Nezbývá než Shindymu a spol. poděkovat za jejich neustálé pořádání v našich končinách. Na lednovou neděli nám tohle komando dovalilo lahůdku pro všechny černé duše.
Původně avizovaným Trollech není přáno. Poté co odpadlo vystoupení před Gorgoroth i v tomto případě zaúřadovaly dlouhé prsty Vatikánu a tahle plzeňská sebranka musela oželet, tentokráte díky nemoci, další vystoupení. Škoda převeliká. Jak pro fanoušky, tak kapelu samotnou. Ale říká se, že do třetice? Nezbývá než doufat, že svoji příležitost ještě dostanou.
Naše výprava měla drobné zpoždění (kvůli koncertu R.E.M., kam jsme vezli několik postav), takže při vstupu do ?Černého psa? už excelovali E ? Force s Ericem Forrestem v čele. A že to bylo přivítání! Nestačil jsem koukat. Sice se mohlo zdát, že do sestavy ostatních vystupujících příliš nezapadají, ale opak byl pravdou. Nářez jedna radost. Dvě kytary sekaly jedno thrashový kilo za druhým, bubeník v jednom kole a všemu vévodil Eric s basou a svým charismatickým vokálem v triku Kiss (už asi nikdy nepochopím, co na téhle kapele všichni vidí :o). Kdo má rád thrash s všudepřítomným oparem Voivod a lehkým dotekem Fear Factory, musel vrnět blahem. Já si vrněl náramně. Veškerá obsluha strunných nástrojů vlasy až na ledviny (dnes věc téměř nevídaná :o) a rozhodně věděla co s nima. Naprosto profesionální vystoupení, které bylo navíc podpořeno i skvělým zvukem. Když navíc spustili moji oblíbenou Insect z geniální fošny Negatron od božských Voivod, bylo vymalováno. Stačilo zavřít oči a jako by Piggy a Away byli mezi námi. Tím samozřejmě nechci snižovat jejich vlastní materiál, protože ten snese i porovnání s kanadskou legendou (třeba hitovka Germ warfare?). Vynikající začátek. Pokud někde zahlédnete jejich CD Evil forces, zvažte nákup, protože stojí za to. Nezbývá než litovat drobného zpoždění našeho příjezdu. Mimochodem, tak trochu mi nedochází, proč zrovna oni začínali. Rozhodně bych snesl delší masáž od těhle sympaťáků. Snad jindy a jinde.
Namlsán předchozí kapelou jsem se po příchodu Wykked Wytch rychle vrátil na zem. Po výstupu následoval pád. Na rovinu, absolutně mě nevzali a hned po první věci se začála vkrádat nuda, po dalších roslazení. Jejich mix blacku, deathu a klasického metalu u mojí persony prostě nepadl na úrodnou půdu. Navíc zpěvačka Ipek mě rovněž do kolen nedostala. Celkem bída. Hlavně v pasážích, kdy si vsugerovala, že je americkým klonem jisté finské Tarji a snažila se zpívat čistě. Uff? Naštěstí k tomuto katastrofickému scénáři mnohokrát nedošlo. Jinak naštěstí spíše chroptěla a řvala. Taky jsem moc nepochopil její plivání červeného vína do nešťastníků pod pódiem. To že bych byl mezi nimi naštěstí pro mě nehrozilo. Spíš jsem postával vzadu, jednou nohou na odchodu ze sálu. Mimochodem, jeden kolega překvapil přirovnáním zpěvule k Lucii Bílé. Každopádně však nemyslel vokální stránku, ale vzhled. Nicméně ještě v dobách hostování v Arakainu :o)) Přitom hrát tihle amíci umí. Hlavně sólový kytarista jezdil po pražcích první ligu. Ale o zajímavé nápady nouze. Navíc na můj vkus všude plno kláves. Nu, není každý prorokem? Zatímco u E-force jsem celkem chladnou odezvu nechápal, v tomhle případě ano. Tihle že mají jet na No mercy festu?. Být na místě E-Force, to, že tohle hrálo po mně, beru jako osobní křivdu.
