Ave PENTAGRAM CHILE! Vím, že jste jako kapela vznikli již v roce 1985. Mně tenkrát bylo 11 let a mám na tu dobu jen matné vzpomínky, ale ty si jistě budeš pamatovat… Co vás vlastně vedlo k tomu založit kapelu? Zkus prosím pro naše čtenáře zavzpomínat. Nevím, zda jste někdy dělali rozhovor pro někoho z České republiky, ale já nikde nic nenašel. Bylo by tedy po těch dlouhých 28 letech konečně dobré u nás představit kapelu (smích).
Haha, samozřejmě si toho vážíme. Opravdu si přesně nepamatuji, kdy a proč jsme se rozhodli založit kapelu. Juan Pablo Uribe a já jsme se scházeli hlavně kvůli poslouchání metalových nahrávek a pití piva, a pak jsme jednoho dne začali hrát různé riffy, ze kterých se staly songy, takže nám nezbylo nic jiného, než si najít bubeníka a začít hrát.
Letošní album „The Malefice“ je vůbec první dlouhohrající deskou ve vaší historii. Jinak máte jen samé demonahrávky, EP a kompilace. Proč tomu tak bylo? Nebyly peníze nebo čas?
Chystali jsme se nahrát album již v 80. letech, ale vydavatelství přestalo odpovídat na naše dopisy a bylo to všechno hodně flustrující. A byly to i jiné okolnosti, které nakonec způsobily rozpad kapely v roce 1988. Vrátili jsme se společně jen na jedno vystoupení v roce 2001, krátce předtím, než jsem se přestěhoval do Evropy. Ale v roce 2009 jsme byli pozváni, abychom zahráli na Wackenu, takže jsme z toho udělali krátké evropské turné a reakce fanoušků byly úžasné, chemie v kapele výborná, takže jsme v podstatě řekli " teď nebo nikdy ".
Někdy v roce 2001 se ke mně dostala vaše kompilace z roku 2000 s názvem „Pentagram“. Jestli se nepletu, i vaše kapela se tenkrát jmenovala stejně (jako kompilace). Proč vlastně došlo ke změně jména kapely?
Když jsme hráli v Evropě v roce 2009, tak to bylo trochu zmatené, protože ve stejnou dobu jela turné americká doomová kapela Pentagram. A jelikož existují zjevně mnohem déle, rozhodli jsme se změnit náš název, aby se předešlo nedorozuměním. Nechtěli jsme ho ale změnit na něco úplně jiného, protože konec konců my jsme PENTAGRAM, tak jsme se dohodli na kompromisu a nazvali se PENTAGRAM CHILE.
Vrátím se ještě do minulosti. Jaká byla vlastně situace v osmdesátých letech v Chile, co se týká metalu? U nás v České republice zuřil socialismus a bylo třeba hodně těžké vůbec získat nějaké informace o kapelách, nahrávky apod. Třeba nástroje a aparaturu si spousta kapel vyráběla doma.
V Chile to bylo taky dost těžké. Existoval jen jeden obchod, který měl k dispozici všechny desky z dovozu, ale byly opravdu drahé, tak vždycky dva nebo tři přátelé dali peníze dohromady a koupili jednu desku a nahráli ji na kazetu a později vyměnili za jinou atd. Taky nebyl moc přístup k dobrým nástrojům, nebylo vlastně skoro nic, a navíc nás neustále obtěžovala policie. Všechno a všichni byli proti nám.
Vzpomeneš si ještě, která kapela, nahrávka byla tou první, která tě oslovila natolik, že ses rozhodl začít hrát? Bylo těžké sehnat podobně založené kamarády (kteří také uměli hrát), aby mohli PENTAGRAM CHILE vůbec vzniknout?
Pamatuju si jednu z prvních metalových nahrávek, co jsem slyšel, BlLACK SABBATH „Live Evil“. Moc se mi líbila, a tak jsem se začal učit riffy na své akustické kytaře. Pak jsem otravoval rodiče, ať mi koupí elektrickou. Ale myslím si, že to byli nejspíš ACCEPT a METALLICA, ti mě nakopli k tomu, že jsem začal přemýšlet o založení kapely. Zpočátku to byl jen Juan Pablo a já, vlastně jsem ho i naučil hrát na kytaru. Nejtěžší bylo sehnat bubeníka a Eduardo byl snad jediný bubeník v Chile, který hrál na dvojkopák, takže byl naší jedinou možnou volbou. Později jsme našli basáka, ale to nebylo tak těžké.
Když už jsme v minulosti, co koncerty v Chile? Jaké bylo vlastně první vystoupení kapely, kde to bylo a co fanoušci, kolik jich přišlo? Hráli jste sami nebo s vámi někdo vystupoval?
