěšeni pozváním na německý festival Darkside Of Cues i na polské tažení Lacrimy a s vystupujícími kapelami jednáme o dalších koncertech v Čechách i v zahraničí. Netajíme se ambicemi rozšířit pole působnosti CC na zahraniční scénu, zvláště když cítíme zájem pořadatelů podpořený prodejem CD a přístupy na web. Prioritou ale samozřejmě zůstávají tuzemské festivaly, městské slavnosti, akce s přívlastkem „gotik“ a samozřejmě klubová tour se spřízněnými kapelami.
Blíží se konec našeho rozhovoru, takže Ti položím ještě obligátní otázku – čeho se od vás v nejbližší době dočkáme a též, jaké jsou další plány kapely pro letošní rok?
Kromě již zmíněné bohaté koncertní činnosti se mimo Gothic Theatre III. pořadatelsky podílíme i na hudebně komponované módní přehlídce WAVE GOTHIC FASHION 10. 5. 2014 v Plzni Pod Lampou. Pilně pracujeme na natáčení videoklipu k pilotnímu songu připravovaného alba „Černé století“ a část naší party se chystá na výpravu do Transylvánie. Podzim by měl být ve znamení studiové práce a klubové tour, kde počítáme s podporou našich fanoušků, kterým budou odměnou nové lektvary z naší hradní kuchyně.
Tome, díky za rozhovor a hodně zdaru do další práce!
Michale nápodobně a tvé díky s dovolením podstoupím všem spřízněným duším, kamarádům i fanouškům, bez kterých by k tomuto rozhovoru vedla klikatější cesta. Hluboká poklona a pozdrav!
Zdravím čtenáře a Tobě Michale děkuji za zájem o CC a prostor na Fobiazine! Současná tvář CC má s původním projektem pramálo společného, snad jen ideály a myšlenky, které od původních kořenů nelze odtrhnout. Hlavní impulz k transformaci z „one man show“ projektu v plnohodnotnou kapelu vyslal bubeník Zdeněk Svoboda, který po nezdárném vzkříšení naší předchozí kapely viděl „světlo“ v již připraveném a uceleném materiálu CC. Rok 2011 byl tedy ve znamení hledání, zkoušení a krystalizace v plnohodnotnou sestavu, která v únoru 2012 vítězně vystoupala na koncertní prkna. O rok později příchodem nové zpěvačky Veroniky Seidlové dostává CC současnou tvář (Josef Wohlfahrt – kytara a zpěv, Václav Pazdera – sólová kytara, Milan Kubík – klávesy, Zdeněk Svoboda – bicí, Tomáš Pošvanc – baskytara).
Co Tě vlastně v té době přivedlo na myšlenku dát dohromady projekt v duchu gothic/doom metalové tvorby a měl už jsi tehdy za sebou nějaké zkušenosti z účinkování v jiných kapelách?
V devadesátých letech jsem hrál v několika převážně rockových kapelách, ale až albem „Amulet“ ve mně Petr Štěpán zažehl plamen, který začal prosvětlovat komnatu, o které jsem neměl zatím tušení. Roky jsem obcoval s múzami u nočních táborových ohňů a zvolna, nevědomky otvíral její dveře. S dostupností „home-recordingu“ mě komnata náhle pohltila a vše začalo dávat smysl.
Pochopitelně, že mi to nedá, abych se též na chvíli nezastavil u vašeho názvu. Proč právě CARPATIA CASTLE? Máš třeba ke zmíněné destinaci, tedy Karpatům, přímo nějaký osobní vztah, případně je to pro Tebe zdroj inspirace, nebo jsi tohle pojmenování zvolil jen proto, že to zkrátka k prezentované muzice dobře sedí?
Pokud mám být upřímný, tvá otázka je zároveň odpovědí. I když slovanské území je od kořenů nevyčerpatelnou studnou inspirace, naše historie je propletená magií a vampyrismem četněji, než několika bájemi živená Transylvánie. Jak známo, člověk je tvor nevděčný a já nejsem výjimkou. (úsměv) Název kapely je ale také slogan, vyjádření příslušnosti a vyvěšení vlajky.
Jak už bylo řečeno, původně jsi ve své tvorbě mísil vícero stylů, postupně se pak vyvinula až do dnešní podoby, kdy je povětšinou označována jako gotický rock.
