DARK GAMBALLE

TARJA – My Winter Storm CD 2007, Universal Music Group

Nebylo tomu tak, jak Hans Christian zamýšlel...

Spalující plamen hořkosti tiše doutná, uhašen snahou o integraci švédské krve. Drhnoucí lidská soukolí nahradil dobře fungující mechanismus; nastalo příměří, ustavené zubem času. V poplatnosti nejznámnějšího citátu konstruktéra teorie relativity zuří řevnivnost a zášť jen v nekonečných elektronických diskuzích.

Dva roky po událostech v zákulisí finské Hartwall Arény nebyly rány ještě ani zpola zacelené, ani jeden ze souborů neměl však příliš času tonout v (sebe)lítosti. Vrcholily přípravy alb, která měla ukázat, jak citelně bude poznamenán zvuk po rozetnutí klasické sestavy (v případě NIGHTWISH), popř. jaký materiál přinese debut osiřelé pěnice. Zatímco bývalé působiště TARJI TURUNEN s deskou "Dark Passion Play" vcelku logicky navázalo na předchozí počin, jmenovaná hodila svou kůži na trh v podobě rozporuplného debutu "My Winter Storm". V kontextu její dosavadní diskografie jde z dnešního pohledu o dílo, obsahující notné trhliny a které bylo postaveno především na dosavadním renomé autorky. Zároveň se však Tarjina prvotina ukázala být črtou věcí příštích, odrazovým můstkem, který jí dovolil v průběhu let předvést tvůrčí potenciál v maximální míře.

Schizma, které bylo nevyhnutelným následkem známého otevřeného dopisu, donutilo Turunen postavit "My Winter Storm" na základních charakteristikách, které byly (jsou) typickými pro Tuomasův rukopis. Současně působící tlak na nutnost vlastní invenci potom vyústil v inspiraci žánrem, který se staletí klene nad většinou novodobých hudebních forem a který je Tarje možná i bližší, než rockové postupy. Variety na známá díla vážnohudebních skladatelů na Tarjiných sólovkách započaly právě na první desce, ve které "Ite, Missa Est" (ve skutečnosti první takty Mozartova "Requiem v d-moll") uvozuje singlovou "I Walk Alone". V kontextu situace - i z hlediska potenciálu skladeb na desce - ostatně nebylo vhodnější kandidáta pro představení Tarjiny sólové dráhy. Skladba s nepříliš komplikovanou strukturou - a trestuhodně nevyužitým potenciálem orchestru - se do dnešních dnů přetavila v koncertní standard, který se až příliš pokouší přiblížit komerčně nejúspěšnější skladbě, kterou Tarja v řadách NIGHTWISH nazpívala. "Lost Northern Star" i "My Little Phoenix" (s "nezbytnou" předehrou, samozřejmě) o další kousek poodhalují, jak někdejší chladná diva před lety pojímala své sólové působení v metalovějších koutech kolbiště. Obě skladby mají vcelku silné refrény, po chvíli ale člověk získává pachuť pocitu, že je to tak nějak vše, co mohou nabídnout; propracovanější aranžmá, špetka invenčnosti... nic z toho se nedostavuje. Nadějné kousky, zadušené olbřímí vatou. Uznávám, fénix má v perutě vetkané skvělé party na cello, jenže co z toho, když se i ona gradace zvrátí zpět v umolousané riffování...

"Boy and the Ghost" tvoří (bohužel) bílou vránu mezi černí poznamenaným hejnem. Citlivě napsaná balada má jako jediná skladba z desky potenciál měřit se s tvorbou Tarjiných někdejších chlebodárců. Přiznávám ale, že ne až tak nepodstatnou roli při adoraci téhle písně hraje fakt, že byla vůbec první skladbou, kterou jsem od Turunen kdy slyšel; v kombinaci s oponou působila dosti magicky... naopak závěrečná "My Calling Grace", která se jako balada snaží tvářit také, je suverénně tím nejhorším, co zimní bouře nabízí. I utahanější "Minor Heaven" si čas od času s chutí rád poslechnu, předešlá jmenovaná mne ale až neskutečně irituje.