První vystoupení jsme měli 28. prosince 1985 ve sportovní hale a bylo to docela katastrofální. Zvuk byl na hovno, byli jsme nervózní a bylo tam jen nějakých 50 lidí. Hráli jsme s MASSACRE (Chile), RUST a pár dalšími kapelami. Scéna se ale rozrůstala rychle a o dva roky později jsme hráli pro 2000 lidí. Bylo to šílené, protože neexistovala žádná ochranka, takže to byl totální chaos a násilí.
Zůstaňme ještě u koncertů… Některé kapely z Evropy, které koncertovaly v Jižní Americe, jsou vždy velmi příjemně překvapené, jací jsou u vás „šílení“ fanoušci. Prý sice občas není „dokonalá“ organizace, ale pod pódiem se prý někdy dějí neskutečné věci. Jak to vidíš ty? Můžeš třeba porovnat evropské a jihoamerické fans? A měl bys pro nás nějaký zajímavý zážitek, který se vám při koncertě u vás v Chile stal?
Je pravda, že fanoušci v Chile jsou vášniví a šílení, zatímco Evropští fanoušci jsou trochu rozmazlení, protože už viděli všechno. Jedna z nejvtipnějších věcí, která se nám přihodila na koncertu, byla, že jsem se rozhodl skočit do davu, basák mě následoval a za ním kytarista a nakonec na podiu zůstal jen bubeník. Všechno to ale končilo hodně násilně, navíc lidé tam měli ve zvyku naprosto hloupě plivat na kapely, což jsem samozřejmě nenáviděl. A tohle všechno nakonec vedlo k našemu rozhodnutí přestat s hraním.
Jestli se nepletu, tak v té době (od založení kapely v roce 1985 do roku 1990) byla Chile ještě pod nadvládou Pinocheta. Byly metalové kapely nějak postihovány? Měli jste někdy nějaké problémy s policií, byly kupříkladu zakazovány koncerty apod.?
Jo, problémy s policií byly každodenní. Neustále přerušovali živá vystoupení. Jednou zatkli všechny návštěvníky, posadili je do autobusu a odvezli pryč. Scházeli jsme se před tím jediným obchodem s deskama a policie nás rozháněla nebo zatýkala jen proto, jak jsme vypadali. Děcka dnes nemají ponětí, jaké to bylo.
Další, s kým by mohla mít kapela v Chile problémy, je církev. Vím, že v některých zemích se v minulosti (a někde je tomu tak dodnes) katolická církev dost proti metalovým kapelám „vymezovala“. Měli jste s nimi také problémy? Jaký je vlastně tvůj přístup k církvi? Většina kapel z osmdesátých let trošku „upravila“ totální odmítání všeho křesťanského a dnes jsou více „umírněnější“.
I když jsme my sami nikdy problémy s církví neměli, pomohla nám vytvořit atmosféru, kde se nás lidi báli a mysleli si, že jsme satanisti nebo něco podobného. Církev dokonce dlouho bránila IRON MAIDEN hrát v Chile. Byla to blbost. Já sám jsem naprosto proti jakékoliv formě organizovaného náboženství, ale nikdy bych nezašel tak daleko, že bych podpálil kostel, rozumíš. Nemyslím si, že to je ta správná cesta. Správná jsou fakta, prostě jim ukázat, že se mýlí a věří v 2000 let starou pohádku.
Začali jste hrát v době, kdy světu vládly audiokazety, neexistoval internet a muzika se „šířila“ většinou poštou. Pamatuji si, že jsem čekal na novou nahrávku třeba rok. Když se ke mně pak nakonec dostala, byl to pro mě „malý svátek“. Jak jste vlastně šířili vy svoje demonahrávky?
Naprosto stejně. Udělal jsem si několik kontaktů prostřednictvím fanzinů a začal jsem vyměňovat kazety. Obvykle jsme vyplnili 90 minut pásky vším, co se nám dostalo do rukou. A samozřejmě, sehnat nové demo nebo album bylo vždycky jako Vánoce.
Podle webových stránek Metal-archives byl vaším prvním labelem Chainsaw Murder ze Švýcarska. Jednalo se o dva songy a bylo vydáno v roce 1987 na vinylu (do té doby jste měli vše jen na kazetě). Jak jste se vlastně k tomuto labelu dostali? Byli to oni, kteří vás dostali do všeobecnějšího povědomí?
Nevzpomínám si přesně, jak to bylo, ale myslím, že chlápek, který provozoval vydavatelství, nás kontaktoval, udělal nám nabídku a my okamžitě řekli ano. A myslím si, že tato 7“ nahrávka pomohla dát kapele příjemný status legendy.
Sleduješ současnou chilskou metalovou scénu? Já mám hrozně rád z vaší země kapelu MELEKTAUS, ale ti hrají brutální death metal. Můžeš nám nějakou další doporučit? Oslovila tě některá?
