REVAMP – Wild Card

Tvorba dobré desky může v zásadě vycházet ze dvou receptů, které často reflektují momentální schopnosti kapely. První případ je založen na určité odbojnosti, snaze tvořit odlišně - už jen z principu; fúze stylů, šokující lyrika, netradiční forma instrumentace. Odlišným přístupem je tvorba v rámci zažitých mantinelů, pro kterou je třeba znát dokonale hrací pole a na jeho ploše vytvořit ze zažitých postupů dílo, které - navzdory nezbytnému konzervatismu - nadchne dokonalým zvládnutím řemesla. Zatímco z prvního postupu vychází základy (nejen) extrémnějších forem hudby a je výsadou začínajích kapel, schopnost komponovat podle druhého konceptu je vlastní zkušeným hudebníkům, s desítkami albových zářezů v pažbě.

Tvorba skvělé desky vyžaduje kromě talentu a píle i schopnost myslet v kontextu obou přístupů. Um správného kombinování netřeba zmiňovat.

Mezidobí mezi debutem REVAMP a vydáním druhé desky se pro Floor Jansen neslo v duchu rčení "co tě nezabije, to tě posílí". Vysoké pracovní nasazení dovedlo v polovině roku 2011 zpěvačku k syndromu vyhoření a kapela tak byla nucena zrušit všechna vystoupení (včetně první zastávky v České republice). Léčba, trvající takřka rok, uvrhla kapelu do katatonického stavu; několik koncertů sice proběhlo, většinou šlo ale o krátká vystoupení na domácí půdě. Zlepšující se stav tváře kapely umožnil v průběhu následujícího roku začít práci na nástupci debutu - kompozice se tentokrát krom Floor ujali Ruben Wijga a Jord Otto, obsluhující v kapele melodické instrumenty. Svými nápady přispěl, zejména skrze produkci, i někdejší zpěvaččin spoluhráč, Joost van der Broek. Původní plány - vydat desku zjara třináctého roku nového milénia - vzaly za své poté, co se na severoamerickém kontinentě rozhodla jistá kapela zbavit svého hlasu; na její místo povolaná Jansen se náhle ocitla zavalena tuctem nových povinností a připravovaná deska REVAMP byla odsunuta na vedlejší kolej. Lze ovšem tvrdit, že Floořina účast na koncertech NIGHTWISH znamenala pro REVAMP významný marketingový tah; stejně jako kdysi v případě Hietalových TAROT, i nyní se na nepříliš známou formaci z oblasti Beneluxu upřel zástup nových pohledů.

Závěrečný proces vydání alba, v mezidobí opatřeného titulem "Wild Card", se tak ocitl pod drobnohledem publicistiky i fandomu. Kdo si tropické teploty letních dní zkrátil nabídnutou ochutnávkou ("On the Sideline") z připravované desky, zůstal mnohdy v šoku. Hudební koncept, naznačený na "ReVamp", byl degradován na základní komponenty, následně s novými elementy přetvořenými v něco, co je na poli symfonického metalu bolestně postrádáno - a sice v originální dílo. Skladby jsou vystavěny na progresivním základě, určujícím prvkem je ale klasická, písničková struktura; bohaté kytarové aranže se nebojí sklouznout k metalcorovým vyhrávkám ("The Limbic System", "Nothing") a i ve chvíli, kdy hrají spíše roli rytmickou ("Amendatory"), jsou právě ony tím živlem, který dává skladbám duši. Odkaz symfonična lze vysledovat jen v náznacích, ostatně vydání této desky v orchestrální formě se bez výrazného přepracování se zlou potáže. Samozřejmě, syntezátorové smyčce se tu a tam mihotají, netvoří ale nic víc, než křoví, odlehčující rockovou složku.

Klávesy silně inklinují k moderním syntezátorovým rejstříkům; v jejich rámci pak nejde o tapetování plochy (to ostatně připadlo právě smyčcové sekci), ale o regulérní vyhrávky ("Precibus"), kryjící záda šestistrunným partům. Černobílý nástroj je největším pojítkem se zpěvaččinou hudební minulostí, zpod nánosů prachu občas vysvitne obal poslední desky AFTER FOREVER - zásah producentské ruky je právě zde nejcitelnější. Materiál desky má chvílemi tendence splývat, homogenizaci hudební látky však zdárně brání ta, okolo níž je celé dílo vystavěno. Floor Jansen nejpozději s touto deskou vyrostla v jednu z nejvšestrannějších zpěvaček, které kdy po cestě dlážděné kovem kráčely. Zazpívá cokoliv; svou hudební genialitou dodává písním křídla diverzity. Titulní "Wild Card", vrchol desky, se pod náporem jejích tónů mění v klenot, poznávací znamení nové sféry vokální akrobacie. Přechod z rockových výšin k operním rejstříkům, vyšperkovaný nefalšovaným growlingem - cokoliv si budete přát.

Tandem hostujících hudebníků rozehrává s frontmankou přitažlivou partii, odehrávající se na půdorysu domácích kapel hostů. Potměšilý Devin Townsend působí dojmem, že si odskočil nazpívat svůj našeptávající part ke skvělé "Neurasthenia" během vaření; oproti němu odvádí Mark Jansen (EPICA, MAYAN) v kontextu "své" písně ("Misery's No Crime") standardní výkon. Angažmá obou nebylo jistě zvoleno náhodou, Floor Jansen v průběhu let hostovala ne deskách (popř. koncertech) obou zúčastněných - spíše ale než o "splátku" v tom vidím přátelskou výpomoc, atraktivní zejména pro posluchače.

Jansen vyložila karty; zatímco na začátku hry jí byla mnohými předpovídáno krátké vzepětí, následované postupným pádem, překvapila Floor vytáhnutím esa z rukávu. Hádám, že v určitém smyslu překvapila nejvíce sebe samotnou. Ona sama má nakročeno v řadách NIGHTWISH ke skvělé budoucnosti, nezbývá ale doufat, že REVAMP nezmizí v propadlišti času. Vysoká Holaňdanka toho má skrze hudbu ke sdělení více, než kdy dříve...