S postupující stopáží se tak čím dál víc potvrzují obavy, že tentokrát se cosi nevydařilo. Konglomerát osmnácti skladeb (v rožšířených edicích pak tohle čislo zdvojnásobte) působí roztříštěně, je jakýmsi slepencem všech stylů, které jsou Tarje blízké. Ve snaze nabídnout posluchačům co nejvíce se zpěvačka pokusila zavděčit všem, ve výsledku neuspokojila skoro nikoho. Rozpačitě působí i sáhodlouhý seznam autorů hudby, jejichž jména jsou často proslavená v oblastech metalu na míle vzdálených. Přestože ke všem písním Tarja více či méně přispěla, jedinou autorskou skladbou zůstává ambientní kousek "Oasis", podbarvený klavírem. Trpké pocity z desky rozehnala Turunen až o další tři léta později; o tom ale až příště...

Seznam skladeb:

  1. Ite, Missa Est
  2. I Walk Alone
  3. Lost Northern Star
  4. Seeking for the Reign
  5. The Reign
  6. The Escape of the Doll
  7. My Little Phoenix
  8. Die Alive
  9. Boy and the Ghost
  10. Sing for Me
  11. Oasis
  12. Poison (Alice Cooper cover)
  13. Our Great Divide
  14. Sunset
  15. Damned and Divine
  16. Minor Heaven
  17. Ciarán's Well
  18. Calling Grace

Čas: 01:01:21


Sestava:

  • Zpěv, klavír - Tarja Turunen
  • Kytara - Alex Scholpp
  • Klávesy - Torsten Stenzel
  • Baskytara - Doug Wimbish
  • Bicí - Earl Harvin

Oficiální stránky

Zveřejněno: 26. 02. 2014
Přečteno:
2923 x
Hodnocení autora:
5 / 10

Autor: Tomáš | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

27. 03. 2014 10:16 napsal/a Dharm
Fascinace
Fascinace zasvecenymi nazory pokracuje. Ja treba mam rad vsechny Nightwish stejne (tedy lehce nadprumerne) a nedovolil bych si rict, ze novejsi tvorba je tak strasna. Tuomas a spol jdou alespon nejak dal, snazi se zakomponovat nove prvky (samozrejme vse v ramci parametru aby se vydelalo co nejvic). Narozdil od Tarjy, to uz je naprosto plytka vata bez napadu.. Ale samozrejme, 1000 lidi 1000 chuti, kazdy to vidi jinak. Co ale snad kazdy posluchac musi slyset jsou rozdily mezi zpevackami. Tarja je skvela \"operni diva\" ale JINAK NIC, Anette byla jejim pravym opak a predpokladam, ze proto ji vzali.. mimochodem v te dobe to bylo velmi prijemne zpestreni a ac nemela tak trenovany hlas, potesila zmena a v te dobe bych se hadal, ze je to lepsi nez po x alb stejny kolovratek extremne nudne Tarjy. Ovsem nyni maji zpevacku, jakou potrebovali. Floor zvlada vsechno, je vyzpivana a tehle hudbe rozumi! Dle meho soudu nejlepsi a nejvsestranejsi zpevacka, co kdy v NW byla! Tot muj skromny nazor.
02. 03. 2014 22:51 napsal/a immortal
Velká bída.
Po odchodu (odejití) Tarji nestojí NW za nic (důkazem toho nechť jsou skladby které se hrají v rádiích, těch nových se hraje pramálo). Anette byla bída, ale Floor je hrůza. Nedávno jsem slyšel v TV nějakou novou skladbu, no kočkopes to byl ani heavy, ani symfonic. Tuhle kapelu v poTarjovském odbobí již neposlouchám a ani nevyhledávám. Tahle fošna Tarji je také velké hledání a tápání, ale další počiny už parametry mají.
01. 03. 2014 00:22 napsal/a Luma
to je fakt
mají novou zpěvačku, kterou našli během tří dnů na turné a vyhovuje. Anette hledali dva roky. Nic proti NW, ale mohli už na začátku přiznat, že vybírali tak dlouho, až přebrali.
27. 02. 2014 18:11 napsal/a Tomáš
jen...
...pro informaci, Nightwish už mají několik měsíců jako stálou zpěvačku Floor Jansen ;-).
27. 02. 2014 10:01 napsal/a Luma
jo
ne všechno se dá přepočítat na peníze. Například živé vystupování Anette byla katastrofa a to ji NW hledali bez mála dva roky. Nehledě k tomu, že jsou opět bez zpěvačky.