CARPATIA CASTLE – Laudanum

Na sklonku XIII. roku třetího tisíciletí vyráží z útrob karpatského hradu kvarta černých klisen, aby zvěstovala v zemích slovanských i blízké Germánii, poselství rockových melancholiků CARPATIA CASTLE. Opiovému lektvaru „Laudanum“, živeného patnácti mocnými ingrediencemi s bohatě zdobeným návodem k užití, dala vzniknout skupina alchymistů nejen pro potěchu dekadentní aristokracie, více však k radosti vlastní….

Toliko na úvod krátká citace z aktuálních promo materiálů skupiny. Historie mosteckého seskupení CARPATIA CASTLE (dále jen CC), stylově se hlásícího ke gotickému rocku, sahá až do roku 1994, kdy tímto názvem opatřil svůj one man projekt severočeský hudebník Tomáš Pošvanc. K první regulérní nahrávce se však propracoval až po dlouhých 15 letech, kdy se prezentoval demosnímkem pojmenovaným „House By The Cemetary“ (2009), který byl o rok později následován dalším demáčem „Vampire Requiem“. V následujících letech se projekt postupně začal proměňovat v klasickou kapelu, která na konci loňského roku představila svůj plnohodnotný debut nazvaný „Laudanum“ (jeho předzvěstí byl stejnojmenný šestiskladbový maxisingl z roku 2012). Na této desce se poprvé, co se týče studiové práce, představuje nová vokalista Veronika Seidlová, která do CC nastoupila na jaře 2013, a znát ji můžete například z jejího účinkování v pražských skupinách RAW a REASONS, v nichž stále souběžně působí.

Úvod CD obstarává krátké orchestrální intro, navozující poměrně očekávanou tajemnou atmosféru, vzápětí po něm pak následují tři hodně svižné, kvalitativně velice vyrovnané, rockové skladby, v pořadí „Amenti“, „Julie“ a „Křídla v temnotách“, z nichž mi v paměti nejvíce utkvěla prvně jmenovaná, ve které se výborně doplňují vokály zmíněné zpěvandule Veroniky a zpívajícího kytaristy Josefa Wohlfahrta, který ostatně po boku Verči dostává velký prostor na celé nahrávce. Po tomto parádním rozjezdu přichází na řadu první zvolnění, nejprve prostřednictvím písně „Written by Angel“ (nenechte se zmást anglickým názvem, veškeré songy na albu jsou opatřené češtinou), na kterou navazuje věc s názvem „Markheim“, v níž Josef recituje text na pozadí hudebního doprovodu. Po předchozím krátkém oddechu kapela opět na chvíli přidává plyn, aby nám přednesla svůj „Hřích“. Následuje pomalejší hitovka „Vampyre Requiem“, v níž mě znovu zaujalo především perfektní propojení obou vokálů. Titulní „Laudanum“ nás ve svém úvodu trochu napíná, co že vlastně přinese, ve své další fázi pak místy směřuje až k metalovému vyznění, a to především díky bicím, které na sebe v této skladbě zaslouženě poutají posluchačovu pozornost. Následně se na čas znovu posouváme spíše k rockovějšímu soundu prostřednictvím songu „Lidčina skála“, v téhle pozici ovšem nezůstává CC na dlouho, jelikož hned vzápětí přichází na řadu „Rituál“, který si tvrdší výraz zachovává především díky řádně nabroušené kytaře a úderné rytmice. Ve zhruba stejném duchu se odehrává i tajemným pochodem začínající „Svatá Rita z Cascie", jenž přináší několikerou změnu rytmu. Pod číslem třináct se skrývá „Noční můra“, což je po většinu své stopáže pomalá skladba, okořeněná rychlou vsuvkou, ve které kapela kombinuje ženskou zpívanou část s pasážemi, v nichž promlouvá mužský hlas za zvuků bicích. Dále nás při poslechu čeká už jen svěží rockovka „Brána prokletých“, po níž již přichází na řadu závěrečná věc „Erynies Time“, která je v podstatě takovým outrem, zakončením celého příběhu, spíše připomínajícím scénickou hudbu, v níž má zařazený vokál pouze dokreslující charakter.

Nahrávka vychází v podobě velmi pěkně zpracovaného digipacku, o jehož grafickou podobu se postarala malířka Lucie Lorenzová, díky které mají, mimo jiné, prakticky všechny skladby v bookletu (až na pochopitelné vyjímky) i svou obrazovou podobu, takže se můžete nejen začíst do jednotlivých textů, jejichž autory jsou Dobroslava Karasová a Tomáš Pošvanc (ten je rovněž i tvůrcem většinové části muziky), ale zároveň se přitom též pokochat jejich kresleným zpracováním. Velice zdařilý zvukový kabát pak deska získala v mosteckém nahrávacím studiu M.A.R.S..

Aniž bych chtěl nějakým způsobem snižovat kvalitu předchozích počinů CC, troufám si tvrdit, že aktuální placka je jednoznačným vrcholem dosavadní tvorby kapely, jelikož z mého pohledu se Tomášovi po těch dlouhých letech tvrdé práce podařilo vytvořit opravdu silný a zajímavý materiál a zároveň kolem sebe konečně postavit partu kvalitních (nejen) muzikantů, kteří s přehledem dokážou zkomponované skladby prezentovat fanouškům jak ve studiové, tak i live podobě, která je navíc ještě umocněna vizuální složkou.

Hodnocení 8 a půl bodu.