Doomové bažiny, ve kterých zpočátku zahnívaly rockové melodie, vysušil určitý vývoj, ale také snaha o emotivnější vyjádření textů a určitou „pestrost barev“. Rád bych se vyhnul škatulkování i z toho důvodu, že kapela se pořád vyvíjí a připravované songy na CD „Černé století“ kráčejí opět jiným směrem…, alibisticky bych si pomohl… Carpatia rock! (smích)
První oficiální nahrávka CC se objevila až po dlouhých 15 letech od jejího založení, konkrétně se jednalo o demo „House By The Cemetary“, které bylo o rok později následováno dalším počinem „Vampyre Requiem“. Můžeš obě nahrávky trochu blíže představit a zároveň povědět něco o tom, proč trvalo tak dlouhou dobu, než se Ti podařilo něco nahrát a vydat?
První demo jsem natočil až na vlně euforie z pořízení skromného domácího studia a krom první a poslední instrumentálky (natočeno s bubeníkem Zdeňkem pro studentský film „The Darknes Room“) je to opravdu „one man show“ včetně (snad mohu napsat) zpěvu. Demo i přes limitující hudební nedostatky dýchá určitou atmosférou a o to mi šlo především. První nosič mi také pomohl získat důvěru několika výborných muzikantů. Ti se pak podíleli na natáčení dema „Vampyre Requiem“, které se dočkalo alespoň konečného zpracování ve studiu (Gallery Sound Plzeň) a jehož obsah tvořil základ pro první koncertní rok CC. Oba náklady 60 a 200 kusů jsou rozebrány, ale děkujeme za četné projevy šílenství, které nás motivují připravit limitovaný dotisk.
Určitě bychom měli zmínit, že na titulní píseň z druhého dema vznikl i velice zajímavý videoklip.
Využil jsem svého dřívějšího působení v mosteckém divadle a i přes vysoké náklady podobných počinů se díky přátelství, pochopení a určitému sklonu k bláznovství povedlo natočit divadelní videoklip. Natáčení na rozdíl od měsíců příprav probíhalo v jeden den z důvodu vytíženosti a vysokých nákladů divadelního sálu, což byly na druhou stranu, krom účtu v divadelním baru (úsměv), jediné vložené finance. Všichni zúčastnění jeli na doraz, bez nároku na honorář, za což jim při každé příležitosti ze srdce děkuji! Klip vyhrál diváckou soutěž v regionální TV, sledovanost má přes šest tisíc a každé další zhlédnutí na youtube je pro celý kolektiv tou nejštědřejší odměnou.
Už nějaký ten pátek se tedy o CC dá opravdu hovořit, jako o regulérní kapele. Když jsem projížděl vaše webové stránky, tak jsem si všiml, že jste věkově velmi rozmanitou partou, v podstatě je to takový průřez několika generacemi.
Lze z toho jen těžit a pokládám to za zdroj pestrosti v naší tvorbě. Hudba prochází napříč žánry i generacemi, vystavěná na stejných principech a naše společné porozumění je toho jen důkazem.
Přejděme dál. Na sklonku loňského roku se vaši fanoušci konečně dočkali debutového CD s názvem „Laudanum“. Pojďme si teď o něm povědět trochu více.
Vydáním CD „Laudanum“ jsme vzdali hold všem skladbám, které nás doprovázely na koncertech. Uzavřeli jsme tak důstojně demosnímkovou minulost a novými songy naznačili, kam se v budoucnu bude šířit pach krve (díky Blackmoone). Těší nás také pochvalné ohlasy na grafické zpracování digipacku, kde náš grafik, webmaster a bubeník v jedné osobě, dokázal působivě sladit obrazy Lucie Lorenzové (Kotasové) s texty, na jejichž téma je každý malovaný. Detailnější pohled do naší alchymistické kuchyně nabízí tvá recenze na Fobiazine, nebo nejlépe samotný poslech CD.
Album jste si vydali vlastními silami. Zkoušeli jste třeba oslovit nějaké vydavatelské firmy, nebo jste už dopředu věděli, že vše bude ve vaší režii?
Jsme realisté, a jelikož CD považujeme za odrazový můstek, byli jsme rádi za podporu našich partnerů (Raprint, Gama rádio, PP Projekty) a nabídky firem, které nás více omezovaly, než nabízely, jsme nakonec nevyužili. Věřím, že zájem o „Laudanum“ nás posune do výhodnější pozice v jednání s vydavateli a připravované album bude mít na růžích ustláno. (úsměv)
Jestli se nemýlím, tak na zmíněné nahrávce se, co se týče studiové práce, poprvé představila vaše nová zpěvačka Veronika Seidlová, která do skupiny nastoupila v průběhu jara loňského roku.