V Chile je spousta kapel všech možných stylů. Dělám rozhlasovou show, která se vysílá na největší Chilské classic rockové rádiové stanici, a vždycky hraju nové kapely. Zajímaví jsou napřklad UNBLESSED, KYTHRONE, ORATEGOD, NUCLEAR, IMPACT, ARMOURED KNIGHT, INANNA, a mohl bych pokračovat donekonečna...
Letošní album „The Malefice“ vyšlo v nádherné CD edici s druhým CD, na kterém jsou znovu nahrány songy z demonahrávek. Bylo těžké zachovat tehdejší zvuk? Doba a technické možnosti se za tu dobu hodně změnily. Hodně se mi líbí i nové skladby, není totiž skoro vůbec poznat, které CD vlastně kdy vyšlo. Je to jako návrat v čase. Bylo to účelem?
Zcela záměrně. Chtěli jsme album, které bude pokračováním našeho demo materiálu, jako bychom ho nahráli v roce ´88 nebo ´89, ale samozřejmě s dobrým zvukem. Nebylo tak těžké toho zvuku dosáhnout, šli jsme na to jednoduše a čistě.
Jaké to vlastně bylo, zase po letech skládat nový materiál? Kdo je hlavním autorem hudby, kdo napsal texty a s jakými pocity jste vstupovali do studia? Změnil se nějak váš přístup? Oba (Juan i Anton) jste o mnoho let starší, moudřejší apod.
Šlo to skvěle a překvapivě snadno. Juan Pablo a já jsme napsali většinu hudby spolu během jednoho víkendu a já jsem později napsal texty. Nemůžu popřít, že jsem měl trochu obavy, když jsme šli do studia, protože jsem věděl, že spousta lidí je připravených nás rozcupovat na kousky, pokud by album nebylo podle jejich představ. Jsem si jist, že náš přístup se také změnil, jsme starší (ne nutně moudřejší), ale hudbu máme pořád v sobě.
„The Malefice“ jste vydali u německých Cyclone Empire. Jak jste se k nim vlastně dostali? Proč jste vydali tuhle desku zrovna u nich?
Pracoval jsem nějaký čas v Metal Blade v Německu a chlápek, co vedl Cyclone Empire, tam dělal taky. Je to skutečný oldschoolový šílenec a velký fanoušek PENTAGRAMU, tak jsem s ním domluvil, že jako první vydáme znovu naše dema. Odvedli skvělou práci, tak jsme se rozhodli vydat nové album zase ve spolupráci s nimi.
Nepřijde mi, že byste nějak často koncertovali. Proč vlastně? Nechystáte podpořit nové album koncertní šňůrou? A chystáte se i k nám do Evropy?
No... teď je to dost složité, protože já žiji v Evropě a zbytek kapely pořád v Chile. Ale nějak to provedeme a rozhodně budeme v roce 2014 hrát v Evropě. A máme potvrzené vystoupení na festivalu Brutal Assault ve vaší zemi!
Zajímalo by mě, jaký vidíš rozdíl mezi tehdejší (osmdesátá léta) a dnešní metalovou scénou? Dnes máme internet, lepší technické možnosti apod. Dříve mi zase přišlo, že byli lidé ze všeho více nadšení. Jaký je tvůj názor? Co třeba přístup v nahrávacích studiích, produkce, fanoušci apod.?
Přesně tak nějak to je. Přístup ke všemu je v dnešní době tak snadný a je tu taková spousta kapel, že je problém mezi nimi vyniknout. V minulosti jsme museli pracovat tvrdě a mít mnohem víc trpělivosti. Ale neidealizuju si staré časy, protože hodně věcí bylo taky pěkně těžkých.
Znáte nějakou kapelu z České republiky? Posloucháte a máte doma nějaké jejich CD, vinyly apod.?
Abych byl upřímný, takhle z hlavy nic nevymyslím. Můžeš mi nějaké doporučit?
Co chystá PENTAGRAM CHILE do budoucna? Dočkáme se další nové desky? Skládáte materiál? Jen doufám, že nebudeme zase čekat dlouhých 28 let (smích).
Zrovna včera jsme se o tom bavili. Pomalu se chystáme začít psát nějaké riffy a shromažďovat nápady a potom v dubnu příštího roku se všichni sejdeme a společně dáme dohromady několik prvních skladeb. S novým albem ale počítám až tak koncem roku 2015, nebo počátkem roku 2016.
Děkuji za rozhovor, přeji spousty prodaných nosičů a ať se PENTAGRAM CHILE daří. Doufám, že se setkáme někde na koncertě!
Díky za podporu!
Přeložila Duzl
http://www.myspace.com/pentagramchileofficial
