Morfium je látka, která tiší nesnesitelné bolesti, tlumí akutní kašel, a to především proto, že dokáže značně pokřivit vědomí jednotlivce. Navíc se jedná o látku, na které se po překročení jisté doby užívání dá vytvořit závislost. Možná právě tohle byly ty pravé důvody pro šestici Španělů hrajících už od roku 2005 své pojetí gothic-death metalu. Když se podíváme na jejich dřívější aktivity, tak nikomu neunikne, že jde o opravdu pracovitou kapelu. Mimo koncertování na evropských festivalech už dokázali odjet i turné po severní Americe a Mexiku. Sečteno a podtrženo, během osmi let existence toho stihli víc, než jiné kapely za celou svou kariéru.
Pokud mám prezentovat svůj názor na „Crónicas De Una Muerte Anunciada“, tak musím napsat, že vlastně ani nevím, co si mám o této nahrávce myslet. Na jednu stranu se mi na ni něco líbí, ale na straně druhé vím, že u mě nikdy závislost na kapele MORPHIUM nevznikne. Možná na začátku jsem si říkal, že jde o nesmírně chytlavou hudbu, ale s dalšími poslechy jsem tento názor pomalu opouštěl. S death metalem bych mohl i souhlasit, bereme-li jeho moderní verzi. Ale ruku na srdce, ne každá kapela, ve které je sličná děva v šatech za mikrofonem, musí mít hned nálepku gothic. Tady bych to spíše viděl na pouhou rockovější tvář nahrávky a drobný marketingový tah společnosti, která se snaží kapelu zaštítit, neboť nálepka ghotic je marketingově přijatelná. I přesto, že MORPHIUM mají některé docela dobré nápady, mi jejich hudba připadá dost plochá a chladná. Každá skladba je sice snadno rozpoznatelná, ale stále mám pocit, že je dělaná podle jednoho jediného vzoru. Nikde se nekoná onen moment překvapení nebo jen zvratu. Až na třetí skladbu, kde je do kytar nesamplovaný zvuk nabíjení zbraně a výstřel. Ale to je trochu málo. Vše si běží tak nějak plynule a hezky. Mnohdy se stává, že jsou některé pasáže opakované dokola tak dlouho, až mám pocit, že to nikdy neskončí. Navíc zvuk nahrávky není nikterak valný. Sice je všechno slyšet a nikde se nic neztrácí, ale „Crónicas De Una Muerte Anunciada“ je snad jediná nahrávka na světě, která zní lépe ve sluchátkách, než z věže. Z přehrávače mi zvuk zní moc přehnaně. Ale po čase se i na toto dá zvyknout. Ano, pokud jste fanoušci kapely nebo tohoto hudebního stylu, tak mě budete proklínat do desátého kolena, protože se vám „Crónicas De Una Muerte Anunciada“ bude jistě líbit. Stejně tak, jako se vám líbí mnohá podobná uskupení. Pro mě, žel bohu, kapela představuje stokrát ohranou písničku.
Abych byl přeci jen trochu objektivní, musím dodat, že některé nápady, jak jsem psal výš, stojí za zmínku. Především jsou citlivě zakomponovány klávesy. Neplní jen úlohu vyplňování prázdných míst, ale jsou plnohodnotným nástrojem, aniž by na nich byla postavená některá ze skladeb. Pokud nebereme intermezzo. Přestože nejsem nikterak velkým vyznavačem ženského vokálu, tak nad Lur Mei musím podržet ochrannou ruku. V jejím hrdle se skrývá sladký jed. Líbezný hlas se zvláštním akcentem na konci verše zní skoro až opovržlivě. Když už jsem zmínil zpěv, tak MORPHIUM kombinují ženský a mužský hlas, respektive hrdelní growling, komponovaný jako kontrast. Nutno však dodat, že desce výrazně prospívá, že je nazpívána ve španělštině.
Celkem vydařený obal představuje členy kapely jako zakrvácená monstra. Texty v bookletu jsou doplněny detailními portréty, opět v podobě zombie, navíc doplněné různými detaily v podobě terčů, ozubených kol a sériových čísel. Nevtíravý podklad se snaží umocnit naléhavost samotných stránek.
I když jsem nad tímto hudebním nosičem strávil více jak měsíc, tak stále nevím kolik bodů udělit. Už jen proto, že u mě nahrávka osciluje někde mezi pěti a osmi body a ne a ne se někde ustálit. Stejně jako je každý den jedinečný, tak i hudba skupiny MORPHIUM je při každém poslechu jiná, a jen na vás záleží, jak ji budete vnímat. Proto pro tentokrát bodování přenechám na každém z vás.