Konsternován předchozím zážitkem jsem očekával věci příští. Naštěstí nastoupilo Norské království a zase bylo dobře. Hudbou Tsjuder jsem byl do té doby nedotčen a byla to veliká chyba. Zatímco část služebně starších ?schwarz? metalových seskupení se uchyluje k avantgardě (naštěstí téměř všichni tak činí naprosto skvěle), Tsjudar se drží starých praktik. Klasická blacková vichřice s klasickým warpaintem a klasickými železářskými doplňky. Jako přirovnání mi napadají Immortal v dobách Pure Holocaust a Battles in the north. Klasické šlapací pasáže jako by napsal sám chorý Fenriz a jeho Darkthrone, popř. Satyr na starších albech Satyricon. Tak mě napadá, že podle mých přirovnání vypadají tihle pánové jako něčí kopie, ale tak to není. Vše má vlastní tvář. A pořádně zmalovanou. V kotli pod pódiem se také začaly dít věci... Obdiv patří kolegovi Von Klugemu, který se tam neohroženě vrhl, aby pořídil foto k této reportáži :o) Největší peklo pak nastalo při coveru Sacrifice od Bathory. Quorthon ve Valhalle mohl s úsměvem na rtech objednávat další medovinu. Opět doporučení odpůrcům všeho svatého. Deska Desert northern hell patří k tomu nejlepšímu, co na současné black scéně seženete. Další z vrcholů tohoto večera.
Ten největší samozřejmě nastal s příchodem Carpathian Forrest. Po poměrně dlouhém čekání a zvukovce jsem konečně dostal odpověď na otázku, čím překvapí. No, překvapili hned vizáží. Basák Vrangsinn (nečekaně zhubl, teď už má pouhých cca. 200 kg) byl oděn ve slušivém červeno bílém plášti Santa Klause (v tomto případě spíše Satan Klause). Hellcomander Nattefrost překvapil ještě více svým kytičkovaným (!!!) kompletem. Těžko popsat, ale vypadal, jako by někde zprznil japonskou gejšu a poté se nasoukal do jejího oblečku. Rozhodně perverzní? Zvláště když ke kytičkám zvolil kombinaci nábojového pásu, pout, křiváků a několika obojků. To, že nechyběl patřičný make-up, je snad věc jasná. Ale hlavní byla hudba a ta byla skvělá. Těžko psát něco objektivního, protože tuhle bandu už dlouho uctívám. Pozorovat Tchorta a Kobra (neskutečný bubeník!!!! Co bych dal za to, vidět ho v řadách In the woods?) je zážitek. Absolutní profíci. Nasypali do nás průřez svojí kariérou od debutu až po poslední zásek. Takže jsme si mohli vychutnat pecky jako Black shining leather, Mask of the slave, Knokkelmann, He´s turning blue, Skjend hans lik?. Kdo nepařil v kotli, musel si alespoň podupávat do rytmu. Jejich black metal se pozná hned po několika tónech. Při klasických rock ´n rollových pasážích se musely tetelit Lemmymu všechny bradavice blahem, když slyšely, jaký mají ?Moutrhed? vliv. Zpěvák Nattefrost často používal místo ječáku a zvláštní řvaný projev, podpořený efekty a nechyběly jeho klasické pózy. Akorát kdesi zapomněl své obrácené kříže? No prostě pravé Bloody fucking necro hell. Po cca. 70 minutách nastává loučení a odchod.
Dav se začal rozcházet, pár opilců usnulo a my se vydali domů. Nenudili jsme se ani cestou, sněhová vánice na dálnici nám k tmu nedala šanci :o) Naštěstí oproti koncertu Gorgoroth byl klub zaplněn tak akorát, takže příjem a výdej tekutin nebyl martyriem, ale úlevou. Zásluhou 3 kapel stál ten večer za to. Teď už můžeme odčkrtávat dny do příjezdu dalších seveřanů Enslaved, Finntroll...
Fotky by Von Kluge