Veroniku jsme oslovili právě ke spolupráci na CD „Laudanum“. Jelikož jsme si muzikantsky i lidsky okamžitě sedli, došlo z doprovodných vokálů na koncertní záskoky za pracovně i rodině vytíženou zpěvačku Moniku Štěpánkovou až ke stálému angažmá a přezpívání všech vokálů na CD. Bylo to často diskutované téma, porovnávání atd… jaký by pak ale mělo význam prezentovat se CD, které neodráží aktuální tvář kapely? Rád bych znovu Monice poděkoval za čas a energii v CC vloženou a poblahopřál k dalšímu rodinnému „štěstí“ (miminko).
Veronika kromě CC zároveň působí i v dalších dvou kapelách. Nevidíš v tom do budoucna malinko problém, ať už co se týče časového vytížení nebo například náporu na hlasivky?
Určitě je to otázka, která bloudí v mysli každého ze zainteresovaných muzikantů a není na ní lehké odpovědět, protože nikdo neví, co Verčiny hlasivky vydrží, nebo spíš nevydrží? (úsměv) Každopádně Veronika má ve všech ohledech profesionální přístup a vzhledem k její kreativitě a určité „posedlosti“ hudbou, působení v jiných kapelách jako problém nevidím. Zdravím kluky z RAW i REASONS!
Zastavit bychom se rozhodně měli i u vašich textů, které píšeš společně s vaší, řekl bych, dvorní textařkou Dobroslavou Karasovou. Můžeš nám poodhalit trochu více ohledně jejich vzniku a obsahu?
Se Slávkou (Angel Beads) jsme začali spolupracovat na druhém demu, kde jsem zhudebnil její text „Julie“ a přepracoval několik volných básní např: „Vampyre Requiem“, „Noční můra“, „Rita z Cascie“ a „Křídla v temnotách“ do rytmických celků. Společně jsou pro nás inspirací místa a příběhy s pohnutou i tragickou historií, a nenucená spontánní spolupráce nás dovedla ke třetímu albu, které máme téměř dopsané.
Naproti tomu hudební stránka skladeb je v drtivé většině vyloženě Tvou prací. Připravuješ muziku na již hotová slova nebo je tomu naopak? Čím se inspiruješ při skládání písní?
Pramen hudební inspirace jde ruku v ruce s textem, nebo alespoň jeho lehkým náčrtem. Snažím se, aby melodie byla nositelkou myšlenky a pomohla navodit atmosféru, kterou si text zaslouží. Opačným způsobem jsem limitovaný hudbou a nucený ke kompromisům ve sdělení a frázovaní. Přirovnal bych to ke krabičce, kterou pořídíte dřív, než vymyslíte dárek. O to více mě těší, že se do tvorby začíná zapojovat celá kapela a tím dochází k výraznému posunu a již jednou zmiňované barevnosti. I když texty a melodie jsou z větší části servírovány z mé strany, vše ostatní včetně rytmiky, aranží a strhujících instrumentálních pasáží je dílem společným. Je neuvěřitelné, kam až dokážu mé někdy hudebně chromé myšlenky dotáhnout. (smích)
Dá se říci, že nedílnou součástí vašich vystoupení je i určitá vizuální prezentace skupiny. Jak velký důraz kladete na využití těchto dalších výrazových prostředků, to znamená pódiové scény, kostýmů, líčení atd.?
Oči chtějí také jíst. Každá kapela, která chce zanechat otisk v písku hudební scény, musí pracovat i na své image. Tak to prostě je a v našem žánru to platí dvojnásob. Emoce, které vkládáme do koncertního projevu, spolu s hudbou a texty, vizuální prezentace podtrhává a uzavírá tak pomyslný kruh našich rockových zpovědí. Živé svícnice a Nosferatu konkubíny z Rockbaletu pak nabízí na větších akcích dovršení našich tvůrčích záměrů. Zde bych chtěl znovu děkovat a to Janě Volrábové a jejímu Rockbaletu, Lidušce Benešové, Lukášovi Pokorovi, manželům Soldátkovým, Katce Belohradské a Angel Beads za návrhy kostýmů a šperků.