Seznam skladeb:
Čas: 55:23
Sestava:
http://www.morphium.es/
https://www.facebook.com/morphiumofficial/info
Pokud mám prezentovat svůj názor na „Crónicas De Una Muerte Anunciada“, tak musím napsat, že vlastně ani nevím, co si mám o této nahrávce myslet. Na jednu stranu se mi na ni něco líbí, ale na straně druhé vím, že u mě nikdy závislost na kapele MORPHIUM nevznikne. Možná na začátku jsem si říkal, že jde o nesmírně chytlavou hudbu, ale s dalšími poslechy jsem tento názor pomalu opouštěl. S death metalem bych mohl i souhlasit, bereme-li jeho moderní verzi. Ale ruku na srdce, ne každá kapela, ve které je sličná děva v šatech za mikrofonem, musí mít hned nálepku gothic. Tady bych to spíše viděl na pouhou rockovější tvář nahrávky a drobný marketingový tah společnosti, která se snaží kapelu zaštítit, neboť nálepka ghotic je marketingově přijatelná. I přesto, že MORPHIUM mají některé docela dobré nápady, mi jejich hudba připadá dost plochá a chladná. Každá skladba je sice snadno rozpoznatelná, ale stále mám pocit, že je dělaná podle jednoho jediného vzoru. Nikde se nekoná onen moment překvapení nebo jen zvratu. Až na třetí skladbu, kde je do kytar nesamplovaný zvuk nabíjení zbraně a výstřel. Ale to je trochu málo. Vše si běží tak nějak plynule a hezky. Mnohdy se stává, že jsou některé pasáže opakované dokola tak dlouho, až mám pocit, že to nikdy neskončí. Navíc zvuk nahrávky není nikterak valný. Sice je všechno slyšet a nikde se nic neztrácí, ale „Crónicas De Una Muerte Anunciada“ je snad jediná nahrávka na světě, která zní lépe ve sluchátkách, než z věže. Z přehrávače mi zvuk zní moc přehnaně. Ale po čase se i na toto dá zvyknout. Ano, pokud jste fanoušci kapely nebo tohoto hudebního stylu, tak mě budete proklínat do desátého kolena, protože se vám „Crónicas De Una Muerte Anunciada“ bude jistě líbit. Stejně tak, jako se vám líbí mnohá podobná uskupení. Pro mě, žel bohu, kapela představuje stokrát ohranou písničku.
Abych byl přeci jen trochu objektivní, musím dodat, že některé nápady, jak jsem psal výš, stojí za zmínku. Především jsou citlivě zakomponovány klávesy. Neplní jen úlohu vyplňování prázdných míst, ale jsou plnohodnotným nástrojem, aniž by na nich byla postavená některá ze skladeb. Pokud nebereme intermezzo. Přestože nejsem nikterak velkým vyznavačem ženského vokálu, tak nad Lur Mei musím podržet ochrannou ruku. V jejím hrdle se skrývá sladký jed. Líbezný hlas se zvláštním akcentem na konci verše zní skoro až opovržlivě. Když už jsem zmínil zpěv, tak MORPHIUM kombinují ženský a mužský hlas, respektive hrdelní growling, komponovaný jako kontrast. Nutno však dodat, že desce výrazně prospívá, že je nazpívána ve španělštině.
Celkem vydařený obal představuje členy kapely jako zakrvácená monstra. Texty v bookletu jsou doplněny detailními portréty, opět v podobě zombie, navíc doplněné různými detaily v podobě terčů, ozubených kol a sériových čísel. Nevtíravý podklad se snaží umocnit naléhavost samotných stránek.
I když jsem nad tímto hudebním nosičem strávil více jak měsíc, tak stále nevím kolik bodů udělit. Už jen proto, že u mě nahrávka osciluje někde mezi pěti a osmi body a ne a ne se někde ustálit. Stejně jako je každý den jedinečný, tak i hudba skupiny MORPHIUM je při každém poslechu jiná, a jen na vás záleží, jak ji budete vnímat. Proto pro tentokrát bodování přenechám na každém z vás.
Seznam skladeb:
- Vuelvo a Caer
- En el Abismo
- Liberame
- Interludio
- Crónica de una Muerte Anunciada
- Fuego
- Incomprendida
- Vivo
- Mi Anhelo
- Tendencias Suicidas
- Renacer
- Bajo mi Piel
Čas: 55:23
Sestava:
- Eugen Chupaka - basová kytara
- Mori Kodax - bicí
- Victor Lestat - kytara
- Max Kabraz - kytara
- Lur Mei – klávesy, zpěv
- Alex Bace - zpěv
http://www.morphium.es/
https://www.facebook.com/morphiumofficial/info