Když jsme u těch koncertů, letos již potřetí proběhne, tentokráte v žateckém divadle, akce s názvem Gothic Theatre, jejímiž jste pořadateli. Pověz nám, oč se vlastně jedná.
V roce 2012 jsme dostali nabídku uspořádat v mosteckém divadle společný koncert s legendárním XIII. STOLETÍM a ačkoliv se to zdálo jakkoliv šílené a nereálné, pustili jsme se proti proudu všem pochybám. Vyprodané divadlo a poukázání na jisté organizační schopnosti nás vrhlo do útrob druhého ročníku. Ten jsme, za účasti norsko-německých LEAVES' EYES a předních kapel české gotik scény, pojali jako Open Air v letním kině Žatec. Hlavním pořadatelem byl zvukař prvního ročníku GT Martin „Víťa“ Veselý a žatecké divadlo, které nám při opakovaných návštěvách učarovalo svou atmosférou a bylo jasné, kde se třetí ročník odehraje. V těchto magických prostorách z roku 1849 zdvihneme 18. dubna oponu třetího dějství a uctíme tak společně se XIII. STOLETÍM a Rockbaletem Mezinárodní den památek a historických míst. Poklonu z naší strany zaslouží i parník Carpathia, který ve stejný den před 102 lety zachránil trosečníky Titaniku. Divadelní sál nabízí krom mrazivé atmosféry i jedinečnou akustiku, mystickou scénu a pohodlí pro 330 sedících diváků, které bych tímto ze srdce rád pozval.
Pokud vím, první díl této akce, který proběhl v divadle v Mostě, byl zaznamenán i na DVD. Co všechno tento nosič obsahuje a kde ho můžou případní zájemci získat?
Zmiňované DVD je live záznamem, který se nám díky M.A.R.S. audio povedlo doplnit o tajemný příběh konkubín Nosferatu z mosteckého hradu Hněvín, který je mimochodem místem skonání alchymisty Edwarda Kellyho. Nechybí samozřejmě fotogalerie od Patrika Chrastila a Jarsolava Soldátka a rád bych vyzdvihl závěrečné titulky věnované všem „Don Quichotům“, bez kterých by veškeré naše snažení bylo poloviční. DVD, CD a merchandising lze zakoupit přes kontaktní email info@carpatiacastle.cz a výhledově i na E-shopu www.carpatiacastle.cz.
Všiml jsem si, že v letošním roce se chystáte vyrazit hrát i do zahraničí, konkrétně se jedná o akce v Německu a Polsku. Budete se snažit v budoucnu počet zahraničních vystoupení navýšit, nebo je berete spíše jako takové zpestření a prioritou pro vás zůstanou domácí pódia? Jaká je vaše pozice za hranicemi ČR a zaznamenali jste třeba z ciziny zájem o vaše aktuální CD?
Byli jsme potěšeni pozváním na německý festival Darkside Of Cues i na polské tažení Lacrimy a s vystupujícími kapelami jednáme o dalších koncertech v Čechách i v zahraničí. Netajíme se ambicemi rozšířit pole působnosti CC na zahraniční scénu, zvláště když cítíme zájem pořadatelů podpořený prodejem CD a přístupy na web. Prioritou ale samozřejmě zůstávají tuzemské festivaly, městské slavnosti, akce s přívlastkem „gotik“ a samozřejmě klubová tour se spřízněnými kapelami.
Blíží se konec našeho rozhovoru, takže Ti položím ještě obligátní otázku – čeho se od vás v nejbližší době dočkáme a též, jaké jsou další plány kapely pro letošní rok?
Kromě již zmíněné bohaté koncertní činnosti se mimo Gothic Theatre III. pořadatelsky podílíme i na hudebně komponované módní přehlídce WAVE GOTHIC FASHION 10. 5. 2014 v Plzni Pod Lampou. Pilně pracujeme na natáčení videoklipu k pilotnímu songu připravovaného alba „Černé století“ a část naší party se chystá na výpravu do Transylvánie. Podzim by měl být ve znamení studiové práce a klubové tour, kde počítáme s podporou našich fanoušků, kterým budou odměnou nové lektvary z naší hradní kuchyně.
Tome, díky za rozhovor a hodně zdaru do další práce!
Michale nápodobně a tvé díky s dovolením podstoupím všem spřízněným duším, kamarádům i fanouškům, bez kterých by k tomuto rozhovoru vedla klikatější cesta. Hluboká poklona a pozdrav!
www.carpatiacastle.cz
RECENZE
